TM - 31. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Sara

Nevím proč, ale nikdy jsem nečekala, že mě políbí, že přitiskne své rty na mé a bude na mě hodovat, jako by hladověl. Protože tak to cítím: jako kdyby mě konzumoval, ve své podstatě, ve svém bytí.

Jeho rty a jazyk ničí má ústa, pohlcují mě a odvádějí vzduch z mých plic. Jeho volná ruka se proplete do mých vlasů, drží mě na místě ve zničující polibek a už jen zbývá, abych se roztavila do lůžkovin. Protože on si jen nebere; on dává. Dává tolik potěšení, že jsem z toho ohromena, zaskočena jeho chutí a vůní a tím pocitem.

Líbá mě, dokud nevzdychám a nehořím, dokud si sotva vzpomínám, jaké to bylo nelíbat mě, nevdechovat jeho teplý, sladký dech. Dokud neuniknou všechny myšlenky o tom, kdo a co jsme, a já se k němu tisknu, beznadějně s potřebou, zoufale toužící po jeho doteku, pro závratné, pálící ​​potěšení. Špičky prstů mě brní z jeho pevného uchopení na zápěstích, a jeho tělo je na mém těžké, ale chci víc.

Chci se ztratit v jeho nemilosrdném objetí, rozpustit se v něm a zmizet.

Uvolní mé rty, aby svými přejížděl po mém obličeji a krku, jeho polibky mě všude pálí a já lapám po dechu, srdce mi silně tluče a pokožka mi elektrizuje potěšením. S každým nádechem se mi otírají bradavky o jeho svalnatou hruď a vlhkost stéká po mém vnitřním stehnu a moje tělo se pro něj připravuje, i když by to nemělo chtít, nemělo by po něm toužit s touto násilnou intenzitou.

Dychtivě vydechne, zdvihne hlavu a vidím v jeho stříbrném pohledu odpovídající hlad, temnou potřebu smíchanou s něčím znepokojivě majetným. Jeho ruka uvolní mé vlasy a pohybuje se po mém těle, uchopí má prsa. „Saro…“ Mé jméno je drsným výdechem na jeho rtech, když se jeho palec prožene přes mou bolestivou bradavku. „Jsi tak krásná, ptichka… všechno, o čem jsem snil a víc.“

Jeho horlivá slova projíždějí skrze mne, plní mě teplem, které klesá k mému jádru – a v mé mysli zapne poplach. Tohle mi přijde jako dovršení milující romance a jak se jeho koleno vklíní mezi mými stehny, smyslná mlha, která mě pohlcuje, se na chvíli zvedne. S šokující jasností zpracovávám to, co se děje, a hrůza udusí mou touhu.

Co to dělám? Jak si tohle můžu vůbec užívat? Jedna věc je stoicky snést netvorův dotek pro větší dobro, ale skutečně ho chtít – nechat ho, aby se choval jako bychom byli milenci – je zvrácené, naprosto šílené. Dokonce ani s mým připnutým zápěstím, se nedá předstírat, že jsem neochotná, že mé tělo po něm nešílí tou nejnepříznivější cestou.

Široká hlava jeho penisu škádlí mé záhyby a moje dýchání se změní v mělké, svaly mi ztuhnou v náhle panice. Nemůžu to udělat – ne takhle. Je to příliš jako milování. Pořád se na mě dívá, jeho šedé oči jsou plné hořícího tepla a já vím, že musím říct, aby přestal, aby toho –

Vsune se do mě jedním tvrdým úderem a zapomenu, co jsem chtěla říct. Zapomínám na všechno, v hlavě mám jen ostré a brutální pocity jeho penisu vstupujícího do mého těla. Jeho nekompromisní tvrdost odděluje těsné vnitřní tkáně a navzdory mému vzrušení mám pocit silného pálení, když se tlačí hlouběji a ignoruje odolnost zaťatých svalů. Je to pro mě dlouhá doba a je velký, silnější a delší než Georg. Moje srdce násilně tluče v mé hrudi, zatímco moje tělo se neochotně podvoluje hrubého proniknutí a s kombinací zklamání a hořké úlevy, si uvědomuju, že moje obavy byly pro nic.

Není to nic jako milování.

Když je ve mně celý, zastaví se, jeho oči se třpytí temným hladem a jiný druh napětí proniká do mého těla, zapuzuje poslední nežádoucí vzrušení a potvrzuje mé odhodlání.

Smyslný půvab jeho pohledu je stále tam, ale nyní vidím netvora za hezkým obličejem, vraha, který mě trápil a zničil můj život. Už v tom, co cítím, není žádná dvojznačnost, žádná dvojznačnost žádného druhu. Můj stalker, člověk, kterého nenávidím, zneuctívá mé tělo a jsem ráda. Jsem ráda, protože jeho krutost mi ubližuje méně než jeho něha, jeho bezohlednost je méně děsivá než jeho milosrdenství.

Zhluboka se nadechnu a připravím tak na to, abych vydržela tvrdé, drsné šukání, ale nehýbe se. Jeho tvář je napjatá chtíčem, tělo tak ztuhlé, že jím vibruje, ale on nepřirazí a já si uvědomuju, že si všiml mého nepohodlí a dává mi čas na to, abych se přizpůsobila jeho velikosti.

Svým způsobem se snaží být jemný – což je poslední věc, kterou chci.

Když nahromadím svou odvahu, přejedu si po rtech jazykem a intenzivněji sleduju hlad v jeho očích.

„Udělej to,“ zašeptám a stáhnu vnitřní svaly. Cítím, jak ve mně pulzuje, tvrdý a silný a nebezpečný.

„Prostě to zasraně udělej.“

Dívá se na mě a cítím jeho boj, cítím, jak netvor bojuje s mužem. Nejsem jediná se smíšenými emocemi. Je tu i část Petera, která mě taky nenávidí a vidí ve mně připomínku své tragédie. Chce mě, ale také mi chce ublížit, aby mě přiměl zaplatit za to, co se stalo s jeho ženou a synem. Možná si to sám neuvědomuje, ale vím to. Cítím to.

Naše spojení je zakořeněno ve ztrátě a bolesti, naše intimita se zrodila z mučení. Na jeho přitažlivosti ke mně není nic normálního; Je to tak zvrácené jako moje reakce na něj.

Jeho pomstou je to, co nás váže a žádné množství jemnosti nemůže změnit tuto skutečnost.

Vidím přesný okamžik, kdy netvor začne vyhrávat bitvu. Peter zatne čelist, když se částečně vytáhne a pak do mě znovu zajede tvrdým tahem. „Je to to, co ode mě chceš?“ Jeho hlas je nízký a drsný, jeho šedé oči plné rostoucí temnoty. Pohne boky a já zalapám po dechu, když do mne hluboce zajede a jeho ruka utáhne stisk kolem mého zápěstí. „Řekni mi, Saro. Je to to, co chceš?“

Stále můžu říci ne, nechat muže zadržet šelmu, ale vybrala jsem si tuto cestu a já neustoupím. Možná je to konečný úkon pomsty, to, co oba potřebujeme, trest nutný pro mé rozhřešení.

Možná, že když na mě uvolní svou temnotu, mohli bychom být oba konečně svobodní.

„Ano,“ zašeptám a odhodlám se. „To je přesně to, co chci.“