STS - 26. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Ahoj zlatíčka,

mockrát děkuju za komentáře. Budu teď kapitolky posílat obden, protože nějak nestíhám a upíři mi trvají déle, než jsem myslela. Mějte se mnou trpělivost, určitě se dočkáte ;)

Marťa

Andie

„ALE. ALE. ALE.“ Kinsley mi vzala láhev vodky, než jsem se stihla znovu napít. „Pomalu, Andie.“

Nechala jsem si vzít láhev. Nezáleželo na tom. Na konferenčním stole stály další čtyři.

Becca a Kinsley mě donutily se od doktora vrátit rovnou do bytu. Pití chutnalo strašně, ale pomohlo utlumit bolest v mém zápěstí i v srdci.

„Víš co? V posledních měsících jsem neměla žádné skutečné pití. Večírky? Společenský život? ŽÁDNÝ.“

Kinsley se předklonila na pohovce dopředu a upravila mi balíček s ledem na zápěstí.

„Obětovala jsem všechno, abych tady byla, a trenérka Deckerová si myslí, že mě může poslat domů?! Kurva.“

Becca před námi přecházela po koberci a snažila se přijít na to, jak mě vrátit do hry. „Neposlala tě domů, jen se snaží, aby ses uklidnila.“

„Andie, bude to v pořádku,“ řekla Kinsley. „Vím, že to teď vypadá, jako konec světa, ale uvidíš, že to nebude tak špatné.“

„Nebude tak špatné?!“ Namítla jsem.

„Mohl to být konec tvé kariéry, ale nebyl.“

Perfektní. Můžu používat zápěstí v příštích čtyřech letech! Budu za čtyři roky ještě živá?

„Bude mi dvacet pět a skoro za zenitem.“

„Hej!“ Vykřikly Kinsley a Becca.

„Bez urážky.“

Becca se zasmála. „To neberu.“

„Jde o to, že se o budoucnost nezajímám. Jsem naštvaná a nic, co řeknete, to nezmění. Tak mi dovolte, aby tu láhev s alkoholem vypila a nechte mě spálit tu ortézu, kterou musím nosit.“

Naklonila jsem se dopředu, snažila se dosáhnout na whisky a současně si na zápěstí přidržovat led.

„Ne. Nebudeme ti pomáhat ani s jedním.“

„Tak si trhni. Ví některá z vás, jak si udělat tetování? Nechám si udělat jedno, které se bude hodit k tomu tvému, Kinsley. Nebo prostě řekni, kurva tohle ne.“

Zasmála se.

„Nebo co si udělat piercing do pupíku?“ Zeptala jsem se a rozhlédla se. „Potřebujeme jehlu.“

Becca se zarazila. „Bože ne!“

Každý z mých nápadů se setkal s ostrou kritikou: tetování, piercing, žertovné hovory naší trenérce.

„Dobře, dobře, pak chci účes. Pryč se starým, sem s novým. Dobře?“ Řekla jsem a podívala se na Beccu. „Něco, co řekne kurevská mezinárodní atletka.“

Kinsley zasténala, ale Becca proti tomuto nápadu nebyla. „V kuchyni jsou nůžky.“

„Ano,“ řekla jsem a zvedla jsem láhev do vzduchu.

„Becco, už jsi někdy předtím někomu stříhala vlasy?“ Zeptala se Kinsley.

Mávla rukou. „Sama sobě, když mi bylo pět. Nešlo to dobře, ale alespoň…“ V hlavě něco počítala. „Jsem pětkrát starší, než předtím.“

O deset minut později jsem seděla na židli v koupelně schovaná pod prostěradlem, jako provizorním pláštěm. Becca mi kroutila hlavou a snažila se zjistit, kde začít.

„Nechceš se zeptat, jak to chci?“ Zeptala jsem se zmatená, proč se v zrcadle odráží dvakrát.

Becca vykulila oči. „Co kdybychom začali něčím malým?“

Moje blond vlasy byly dlouhé. Nechávala jsem si je růst už léta a klidně jsem mohla soutěžit i s koňskými ohony. Když jsem vyrůstala, Christy nechtěla o stříhání ani slyšet.

„Neboj se toho,“ vykřikla jsem přes rameno. „Pryč s tím.“

Kinsley stála z druhé strany dveří do koupelny. „Lidi, pusťte mě dovnitř! Jsem s novým účesem naprosto v pohodě, jen chci nabídnout pár tipů. Nebudu to sabotovat.“

Becca se na mě podívala. Já se podívala na ni, a pak jsem se podívala na druhou Beccu. Obě vypadaly dobře. „Věříš jí?“

„Lidiiiiiiiiii. Přísahám!“

Becca číslo dvě potřásla hlavou a já se znovu napila. Přimhouřila jsem oči a zaměřila se na skutečnou Beccu. „Nech ji venku.“

O dvě hodiny později Kinsley přišla do mého pokoje, strčila dovnitř hlavu, aby se na mě podívala, a pak se při odchodu smála. Dělala to už celé hodiny a její výsměch mi při mé kocovině rozhodně nepomáhal.

Nevinila jsem Beccu, když jsem se na sebe po stříhání podívala do zrcadla. Mám na mysli to, že to vypadalo, jako by do ruky vzala zahradní nůžky slepá opice. Jedna strana se dotýkala mých ramen, zatímco druhá byla o milimetr výš, ale nebyla to její vina. Navíc jsem měla mastné vlasy, protože jsem se po zápase nedostala do sprchy a byla jsem samý drobek od toho, jak jsem spořádala pytlík čokoládových bonbónů místo toho, abych se šla převléct do normálního oblečení.

Všechno to vypadalo, jako naprosto přiměřený způsob, jak trávit čas s chlapem. Teď mě samozřejmě po tom všem pekelně bolela hlava, pulzovalo mi v zápěstí a vlasy mi trčely na všechny strany.

„Jdeš s námi dolů na večeři, Andie?“ Zeptala se Becca a opřela se o dveře mého pokoje.

„Co myslíš?“ Zeptala jsem se a vybírala si z vlasů obal od bonbónů.

Snažila se nesmát. „Víš, myslím, že pomůže, když se osprchuje. Možná si ty vlasy lehnout.“

„To nedává smysl,“ tvrdila jsem.

„Dobře, jen se snažila být zdvořilá. Měla by ses vážně osprchovat, protože to tady smrdí!“ Křikla Kinsley z obývacího pokoje.

Pro ně bylo snadné pokračovat ve svých životech. Stále hráli na Olympijských hrách a jejich životy byly jako z filmu. Já jsem teď měla nalinkovaný program. Trenérka Deckerová mi poslala emailem nový osobní rozvrh: 9:00 snídaně, 10:00 schůzka s trenérem, 11:00 fyzioterapie, 12:00 oběd, 13:00 připojení se k týmu na odpolední poradě, 15:00 fyzioterapie, atd.

Chystala jsem se většinu jejích rozkazů ignorovat. Místo toho jsem si udělala vlastní rozvrh: 9:00 sedět na posteli/ povalování, 10:00 válení se v prostěradle a předstírání, že jsem mumie, 11:00 jíst arašídové máslo prsty přímo ze sklenice, 12:00 vybrat si arašídové máslo z mastných vlasů, 13:00 si lehnu do postele a budu předstírat, že jsem mexické kouřící burrito, 15:00 vrhnu se před jedoucí autobus.

„Dobře, to stačí,“ řekla Kinsley a bouchla rukou do mých dveří, až jsem povyskočila. „Teď vstaneš, půjdeš se osprchovat a přijdeš za námi do jídelny. Potřebuješ pořádné jídlo.“

Zkřížila jsem ruce na prsou, jako urážlivé dítě. „Odejdi.“

Zavrtěla hlavou. „Ne. Pojďme. Vsadím se, že Freddie je tam dole a bude celý šťastný, až tě uvidí. Celý den se ti snaží dovolat.“

Podívala jsem se po mém telefonu. „Počkat, kde mám telefon?“

„V obývacím pokoji. Hodila jsi ho tam, když se ti snažila dovolat tvoje mamka.“

Aha.

„Opravdu si myslíte, že tam bude?“ Zeptala jsem se najednou zoufalá, abych ho už viděla. Ví o mém zranění?“

Přikývla. „Možná. Jdi do sprchy. Počkáme na tebe.“

Zvedla jsem se z postele a sklouzla do sprchy – ano, sklouzla. Nemohla jsem stát a necítila jsem se na sprchování. Takže jsem místo toho otočila kohoutkem do nejteplejší polohy, seděla na konci odtékajícího proudu vody a nechala kolem sebe stoupat páru. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho jsem tam seděla předtím, než odstrčila Kinsley sprchový závěs stranou a vytáhla mě ven.

„Chápu, že jsi opilá a zraněná a miluju tě – ale tohle je moc,“ řekla a hodila po mě ručník. „Právě jsem viděla celou tvou vagínu.“

Usmála jsem se opileckou sebelítostí. „Docela dobrá, ne?“

Snažila jsem se vzpamatovat. Chci říct, že jsem si nedokázala rozčesat vlasy, ani se namalovat, ale stáhla jsem svoje ostříhané vlasy do culíku a docela se přitom zpotila. Alkohol otupil bolest v mém zápěstí, ale stále jsem ho držela ve druhé ruce, zatímco mě Kinsley a Becca vedly k výtahu.

„Chceš nám o tom včerejšku něco povědět? Nechat hlavinku trochu si odpočinout?“

Podívala jsem se na Kinsleyin jemný úsměvem.

„My víme, že jsi byla s Freddiem. Můžeš nám to říct. Slibujeme, že tě za to nebudeme odsuzovat.“

Dřív, než jsem se mohla zarazit, se na mé tváři objevil úsměv. To bylo na tom všem ta zlatá třešnička. Jistě, přijela jsem do Ria, abych vyhrála zlato a během jednoho okamžiku ten sen zmizel. Skončil.

Pak jsem si ale vzpomněla na Freddieho a na to, že bych ho nikdy nepotkala, kdybych nejela do Ria. Dokonce, i kdybych se nevrátila do USA s vyhranou medailí, byla by dobrá šance, že se vrátím s přítelem – super sexy, super britským přítelem. Rozhodně lepší, než nic.

Výtah dorazil do přízemí a my vyšly do haly. Otočila jsem se ke Kinsley a Becce a snažila se rozhodnout, kde začít. Od začátku? Bylo toho tolik, co by se nemělo dostat na veřejnost, ale nemohla jsem se dočkat, až jim řeknu všechny ty šťavnaté detaily, ale předtím, než jsem mohla začít, něco venku před budovou upoutalo mou pozornost. Freddie stál těsně za prosklenými dveřmi do haly a sledoval, jak u chodníku zastavuje limuzína. Byl ke mně otočený zády, ale věděla jsem, že je to on. Po včerejší noci jsem jeho tělo znala ze všech úhlů a pozic.

„Když už mluvíme o ďáblovi,“ usmála jsme se a konečně si dovolila cítit skutečné štěstí po několika dnech strádání. Odstoupila jsem od Kinsley a Beccy, abych mu vyšla nadšeně vstříc. Neviděla jsem ho od té doby, co mě doprovodil k bytu a ukradl mi poslední polibek, než jsem vklouzla dovnitř.

Přitiskla jsem si prsty na rty a snažila se popsat, jaký jeho polibek byl, ale nedokázala jsem to. Pro to nebyla slova.

Od té doby se toho stalo tolik. Chtěla jsem mu povědět o svém zranění a požádat ho o radu. Chtěla jsem, aby křičel a vřískal, a aby se mnou udělal něco bláznivého. Pochopil by to víc, než kdokoliv jiný, jen jsem se k němu musela dostat.

Byla jsem skoro u dveří, když Freddie postoupil dopředu a otevřel dveře limuzíny. Řidič už ji obcházel, aby to udělal, ale Freddie nemohl čekat. Šokovaně jsem tam stála a zírala na vysokou, nádhernou blondýnu, která z vozidla vystoupila. Byla elegantní a šumivá (ať už to k čertu znamená cokoliv) a hned jsem věděla, že se mi nelíbí. Dospělí lidé by neměli nenávidět jiné jen z nějakého popudu. Její vlasy byly dlouhé a hedvábné. Ne křivě ostříhané a vlhké. Šaty měla bez jakéhokoliv záhybu špinavých skvrn od čokoládových bonbónů. Udělala jsem váhavý krok zpátky a naprosto jsem se poddala pocitům nedostatečnosti, když mi došlo, kdo to je.

Caroline Montagueová z masa a kostí.

Měla na sobě světle modré zavinovací šaty a tělové lodičky. Vypadalo to, jako oblečení přímo ze šatny Kate Middletonové. Podle toho, co jsem věděla, to byly Kateiny šaty. Pravděpodobně byly přítelkyně.

„Freddericku! Drahoušku!“ Vykřikla, vzrušeně k němu přistoupila a objala ho. Zůstala jsem tam, ve vstupní hale, pozorovala je z dálky a snažila se spojit kousky hádanky dohromady. Pokud ta blondýna „miláček“ byla Caroline, snoubenka bohyně, pak bruneta, který vystupovala z limuzíny, byla – „Frede, ty tupá palice. Snažila jsem se ti celý den dovolat.“

Freddieho sestra.

Přistoupila k němu a protáhla se kolem Caroline, aby se k němu dostala. Freddie se sklonil, aby ji pevně objal. Když ustoupil, zamilovaně se na něj podívala. V té chvíli jsem si uvědomila, jak je krásná -  nenamalovaná, jako Caroline, která na sobě měla vrstvu make-upu. Byla oslňující sama o sobě, pokud je holka od vedle supermodelka.

„Andie,“ řekla Kinsley a chytila mě za ruku. Snažila se mě odtáhnout, ale nedovolila jsem jí to. Stála jsem tam a pozorovala to malé shledání. Až do téhle chvíle jsem si bláhově myslela, že byl Freddie můj. Tak rychle se stal mým přítelem a říkal mi věci, které jsem chtěla slyšet, ale když tam tak stál, bylo mi bolestně jasné, že nikdy nebyl můj. Ani na okamžik.

„Gratuluji vašemu umístění, pane.“ Řekl řidič limuzíny a mrkl na Freddieho. „Vaše snoubenka mi to řekla, když jsme sem mířili.“ Jeho hlas byl trochu zastřený, ale slyšela jsem ho jasně a hlasitě. Podíval se z Caroline na Freddieho. „Už jste vybrali datum svatby?“

Caroline nadšeně zatleskala. „Doufejme, že někdy brzy v zimě. Začneme ji plánovat, jakmile bude mít Frederick víc času.“

Otočila se k němu s hvězdičkami v očích a já pomalu zpracovávala, jak opatrná a konkrétní byla její odpověď, jako kdyby to už říkala tisíckrát. Cítila jsem, jako by někdo vyrazil vzduch z plic.

Brzy v zimě.

Svatba.

A co bylo horší, Freddie to nepopřel. Strčil ruce do kapes a zhoupnul se na patách. Neviděla jsem mu do tváře, ale dokázala jsem si představit, že ta svoje perfektní ústa roztáhl do bezvadného úsměvu. Jeho ústa. Ústa, kterými mě minulou noc laskal. Byly na mém krku, mých prsou, bříšku a...

Nemohla jsem dýchat.

Dech se mi zúžil a krátce a roztřeseně jsem si přitiskla ruku na hrudník, protože mi hlavu zaplavily obrazy. Přivedl mě do jeho pokoje a věděl, že je zasnoubený. Věděl, že jeho snoubenka přijede druhý den ráno. Hodil mě na postel a miloval se se mnou ve svém povlečení – ve stejném, ve které se plánoval milovat s ní. Obtěžoval se ho vůbec vyprat?

Zmeškala jsem druhou polovinu jejich rozhovoru, ale viděla jsem, jak řidič pokynul čepicí, otočil se a přidal na rozloučenou přes rameno pár slov. „Vítejte na hrách!“

„Budu zvracet.“

Otočila jsem se a rozběhla se na nejbližší záchod – v rohu vestibulu byl jeden zastrčený – a já jsem minula otevřené dveře. Sotva jsem se skrčila nad toaletou, když se mi sevřel žaludek. Klečela jsem tam a utírala si slzy, které mi stékaly po tvářích. Nezvládnu to. Nechápu, jak se můj život mohl tak rychle podělat.

Zápěstí mě pálilo, jak jsem se jím opírala o mísu, ale nepustila jsem se. Nechala jsem bolest, aby mně pohltila.

„Andie, jsi v pořádku?“

Byla to Kinsley, kdo mě hladil po zádech a snažil se mě utěšit.

Nemohla jsem mluvit. Nedokázala jsem přestat lapat po dechu.

Moje olympijské sny skončily...

A Freddie byl kurevský lhář.

Vítejte na hrách, vskutku.