STS - 20. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

V noci před prvním zápasem jsem nemohla spát. Ležela jsem v posteli, bála se o své zápěstí a přála si, aby ta tlumená bolest zmizela. Byla jsem nervózní kvůli hrám. Dokázala jsem zachytit míče, jako žádná jiná žena v Americe, ale nevěřila jsem svému zápěstí. Věděla jsem, že se můj výron může kdykoliv vrátit a já budu jen horší a horší. Snažila jsem se najít polohu na spaní, která by mi trochu ulevila, ale nakonec jsem ležela, jako mumie, zírala jsem na strop a přála si, abych usnula.

Když se vedle mé postele v 6:30 ráno ozval budík, odhodila jsem přikrývku s jistým plánem. Vzala jsem si tři advily a fyzioterapeutka mi zápěstí svázala pevněji, než kdy předtím. Muselo být pevné, když se ode mě čekalo, že zastavím míče letící rychlostí 60 km/h. O bolest jsem se nestarala, ale chtěla jsem, abych měla jasnou mysl a byla soustředěná.

Seděla jsem na stole, když jsem vzhlédla k sekci na stání, kam Olympijský výbor umístil sportovce. Očekávalo se, že se sportovci z různých sportů budou navzájem podporovat v různých událostech do té míry, že televizní stanice požadovaly, aby byli umístěni pospolu. Takže, jedním rychlým pohybem kamery mohli diváci vidět všechny – včetně Fredericka Archibalda – najednou. Byl zaklíněný mezi dalšími sportovci v první řadě a na sobě měl neutrální bílé tričko a džíny. Když se na mě podíval, usmál se.

„Co tady děláš?“ Vykřikla jsem. Moje slova byla doplněná několika vtipnými pohyby rukou a po dvou dalších pokusech mou otázku pochopil.

Ukázal na mě s pokrčením ramen. Byla jsem příliš daleko, abych viděla jeho dolíčky, ale jeho úsměv mě uvnitř zahřál a okamžitě mně uklidnil mé nervy. Má rodina byla milion mil daleko a jediní přátelé, které jsem v Riu měla, se chystali na hřiště se mnou. Kromě Freddieho. Tribuny byly plné křičících fanoušků, ale pro mě byl Freddie ten jediný.

„Hodně štěstí,“ zvedl palec nahoru.

Přikývla jsem. „Díky.“

Když zápas skončil, byl už pryč a já odcházela z hřiště zpocená, unavená a s bolavým zápěstím. Adrenalin se ukázal být na bolest nejlepším lékem, ale věděla jsem, že jakmile šok z našeho vítězství opadne, bude mě to pekelně bolet. Stála jsem nad košem blízko trenérského stolu a pomalu si odvíjela obvaz z ruky a mezitím zhluboka upíjela z mé sportovní láhve.

„Dobrá hra,“ řekl Liam a poplácal mě po rameni, než zamířil za trenérkou Deckerovou. Kinsley a Becca byly hned za ním, ale čekaly, až budu hotová, než vyrazíme společně ze stadionu. Vypadaly jsme, jako parta zombie a rozhodně jsme se tak i cítily. Dres se mi lepil na kůži, a ačkoliv jsem se ho snažila odlepit, bylo mi jasné, že mi to nepomůže.

Jakmile jsme se vrátily do bytu, zavolala jsem své mamce a snažila se jí co nejlépe nastínit naši hru, ale srdce mi stále horečně tlouklo a tak byly moje věty trhané.

„Tvůj otec a já jsme celý zápas sledovali, zlatíčko. Hrály jste vážně dobře.“

„Dík. Davy tady v Riu jsou mnohem hlasitější, než kdekoliv jinde.“

„Ach! Když už mluvíme o davu, nikdy neuhádneš, koho jsme viděli na tribuně!“

Už jsem jí skoro odpověděla, že to vím, ale přesto jsem dělala, že nemám ponětí. „Kdo?“

„Vévoda! Frederick Archibald! Věřila bys tomu? Tvoje babča říkala, že ve zprávách všichni spekulují, proč tam byl. Dávalo by smysl, kdybyste hráli za Velkou Británii, ale musel tam být, aby se mohl podívat na svého kamaráda nebo tak něco. Přísahám, že kamery ho zabíraly skoro stejně, jako zabírali hru.“

„Možná má jen rád fotbal,“ namítla jsem.

„Možná, ale klidně ho mohl sledovat na CBS.“ Zamumlala.

Usmála jsem se. „Poslouchej, musím se jít osprchovat, nebo z vlastního zápachu omdlím.“

Slíbila jsem jí, že jí zítra znovu zavolám a ona slíbila, že bude sledovat všechny zprávy, jestli se nezmíní o důvodu Frederickovy přítomnosti na našem zápasu. Když jsem zavěsila, svlékla si dres a hodila ho k ostatnímu špinavému oblečení. Šla jsem do koupelny a pustila si co nejvíc horkou sprchu, protože jsem už začínala cítit, jak mě bolí svaly. Cítila jsem v zádech uzlíky svalů. Už se mi začaly dělat modřiny na rukách a snažila jsem si promasírovat svaly všude, kam jsem dosáhla. Vstoupila si do sprchy a trhla jsem sebou, když mě voda málem opařila, ale nechala jsem ji dál téct. Voda mi narážela na záda, když jsem si rozcvičovala krk a ramena. Zápěstí jsem měla trochu oteklé a citlivé na dotek, tak jsem ruku nechala spuštěnou dolů a vlasy jsem si umyla druhou, dvakrát, než se moje tělo začalo uvolňovat.

Zůstala jsem ve sprše déle, než jsem potřebovala a pot jsem vyměnila za jemnější vůni levandule. Přemýšlela jsem o hře a pitvala několik chyb, které jsme udělaly.

Jakmile voda začala chladnout, vyšla jsem ze sprchového koutu a sáhla po ručníku. Telefon jsem měla položený na umyvadle v koupelně, a když jsem šla kolem, rozezněl se příchozím voláním. Podívala jsem se, kdo volá a srdce mi poskočilo, když se na displeji objevilo Freddieho jméno.

Chtěla jsem ho nechat spadnout do zmeškaných hovorů. Přišel na můj první zápas, i přestože jsem mu řekla, aby se ode mě držel dál, což znamenalo, že tam byl někdo, kdo mi fandil. Právě proto jsem přejela prstem o obrazovce, abych jeho volání přijala, nebo jsem si to alespoň namlouvala.

„Andie,“ řekl, jako by byl překvapený, že jsem mu to vzala.

„Ahoj.“

„Volám nevhod?“

Očima jsem přelétla po místnosti. „Právě jsem vystoupila ze sprchy.“

„Andie.“

Tváře se mi začervenaly. Hlupáku. „Ehm... nemělo to znít, jako porno po telefonu, prostě to tak je.“

„Pořád máš na sobě ručník?“

„Freddie...“

„Jsem jenom zvědavý.“ Věděla jsem, že se usmívá.

„Už jsem se oblékla.“

„Byl bych raději, kdyby ne.“

Tiše a roztřeseně jsem se nadechla. „Freddie. Proč mi voláš?“

Zavzdychal. „Chci vědět, jak jste odehrály posledních pár minut hry. Musel jsem odejít, abych stihl večerní trénink.“

„Vyhrály jsme.“

„Pěkně.“

„Zaplaval sis hezky?“

Zasmál se. „Skvěle. Mohla ses přijít podívat.“

„Jasně, no...“ řekla jsem a podívala se do zrcadla. Dlouhé vlasy mi spadaly na záda a zoufale potřebovaly rozčesat. Rty jsem měla pootevřené a oči velké a zvědavé. „Musím jít.“

„Lžeš. Poznám to.“

Protočila jsem očima. „Nelžu. Potřebuju si zaledovat zápěstí, obléct se a obecně tě ignorovat.“

„Přestaň říkat, že se potřebuješ obléct.“

„Tak fajn.“

Vzdychl.

„Proč mi doopravdy voláš, Freddie?“

„Už jsem ti to řekl.“

Utáhla jsem si ručník kolem hrudníku. „Mohl ses podívat na zprávy.“

„Možná jsem chtěl slyšet tvůj hlas.“

Vyhýbala jsem se svému odrazu v zrcadle. Znělo to tak upřímně. Nenáviděla jsem, že to zní tak upřímně. Jen to věci ztěžovalo.

„Řekla jsem ti, aby ses ode mě držel dál.“

„Pamatuju si to.“

Ticho.

„Můj mozek s tebou nedokáže udržet krok, Freddie,“ řekla jsem a odvrátila se od zrcadla. „Jednu minutu mě odstrkuješ, a pak se ukážeš na mém zápase, jako by bylo všechno v pořádku, ale to není.“

„Já vím.“

„Celá ta věc je pro mě příliš matoucí, abych se s ní právě teď zabývala. Jsem uprostřed Olympijských her prokrista...“

„Nebudu se od tebe držet dál, Andie.“

Ze způsobu, jak vyslovil moje jméno, mi přejelo po zádech mrazení. Jeho hlas zněl jinak, trochu víc svůdně a rozhodně.

„Musím teď zavěsit.“

„Lehni si na postel.“

Žaludek se mi sevřel.

Ticho.

„Slyšela jsi mě? Chci, aby sis lehla na postel.“

„Bolelo mě, když jsi mě vyhodil z té koupelny, Freddie.“

„Já vím a chci ti to vynahradit,“ pokračoval neohroženě. „Lehni si na postel.“

Vešla jsem do ložnice a prohlížela si zmuchlanou deku. Nehodlám si lehnout, to jsem věděla jistě. Tak, proč jsem šla k posteli blíž?

„Jsi ještě mokrá ze sprchy?“

Sedla jsem si na okraj postele celá hotová z toho všeho.

„Odpověz mi.“

„Mám mokré vlasy.“

„Máš mokré tělo?“

Polkla jsem. „An... Ano.“

„Přejeď si prsty po stehně, abys věděla, jak jemnou máš pokožku.“

„Freddie...“

„Ano?“

„Myslím, že bychom měli přestat.“

„Zavěs, jestli to vážně chceš, Andie.“

Ticho. Dívala jsem se na strop a sevřela telefon v ruce.

Věděl, že nezavěsím.

„Dotýkáš se sebe?“ Zeptal se měkkým hlasem a já se podívala na zavřené dveře ložnice.

„Chceš, pokračovat?“ Jeho hlas byl napjatý.

„Nevím. Nikdy jsem to nedělala.“

„Nikdy ses nedotýkala sama sebe?“

Usmála jsme se. „Nikdy jsem neměla sex po telefonu.“

„Kde je tvoje ruka?“

Podívala jsem se dolů. Držím spodní okraj ručníku.“

„Pusť ho a přejeď si prsty po vnitřní části nohy, dokud ti neřeknu, abys přestala.“

„Freddie...“

„Nemysli,“ prosil. „Dělej.“

Zavřela jsem oči a přesunula ruku k nohám, těsně nad kolenem. Bylo to neškodné místo. Nic špatného.

„Výš,“ zašeptal mi do ucha. Znělo to, jako by byl přímo tady, ovládal mou ruku a posouval ji výš. Slyšela jsem mu v hlase jeho touhu, když mi říkal, abych pokračovala dál a dotkla se prsty třísla. Sevřela jsem oči pevněji, když jsem se začervenala na prsou a krku. Hořela jsem a planula. Sundala jsem si ručník a odhodila ho stranou, opřela se o postel, nahá a sama.

„Rozevři nohy.“

„Freddie,“ protestovala jsem.

„Andie, roztáhni nohy od sebe,“ prohlásil, tentokrát s menší trpělivostí.

Moje stehna klouzala po měkkém prostěradle a já si přála, aby tam mohl být, aby věděl, jak široko jsem nohy dala.

Otevřela jsem oči, abych viděla, co by viděl. Celé tělo jsem měla růžové, částečně ze sprchy a částečně díky Freddieho slovům. Ruka mi spočívala na plochém bříšku, které se s každým nádechem a výdechem hýbalo nahoru a dolů. „Dotkni se sebe, Andie. Přejeď po sobě prstem a předstírej, že jsem to já.“

Zkusmo jsem rukou přejela níž.

„Níž,“ trval na svém.

Začala jsem dělat pomalé kroužky, zpočátku to nebylo nic moc. Byla jsem příliš rozpačitá, abych přiznala, jak jsem napjatá a jen ho poslouchám.

„Ptal jsem se tě, jestli jsi mokrá, ale já vím, že jsi.“

Srdce se mi rozbušilo.

„Cítíš se? Cítíš, jak jsi těsná?“

Dech se mi zrychlil. „Freddie.“

„Andie...“ Prosil.

Nohy se mi rozechvěly a roztřásly touhou.

„Roztáhni do široka nohy, jak to jen půjde a pohybuj v sobě prstem dovnitř a ven. Pomalu, Andie. Nespěchej, dokud ti neřeknu.“

Byla jsem jen okamžik od toho, než ztratím rozum.

„Líbí se ti, cítit na sobě svoje prsty?“

Polkla jsem zasténání, když se mi záda vyklenula z postele.

„Odpověz mi.“

„Ano,“ vydechla jsem. „Ale potřebuju, abys byl tady.“

„Vím. Slyším, jak se ti zrychluje dech. Potřebuješ se udělat, že ano? Jsi tak blízko.“

Prst klouzal dovnitř a ven a já jsem svírala víčka a poslouchala můj roztřesený dech. „Řekni mi... co bys mi udělal, kdybys tady byl?“

Téměř jsem viděla jeho úšklebek, když jeho hluboký hlas naplnil ticho. „Posunul bych tě až k samému okraji postele a kleknul bych si mezi tvoje stehna. Možná bys byla plachá, ale já bych tě vzal za nohy a roztáhl ti je od sebe tak, abych tě mohl vidět.“

Jeho sliby mě ničily.

„Sledovala bys, jak tě lížu. Bože, chutnala bys tak dobře, až bych tě ochutnal.“

„Freddie... já...“

„Pak bych se natáhl nad tebe, opřel se vedle tebe o lokty a nechal tě ze své pusy ochutnat sama sebe. Chtěla bys, abych ukončil tvou agónii. Prosila bys mě, abych ti poskytl uvolnění, které tak zoufale potřebuješ.“

Jeho slova byla, jako temné uhlíky, padající skrz telefon a spalující každičký nerv v mém těle.

„Chci tě slyšet, Andie.“ Jeho hlas byl napjatý, stejně žhavý a dychtivý, jako jsem byla já. „Dej mi tolik...“

Jako by moje tělo bylo pod jeho velením, cítila jsem, jak se můj svět začíná rozpadat. Prsty se mi kroutily, víčka jsem pevně svírala a celým tělem mi procházely vlny rozkoše. Telefon mi vyklouzl z ruky, když jsem si musela rukou zakrýt pusu. Snažila jsem se potlačit zasténání, ale moc se mi to nepodařilo. Udělala jsem se Freddiemu do telefonu a o chvilku později se ozvalo zaklepání na moje dveře, právě když jsem se začínala vzpamatovávat.

„Andie, jsi v pořádku?“ Vykřikla Kinsley. „Znělo to, jako bys škrtila kočku.“

Hodila jsme telefonem přes pokoj, jako by hořel. Omotala jsem si ručník kolem těla a posadila se.

„Ano!“ Křikla jsem zpátky a modlila se, aby neotevřela dveře. „Je to dobrý, jen jsem se... ukopla palec.“

„Potřebuješ led? Upřímně řečeno, myslela jsem si, že tam obětuješ kozu nebo tak něco.“

„Ne, všechno je v pořádku!“

Telefon na podlaze mi zabzučel, ale nezkontrolovala jsem ho, dokud jsem neslyšela, že se Kinsley vrátila zpátky do obývacího pokoje. Byla to zpráva od Freddieho, krátká předtucha.

Freddie: To bylo dobře, ale nestačilo to. Příště ucítím, až se uděláš.