STS - 16. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

Andie

Stála jsem před zrcadlem a snažila se na sobě vidět nějakou změnu. Mohla bych přísahat, že něco chybělo, ale nedokázala jsem přesně určit, co. Moje vlasy, oči, tvář – všechno vypadalo stejně. I moje rty se vrátily do normálu. Jakmile jsem přišla zpátky domů, nanesla jsem si na ně balzám, abych se pokusila vymazat všechno, co se v klubu stalo. Bylo to idiotské, divoké a bezohledné. Chtěla jsem ochutnat šílenství a povedlo se mi to. Chutnalo, jako žhavý britský plavec, který je v současné době kurva mimo moje možnosti.

Bože, byla jsem pitomá.

„Andie!“

Bytem se rozlehl Kinsleyin hlas. Ona a Becca už spaly, když jsem se vrátila z klubu, ale teď byli obě vzhůru a my šly pozdě na snídani. Otočila jsem se a snažila se najít něco, co bych si oblékla. Moje šaty ze včerejška ležely na zemi a maska byla pryč. Ztratila jsem ji, než jsem opustila klub. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat.

„Andie!“ Zakřičela znovu Kinsley. „Tak jdeš už?“

„Ano!“ Popadla jsem jedno z týmových triček, šortky a kšiltovku.

Stáhla jsem si ji do očí, než jsem vyšla z pokoje, kde jsem narazila na Kinsley a Becu, jak čekají u dveří, připravené odejít. Mlčky mě sledovaly, když jsem si přes rameno přehodila tašku s věcmi na cvičení a naplnila jsem si vodou láhev. Autobus nás vyzvedne hned po snídani, takže se už do bytu nebudu vracet.

„Vypadáš provinile,“ řekla Kinsley, když mi držela otevřené dveře.

Becca přikývla. „Jo, co jsi včera v noci dělala?“

Pokrčila jsem rameny a přivolala výtah. „Michelle a já jsme šly do klubu.“

„A?“ Zeptala se Kinley.

„A nic.“ Podívala jsem se na ně. „Co jste dělaly včera v noci vy?“

Přimhouřila na mě oči, jasně naštvaná, že jí neříkám celou pravdu. „Přišel Liam a navečeřeli jsme se spolu. A volala tvoje máma, tak jsme si spolu chvíli povídaly.“

Zasténala jsem. Včera mi nechala hlasovou zprávu, ale neměla jsem čas jí zavolat zpátky.

„Co chtěla?“ Zeptala jsem se předtím, než jsme nastoupily do výtahu.

„Chtěla vědět, jestli tě neunesli, a pokud ano, jestli ti ti únosci utrhli obě ruce.“

Zasmála jsem se, když jsem nastoupila a postavila se nejblíže ke dveřím. „To zní, jako ona.“

Výtah byl plný sportovců, kteří se pokoušeli dostat do jídelny, což znamenalo, že jsem byla na okamžik v bezpečí a nemusela jsem odpovídat na otázky ohledně předchozí noci. Nechtěla jsem jim nic tajit, prostě jsem jen neměla šanci všechno, co se stalo, zpracovat. Kdybych jim řekla, co se dělo v mé hlavě, znělo by to jako ummmmmm... správně. No... víte... masky.... a pak polibek...

Potřebovala jsem ještě pár hodin, abych si dění v klubu probrala jen já sama.

 Jakmile jsme dorazili dolů, byla jsem spokojená s tím, že všude kolem vládnul chaos. Zahajovací ceremoniál se měl konat zítra a v olympijské vesnici to vřelo už teď. Členové výboru pobíhali po hale, zřizovali stanoviště a pomáhali lidem, kteří tam bloudili. Bezpečnostní strážní hlídali přední dveře a kontrolovali každého, kdo do budovy vešel.

Obešly jsme vestibul a zamířily k jídelně, jen abychom zjistily, že je také přeplněná hosty, kteří dorazili na zahajovací ceremoniál. Sportovci, trenéři a rodinní příslušníci obsadili každý stůl a každý stůl s jídlem a každá fronta se zdála nekonečná.

„Držte se mě a já vás tím protáhnu,“ řekla Kinsley, vykročila vpřed a chtěla projít davem.

Bylo to nemožné. Udělaly jsme jen tři kroky, než jsme narazili na lidskou zeď.

„Rozdělíme se,“ řekla Kinsley a pustila mou ruku. „Andie, ty nám najdi stůl, my seženeme jídlo.“

Přikývla jsem a vyrazila, snažíc se projít davem. Nakonec jsem dvakrát prošla kolem stolu pro dva, než jsem se ocitla u skupinky lidí, která právě zastrkovala židle a sbírala odpadky.

„Je to vaše,“ řekla žena a usmála se, když odnášela zbytky své snídaně.

„Díky.“

Sedla jsem si na židli, abych si zabrala stůl, a pak jsem vytáhla svůj telefon, abych napsala mamce. Nedokázala jsem si představit, co by dělali Christy a Conan, kdyby byli tady v jídelně se mnou. Moje máma by pravděpodobně všem nastříkala ruce dezinfekčním prostředkem a můj otec by chodil kolem a snažil se najít někoho se stejnou láskou k plachtění.

Andie: Kinsley říkala, že jsi volala. Pokusím se ti ozvat po tréninku, ale máme koktejlový večírek, tak si nejsem jistá, kdy se utrhnu.

Mamka: Koktejlový večírek?

Andie: Pořádají ho pro všechny vlajkonoše, takže tam musím jít.

Mamka: Dobře. Neboj se, zlatíčko. Zavolej mi, až budeš moct.

Mamka: Oh, ale zkus se pro babičku vyfotit s Frederickem! Jsem si jistá, že by mu to nevadilo, kdyby ses ho zdvořile zeptala a řekni, že je to do tvého památníčku.

Ježíši. Hodila jsem telefon zpátky do tašky a snažila se ignorovat přetrvávající myšlenky na Freddieho, když mě zastínila postava, která se zastavila u mého stolu.

„Andie Fosterová?“

Vzhlédla jsem a zjistila, že mi u obličeje přistál mikrofon s černým molitanem na konci, který mě téměř lechtal na nose.

„Andie! Jaká šťastná náhoda, že jsme na vás narazili!“

Silný britský přízvuk patřil vysoké rusovlásce ve špatně padnoucích námořnických kalhotách. Podle brože na její klopě byla reportérkou televizní stanice, o které jsem nikdy neslyšela. Přímo za ní stál vytáhlý kameraman, který držel na svém mohutném rameni kameru, která mířila přímo na mě. Světlo vedle objektivu blikalo červeně a já zasténala při pomyšlení, že trápí sportovce ještě předtím, než si vypijí ranní kávu.

„Andie, jsem Sophie Boyleová ze Sky News...“

Zdvořile jsem se usmála a zvedla ruku, abych ji zarazila. „Omlouvámn se, ale žádné rozhovory neposkytuji. Děkuji.“

To ji nezastavilo. Můj úsměv, jakkoliv falešný ji vybídl k tomu, aby pokračovala.

„Mimo záznam: Jak znáte Fredericka Archibalda? Jste vy dva přátelé?“

Naklonila jsem hlavu, zmatená její otázkou.

„Dostaly se k nám informace, že se včera objevil na vašem tréninku. Vy dva jste byli viděni, jak spolu odjíždíte od stadionu. Není to pravda?“

Dotěrná otázka a její hrubý britský přízvuk mi připomínaly Ritu Skeeterovou a čím déle tam stála, tím víc mě rozčilovala. Upozorňovala na mě: všichni od stolů kolem toho mého se dívali naším směrem. Proč? Protože jeden chlap přišel na můj fotbalový trénink?

„Můj milostný život není vaše starost. Šukáte vy a váš kameraman ve zpravodajské dodávce?“

S vykulenýma očima ucouvla, očividně šokovaná mojí otázkou.

„Přesně. Není to legrační, když lidé spekulují o vašem soukromém životě.“

„To může být pravda, ale o Terryho se svět nezajímá,“ řekla s ledovým úsměvem a ukázala na kameramana za sebou. „Lidé chtějí vědět o tom, jak se člověk seznámí s mužem, který byl kdysi nejžádanější starý mládenec v Anglii.“

Pocítila jsem vůči Freddiemu záchvat zlosti. Kdyby mě lidé, jako Sophie Boyleová takhle ve dne v noci pronásledovali, přišla bych brzy o rozum.

„Co se to tady děje?“ Zeptala se Kisnley, když se snažila protáhnout kolem Sophie a postavit na stůl tác s naším jídlem. Nečekala, až reportérka odpoví. Postavila se tak, aby mě zablokovala před kamerou. „Legrační, myslela jsem si, že do této části vesnice mají přístup jen sportovci a jejich rodiny. Takže buď vás výbor přidal k reportérům, kteří olympiádu dokumentují, nebo budete muset odejít.“

Sophie něco zakoktala, a ačkoliv jsem na ni neviděla, představovala jsem si, že se pod Kinsleyiným ostrým pohledem přikrčila.

„Žádný problém. Už máme všechno, co potřebujeme.“ Otočila se, aby prošla kolem Kinsley a já viděla její zrzavé vlasy a temné, zlé oči. „Díky za rozhovor slečno Fosterová.“

Dívala jsem se na ni, jak vede kameramana z jídelny. S kamerou, kterou měl Terry schovanou v tašce, a s mikrofonem ukrytým v kapse vypadali skoro, jako normální lidé.

„Co to bylo za lidi?“ Zeptala se Becca, když přistoupila k našemu stolu a pootočila se, aby viděla, jak Sophie odchází z jídelny. „Co tady sakra dělali?“ Posunula ke mně talíř s jídlem.

„Pokusili se udělat s Andie rozhovor. Během toho chaosu museli nějak proniknout kolem ochranky.“

„Na co se tě ptali?“ Zeptala se Becca a posadila se.

Podívala jsem se na obrovskou vaječnou omeletu, kterou mi Becca přinesla. Měla jsem hlad, ale Sophie ho nahradila nepříjemnou jiskrou vzteku.

„Andie?“

„Ale.“ Váhavě jsem se na ně podívala. „Jen na nějaké fotbalové věci.“

Nemusela jsem se dívat, abych věděla, že mi nevěřily. Co by si Kisnley a Becca myslely o těch Sophiiných otázkách? Dělala jsem si jméno ve fotbalovém světě – většina lidí o mě nikdy neslyšela – a kdyby ten rozhovor odvysílali, byla bych na internetu známá, jako blbka, která se místo fotbalu zaměřila na chlapa. Olympijská děvka, která se pokoušela ukrást Freddieho od jeho milované Caroline.

„Andie, jsi v pořádku?“ Zeptala se Kinsley, která se dotkla mé ruky.

Usmála jsem se na ni velkým, falešným úsměvem a přikývla. „Nikdy mi nebylo lépe.“

Celý den jsem se nemohla zbavit temného oblaku, který na mě přenesla Sophie Boyleová. Z neveselé nálady mi nepomohl dokonce ani tvrdý trénink a dlouhé posilování. Litovala jsem, že jsem Freddieho líbala stejně, jako se mi to líbilo. Ne, netrpěla jsem bludy; Věděla jsem, že s ním z dlouhodobého hlediska nemůžu nic mít. Byla jsem nucená držet na tváři masku v naději, že mi pomůže oddělit fantazii od skutečného života, ale Sophie Boyleová mi potvrdila, že to není možné.

Někdo nás viděl odejít z mého tréninku společně a média začala větřit. Co by se stalo, kdyby věděli, co se dělo v klubu? Nebyli jsme opatrní. Byli jsme v otevřeném třetím patře. Freddieho ruka byla půlku noci pod mými šaty.

Žaludek se mi sevřel, jen jsem na to pomyslela. Udělala jsem chybu, když jsem si myslela, že Freddie je jediný, kdo se musí chovat diskrétně, ale kdyby vyšly na světlo detaily toho, co jsme v klubu dělali, neměla jsem ponětí, co by to znamenalo pro mě. Stálo by mě to kariéru? Sponzory? Dokonce by to narušilo i moje osobní vztahy, kdyby se to zjistilo, protože jeho snoubenka byla Caroline a já byla jen jeho děvka.

„Andie, jak je na tom tvé zápěstí?“ Zeptal se Liam po tréninku.

Právě jsme skončili a já si odvazovala obvaz z ruky, kterou mi fyzioterapeutka před několika hodinami tak pracně zavázala. Vypadalo to, že to nikdy neskončí.

„Je v pohodě. Myslím, že si před zápasem pro jistotu vezmu něco na bolest.“

„Dobrý nápad.“ Přistoupil blíž. „Kinsley se mi zmínila, že se s tebou při snídani pokoušela udělat rozhovor nějaká reportérka.“

Střeva se mi zkroutila, jen jsem na to pomyslela. Podívala jsem se na něj, abych se setkala s jeho očima, ochotná zodpovědět jeho otázky, ale byl znepokojený – víc, než jsem ho kdy viděla. Oči měl přimhouřené a tmavé obočí měl sevřené tak, že se mu uprostřed spojovalo.

„Jako někdo, kdo byl na tvém místě, ti chci připomenout, že jsi v Riu, aby ses soustředila na fotbal.“

Podívala jsem se dolů, jak mě zaplavil pocit hanby.

„Tohle drama možná vypadá zábavně a zvládnutelně, ale viděl jsem, jak sportovci přichází o sponzory i kvůli mnohem menší chybě, než je ta, ke které směřuješ ty. Byla jsi vybrána, jako vlajkonoška za Spojené státy a to tě staví do centra pozornosti. Jakékoliv drama, jakékoliv šťavnaté detaily, které najdou, bez váhání otisknou.“

Otevřela jsem pusu, abych protestovala, abych tvrdila, že jsem ještě nic neudělala, ale nemělo smysl lhát.

„Nechci ti říkat, co máš dělat,“ pokračoval. „Jsem tvůj přítel stejně, jako jsem tvůj trenér. Jen si myslím, že by ses měla soustředit na hru a nechat všechno ostatní stranou. Za dva dny tě čeká první zápas a zítra je zahajovací ceremonie. Poskytni večer, na té párty dobré rozhovory a nech svůj milostný život za dveřmi.“

Dokončila jsem odvíjení obvazu z mého zápěstí a hodila klubko do koše tak zprudka, že jsem upoutala pozornost několika spoluhráček, které si balily věci.

Poslouchat Liama, jednat se Sophií a žít sama se sebou stačilo, aby mě to připravilo o poslední zbytky kontroly. Nelitovala jsem jediného slova, které jsem použila ve zprávě pro Freddieho. Stiskla jsem tlačítko odeslat a nastoupila do našeho mikrobusu do první řady volných sedadel.

Andie: Včera v noci to byla obrovská chyba.

Telefon mi zapípal zpátky a krev se mi vařila, když jsem si přečetla ta tři jednoduchá slova.

Freddie: Ne, to nebyla.

Rozjeli jsme se a já zuřivě psala a snažila se mu dokázat, jak moc se mýlí.

Andie: Freddie, jsi zasnoubený, proboha. Je mi jedno, jestli ji nemiluješ. Svět ji miluje. A jestli se někdo dozví o tom, co se včera v noci stalo, půjdou po mně.

Freddie: Jsem zasnoubený, ne zadaný. A moc dlouho už to tak nebude.

Nechápal to.

Andie: Ty to nechápeš. Potřebuji se soustředit na hry, ne se zaplétat do mezinárodního skandálu. Navrhuji, abys udělal totéž.

Freddie: Budu dnes večer na koktejlové párty.

Andie: Výborně. Zůstaneš na jedné straně místnosti a já zůstanu na druhé.

Freddie: Ne. Nemám co skrývat.

Neobtěžovala jsem se mu odepisovat. Zjevně tomu nerozuměl. Strčila jsem telefon hluboko do své tašky s věcmi na trénink, tak hluboko, abych neslyšela, že mi znovu napsal. Opřela jsem se do sedačky, pozorovala krajinu Rio de Janeira, kterou jsme míjeli a snažila se vymyslet, jak přesně se mu na tom intimním koktejlovém večírku vyhnu, aniž by to způsobilo scénu.