Priceless - 18. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

BRANDT

Z její otázky mi snad exploduje hlava. Zavrtěl jsem hlavou, určitě jsem slyšel špatně. Musel jsem se přeslechnout.

„Prosím?“ řekl jsem pomalu.

Určitě se nezeptala na to, co jsem si myslel.

Ale dívala se mi upřeně do očí. „Jen jednou,“ řekla tiše a nejistě. „Víc nežádám. A pak tě tím nikdy nebudu obtěžovat.“

Otevřel jsem pusu. „Jen jednou…“ začal jsem opakovat, než mě to došlo, sakra, opravdu mě žádala, abych ji ošukal.

Do prdele.

Můj pták se okamžitě probral k životu a srdce se rozbušilo. Prsty mě brněly, chtěly se jí dotýkat a chtěl jsem ji ochutnat. Polkl jsem nutkání vzít si ji tady a teď.

„Ty…to není…Ježíši. Sarah. Zapomenu, co jsi mi právě řekla. To je v pořádku. Nic se nestalo. Prostě…budeme předstírat, že se to nestalo.“

Vzal jsem naše prázdné talíře, strčil je do koše a nestaral se o to, jaký bordel bude uvnitř Aspenina oblíbeného koše.

Sarah po celou dobu, kdy jsem sbíral nádobí, nic neřekla. Nakopával jsem si koule, protože jsem jí musel ublížit. Kurva, nemůžu s ní mít sex a je jedno, jak moc bych to chtěl.

Neopovážil jsem se na ni podívat, než jsem vše uklidil a byl připravený jít. Když jsem se na ni konečně podíval, měla skloněnou hlavu a vlasy jí zakrývaly tvář.

„Jdeme,“ zamumlal jsem a položil jí ruku na rameno.

„Vrátíme se do auta.“ Sakra, i jen dotyk se mnou dělá divy. Je tak hebká a teplá. Chtěl jsem ji položit na deku a svléknout ji.

Podívala se na mě a vypadala zraněně. Zaklel jsem. Bylo mi zle.

„Poslouchej mě.“ Vzal jsem jí tváře do dlaní a přitiskl čelo na její. „Jsi rozrušená kvůli tomu, co ti ten čurák udělal. Chápu to. A je to pochopitelné. Ale –“

„Ne.“ Odstrčila mě a zamračila se.

Díval jsem se jí do očí, ale jen uhnula pohledem.

„Prostě jdeme,“ řekla unaveně a zraněně.

Povzdychl jsem si a pomohl jí na má záda. Křivkami se mi tiskla na záda a bylo tak pro mě ještě těžší chodit, protože jsem byl tvrdý jako skála.

Po celou cestu k autu jsme nemluvili. Vzala košík i deku, ale pořád byla zticha, když jsem nasedl za volant a nastartoval.

Odjeli jsme z kampusu, vyjeli na cestu a jeli k ní domů, když řekla: „Dobře, fajn. Ano, nenávidím, co mi Seth provedl; připadala jsem si hloupě a nežádoucí. Ale nechci přestat zkoušet různé věci. Ta pohroma mi jen ukázala, jak moc potřebuju bezvýhradně věřit někomu, kdo mě tím provede. A nemůže to být jen tak někdo. A jsi jediný člověk, kterému věřím natolik, abych se na to zeptala.“

„Sakra,“ zasyčel jsem a pevně chytil volant.

„Pokud ti vadí penetrace, můžeme na to jít orálně,“ dodala.

Kurva, jen slyšet ji říct penetrace a orál, mi stačilo na to, abych ztvrdl a nebylo to vtipné.

„Sarah, nedělej to. Prostě…přestaň. Nevíš, o co mě žádáš.“

Zamračila se. „Žádám tě, abys měl se mnou sex. Jednou.“

Zavřel jsem oči a zasténal. „Ne. Žádáš mě, abych zničil naše přátelství.“

Vyštěkla smíchy a řekla: „Jak by to mohlo zničit naše přátelství? Nežádám tě, abys se mnou chodil. Ani tě nežádám, abys nespal s ostatními, protože to chci jen jednou. Chci si odškrtnout jednu věc ze seznamu. A pak můžeme pokračovat, jako kdyby se to nestalo.“

Jako kdyby se to nestalo, co? Správně. Ošukat holku svých snů a zároveň osobu, kterou miluju víc, než ostatní a zapomenout na to.

Kurva.

„No promiň,“ zatnul jsem zuby: „že si nechci hrát na tvého plemenného hřebce!“ zatočil jsem do její ulice.

 „Nemůžeš si na pár chvil půjčit mého ptáka jen proto, že chceš zjistit, jaké je to cítit jej uvnitř. Jsem tvůj kurevsky nejlepší kamarád na zemi. Nemyslím si, že si zasloužím být takto využitý.“

Nadechla se a objala rukama. „Já…já…víš, že jsem to tak nemyslela.“ Ale byl jsem příliš naštvaný, tak se chvěla, nadechla a otočila k oknu.

Asi bych se měl omluvit, ale…co to, sakra? Šílel jsem kvůli ní polovinu svého života a ona mě chtěla ošukat jen ze zvědavosti? Seru na to. Jako kdyby mi vytrhla srdce a plivla na něj.

Zatnul jsem zuby, když jsme zastavili u jejího domu. Vypnul jsem motor, seděl na místě a nepromluvil.

 Neodejdu, dokud nebude v pořádku. Je jedno, jak moc mi ublížila, nechci, aby si připadala špatně. Chtěl jsem tím rande podpořit její sebedůvěru a ne ji srazit.

„Prosté ne by stačilo,“ řekla tiše.

„Nemusel jsi to říct tak, abych si připadala na hovno za to, že jsem se zeptala.“

Sakra. Věděl jsem, že jsem jí ublížil. „Nechtěl jsem, aby ses cítila – “

„No, stalo se! Cítila jsem se, jako kdybych neměla právo to zkusit, zažít trochu fyzického potěšení.“

„To není pravda,“ zavrčel jsem. „Ty –“

„Políbil jsi mě, protože jsem chtěla vědět, jaký je to pocit,“ vyhrkla. „Vzal jsi mě na rande, protože jsem ho chtěla zažít.“

Chraplavě jsem se zasmál a projel si prsty vlasy.

„Rande a pusa se dost liší od šukání. Z pusy neotěhotníš. Na rande nechytneš pohlavně přenosnou nemoc. Musíš být nahá, když chceš sex.  Tak mi věř, líbání není tak intimní a závazné, jako kdyby byl můj pták v tobě a udělala by ses.“

Otevřela dveře a zamumlala: „Ale ty nemáš problém s tím být v každé jiné ženě na planetě.“

A to mě nasralo. Chtěl jsem ji od 16. Zamiloval jsem se a dal bych duši za něco hlubšího a významnějšího, ale to ona si toho nevšimla. Chodil jsem za jinými ženami, protože jsem nemohl mít ji. Ach, ale teď, po těch letech si myslela, že jen ukáže prstem a já padnu na záda a budu ji prosit, aby si na mě vlezla a to jen proto, že se chtěla zbavit debilního panenství? Vlastně nechtěla ani mě; jen chtěla důvěřivého ptáka, na kterém by si mohla zajezdit.

No, kurva…seru na to.

Vysedl jsem a vytrhl vozík z kufru asi silněji, než jsem měl.

„V klidu!“ vykřikla a zpražila mě pohledem, když jsem jí rozdělal vozík a pak ustoupil, aby zbytek zvládla sama.

Nemohl jsem s ní být déle. Jen jsem zatnul zuby, když odsekla: „Nemusíš jít se mnou.“

Stál jsem tam, vřelo to ve mně a zůstal jsem u auta, než byla v bezpečí za dveřmi. Pak jsem praštil pěstí do auta a zamumlal: „Do…prdele.“

Sklouzl jsem na zem, chytil se za hlavu a snažil se nezhroutit. Holka, kterou jsem chtěl nejvíc ze všech, mě taky chtěla a bylo to špatně. Celé to bylo špatně.

Nemůžu ji ošukat. Příliš jsem se bál toho, že ji ztratím. Kdybych ji ve svém životě tak moc nepotřeboval, nasedl bych do auta a jel domů, nebo do Forbidden a opil se. Ale potřeboval jsem ji, a i když jsem s ní v tuto chvíli nechtěl mluvit, nechtěl jsem přijít o naše přátelství kvůli něčemu, co jsem jí odmítl dát.

Bože, bolela mě hlava.

„Kurva,“ zavrčel jsem a kopl do pneumatiky, než jsem vstal. Minul jsem chodník k hlavním dveřím a šel k jejímu pokoji. Měla rozsvíceno a odhrnuté závěsy. Nikdy je nezatahovala. Uviděl jsem uvnitř pohyb, pak stíny na stěně a zaklepal jsem na okno.

Za chvilku se objevil její obličej a já jsem se na ni jen díval.

Dramaticky svěsila ramena a povzdychla si. Pak pootevřela okno dost na to, abychom si promluvili, ale abych nemohl dovnitř.

Což mě ničilo.

Zabíjelo.

„Doufám, že víš, že jsi zničila úžasné rande.“ Řekl jsem chraplavě.

 „Bavil jsem se, sakra.“

V očích měla slzy a začala se jí třást brada.

 „Mrzí mě to, dobře?“ svěsila hlavu, objala se a chtěl jsem se jí hned omluvit. Hrudník se mi stáhl bolestí.

„Já…omlouvám se. Neměla jsem se ptát. Byla jsem blbá a nepřemýšlela jsem. Byla jsem sobecká a…a…prostě jsi měl říct rovnou ne.“

„Řekl jsem ne,“ zamumlal jsem a chtěl jsem, aby se cítila lépe, a zároveň jsem na ni chtěl být nasraný.

„No…fajn. Řekl jsi to. Tak proč jsi tady?“

Povzdychl jsem si a přejel dlaněmi po tváři. „Protože brečíš.“

Vyštěkla smíchy. „Nezačala jsem brečet, než jsi zaklepal na mé okno, sakra.“

„Brečela bys i tak,“ řekl jsem a zvedl na ni obočí.

Zvedla bradu a v očích se jí zaleskly slzy. „Nevíš to jistě.“

„Ale vím.“ Posunul jsem se blíž k oknu, chytil se rámu a nesnášel, že musím stát venku.

„Ublížil jsem ti a ty mně. Sex je špatný nápad, protože by zničil naše přátelství. Tak neodejdu, dokud nebudeš v pořádku. Teď mě pusť dál.“

„Jsme v pohodě,“ zabručela tónem, kterým naznačila, že mám zmizet.

Nezmizel jsem. Zasténal jsem. Zvedl jsem hlavou a podíval se na objevující se hvězdy. Naposledy, co jsem se podíval na oblohu, slunce zapadalo, Sarah byla vedle mě a já byl spokojenější…možná než kdy jindy.

Bylo šílené, jak se během pár hrozných minut mohlo vše změnit.

„Sarah,“ zasténal jsem.

Zabručela a otevřela okno.

Vlezl jsem dovnitř, zavřel za sebou a pak se k ní otočil. Tiskla se k čelu postele a objímala si kolena.

Dělilo nás pět kroků, ale připadalo mi to jako kilometry. Od chvíle, co jsem ji držel poté, co její máma umřela, jsme měli velmi fyzické přátelství, objímali jsme se, dotýkali a tulili.

Nedotýkání mi připadalo tak…špatné.

Držela si kolena, třásla se a vypadala tak malá. Příliš malá.

„Tohle je divné.“

Se souhlasem jsem si odfrkl a přejel si dlaněmi po tváři. Pak jsem spustil ruce a nadechl se. Nedokážu vydržet ten zkurvený prostor mezi námi.

„Podívej, chápu, že sis potřebovala dokázat, že ti nic nechybí a taky nechybí. Víš to, že?“

Jen pokrčila rameny, nepodívala se mi do očí a zavrčel jsem: „Sarah. Nic s tebou není.“

„Tak proč jsi mi řekl ne?“ zeptala se chraplavě. Zvedla hlavu a modré oči měla tak zmučené.

„Už to řekni. Nešlo to, že?“

Mrkl jsem, to jsem vůbec nečekal.

 „Co?“

„To je v pořádku,“ zamumlala, jako kdyby se mě snažila uklidnit.

„Chápu to. Nepřitahuju tě, to mi můžeš říct. Nemohl sis pomoct, ale tělo s tebou nespolupracovalo. Ale prosím, nešetři mé city, protože to potřebuju vědět.“

Vyhrkl jsem smíchy. „Takže podle tebe tohle má být můj problém?“ dal jsem si ruce v bok, protože kurva, je to to nejvtipnější a zároveň nejsmutnější, co jsem kdy slyšel.

Ale vysloužil jsem si od ní za to zamračení. „No, já nevím, Brandte. Je to tak?“

Uklidnil jsem se a zavrtěl hlavou. „Kriste. Šílím z tebe. Vypadá to jako svěšený pták?“

Podívala se na bouli v mých kalhotách, kterou jsem si držel v ruce, a vytřeštila oči.

„Ach.“ Vypadala překvapeně. A pak se na mě s nadějí podívala.

„Myslíš tím…že dokážu vzrušit muže?“

Její sexuální fantazie se mnou neměly nic společného. Jen chtěla a snažila se – asi hodně – spolupracující penis.

No, chtěl jsem, aby chtěla mě.

„Jo, dokážeš to.“ Ušklíbl jsem se, vzal si polštář a zakryl si klín.

„Gratuluju.“

Oči jí zjihly, skoro jako kdyby se mnou soucítila a zrudl jsem. Ano, zrudl jsem. Seru na to.

Ale pak nakrčila obočí. „Takže já nejsem ten problém,“ zamumlala, jako kdyby si něco uvědomila.

Zavřel jsem oči a byl rád, že už nepřemýšlela o tom, že s ní bylo něco špatně.

„Ne. Ty nejsi problém.“ Rád bych se do ní zabořil, hned teď.

Sarah si odfrkla. „No…a ty nejsi problémem. Jsi perfektní. A už jsi to dělal, takže –“

„Ano, díky,“ odsekl jsem a přerušil ji. „Řekla jsi dost jasně, že jsem mužská děvka a ošukám každou ženu, která to ode mě chce. Chápu to.“

Vycouval jsem, protože jsem ji svou hořkostí v hlasu vylekal a začala vrtět hlavou. „Ne. Tak jsem to vůbec nemyslela, Brandte. Víš, nemyslela jsem…“ ale odmlčela se, naklonila hlavu a zamyšleně se na mě dívala.

Zamračil jsem se a narovnal ramena, kdy jsem si držel polštář na blbém a naběhlém ptákovi.

Najednou otevřela pusu a vydechla. „Něco jsi mi neřekl.“

Odfrkl jsem si a začal vrtět hlavou. Ale vzpomněl jsem si na jednu věc, kterou jsem nikomu nemohl říct, sakra, polkl jsem.

Nemělo by to mít nic společného s tímhle vším, nebo jo? Ovlivňovalo to můj sexuální život a ženy se mě na tom místě nemohly dotknout. Připadal jsem si špinavý, příliš špinavý na to, abych byl v Sarah. Někdy se mi o tom dokonce i zdálo.

Kurva, co když mi má matka zničila šanci na to, abych mohl být s ženou, kterou jsem miloval?

Sarah zavrtěla hlavou, ale vytřeštila oči a dívala se mi do tváře. Věděl jsem, že jsem zbledl a tvářil se provinile.

„Ale všechno mi řekneš,“ zamumlala tiše a trochu zraněně.

Svěsil jsem hlavu.

„Brandte,“ zašeptala ustaraně, takže jsem znova zavřel oči. Slyšel jsem šustění prostěradel, takže se posunula ke mně. Její teplé prsty se dotkly mé paže. „Víš, že mi můžeš říct cokoli.“

Zavrtěl jsem hlavou a nedokázal se na ni podívat. „Nemůžu…ti to říct.“

„Dobře.“ řekla, jako kdyby to chápala, ale věděl jsem, že nechápala vůbec nic. „To je v pořádku. Nemusíš o tom mluvit. Nemusíme nic. Nechci tě znervózňovat.“

Podíval jsem se na ni a připadal si strašně, protože jsem jí neřekl tu jedinou věc, kterou chtěla vědět.

„Omlouvám se. Víš, že bych pro tebe udělal cokoli. Prostě… nemůžu.“

Kývla a zopakovala: „Dobře. To je v pořádku.“

Ale nepřipadal jsem si v pořádku. Pořád mezi námi byla taková mezera. „Můžeme se tulit?“ zeptal jsem se a zašklebil se. „Ježíši, připadám si jako zkurvená holka.“

Sarah se zasmála. „Hej! Protože jsem z těch lepších ženských, do kterých bys bušil, asi to není tak zlé, ale jo… jo, můžeme se tulit.“

„Děkuju.“

Musel jsem vypadat zranitelně, protože mě vzala za ruku a vedla k posteli. Skopli jsme boty, vlezli si pod deku a oba jsme zůstali oblečení.

Přitáhl jsem si ji k sobě a přitiskl jí hlavu do vlasů. Poplácala mě po hlavě a zůstali jsme chvíli zticha, než zamumlala: „Pokud jsi znetvořený – víš, tam dole – nevadilo by mi to. Myslím tím, sakra, ani bych nepoznala rozdíl, žádného jsem ještě neviděla.“

Zasmál jsem se a byl si dost jistý, že to byl po celou dobu její záměr, zlehčit mou náladu. „Sklapni, chytračko. Nejsem znetvořený.“

„Ach.“ Přísahám, že trochu zklamaně vydechla. „No… cokoli, jen říkám, že by na tom nezáleželo.“

„Už spi,“ zamumlal jsem jí do vlasů.

„Jsi náročný, víš,“ zabručela a přitiskla se ke mně.

Když i poté ležela klidně, věděl jsem, že usnula.

Uvolnil jsem se a přitáhl si ji k sobě. Ale neusnul jsem tak rychle. Nejdříve jsem jí chtěl dát přesně to, co chtěla a pták mi pořád pulzoval. Ale důležitější bylo, že jsem se bál. Věděla, že jsem před ní něco tajil. Co když to ze mě nějak dostane? Co když se dozví, co jsem provedl?

Nebyl jsem si jistý, jestli bych to zvládl, kdyby se to stalo.