Dante - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

První okamžiky společného manželství. Dokáží Dante a Cat najít společnou notu, nebo je vše předem odsouzeno ke zmaru?                       Sinnel

Když Cat zahlédla svého novomanžela, jak míří davem přímo k ní, ulevilo se jí u srdce. Netušila, o jaký obchod se musel postarat, ale vadil jí zmatený výraz, který měl na obličeji, když odcházel. A rozhodně nepomáhalo ani to, že jakmile odešel, vytratili se i prakticky téměř všichni mužští hosté. Nemluvě o tom, že si ženy začaly šeptat jako slepice v kurníku.

Dio, Catrina nesnášela ženy.

No, z většiny. Danteho švagrové nebyly až tak špatné. I tak jim pracovaly nervy stejně jako většině ostatních žen.

Cat přijala Danteho nabízenou ruku a dovolila mu, aby si ji k sobě přitáhl blíž. Teď už měl sundané sako smokingu, takže mohla obdivovat jeho světle šedou košili, narůžovělou vestu a kravatu. Ten růžový odstín mu dobře padnul. Tedy ne, že by Dante nebyl sám o sobě pohledný. Byla ráda, že se s ní její novomanžel nehádal o barvách, které pro dnešek vybrala.

Dante svou druhou rukou položil na záda Cat a začali se pohybovat v rytmu romantické pomalé skladby. Hosté teď vyklidili provizorní taneční parket, aby měl pár soukromí pro svůj první novomanželský tanec, nicméně zůstali dostatečně blízko na to, aby mohli sledovat, jak se Cat a Dante společně pohybovali.

Když se s Dantem hladce pohybovala po parketu, Cat na jeho levé ruce pocítila něco nového. Rychlý pohled jí ukázal na jeho ukazováčku nový zlatý prsten, který se třpytil vedle zlata jeho snubního prstenu. Na novém prstenu byla uprostřed pečeť, která vyobrazovala orla, který se díval na říši pod sebou.

Okamžitě v tom poznala prsten Marcellů.

„Co to je?“ zeptala se Cat a přejela prsten po novém Danteho doplňku.

„Přemýšlel jsem, jak dlouho ti bude trvat, než si toho všimneš.“

Jednou z nejdůležitější částí Catiny práce a zároveň i její vlastností, díky které se jí dařilo držet v bezpečí, bylo to, že si byla schopna všímat věcí a detailů. „Snažíš se zamluvit mou otázku?“

„Samozřejmě že ne,“ odpověděl Dante s rošťáckým úsměvem. „Mimochodem, schůzka probíhala velice dobře.“

„Jsi naživu, takže bych řekla, že ano. Obchody, jo?“

„Důležitá věc. Marcellovi mají nového bosse, Cat a právě teď s ním tančíš.“

„Ano?“

„Ano. Jaký je první tanec?“

„Dost slušný, i když dnešní noc je už skoro u konce a na tyhle pitomosti je už příšerně pozdě.“

„Omlouvám se, dolcezza.“

„Pořád mi říkáš dolcezza, ale nemyslím si, že bys chápal, co to znamená,“ škádlila ho Cat. „Protože pokud ano, měl bys vědět, bello, že na mně není sladkého vůbec nic.“

Dante na ni mrkl. „No, já myslím si, že někde tam na dně tvé černé duše trocha sladkosti je.“

Cat si nebyla jistá, zda v její duši něco sladkého vůbec kdy bylo. Pokud ano, tak ona to nikdy nenašla. V její profesi emoce nikdy nepředstavovaly nic dobrého, a už dávno se naučila, že tuhle stránku bude nejlépe úplně vypnout, nasadit si masku a dát ostatním najevo to, co si mysleli, že od ní chtěli a čekali.

Jak dlouho už teď hrála tyhle hry?

Roky. Tolik let.

„Cat, co se děje?“ zeptal se Dante.

„Nic.“

Cat se na něj podívala. Doufala, že smyslný úsměv Danteho dostatečně rozptýlí a přetáhne jeho pozornost od její nálady k její kráse. Muži byli v tomhle ohledu tak směšně předvídatelní. Všechno, co žena potřebovala udělat, bylo zaměřit se na to, aby muže přitáhla k tomu, aby ji obdivovali a všechny ostatní myšlenky se jim vytratily z hlavy.

Jenže měla Danteho Marcella znát lépe, než aby na něj zkoušela stejné triky, jako na ostatní muže. Dante nebyl stejný jako ostatní muži a Cat to věděla.

„Catrino,“ řekl Dante a jeho hluboký tenor byl zbarvený varováním. „Myslím, že jsme se dohodli, že si navzájem nebudeme lhát.“

Cat téměř nesnášela to, jak ji tenhle mužský hlas a jeho pozornost trápily způsobem, který nedokázala úplně vysvětlit. Vždycky byla tou, kdo měl navrch – vždycky. Dante však nutil Cat postupně bourat její pečlivě vystavěné hranice. A rozhodně tomu nepomáhalo to, že jí připadal atraktivní a zajímavý.

Muži Cat nepřišli zajímaví.

Atraktivní? Jistě.

Zajímaví? Ne.

Dante Marcello však měl obě tyto vlastnosti. Muži pro Cat představovali pěšáky. Prostředky, jak něčeho dosáhnout. Cat rozuměla síle ženské manipulaci lépe, než kdokoli jiný a využívala ji ve svůj prospěch pro dosažení svých cílů nebo splnění svých potřeb.

Cat zjistila, že Dante nebyl typem muže, kterým by šlo manipulovat.

A to jí zneklidňovalo.

„Já nelžu,“ konečně odpověděla Cat. Nutila se, aby její vnější vzezření zůstalo stejné a nedávalo najevo její vnitřní zmatek.

„Vynechávání je to samé. Proč to zamračení? Nikdy se nemračíš. Občas oslňuješ, ale nikdy se nemračíš. Řekni mi to.“

„Dante, jsi příšerně ctižádostivý muž.“ Cat mu poklepala pěstěným nehtem na hrudník a vyzývavě zvedla obočí. „Myslím, že zjistíš, že já nejsem ženou, kterou by šlo snadno ovládat a se svými požadavky se daleko nedostaneš.“

Dante zpevnil sevření ruky na Catiných zádech a dlaní si ji přitiskl blíž k sobě. „Catrino Marcello, tvoje lstivost na mě nefunguje.“

Cat se setkala s Danteho pohledem. Překvapením téměř klopýtla, ale Dante ji bez zaváhání udržel v pohybu. „To jsem?“

„Hmm?“

„Catrina Marcello.“

Dante v sexy úsměvu blýskl zuby. „Bella mia, dneska v jedenáct dopoledne jsme se vzali a ty sis to právě teď uvědomila?“

„Dobře. Ne.“

Možná…

„Ztichni,“ řekla Cat a jediným pohledem umlčela manželův smích. „Ne tu část se svatbou. Ale moje jméno. Kromě kněze dneska ráno jsi prvním člověkem, který ho skutečně vyslovil.“

„To je zatracená škoda,“ zamumlal Dante. „Myslím, že to zní nádherně.“

Cat našpulila rty. „Jsi typický muž. Tohle je další způsob, jak označuješ svoje teritorium, ne?“

„Catrino, nech si své ošklivosti pro sebe. Ty tvoje hrátky poznám mnohem rychleji, než si myslíš. Když tě z nějakého důvodu něco trápí, máš pocit, že se musíš vrátit zpátky ke svému ostrému jazyku a postoji. Možná, že to na všechny ostatní funguje, ale na mě to nemá žádný efekt.“

Ano, to už Cat zjistila.

„Myslím, že to zní pěkně,“ dodal Dante měkčeji a když hudba mírně změnila tempo, dovolil jí, aby se mu na okamžik vzdálila. Ale dalším hladkým pohybem si ji přitáhl zpátky přímo do svého náručí. „A vzhledem k tomu, že oba víme, že nejsi typem ženy, která by mohla být vlastněna, to má jen máloco do činění s označením mého území, jak jsi to nazvala.“

Catino odhodlání se otřáslo.

„Cat, řekni mi, proč trucuješ.“

Nemohla mu říct pravdu. Ne, aniž by přitom ukázala svou slabost. Žádný muž nestál za to, aby viděl její trhliny. Vůbec žádný.

Lžeš, křičela její mysl. Lžeš, lžeš, lžeš.

„Někteří z těch lidí věří, že jsme zamilovaní,“ řekla Cat a položila si svou tvář na Danteho. „Mluví, jako by si mysleli, že spolu budeme šťastní až na věky. Nebude to po tom všem problém?“

„Ne.“

„Proč?“

„Protože většina z nich neví, že se jedná o soukromé ujednání mezi mnou a tebou. Také by mě mohli srovnávat s mými bratry. Jak Lucian, tak Giovanni, našli své amores hodně rychle a neztráceli čas, aby je dostali uličkou k oltáři. Sakra, Gio ani nikomu neřekl, že se oženil, než se Kim objevila na našem prahu.“

„Ale přesto… čekají, že uvidí určité věci,“ řekla Cat a pod tíhou toho všeho ji klesla ramena. „Intimita a starostlivost. Víš.“

„Myslíš lásku.“

„Přesně.“

Zaburácel Danteho smích. U skořápky ucha pocítila dotek jeho úst. Zachvěla se.

„Dolcezza, rozhlédni se kolem sebe a přemýšlej, co ti lidé právě teď vidí. Tančíme spolu už dvě skladby. Celou dobu si nevšímáme nikoho jiného, jen sami sebe. Píseň, která právě teď hraje, rozhodně není typem skladby vhodným pro valčík. Pevně tě držím, těsně u sebe. Tisknu ti svá ústa přímo k uchu a ty ke mně s úsměvem tiskneš svou tvář.“

Když mluvil, Catinu kůži lechtalo mírné Danteho strniště, které měl na čelisti a probouzelo její dlouho potlačované touhy. Ty touhy se donutila potlačit. Potřebovala je ignorovat.

„Špitáme si tu tak tiše, že nás nikdo jiný nemůže slyšet,“ pokračoval a zajel svou rukou po holé kůži Catiných zad níž. „Vypadáš neuvěřitelně nádherně. Rozhodně šťastně a v mém náručí možná dokonce i víc než jen spokojeně. Věř mi, když říkám, že těm lidem připadáme velice zamilovaně.“

Cat spolkla knedlík, který se jí vytvořil v krku. To, jak Danteova slova stékala po jejím těle jako hustý med – na tom bylo něco znepokojujícího. Dante se teď o kousek odtáhl, aby Cat mohla uvidět jeho přehnaně samolibý úsměv, se kterým se na ni okázale podíval. Zcela zjevně věděl, jaký na ni měl vliv. Zelené oči tak výrazné, že by dokázal ztišit celou místnost jediným mrknutím. Tělo, které mělo být obdivováno. Hojnost sebedůvěry a domýšlivosti.

Také to všechno využíval. Přesně tak, jako to dělala ona.

V okamžiku Catrina znovu vztyčila všechny svoje zdi.

„Jsi pro své vlastní dobro až příliš atraktivní,“ řekla Cat s povzdechem. „Dante, kdo je tu teď tím, kdo hraje hry?“

Když to Dante zvažoval, zamračil si. Zlehčovala jeho činy? „Cat, život není šachovnicí.“

Nebyl?

Vždycky byla královnou.

*******

Cat polohlasně zaklela. Nedokázala ostřím malých nůžek dosáhnout na to místo mezi rameny. Stála v hotelové koupelně, dívala se na svůj odraz do zrcadla a snažila se vmanévrovat ostří nůžek na to správné místo a rozstřihnout bílou nit.

Zatracená Kim a její absurdní nápad sešít šaty na Cat do jednoho kusu. Protože kdyby ten malý kousek krajky, který na ramenou spojoval šaty, povolil, šaty by jí bezvládně visely na těle a nebyly tak přiléhavé, jak měly být.

„Co když by později, až budete tancovat, spona povolila?“ zeptala se její nová švagrová.

Dobré bezpečnostní opatření… Kim frustrací přimhouřila oči a hodila nůžky do umyvadla. Nechtěla tyhle nádherné šaty zničit tím, že by svou neopatrností místo těch pár stehů rozřízla krajku. I když její manželství nebylo nic než obchodní dohodou, Cat chtěla mít z dnešního dne aspoň nějaké zdání normálnosti. Samozřejmě, mohla si jen tak bez starostí koupit nějaké jednoduché šaty, projít uličkou a odříkat své sliby. Mohla se vykašlat na všechny ty ozdoby a malé dortíčky, možná i na soukromou recepci a následnou večeři.

Ale to Cat nechtěla. Chystala se vdávat jen jednou. A když to nebylo z lásky, zaslouží si mít na dnešní den laskavé vzpomínky.

Už tak bylo zlé, že tu bylo pár věcí, bez kterých se musela obejít. Třeba její rodina. Ne, že by její rodiče dorazili, pokud by byli pozváni. Bolelo to, ale Cat si nemohla dovolit lpět na tom. Její sestra… no, tohle bylo prostě nemožné.

Cat si odfrkla. Odmítla dovolit své mysli znovu zabrousit k těm bolestným myšlenkám. Když to všechno zvážila, dnešní den proběhl dobře a to poslední, co chtěla, bylo, aby ho těmihle nesmysly zničila.

Cat vyšla z koupelny a s malým zájmem se podívala po hotelovém pokoji. Jako dárek jim ho na týden rezervovali jeho rodiče. Nebyla si jistá tím, zda to byl Antonyho a Ceceliin způsob, jak posvětit jejich manželství nebo tím chtěli dát najevo, že jejich manželství svým způsobem akceptovali. Prezidentské apartmá v pětihvězdičkovém hotelu bylo trochu moc. Mělo dvě oddělené ložnice, obývací a společenský pokoj, pokoj pro zábavu a soukromý přístup na balkón. Podle Catina mínění to bylo přehnané. Naštěstí však oddělené ložnice dělily jen jedny spojovací dveře.

Aspoň, že tohle někdo zvážil.

Cat přešla svůj pokoj a zaklepala na Danteho dveře. Doufala, že už nespí.

Než stačila ustoupit o krok dozadu, dveře se otevřely. Dante stál ve dveřích, s telefonem přitisknutým k uchu. Jeho rysy kazil přísný výraz. Košili i vestu už měl úplně rozepnutou. Kravata mu visela volně kolem krku. Jako by si ji už sundával, ale někdo ho u toho vyrušil.

Dante zvedl jeden prst, aby na okamžik byla zticha. Cat jeho žádosti nevěnovala žádnou pozornost. Ne, její pohled přitáhla jeho obnažená kůže na prsou a na břiše.

Když Dante zacouval zpátky do svého pokoje a mávl na svou ženu, aby ho následovala, Cat měla to potěšení vidět každý ostře řezaný sval jeho těla. Ani se nepohnula. Ne, Cat byla lapena jako jelen ve světle reflektorů auta. Ten pohled byl neskutečný.

Na Danteho hrudi bylo stěží viditelné tetování. Z toho, co dokázala rozeznat, se Cat hodně líbilo. Nikdy nebyla pro tetování na mužích, ale když se otočil a košile se mu rozevřela o něco víc, její pozornost upoutal náznak orlích křídel. Byla tu i pevná řada břišních svalů, které vedly od Danteho hrudníku až k pevnému ostrému V tvaru u jeho rozkroku. Šedé kalhoty už měl také povolené, takže mohla zahlédnout i černé boxerky, které měl pod nimi, spolu s popraškem tmavých chloupků, které mu pravděpodobně vedly až k…

Cat se zastavila právě včas, aby nepokračovala v těch chlípných myšlenkách. Zvedla oči a pohledem se vrátila k Danteho tváři, kde byla stále vidět jeho frustrace. Aspoň, že nezaznamenal její uklouznutí.

Cristo, tyhle nesmysly musí ovládnout.

„Jo, dobře. Buď může se svým stanoviskem vypadnout, nebo si zvyknout,“ řekl Dante. Znovu mávl směrem ke Cat, aby vstoupila dál do místnosti. Tentokrát to udělala.

„Je mi jedno, jestli se mu to líbí nebo ne. Já neřídím jeho rodinu. Řídím naši, Luciane. To znamená, že nepotřebuji, aby schvaloval to, co dělám. Jestli se mu to nelíbí, ať si nasere.“

Cat se ušklíbla a v předstíraném napomenutí za jeho slova na Danteho zakývala prstem. Jakmile přišlo na obchodní stránku věci, používal slova jako tahle. Nechápala to. Na druhou stranu, kdykoli přišla ke slovu Cosa Nostra, muži na sebe vždycky křičeli.

Pochybovala o tom, že by se jednalo o to samé, kdyby se do toho zapojily ženy.

Dante protočil oči. „Jak chceš. Pošli moji zprávu dál. Jestli kvůli tomu chce schůzku, uděláme to. Dej mu jasně najevo, že tam bude Catrina, takže by měl vzít i svou ženu. Možná, že můžeme udělat zkurvený čajový dýchánek. Dobrou noc.“

Vypnul telefon a hodil ho na postel. Zatímco si Dante sundával kravatu s vestou a také je hodil na postel, pronesl: „Kat, měla by sis sundat ty šaty. Byla jsi v nich celý zatracený den.“

„Dělám na tom,“ odvětila se sarkastickým úsměvem. „O jakém čajovém dýchánku jsi to mluvil?“

Teď už si Dante sundal i košili a odložil ji přes opěradlo židle. Přes celé prsní svaly měl vytetovaného orla vyvedeného do úžasných detailů. Bylo to jediné tetování, které viděla na jeho těle. Cat od jeho nádherné postavy odvrátila oči, protože nechtěla, aby ji znovu rozptýlila. „Toho si nevšímej. Prostě zatracená rodina Calabresů si pouští hubu na špacír. Jejich boss má problémy s tím, že do části svých obchodů zapojuji ženu, zatímco ona nechává své muže prodávat své výrobky v mých ulicích. To, že se jedná o mou ženu, pro něj zjevně nepředstavuje žádný rozdíl.“

„Čajový dýchánek? Skutečně? Dante, vím, že mi říkají Královna, ale nehodlám si pěkně hrát s bandou mafiánských žen jen proto, že mám dělohu, dvě prsa a pořádnou dávku estrogenu, jako ony. To je asi to jediné, co bychom měly společné. Pokud bys nás dal do jedné místnosti, tak mnohem pravděpodobněji to dopadne tak, že místo spřátelení se s nimi jednu z nich spíš zabiju.“

„Bella mia, to byl jen vtip.“

„V to doufám,“ řekla Cat upřímně.

„A bylo by lepší, kdyby ta věc se zabíjením byla taky vtipem,“ dodal Dante se zvednutým obočím.

Tohle mu nemohla slíbit.

„Dante, nemám ráda ženy. Zvlášť ne tenhle druh žen. Svými stížnostmi, drby a hašteřením mě jen rozčilují. Jejich představa zábavy je pití vína, klevetění o tom, kdo s kým spí a ignorování toho, co za jejich zády dělají jejich manželé. Dokud dostávají nové kožichy, rychlá auta a na každém prstu mají diamanty, koho zajímá, že jejich muži mají po celém městě na každém prstu tucet děvek?“

„Cat –“

„Nebudu s těmi ženami za dobře jen proto, abych vyhověla tvým potřebám.“

„Nikdy jsem neřekl, že to musíš udělat!“

Cat sklonila bradu. Danteho náhlý výbuch ji překvapil. „Dobře.“

„Dobrý bože, ženo, nech mě zatraceně promluvit.“

„Dobře,“ zopakovala Cat.

„Carl Calabrese není pitomec. Když mu Lucian řekne, že jsem řekl, že by si mohla moje žena s tou jeho udělat čajový dýchánek, věř mi, že ví, že nejsem jen kretén, který ho ve stejný okamžik vyzývá. Když už si je vědom toho, že máš muže, kteří pod tebou pracují, také ví, že nejsi žena, kterou by bylo snadno potěšit a která by jen tak předstírala, že její manžel neřídí zločineckou organizaci.“

„Ach.“

„Ano, Cat.“

„Tedy dobře.“ Dokud jí manžel nevystaví při večeři jako hlavní chod, Cat s tím byla v pohodě. „Dobře. Udělám… cokoli, co potřebuješ, abych udělala.“

„Jsi nesnesitelná,“ řekl Dante se zavrtěním hlavy.

Cat u boků zaťala ruce v pěst. „Prosím?“

„Přesně, jak jsem řekl. Jsi agresivní a obtížná. Nic víc mě nerozčiluje než ženy, které rády tlačí na mé hranice.“

Cat se ani neobtěžovala se skrýt svůj samolibý úsměv. „Bello, je dobré vědět, že tě znervózňuji.“

„Znervózňuješ, rozčiluješ… to samé.“

„Buď milý,“ varovala ho Cat. „Po tom všem dnes je naše svatební noc.“

„Ano, a už se hádáme, nemluvě o tom, že jsme spolu ani nespali,“ odpověděl stejně rychle Dante. „Začínám si myslet, že kdyby k tomu došlo, možná by se tvůj postoj stal občas o něco snesitelnější. Ale tuhle teorii pravděpodobně nejsi ochotná vyzkoušet. Tohle je bez pochyb dobrou ukázkou toho, jak bude probíhat dalších padesát let mého života po tvém boku. Tak moc se na to těším.“

Když Dante prošel kolem s pokrčení ramen a sundal si kalhoty, vůbec nevypadal potěšeně. Cat musela znovu odvrátit oči, aby přestala zírat na jeho velice dobře vypadající tělo. Při pohledu na něj se jí sbíhaly sliny. Pane Bože, dokonce i jeho stehna byla fantastická. Natáhl si bavlněné kalhoty na spaní. Celou dobu zůstal v tichosti.

Cat se cítila špatně za to, že byla nepříjemná. Pokud šlo o ni, nebyla nijak rozmazlená. Ale ani netušila, jak jednat s mužem, jako byl Dante Marcello. Nebo lépe řečeno, jak jednat s mužem v jeho postavení, o kterém se předpokládalo, že byl jejím partnerem. Cat nikdy neměla žádné partnery. Muži pracovali pod ní. Muži pracovali pro ni. Ale muži nikdy nepracovali s ní. Tohle bylo nové.

Připomněla si, že Dante od ní nečekal nic jiného, než oddací list a ten teď měl. Co by od ní mohl chtít jiného, než aby se chovala jako jeho žena? Samozřejmě bez fyzické stránky té věci.

Cat potřebovala nějak vymyslet to, jak dát Dantemu prostor k životu, aniž by vytáhla své drápky. Zbavit se starých zvyků – to se snáz řekne, než udělá.

„Budu se snažit nebýt tak obtížná.“

Dante si povzdechl. „To bych ocenil.“

„V určitých věcech,“ rychle dodala.

„Nesnesitelná.“

„Dante, musíš se na to podívat i z mého pohledu.“

„O to jsem se snažil a selhal jsem,“ zamumlal.

„Budu zdvořilá na tom… sedánku, nebo se aspoň pokusím o něco, co by se dalo brát za dobré chování.“

Dante se svýma zelenýma očima díval přímo na Cat s takovou intenzitou, která ji zmrazila na jejím místě. Neměla ani ponětí, proč na ní měl tenhle chlap takový vliv. Žádný muž nikdy nemohl zkrotit Catrinu. Nikdy nemohl. Dante ji na druhou stranu dokázal přimět cítit, jako by jí dokázal změnit jen pouhou ocelí svého pohledu. Nebylo divu, že se chtěla bouřit a tlačit na jeho limity.

Když se to tak vezme, každý muž má svůj bod zlomu.

Staré zvyky, připomněla si v duchu.

„Cat, je to docela jednoduché.“

„Ano?“

„Myslím, že ano. Je to takhle: v Cosa Nostra neznamenáš vůbec nic. A neříkám to proto, že bych byl kretén. Ať se ti to líbí nebo ne, je to pravda. Pokud nemáš péro mezi nohama, ani jednoho z mafiánů nebude zajímat tvůj názor nebo se nebudou starat o nic, co si myslíš, dokud si nezískáš jejich respekt. Dokonce i tehdy někteří z nich nebudou příliš nadšení. Když stojíš po mém boku a děláš se mnou obchody, díky tomu tě to v jejich očích dostává výš.

Nemusíš s tím souhlasit, ale je to fakt,“ řekl Dante ostře, až se Cat uvnitř sebou škubla. „Takže když tě požádám, aby ses chovala pěkně k ženě jistého muže u jedné večeře, možná to můžeš chtít udělat nejen kvůli svému postavení jako mé ženy, ale také kvůli naší vzájemné spolupráci.“

Dante měl pravdu. I když se to Cat vůbec nelíbilo, měl pravdu. I ona potřebovala tu záchrannou síť, kterou mohla získat jen díky manželství s Dantem. Pokud to, že spolkne svou pýchu, jí pomůže zajistit si respekt od ostatních rodin, udělá to.

Cat přikývla. „Chápu.“

„Díky.“

„Ale nemám ráda ženy,“ pevně zopakovala. „A k tomu mě, Dante, nemůžeš donutit jen tím, že mi to řekneš.“

Dante se uchechtl a v očích mu jiskřilo pobavení. „S Kim a Jordyn vycházíš dobře. V čem je rozdíl?“

„Ten rozdíl dělají jejich manželé,“ odpověděla Cat upřímně. „To, jak se chovají ke svým manželkám, z nich dělá dobré ženy, které nepotřebují muže na to, aby stály pevně na svých vlastních nohách. Nevím, jestli chápeš, co tím myslím.“

„Chápu. I když bych měl zdůraznit, že ony k nám už takové přišly. Víš, se silou svých manželek mají Lucian i Gio jen velmi málo co do činění.“

„Ale… stále to není to samé. Jsou také rodina.“

Teď, dodala Cat mlčky.

„To jsou.“

Na posteli zavibroval telefon, ale Dante mu nevěnoval ani špetku pozornosti.

„Potřebuješ pomoc nebo tak něco?“ zeptal se.

„No…“

Telefon přestal vibrovat, ale dřív, než Cat stihla promluvit, se znovu ozval.

„Nechceš to zvednout?“ zeptala se Cat a ukázala na telefon.

„Ne.“

„Proč ne?“

„Najednou má každý nějaký problém, který potřebuje s bossem prodiskutovat. V tuhle chvíli jsem pro ně něco jako výzva pro jejich kecy. Zapomínají, že pracují pro mě a ne já pro ně. Nevím, proč věří, že je pro ně přijatelné snažit se mě zničit po telefonu. Jsem si jistý, že pro jednu noc jsou schopni zvládnout své vlastní obchody sami a pokud ne, tak se mohou podřídit Lucianovi.“

Když telefon podruhé dozvonil, Cat překvapilo, že okamžitě nezačal vyzvánět jiný hovor.

„Proč jsi za mnou přišla? Potřebuješ pomoc?“ znovu se zeptal.

„Potřebuji pomoc,“ připustila.

„S tvými šaty?“

„Jak tě to napadlo?“

„Máš je stále na sobě a to jsme do hotelu dorazili před téměř dvěma hodinami,“ řekl Dante se smíchem. „Ne, že by mi to vadilo. Samozřejmě se mi líbí. Je tam nějaká spona, na kterou nedostaneš, či něco takového?“

„Ne tak docela,“ odpověděla Cat. Tváře měla růžové.

Nebyla si zcela jistá, proč kvůli svým nesnázím cítila rozpaky. Možná proto, že někde vzadu v hlavě měla myšlenku na to, že na celý den ty šaty byly dokonalé, ale teď už ne.

„Otoč se,“ nařídil Dante.

Cat to udělala bez jakýchkoli otázek. „Ano, je tam spona, ale -“

Vzadu na krku pocítila Danteho teplé prsty. Slova se jí vytratila a celá se zachvěla. Pokud si Dante všiml její reakce, nekomentoval to.

„Dneska jsi v katolickém kostele ukázala docela dost kůže, manželko.“

Cat si nemohla pomoc a při jeho posměšném tónu se usmála. „Výstřih byl víc než vhodný.“

„Ach, to jistě,“ souhlasil Dante a přejel prsty po linii holých zad nahoru k místu, kde výstřih končil na jejím krku. „V tomto bodě to nemůžu rozporovat. Nicméně zadní část, ta je naprosto hříšná. Nic neskrývá. Naopak, Cat odhaluje víc než dost a jen stěží zakrývá linii tvého zadečku, měl bych dodat.“

Cat se kousla do tváře. „Myslíš, že to bylo přes čáru?“

Danteho ruce na její kůži ztuhly. „Ne. To jsem neřekl.“

 „Já vím. Jen jsem přemýšlela o tom, co sis myslel. To je všechno.“

„Co jsem si myslel?“ zeptal se Dante.

„Ano.“

„Catrino, proč by sis měla dělat starosti ohledně toho, co jsem si myslel o tvých šatech?“

„Já…“

Na to Cat nemohla odpovědět. Přesto si dělala starosti o tom, co si myslí, to nemohla popřít. Když si kupovala svatební šaty, úmyslně si vybrala ty, které se jí líbily. Samozřejmě, ale také při výběru doufala, že by si je mohl užít i její manžel.

„Bella?“

„Jen jsem doufala, že by se ti mohly líbit. To je všechno,“ řekla Cat. Nevěděla, co jiného říct.

„Líbily,“ odpověděl Dante rychle. „Myslel jsem si, že to byla perfektní kombinace svádění a krásy. Elegance s krajkou, vhodně barevně -“

Cat se tiše zasmála. „Bello, nemá smysl lhát.“

„- a s provokativně otevřenými zády. Smíchej všechno tohle dohromady. Myslel jsem si, že ty šaty zatraceně dobře vystihují tvoji osobnost, Catrino.“

„Takže se ti tedy líbily,“ uvedla Cat.

„Ano. Jsou to nádherné šaty.“

„Je zábavné, že to vidíš právě takhle.“

„Cože? Proč?“ zeptal se Dante a rukama sklouzl k jejím bokům. „Je to pravda, Cat.“

„Můj nevlastní otec by řekl, že jsem v nich vypadala jako coura.“

Cat netušila, proč to Dantemu řekla. Ta slova ji vyklouzla z úst dřív, než je dokázala zastavit a teď už je rozhodně nemohla vzít zpátky.

Dante za ní ztuhl. „Prosím tě, řekni mi, že si děláš srandu.“

Cat se k němu otočila a pokrčila rameny. „Bohužel ne. Můžu téměř garantovat, že by je nazval špínou. Vždycky mě přiměl, abych se za své rozhodnutí cítila špatně, takže tady by se nejednalo o nic nového. Rozhodně to není nic, co bych od něj neslyšela už dřív.“

„Nevím, co na to říct.“

„Nemusíš říkat vůbec nic.“

„Teď už chápu, proč jsi nechtěla pozvat své rodičce.“

„Od patnácti jsem s nimi nemluvila, takže teď by to vedlo jen k trapnému rozhovoru a k ničemu jinému. A to jen v případě, kdyby můj otec mě nechal mluvit, tak dlouho, abych je požádala, aby se tu dnes objevili.“

Dante zvedl obočí. „Cat, to je dlouhá doba. Myslím, že jsem věděl, že se ve svých obchodech už nějakou dobu pohybuješ, ale od patnácti?“

„Královna Pojistka přišla samozřejmě na svět až poté, co jsem odešla z domova. Dlouho poté. Dneska večer o tom nechci mluvit. Ve skutečnosti je to příběh, o kterém nemám zájem mluvit vůbec.“

Protože nebyl nijak hezký. Nic v jejím životě takové nebylo, dokonce, i kdyby Cat řekla jen část.

Dante nevypadal, že by to téma chtěl vzdát, ale udělal to. Cat za to byla vděčná.

„Cat, šaty byly odvážné, ale nevypadala jsi jako děvka. To je ten úplně poslední dojem, který by mohla vyvolat žena jako ty. Zvlášť, pokud je tak krásná, jako jsi byla dneska.“

Cat měla pocit, že jí v hrudi bolestivě uvízl vzduch. „Děkuji.“

„Tesoro, ve skutečnosti bych měl být já tím, kdo tobě poděkuje.“

Poklad.

Dobrý Bože. Catiny emoce byly už tak dost zmatené a to poslední, co potřebovala, bylo, aby ji tenhle muž nazýval svým pokladem. Tohle neměli. Ne takhle. Neměli by, protože by to nefungovalo. Cat se musela držet vzdálenost a připomínat sama sobě, proč se vůbec za Danteho provdala.

„Děkovat mi za co?“ zeptala se Cat, která chtěla dostat ty myšlenky z hlavy tak rychle, jak jen to bylo možné.

Dante se uchechtl. Ten zvuk jí rezonoval po celém těle a zamířil k místu přímo mezi jejími stehny. „Za to, že sis oblékla tyhle šaty a dala si pozor na to, abych je neuviděl dřív, než ses ke mně připojila na konci uličky.“

Copak tohle nebylo to, co dělaly všechny nevěsty? Nebo většina z nich?

„Proč bys mi měl proboha za něco takového děkovat?“

„Protože jsem svatbě nevěnoval příliš pozornosti. Pro mě to byla jen povinnost. Až do dneška jsem toho udělal jen skutečné minimum. Prostě jsem najal lidi, o které jsi mě požádala, a pouze se ujistil, abych se objevil včas na obřadu. Nebylo to o moc víc, než něco, co jsem potřeboval udělat pro svůj život. Poté, co bylo všechno domluveno a zařízeno, jsem se mohl pohnout dál, abych díky svému prvorozenectví získal to, co jsem vždycky chtěl a o co jsem usiloval.“

„A moje šaty něco pro tebe změnily?“ zeptala se Cat a cítila se mnohem nejistěji, než kdy jindy.

„Ano, přesně tak,“ řekl Dante. „Protože když jsem tě uviděl, donutilo mě to zastavit se a uvědomit si, že se skutečně žením a neměl bych se snažit celou událost odložit stranou, jako by se jednalo o jakýkoli jiný obyčejný den. Dnešní den byl vyjímečný, a to i kdybych chtěl, aby to tak nebylo. Protože pro mě se jedná o skutečný začátek něčeho nového a tuším, že i pro tebe. Stále je to povinnost a obchod, ale aspoň na svatbu budu mít dobré vzpomínky a už se nebude jednat o nic těžkého, o čem jsem si myslel, že bych měl nechat za sebou.

Cat tomu stále nedokázala úplně uvěřit. „Moje šaty, jo?“

Dante se zhluboka zasmál a přejel pohledem po Catině postavě, jako by se snažil její tělo a její křivky vtisknout si do paměti. Její tělo pod tím pohledem tálo. „Ano, tohle jsou velice hříšné šaty, Cat.“

Cat Danteho lehce plácla dlaní do hrudníku, čímž ho donutila, aby se jí podíval do očí. „Přestaň mě okouzlovat svým šarmem. Nejsem typem ženy, kterou dokážeš svést jen díky svému sexy hlasu a několika hezkými slovy.“

„Kdo říká, že se tě vůbec snažím svést?“

Byl to muž, co měl koule. Samozřejmě, že se o něco snažil.

„A sexy hlas, jo?“ zeptal se Dante chraplavě.

Bože, proč musel znít takhle? Věděla, že ji snažil dostat ven, nebo něco zkusit.

„Nech toho,“ vyštěkla Cat.

„Když to říkáš, Cat.“

„Hmhm.“

„Otoč se a já ti pomůžu s tou sponou,“ přikázal Dante a zatočil prsten nad její hlavou.

„Dante, nejsem žádná baletka.“

„Otoč se, ženo.“