HSD - 6. kapitola

Překlad: Melesio

Wade

Snažím se šetřit svou whisky a téměř už se vzdávám naděje, že se Emily ukáže. Znovu už se neobjevila u našeho stolu, když jsem řekl tu poznámku. První muž se vrátil, aby se ujistil, že nepotřebujeme něco dalšího a pak jsem ho viděl s vysavačem na jevišti, ale Emily zmizela.

Hádám, žes jí znovu vyděsil pro dobro věci, pomyslel jsem. Výborně.

Ale znovu jsem přišel sem k Suzy a čekal na ni, jen pro případ, a pořád jsem se tu rozhlížel po přeplněném davu. Mí přátelé se rozhodli zamířit do jejich nejoblíbenějšího potápěčskému baru – Jensen si udělal divoký účes na hlavě a připojil se k motorkářskému gangu a ti okupovali tohle místo – ale já se vrátil a tvrdil, že jsem měl dlouhý den. Blahopřáli mi kvůli ocenění a řekli mi, že se s nimi mám setkat, pokud změním názor. A pak vyrazili ven a já zamířil sem, abych tu čekal, jako čeká dlouho ztracené štěňátko na svého pána.

Takový vůbec nejsem. Nikdy kurva nečekám, co se žen týče. Dostanou se na palubu s tím, co chci, nebo se přesunu k další. Ale tohle nemění fakt, že tady sedím, jako bych neměl na světě nic jiného na práci, než vidět, zda se tato žena – moje bývalá přítelkyně – objeví.

Dám si ještě jeden drink a pak odejdu, řekl jsem sám sobě, zatímco se snažím upozornit barmana, aby mi přinesl další. Je to přeplněné místo – a luxusnější, než mám rád – ale bylo to blízko tomu, o čem jsem si myslel, že by mohlo Emily přitahovat, aby se ke mně připojila. Je to na jejím domácím hřišti, ačkoli nikdy nebyla ten druh dívky, které by se tu líbilo, což je jedna z věcí, které jsem měl vždycky na ni rád.

Sedím v zadním rohu baru, a když znovu otočím hlavu, jsem překvapený, že vidím Emily jít ke mně. Má na sobě džíny a fialový svetr, její vlasy jí splývají podél obličeje, místo aby je měla svázané v drdolu, jako to měla během večeře.

Na chvíli nemůžu promluvit. Doslova mi vzala dech, a vím, že to zní kurevsky otřepaně. Teď vypadá dokonce ještě lépe, než předtím poprvé, když jsem na ni položil své oči. Zdá se, že je ten pocit vzájemný, protože se jen plaše usměje a mávne na mě, ačkoli je teď jen pár kroků ode mě.

Uvědomuju si, že nejsem příliš gentlemanský, takže vstanu a řeknu, „No ahoj,“ zatímco zároveň odtahuju barovou židličku vedle sebe.

Přikývne a řekne, „Ahoj ty tam,“ zatímco si sedá.

Díváme se na sebe, jako párek stydlivých školáků – stejně, jako jsme kdysi byli předtím – než se oba odvrátíme, celí v rozpacích.

Kompletně mě knokautovala z mé vlastní hry, pomyslím si.

Cítím se díky tomu nepohodlně, i když jsem rád, že se ukázala. Moje emoce a myšlenkové pochody jsou všude tady, jako by do baru vstoupilo tornádo, společně s touhle dívkou, která byla první a jediná, kterou jsem kdy…..

…měl rád, dokončím předtím, než bych dovolil sám sobě pomyslet na nějaké silnější slovo.

Naštěstí se přiblíží barman a přeruší naše nepříjemné ticho.

„Ještě jednu?“ zeptá se mě a já přikývnu a dodám, „A cokoli si bude dáma přát.“

„Ehmmm….dala bych si skleničku Merlotu,“ řekne Emily.

Není to velký pijan, poznamenám si. Byli jsme jen děti, když jsem jí viděl naposledy, a ona nebyla ten typ na párty nebo na vzpouru. Ale často jsem přemýšlel, jestli se někdy dala na pití. Jelikož já sám jsem pochytil hodně zlozvyků, na které nejsem moc pyšný.

Dívám se dolů na mou prázdnou skleničku. Uvědomím si se smutkem, že toho my dva už nemusíme mít mnoho společného.

„Nemyslel jsem si, že se ukážeš,“ řekl jsem jí, spíš proto, abych prolomil ledy. Uvědomím si, že zním hodně pateticky a nejradši bych se nakopal.

„Nebyla jsem si jistá, jestli mám,“ řekne.

Ale pak, jako by si přečetla to zranění v mých očích, pokračuje, „Chci říct, nech mě to vysvětlit.“

Zhluboka se nadechne. „Moje práce zakazuje takový druh věcí. Ale teď už nemám práci, která by mi to zakazovala dělat takové věci, takže jsem tady.“

„To vidím,“ řeknu.

Pokrčí rameny.

A pak dodám, „Je mi to líto,“ i když vím, že s tím nemám nic společného.

„To je v pohodě.“

Kousne se do spodního rtu – starý zvyk, který od té doby zbyl – díky čemuž jí chci ještě víc.

„Ta práce zas nebyla až tak moc skvělá,“ dodává. „A taky jsem si zasloužila, že jsem jí ztratila, protože jsem dnes přišla opravdu pozdě. Ale brzy si musím najít nějakou další.“

„Jo, pokud můžu říct, mí kamarádi byli velmi hladoví a nespokojení do doby, než jsi přišla,“ řeknu jí s úšklebkem. „Ale vysvětlila jsi, že ti do cesty přišlo něco, cos neočekávala. Nechápu, proč to lidé nemohou trošku odlehčit.“

„Bylo to něco ve škole,“ řekne. „Nešlo přesně o prvotřídní nouzovou situaci, ale cítila jsem, že tam musím být. Hádám, že podle mého šéfa – myslím tím bývalého šéfa – mám své priority nakřivo. Samozřejmě, že je to 22 chyba, protože potřebuji práci, abych si mohla dovolit chodit do školy.“

„Nač chodíš do školy?“ ptám se jí, když nám barman přinese pití. „Pořád sociální práce?“

Když jsme byli spolu naposledy, vážně se na to dostala a chtěla jít na fakultu pro postgraduální studium poté, co absolvuje střední školu.

„Ano,“ řekne a já jsem rád, že následuje svoje sny.

Cítím uvnitř sebe velký pocit hrdosti, který jsem vůbec nečekal. Vím, že mám ještě méně společného se skutečností, že si splnila to, čeho vždycky chtěla dosáhnout, oproti mě, a taky skutečnosti, že právě ztratila práci, která jí pomáhala to uskutečnit. Ale je neskutečné si myslet, že ta samá dívka, kterou jsem předtím znal, se stala tou ženou, kterou vždycky chtěla být.

„Co vlastně studuješ?“ zeptám se jí. „Nebo, na co ses zaměřila?“

„Pracuju teď na projektu, který je vlastně mým nápadem,“ řekne mi a oči jí září, když na to pomyslí. „Myslím tím, nechci se chlubit….“

„Žádný problém,“ řeknu jí a myslím na všechen ten čas, kdy jsem se chlubil svými úspěchy. Už je to nějaká doba, co jsem cítil hrdost ze svých úspěchů v letectví, než na miliardy, které můj podnik vydělal. Je osvěžující mluvit s někým, kdo má skutečný zájem o to, co dělá. „Prosím, pokračuj a řekni mi, o čem ten projekt je.“

Jsem rád, že jsem se přestal soustředit na sebe a chtěl o ní zjistit víc. Zdálo se, že každá dívka, se kterou jsem „randil“ – a to používám volně tento termín – chtěla vědět všechno o mojí společnosti a jak jsem vydělal tak moc peněz. To vůbec není to, o čem jsem chtěl kdy mluvit. A vím, že Emily se nestará o nic z toho. Vypadá okouzlená, když mluví o svém studiu a já tady chci jen sedět a poslouchat.

„Je to grand na podporu a pomoc mladým dívkám a ženám ve vzdělání. Zaměřuje se to zejména na mládež žijící v …. oblastech, postižených chudobou.“

Odmlčela se, jako by si nebyla jistá, zda má pokračovat. Tohle je očividně velká záležitost pro ni a já neříkám nic, kvůli strachu, že se odmlčí.

„Náš program bude pro všechny ženy ze všech oblastí města, ale bude kladen důraz na rozdílné oblasti. Například ve více pracovních třídách bez chův a kde si lidé nemohou dovolit péči o děti, budou programy zaměřeny po skončení školní docházky a doučování. Ale všude se bude jednat o mentorský program a ujistíme se, že dívky splňují základní vzdělávací potřeby, což jde často ruku v ruce s dalšími potřebami, jako je tělesné a duševní zdraví, adekvátní bydlení, ochrana opřed zneužíváním, atd. další část našeho programu bude poskytnout dívkám různé vzory a kariéru, o kterých ani nevěděly, že existují, nebo by jim mohly být k dispozici. Zatímco v oblastech s větším blahobytem nebo privilegií může být dívkám řečeno o pokročilých stážích nebo předčasných vysokých školách, které jsou k dispozici, nebo různých kariérách nebo oborech, na které ani nepomyslely. Právě teď je STEM opravdu velké…..“

Zastavila se, když mě viděla se usmívat.

„Samozřejmě,“ řeknu jí. „Věda, technologie, inženýrství a matematika. Zrovna ty oblasti, do kterých jsem zapojen.“

„Jo,“ pokračuje. „Dobrá místa jsou v těchto oblastech, ačkoli mnoho žen se jim vyhýbá, protože si myslí, že na to nemají kůži, nebo že s tím nemohou soutěžit. Náš program bude sponzorovat matematické a vědecké soutěže a vynálezy a experimenty a tak podobně.“

„To vidím,“ řeknu jí. Rozhodnu se jí neříkat, kolik peněz jsem díky těmto oblastem vydělal. My oba jsme vyrůstali chudí a vím, že ona klade důraz na to, že chce, aby děti s nedostatkem příležitostí měly podobnou příležitost, jako děti privilegované. Myslím, že je to od ní šlechetné.

Podívá se na mě, jako by uvažovala, jestli může pokračovat, ale pak to udělá.

„Ne všechny dívky, s nimiž bude náš program pracovat, budou mít zájem o vysokou školu, dokonce ani ne všechny budou moc jít na vysokou školu, a to je v pořádku. Vysoká škola je v dnešní době hodně drahá a je mimo realitu pro většinu dívek, a mám-li být upřímná, myslím, že je na místě říct, že vysoká škola a dokonce i studentské půjčky chytí do pasti chudé lidi.“

Přikývnu, ačkoli toho nemám moc co dodat, protože já sám jsem na vysokou školu nechodil. Místo toho jsem se připojil k letectvu a pak, když už jsem dál nemohl sloužit, musel jsem udělat něco, abych se uživil, takže jsem šel do jiného druhu „tábora“ – intenzivního kurzu počítačového programování, který mě trénoval ve všech různých typech počítačových jazyků po dobu tří měsíců.

„Dosáhla jsem obrovského množství dluhů na studentských půjčkách při výběru mé zvolené oblasti, ze které jsem byla přímo nadšená, ale která neplatila dost na to, abych neudělala velké díry do studentských půjček,“ pokračuje Emily. Je tak sexy, když mluví tak vážně a vášnivě. „Některé ze současných oblastí, které platí dobře a jsou velmi naplňující, jako třeba počítačové programování a kódování a vývoj webových aplikací, nevyžadují vysokoškolské vzdělání. A pak samozřejmě existují ženy, které se zajímají o vojenskou kariéru, jako je ta, v níž jsi byl ty, nebo další vnější činnosti, jako jsou přírodní a akční zabalené balíčky do práce, jako je lesní strážník nebo hasič, atd.“

Ženy nemají dovoleno dělat to, co jsem dělal já, pomyslím si, ale nezmíním se o tom. Nebo přinejmenším ne ještě teď.

Ve skutečnosti se mluví o tom, že divize parašutistických záchranářů bude poprvé v historii otevřená ženám, což většina z mých spolupracovníků není nadšená. Je to téměř běžný vtip mezi mými kamarády. Ale nebudu říkat této ženě, že tohle je oblast, ve kterém nejsou ženy vítány – v duchu, i když technicky vzato ne moc brzy.

„Tvůj projekt zní velmi vzrušující,“ řeknu jí.

A já jsem vzrušeným více než jen jedním způsobem. Ano, sexuálně mě přitahuje od střední školy a já věděl v okamžiku, kdy jsem jí znovu uviděl, že se nic nezměnilo, což je důvod, proč jsem jí pozval na drink. Ale emocionálně je tu pořád přitažlivost, kterou k ní nemohu popřít. Vzrušuje mě poslouchat o věcech, do kterých je tak zapálená. To mě vrací zpátky do doby, kdy jsem se poprvé připojil k armádě a zamiloval se do toho života. Zamiloval se do ní.

Jasně, věci nebyly perfektní a mezi námi byly nějaké věci – většinou skutečnost, že jsem musel odjíždět – ale miloval jsem sloužení se svou jednotkou a být parašutistickým zachráncem. Celá ta radost mě vysála během toho, co se stalo, když mě nasadili a já si nemyslím, že se hodně z toho vrátilo, až doteď.

Jasně, jsem rád, že jsem naživu a jsem rád, že jsem nedávno získal neočekávaně tolik peněz. Byl jsem nadmíru požehnán, ale necítil jsem ve skutečnosti naživu, nebo opravdu živý v tomto životě, až do této chvíle. Právě jsem procházel pohyby, snažíc se uniknout traumatu z mé minulosti. Vidět Emily naproti mně nutilo chtít opravdu se vyrovnat se svým životem. Dokonce jsem ani nedokázal vysvětlit dopad, jaký na mě má, nebo proč.

Zjistil jsem, že úplně ztrácím hlavu a potřeboval jsem se vrátit zpátky. Dostaň jí zpět do postele, dostaň jí zpátky do postele, naléhal jsem sám na sebe. Pak na ni můžeš zapomenout a pohneš se dál, stejně jako jsi to udělal se všemi ostatními.

Ona a já jsme dělali všechno, kromě „Toho“. A teď s ní chci projít celou tu cestu, abych si nárokoval to, co jsem si měl vzít už dávno.

„A já si tenhle rozhovor užívám,“ řeknu a nakloním se těsně k ní tak, že se můj nos mírně dotýká jejího nosu. Nepohne se ani o kousek. Jen jí dodávám odvahu, aby mě mohla políbit. „Ale tady není moc soukromí. Co kdybychom pokračovali u mě?“

Odvrátí se a já si uvědomím, že jsem to totálně posral.

„Nemůžu,“ řekne, rozhlížejíc se okolo, jako by měla být spatřena svým starým šéfem.

Takže nejprve si myslím, že je to o tom. Kvůli práci. Možná doufá, že dostane svou práci zpět a nechce být viděna, že se „bratříčkuje“. Ale pak si uvědomím, že pro ni může být jednodušší, kdybychom odsud vypadli.

„Prostě nemůžu….“ Olízne si své krásné rty a mohu říct, že jsem narazil na osobní téma, aniž bych to měl v plánu.

„Co ty vlastně děláš?“ zeptá se mě najednou, měníc téma.

„Ach, je toho hodně,“ řeknu jí.

Podívá se na mě se zájmem, ale nemůžu se přinutit pokračovat. Uvědomím si, kde je problém – důvod, proč se mnou nechce spát. Je to proto, že jsem jí zranil v minulosti a ona se bojí, že jí zraním znovu. A řekl bych, že oprávněně.

Neexistuje způsob, že bych jí přiznal, jak jsem si zkurvil život poté, co jsem zkurvil náš společný vztah. A jediná dobrá věc, která z toho plyne, je něco, čemu by nerozuměla. Takže jsem se rozhodl držet se toho, co bylo zřejmé.

„Založil jsem firmu,“ řekl jsem jí. „Vydělal hodně peněz. Stal se kurevsky zazobaný.“

Nakrčila na mě svůj roztomilý nosík ve viditelném znechucení. Zjevně jsem říkal špatné věci ve svém úsilí udržet věci pouze na povrchu.

„Víš, já tě nechápu,“ řekne a napije se svého drinku, jako by potřebovala tekutou odvahu k mluvení. „Opravdu ne.“

„Co to má znamenat?“

Teď už jsem uražený.

„Na střední škole ses snažil pomáhat jiným lidem,“ řekne. „Připojil ses k armádě a říkal jsi mi, že hodláš zachránit svět. Co se stalo s tím chlapcem?“

Dívám se na ni. Můžu vidět, jak uvažuje o těchto věcech. Ale nejsem připravený říct, co budu muset říct proto, abych jí přiměl mě pochopit.

„Dokonce ani ty to nevíš,“ pokračuje a zavrtí hlavou. „Hádám, že tohle je to, co skutečný život udělá s některými lidmi. Protože se z tebe stal kretén. Byl jsi kretén ke všem, dokonce i ke mně.“

„Máš pravdu,“ řeknu, protože tady nic jiného, co říct. Jasně, mám omluvy, které se nevyskytly dřív, než bylo příliš pozdě na to, abychom nás zachránili, ale teď už je příliš pozdě, abych je vytahoval. Nikdy jsem jí neměl požádat, aby za mnou přišla na drink. Už tak jsem jí dost zkurvil život a všechno, co jí musím dát je ještě víc zátěže a problémů. „Byl jsem k tobě kretén. Vždycky jsem ti chtěl říct, že je mi to líto. Takže si myslím, že jsem tě sem dnes pozval proto, abych se ti omluvil.“

„To vidím,“ řekne, vypadajíc zklamaně. „Je ti to líto. A přesto ses stal nějakým bohatým pohrdavým člověkem, který se stará jen o svoje peníze.“

Au.

Její slova bolí a myslím, že si uvědomuje, že i když si je zasloužím, je dost krutá. Tvář jí zjihne.

„Omlouvám se,“ řekne. „Tohle jsem neměla říkat. Prostě jen nechápu, jak by se mohl někdo změnit od…..osoby, kterou jsem znávala a ….měla ráda….do osoby, kterou jsi teď.“

Pečlivě vybrala nahlas slovo „ráda“, stejně jako jsem si to já předtím řekl ve své hlavě. Ale v té době jsme používali to slovo na „L“. Ona je jediná, se kterou jsem to slovo kdy použil. Ale je jasné, že to nefungovalo, takže nevím, co tady vlastně dělám. Jasně, omlouvám se za minulost a jsem rád, že jsem jí to mohl říct. Ale nehodlám tady sedět a nechat si nadávat. Nejsem tak moc velký nenasyta, abych byl trestán.

„Jak můžeš vědět, jakou osobou jsem teď?“ zeptal jsem se jí. „Možná je to směsice dobra a zla, stejně jako to mají všichni ostatní na této planetě.“

Podívá se na mě, jako by o tom uvažovala, ale samozřejmě o tom nechce moc přemýšlet. A já jí za to opravdu nemůžu vinit.

„Máš pravdu,“ řekne a vstane, aby odešla. „Ale všechno, co vidím, je nějaký bohatý kretén, který někde po cestě za sebou zanechal svoje hodnoty.“

Podívám se na ni.

„Vím, že jsi nikdy nedůvěřovala lidem, kteří mají peníze,“ řeknu jí. „A já to chápu. Ale je to, jako by všichni házeli do jednoho pytle. Věci vždycky nejsou takové, jako se na povrchu zdají být.“

Dívala se na mě a pak přikývla.

„Bylo hezké tě znovu vidět, Wade.“

Něco na ní je těžké a zavřené a to mi připomnělo, jak moc jsem jí ublížil. Díky tomu jsem se cítil jako kretén, kterým jsem byl.

Není divu, že na mě byla naštvaná. Není divu, že na mě byla krutá.

Nejlepší věc, kterou pro ni teď mohu udělat je nechat ji jít pro její dobro.

Ale když se otočí zpátky, aby se na mě naposledy podívala, než odejde, nemůžu si pomoct, ale podruhé se dohaduju sám se sebou. Měl bych za ní běžet? Prosit jí, aby mi odpustila a dala mi ještě jednu šanci?

Ne, nemůžu. Jsem jenom bohatý kretén, který jí zlomil srdce. Takhle mě vždycky uvidí, bez ohledu na to, co udělám. Ale jakmile je nadobro pryč, napadne mě myšlenka. Mohl bych něco udělat, abych to s ní urovnal.