Dirty - 29. kapitola

Překlad: Lucie

Twitch

Když mi Ethan Black podá dlouhý, černý obušek, na chvíli na něj zamrkám, než obrátím svůj pohled na něj a zeptám se, „Co to kurva? Myslíte, že tohle je zkouška kapely, Blacku? Ježiši, dejte mi něco smrtícího.“

Po mlčení, které jsem protrpěl jako nabídku míru během osmi hodinového letu do naší cílové destinace, byste si mysleli, že bude víc vděčný.

Black se temně zazubí a nakloní se, aby se ušklíbl, „Ne na váš život.“

Buzeranskej honič.

Obklopen muži v černém SWAT oblečení jsem splynul s davem, protože jsem byl oblečen mimořádně podobně, ale chybí mi jediná věc, která by mi mohla zachránit život.

Zbraň.

Když náklaďák zpomalí, a pak zcela zastaví, zavrtím hlavou. „Nemám z toho dobrý pocit, Blacku.“

Ignoruje mé obavy a zjišťuje, „Tohle je to místo?“

Zvednu oči, abych se setkal s jeho pohledem, a nechám svou vzdorovitost, aby vyzařovala z mého chladného výrazu na tváři.

Dívá se na mě, než se znovu zeptá, „Je tohle to místo, nebo ne, Twitchi?“ A já se zhluboka nadechnu, abych uklidnil potřebu zlomit tu jeho zasranou čelist.

Neobtěžuju se pohlédnout z okna. Už jsem tady byl. Pamatuju si to dobře. „Tohle je to místo.“

Krásný městský dům na předměstí je skromný a zdá se být, jako každý jiný městský dům v téhle čtvrti. Nepřitahuje skoro žádnou pozornost tím, jak vypadá. Když člověk projíždí ulicí, víc jak jednou se na něj nepodívá. Je nenápadný, nebudí žádnou pozornost, čímž plní svůj účel.

Přesto se to děje… je to úplně něco jiného.

Zatímco tu čekáme, jsou tam baleny a prodávány drogy. Také se prodávají těla dívek ve věku od šestnácti do dvaceti let. Protože, jak mi jednou vyprávěl Egon Baris, majitel tohoto domu a velitel Albánské loděnice, nikdo nechce platit za křehké kozy a povadlé kundičky, ale muži budou překvapivě platit za sexy holčičky bez identity, sexy holčičky, které nikdo nebude postrádat, když hraní vyeskaluje v něco temnějšího.

Většina těchto dívek je přivezena v kontejneru z východní Evropy, hlavně z Polska, Ukrajiny a Rumunska. Ty krásnější jsou sem vezeny s příslibem, že se z nich stanou tanečnice v populárních amerických nočních klubech, zatímco obyčejným dívkám je řečeno, že budou sloužit v nějakém lepším stravovacím zařízení, která tato země nabízí.

Egon nerad zdrogovává své dívky, protože, A: nerad se díval na dívky plné strachu, když věděli, co přijde, když muž vejde do pokoje, a B: nevěří v plýtvání svého produktu.

V suterénu jsou ukryté nelegálně získané vojenské zbraně, včetně zbraní policistů, bývalých a současných. Některé ze zbraní patří ruským ozbrojeným silám, které byly ukradené nějakým bezejmenným čůrákem, který nečekal, že přežije tu krádež, a když se cena za ty zbraně ztrojnásobila, Egon zaplatil tomu muži bez stížnosti několik stovek milionů.

Muži jako on mění finanční možnosti.

Egon Baris je známý psychopat. A aby to bylo ještě horší, je to paranoidní psychopat. Což pravděpodobně znamená, že v momentě, kdy uvidí před domem vojensky vypadající auto, zpanikaří a udělá tohle tou extrémnější cestou.

Jak to vím?

Protože tak bych to udělal já.

O jeden blok dál, kde jsme parkovali na straně silnice, varuju Ethana, „Začne s divokou střelbou. Chápete to, že?“ Odmlčím se, protože jsem to řekl dostatečně nahlas, aby to pochopilo osm dalších chlapů v autě. „Nejdřív dostaňte chlapy, ale nemyslete si, že ženy jsou jen hezké tvářičky. Možná, že vypadají pokorně a hezky, ale jsou to albánky. Tyhle mrchy se učí používat zbraně od doby, co jsou dost silné, aby je unesly, a věřte mi, že vědí, jak vám nakopat zadky. Pokud některá vytáhne zbraň, a radši věřte, že to udělají, sejměte je.“ Podívám se na chlapy s tvrdými obličeji, kteří se na mě neobtěžují podívat nazpátek. Neuctivý sráči. „Sejměte je všechny.“

Ale Black hned dodá, „Všechny kromě Barise. Chceme Egona Barise živého. Kdybyste ho museli sejmout, nepoužijte smrtící střely.“ Hodím po něm pohled, který říkal, že se zbláznil, když si myslí, že Egon bude snadným cílem. S protočenýma očima vyštěkne, „Poslouchejte, je mi jedno, jestli tomu debilovi ustřelíte koleno, nebo jestli přijde o ruku. Prostě se ujistěte, že ten zmrd je natolik celý, aby byl postaven před soud a poslán do vězení, je to jasné?“

Sborově odpoví „Ano, pane,“ a o minutu později Black potvrdí pozici druhému autu přes vysílačku, aby byli všichni připraveni.

Oblečení, které mám na sobě, je omezující, i když je to něco jiného. Všechno je to v mé hlavě. Černá bojová uniforma sedí dobře, ale tlustý materiál černého trička s dlouhými rukávy je na mé kůži těžký. Sakra, jsem zvyklý mít na sobě hedvábí, než těžkou bavlnu. Neprůstřelná vesta na horní části těla je dusivá. S černou helmou, kterou mám na sobě, stejně jako ostatní, si nasadím brýle na oči a přetáhnu si černou masku přes nos na Blackovu žádost. Ale černé boty s ocelovou špičkou… ty si nechám.

Blackovi muži mají tři zbraně, poloautomatickou MP5 v ruce a dvě pistole kalibru .45 připoutané ke každému stehnu.

A já?

Podíval jsem se na obušek se slepým vztekem. Je to, jako kdyby ze mě Black udělal terč.

Srát na něj.

Stane se to rychle, příliš rychle na skutečné pochopení.

Auto se rozjede dopředu, rychle zvyšuje rychlost, a pak se zastaví před domem Egona Barise postaveného na sex, drogy a rock´n´roll. Muži jsou rozestavěni v krásně jednotvárnosti, nahoře, podél schodů a pokračují až dozadu. Jestli někoho zastřelí, pamatujte má slova, bude to nějaký sráč se zbraní, ne já. I když jsme neohlašovali svou přítomnost, hned jak rozrazí dveře, albánci začnou křičet a řvát po celé budově spolu se zvuky dunivých kroků, jak se Egonovi muži snaží držet dál.

Střelba je spuštěna, jakmile jsou Blackovi muži posláni nahoru. Šokující výkřiky dívek jsou hlasité, a když slyším, jak žadoní o své životy v lámané angličtině, tak se mi chce akorát rozbíjet hlavy.

„Na zem! Ruce nahoru!“

„Dejte zbraně dolů!“

„Kde je Baris? Co?“ Těžké dunivé zvuky jsou následované dlouhým, bolestným zaúpěním. „Kde je Egon Baris?“

„Jestli nám nevyjdete vstříc, zabiju vás. Rozumíte mi?“

„To je v pořádku, slečno. Neublížím vám.“

„K zemi! K zemi! Řekl jsem k zemi!“

Zákon je nudná práce. Kdybych tady byl sám za sebe, nikdy by mě neslyšeli přicházet. Poslední věc, kterou by viděli, by byl hlaveň mé zbraně mezi jejich očima a pak bum.

Byla to milost, svým způsobem, opravdu. Rychle a stručně. Žádné útržky života před očima, nic.

Jen rozpad do tmy.

Konec.

Konec hry.

Jo.

Byla to laskavost, svým způsobem.

Boj, snaha o kontrolu, to mi posílalo krev do žil. Po pravdě řečeno, nejsem tu potřeba. Se šestnácti ozbrojenými muži, včetně Ethana Blacka a mě, válka byla vyhrána.

Ale chápu to. Chápu tu potřebu bojovat. Koneckonců, když zaženete psa do kouta, bude kousat. To stejné bylo s lidmi.

Rozházená těla mužů a žen po podlaze, někteří se stále hýbali, i když byli zřetelně zraněni, zatímco jiní leželi s otevřenýma očima, se šokovanými tvářemi a studeným, mrtvým pohledem.

Krveprolití.

To je můj život.

Jediná věc, která je lepší než sex, je vzít život někomu, kdo si to zasraně zaslouží. Nic není víc uspokojivého. Ani pořádný výstřik.

Následuju jednoho z mužů za roh, který vyráží dveře do sklepa, když periferně zahlédnu stín. Bez přemýšlení zvednu ruku tak vysoko, jak jen dokážu, a spustím ji tak rychle, že obušek udělá svištivý zvuk, jak letí vzduchem. Následuje hlasité křupnutí, jak zlomím ruku jednomu z Egonových mužů.

Zanaříká v bolesti, spadne na zem a chytí se za ruku, když se Blackův muž, jeden, co stojí přede mnou, otočí v trýznivém výkřiku. Podívá se dolů na muže, když zvednu nohu a kopnu toho muže do obličeje. Z nosu mu teče krev a já ucítím, jak mu v obličeji křupou kosti. Udělám to znovu a znovu, ne protože musím, ne protože musím toho muže odzbrojit, ale protože je to tak skvělý pocit něco zlomit v tomhle až příliš dokonalém světě. Muž zachrochtá, pak znovu, a ještě jednou, tentokrát jemněji, dokud z jeho pusy už nevyjde žádný zvuk a jeho oči jsou naprosto prázdné.

To je okamžik, kdy se rozhodnu ustoupit. Vydechnu, polknu a hluboce se nadechnu, když vojáček vedle mě utrousí, „To nebylo špatné.“

Vypustím poloviční úsměv, zatímco bojuju s dýcháním. „To řekni tomu chlapovi se zbraní.“

Pak se zasměje, a já ho sleduju, jak vchází do sklepa. Čtyři Egonovi muži jsou odzbrojeni a Black hledá zbraně po místnosti. Se zavrtěním hlavy se otočí na mě, než promluví do svého sluchátka. „Rozumím.“ Přejede prsty přes ruskou APS útočnou pušku. Ten sráč se snad připravoval na třetí světovou?“

„Muži jako Baris nekladou otázky,“ přiznávám mrzutě. „Prodáváme nejvyšší nabídce.“

Black se pohybuje směrem ke mně, ale zamrzne, když se postaví vedle mě. „Máme ho. Pokusil se uniknout skrze komplikovaně vykopanou králičí noru podzemních tunelů, ale dostali jsme ho.“

Moje odpověď je prostá. „Dobře.“

Bylo to dobré. Jednoho jsme dostali, čímž mi ubyla jedna věc, která mě drží od návratu k rodině.

Ach no, rozhodně to bylo dobré.

Přijedou další auta a dům praská ve švech. Důkazy jsou nashromážděny, zranění jsou odvezeni do nemocnice, mrtví jsou zabaleni v pytlích a za mnou přijde Black. „Udělal jste to, co jste řekl, Falco.“ Vypadá nesvůj, když připustí, „Nebyl jsem si tím jistý, ale zvládnul jste to. Přinesl jste nám velkou rybu. Dobrá práce.“

Nemám zájem o sentiment. Mám z toho akorát žaludeční vředy. Takže jako vždycky, jsem upřímný. „Zasraně mi nemusíte děkovat. Neudělal jsem to pro vás.“ Vypustím dlouhý výdech a zamumlám, „Kurva, vyprázdním celé zasrané moře, pokud to bude znamenat, že se vrátím domů, Blacku.“ Na okamžik se odmlčím, a pak pokračuju, „Jsem unavený, že ostatní lidí vychovávají mého syna.“ Těžce polknu. „Jenom chci být se svým synem.“

„Budete.“ Odpoví Black okamžitě, než vyjde po schodech ze sklepa, pryč z dohledu.

To znělo jako slib.

Doufám, že byl, protože pokud Ethan Black nedostojí svému slibu, žádný hurikán ani požár mě nezastaví od toho, udělat jeho manželku vdovou.