FA - 12. kapitola

Překlad: Verča

Jsi zábavná holka

PENNY

„Nenávidím běhání.“

Cora sípá její slova, jak klušeme po chodníku, rytmické bouchání našich nohou odpovídá zuřivému bušení mého srdce. Přímo před námi jsou Blade Saw a Jack, na kterých není ani náznak potu, ačkoli běháme už třicet minut. Běžíme kolem Bay Trail, což je jedno z nejkrásnějších míst během suchých dní. Ne, že bych věnovala velkou pozornost krajině, protože se snažím dýchat a proplouvat mezi ostatními běžci, dětmi a psy.

„Chtěla si dvojité rande,“ vydechnu. „Tady jedno je.“ Ukážu kolem sebe. „Krásně modrá obloha, voda, lodě, úžasný výhled na pobřeží…co víc bys chtěla? Hádám, že poběžíme 500 mil, takže s ním strávíš spoustu času.“

Cora se na mě naštvaně podívá. Když se podívám do její tváře, nejsem si jistá, jestli jsou její tváře pokryté potem nebo slzami. „Myslela jsem, že si dáme pár drinku, poslechneme si kapelu, půjdeme do klubu, možná na procházku kolem Pier 39 a budeme se držet za ruce…“

„To je to, co dostaneš když jsi s MMA bojovníkem.“ Klopýtnu a jen tak tak nespadnu. „Pracují. Trénují. Chodí do Protein Palace a dají si nějaký ten shake. Občas se objeví v baru.“

„Doctor Death chodí hodně ven.“ Její tváře zčervenají a podívá se pryč. „Byl na Comic-Con, WonderCon, the Anime Expo a the Star Trek Convention.“

„Myslela jsem, že jsi chtěla bojovníka a ne geeka.“

Cora pokrčí rameny. „Je obojí, a je tak trochu roztomilý. V tělocvičně jsme spolu strávili hezký čas s citáty z Star Treku. Blade Saw se na mě sotva podíval, když jsem se s ním a Jackem setkala.“

„Doctor Death spí s čímkoli, co chodí,“ varuju ji. „A pro víc se nevrátí. Je to typ chlapa bez závazků.“

„Jste tam vzadu v pohodě?“ Jack se otočí, proběhne kolem nás a pak se k nám zase vrátí.

„Jop,“ těžce oddechnu. „Je nám báječně. A ty?“

Jeho oči se pobaveně lesknou. „Můžeme se zastavit, pokud chcete.“

Otřu si pot z mé tváře zadní částí mé ruky, nestarajíc se, jak vypadám, protože už dlouhou dobu na mě není nic suchého. „Nepotřebuju zastavit, ale Cora možná ano. Snadno se unaví. Potřebuješ zastavit, Coro? Nemusíš se cítit špatně, pokud ano.“

Samozřejmě Cora vypadá stále naštvaně, že jsem ji do běhu zatáhla, takže není na palubě „zachránit Penny před umřením“ vlaku. Zatřese její hlavou. „Zvládnu odběhnout klidně 500 mil.“

„Obě vypadáte unaveně.“ Jack zaostává vedle mě, jeho kroky jsou jisté. „Možná bychom se měli vrátit k ostatním a zajít na pivo.“

Rozhodně bychom se měli vrátit k dalším bojovníkům, kteří s námi běželi, ale po dvaceti minutách se otočili.

„Snažíš se mě přinutit cítit se špatně?“

Jack se zamračí. „Samozřejmě, že ne.“

„Tak tu přestaň tancovat a ptát se, jestli chci skončit. Jen běž s Blade Sawem. Klidně. Možná trochu pomaleji. Mohl by ses taky pokusit se trochu zapotit, protože se pak cítím, že jsi nějakým způsobem na procházce.“

Jack se zasměje a kluše vedle mě. „Tohle není soutěž.“

„Pak jsi mě neměl zvát,“ řeknu. „Mám problém se soutěživostí. Poběžím, dokud nespadnu, nebo ty neskončíš nebo nevyhraju.“

„Nelže,“ řekne Cora. „Někdy je sama pro sebe nebezpečná.“

„Cože?“ Otočím hlavu na stranu a klopýtnu, přistanu na kolenou a poškrábu si ruce. Předtím, než si můžu užívat v mém utrpení, Jack mě obejme kolem pasu a vytáhne mě nahoru.

Krvácející, vyčerpaná, zpocená a ponížená, ani nebojuju.

Poté, co se ujistí, že jsem v pořádku, Cora zamíří dopředu, aby dohonila Blade Sawa. Jack mě odnese na odlehlou lavičku pod stromy a klekne si přede mě, aby zkontroloval mé zranění. „Docela ošklivě sis poškrábala koleno.“

„Mám ráda odřenou kůži,“ řeknu. „Je to jiné. Křičí to „absolutní nedostatek soustředění“ pomlčka „nedostatek vrstvy.“

„Ukaž mi ruce.“ Popadne mě za ně a otočí dlaněmi vzhůru. Zamračí se nad škrábanci. „Vezmu tě do Redemption. Dneska pracuje Doctor Death. Dokáže ti to ošetřit.“

„Jsem si jistá, že bude potěšen, že mě může ošetřit,“ zamumlám.

Jack vytáhne jeho telefon a přejede prstem přes obrazovku. „Už ne.“

„Co myslíš tím ´už ne´?“

Nahodí ztuhlý úsměv a dá někomu instrukce, – doufám, že cizincovi, - aby pro nás přijel. „Myslím tím,“ řekne a odloží telefon, „řekl jsem mu, že mu narvu jeho koule do krku, pokud bude kolem tebe.“

„Proč?“

„Proč?“ Zvláštně se na mě podívá. „Protože nechci, aby se tě dotýkal. Proto.“

„Jsem s Doctor Deathem už dlouhou dobu kamarádka. Nikdy dřív jsi nikomu takhle nevyhrožoval.“

„Předtím jsi nebyla moje,“ řekne.

Protože nemám co ztratit, zeptám se ho. „Cítíš ke mně majetnickost, protože jsi mi dal výprask?“

Jack se posadí vedle mě a přejede si rukama přes jeho obličej. „Tebe nic nedrží vzadu viď?“

„Omlouvám se.“ Klesnu rameny. „Neměla jsem to říkat.“

„Líbí se mi to. Je to osvěžující.“ Opře se, nedbale položí jeho ruku přes horní opěradlo lavičky. „O klubu s nikým nemůžu mluvit, obzvlášť teď, když jsem u profesionálů. Nikdo to neví – přátelé, můj agent nebo manažer, James, ani nikdo v týmu v Redemption. Moje rodina mě zavrhla, když se dozvěděli o mé úchylce. Jsou ze staré školy, velmi jižanští, velmi ustaraní o jejich pověst. Takovýhle druh skandálu by mohl zničit všechno, co má rodina po generace buduje.“

„Co budují?“ Přestože jsem zavěšená s Redemption týmem skoro dva roky, o Jackovi toho vím málo.

„Bourbon.“ Vytáhne telefon a ukáže mi stránky jedné z nejlepších bourbonových společností v zemi. „Tohle je ono. Podnikají v tom už přes sto padesát let.“

Prsty přejede přes mé, jak mi podá telefon a vyšle tak třes do mého jádra. „Předpokládalo se, že to bude můj podnik, předává se z otce na nejstaršího syna. Byl jsem do toho zapojen, jakmile jsem mohl chodit. Můj táta mě bral do práce každý den.“

„Co se stalo?“

„Byl jsem zasnoubený s dívkou, která moji úchylku použila jako výmluvu ke zrušení našeho sňatku, aby si mohla vzít mého bratra, Beau. Řekla to mé rodině a oni mě zavrhli. Beau dostal mou pozici ve firmě, stejně jako mou dívku.“ Poskytne mi informace o Avery a přeju si, aby mé ruce nekrvácely, takže bych ji mohla pronásledovat a zmlátit ji její obličej.

„Oh, Bože, Jacku. To je příšerné. Je mi to tak líto.“

„Naučil jsem se lekci. Láska nestojí za tu bolest.“

„Máš pravdu,“ řeknu tiše. „Můj táta mě nenáviděl za to, že jsem se narodila, protože mě nikdy nechtěl. Moje mamka lhala o tom, že je na pilulkách, aby mohla mít dítě. Nezáleželo na tom, jak tvrdě jsem se snažila, nic co jsem udělala, ho nedělalo šťastným. Nic ho nepřimělo milovat mě. Moje mamka se stala troskou pod vším jeho fyzickým zneužíváním, a v době, kdy začal týrat mě, nebyla schopná pomoct mi. Snažil se mezi mě a sestru vrazit klín, hnal nás proti sobě. Myslím, že proto jsem tak ctižádostivá. Byla jsem tak ráda, když jsem odešla z Anglie. Ráda, že mám všechno za sebou. Jediné věci, které lituju je, že jsem nedokončila právnickou školu. Právě jsem začala, když jsem odcházela.“

„Ježiši Kriste.“ Přitáhne si mě proti němu. „On tě udeřil?“

„Jo, udeřil.“ Můj hrudník se utáhne, jak o těch hrozných rocích přemýšlím. „Ale to je všechno minulost. Mám tady nový život.“

„Jo, já taky.“ Povzdychne si, a jeho prsty se utáhnou na mých bocích. „Přišel jsem sem, vzal jsem práci v místním lihovaru, protože to bylo všechno, co jsem znal. Začal jsem s MMA a potkal Blade Sawa v Redemption. Jeho rodina se také zabývá podnikáním s alkoholem. Koupili jsme si společně malou palírnu, a šlape to celkem dobře. Ale udržujeme to v tichu. Pokud by se dostalo do Redemption jen jedno slovo, že děláme s chlastem…“

„Máš spoustu tajemství.“ Podám mu jeho telefon a on ho zastrčí.

„Stejně tak i ty.“

Víc než ví. Moje prsty se blíží k zápěstí, skrývajíc jizvu, která změnila můj život, výkřik pro pomoc, který nikdo neslyšel.

Bílá dodávka Homicide Hanka přijíždí ulicí a Jack stiskne mé nezraněné koleno v naprosto nesexuálním, přátelském způsobu. „Pojďme. Ošetříme tě a zítra budeš připravena na další běh.“

„Skvěle. Druhý dlouhý běh ve dvou dnech, jsem pro.“

Jack se zasměje. „Jsi zábavná, Pen.“

Ach, polibek smrti. „Díky.“

„A sladká.“ Mávne na Homicide Hanka, a ukáže mu k obrubníku před námi.

„Nevinná,“ pokračuje, napůl pro sebe. „Křehká, sexy, silná, odvážná a trochu naivní.“

„Jsem moje velmi vlastní romantická komedie.“

Přestože právě teď se divím, že namísto ní nejsem tragédie.

***

Jack zavrčí, jak Doctor Death běží jeho rukou přes mou nohu. Skutečné, přímočaré zavrčení jako z nějakého filmu.

„Potřebuju nějaký prostor, abych vyšetřil pacientku,“ řekne Doctor Death, jak se Jack naklání, aby viděl, téměř mě shazujíc z vyšetřovacího stolu. „Jak sis možná všiml, místnost první pomoci je určena pouze pro pacienty a zdravotnický personál.“

„Neubliž jí.“

„Pak mi nestůj v cestě.“

Jackova hlava sebou trhne a dá Doctor Deathovi smrtící pohled. Co je s ním kruci? Před dvaceti minutami byl naprosto normální, a teď se bojím, že Doctor Death možná nebude dál naživu.

„Zranila si její ruce a její koleno.“ Jack mi vklouzne rukou kolem pasu, přitahujíc si mě k němu. „Nepotřebuje žádné vyšetření. Tvoje prsty by neměly být poblíž jejích stehen.“

„Je doktor,“ řeknu. „Jsem si jistá, že viděl spoustu toho, co je poblíž mých stehen.“

To jsem neměla říkat. Jackovo svaly se napnou a na okamžik si myslím, že exploduje. Rychle zareaguju, protože potřebuju lékařskou pomoc a cítím bezprostřední ohrožení života Doctora Deatha. „Myslím jako obecně, jako u jiných žen, ne mých.“

Doctor Death, s nejhorším možným načasováním se rozhodne, že je to okamžik prozkoumat danou oblast.

Bum. Jack odstrčí ruku Doctora Deatha z mé nohy. „Jedná se o zasraný koleno. Kolikrát ti to kurva budu muset říct?“

„Zavři si toho svýho hlídacího psa.“ Doctor Death po mě střelí rozčilený pohled. „Nebo ještě lépe, zavři ho a dej mu žvýkací hračku.“

Podívám se na Jacka a on mi zastrčí volný pramen vlasů za ucho. Sakra, je nádherný. A zuřivý. Opak Jacka, kterého vidím v tělocvičně. Vždycky jsem chtěla ochranářského kluka, někoho, kdo by se postavil mému otci a řekl mu, že není v pořádku udeřit svou dceru. Namísto toho jsem skončila s Adamem, který se ukázal být úplně stejný.

Doctor Death čistí škrábance na mých rukách a pokrývá ty nejhorší rány malými obvazy. Snažím se nebrečet, když mé koleno postříká dezinfekcí, ale prodýchám to.

„Ubližuješ jí.“ Jack popadne úbor Doctora Deatha a já se dotknu jeho ruky, aby ho pustil.

„Přestaň. Chováš se jako blázen. Není to tak špatné. Zažila jsem horší věci.“ Podívám se na má stehna, která jsou stále zakrytá mými kalhotami na cvičení, ale vyhrnuté nad kolena. Je zvláštní, že bolest od Doctora Deatha se mnou nic nedělá, ani sexuálně.

Doctor Death zvedne kleštičky. „Spolu s Tormentem, Renegadem, Predatorem se chováte jako jeskynní muži, pokud jde o vaše ženy, divím se, že můžu dělat svou práci.“

„Není to moje žena,“ řekne Jack. „Je to kamarádka.“

Ani se o nic nepokouším. Jednou jsem jeho kamarádka. Podruhé řekne ´jsi moje´. A teď jsem zase kamarádka. 

„Jop. Dostal jsem zprávu.“ Doctor Death vybírá kus štěrku z mého kolena a začnu se potit. „Hlasitě a jasně.“

„Chyť mě za ruku.“ Jack rozevře jeho prsty a obalí jeho teplou dlaň kolem mé, opatrně, aby netlačil na obvazy. „Zmáčkni, pokud to bude bolet,“ požaduje.

„Nechci ti ublížit.“ Zasyčím, když Doctor Death znovu zaryje do mého kolene.

Pozvedne obočí. „Zkus.“

Tak ji zmáčknu. Svírám jeho ruku tak silně, že jsem překvapená, že mu nelámu kosti. Doctor Death vytahává malé kousky kamínků z mého kolene a každou chvíli mi ho znovu postříká desinfekcí. Když je konečně konec, opřu se o Jackovo tělo. Omotá kolem mě jeho ruku a přitáhne si mě k boku, jak pod vousy nadává na Doctora Deatha. Je teplý a pevný. V jeho náručí se cítím, jako by mi nic nemohlo ublížit, a navzdory bolesti si přeju, abych takhle mohla zůstat navždy.

„Hotovo,“ řekne Doctor Death. Obmotá mi přes koleno velký bílý obvaz. „Vrať se, pokud uvidíš příznaky infekce. Tvoje koleno bude několik dní ztuhlé, jak se pokožka bude léčit. Dlaně nebudou tak špatné.“

„Mockrát děkuju.“ Šťouchnu do Jacka a on něco zamumlá, myslím si, že vyjádřil vděk, ačkoli to vyjádřil špinavým jazykem a myslím, že mu i tak trochu pohrozil, jestli se mě někdy znovu dotkne.

„Vezmu tě domů,“ řekne Jack, jak vykulhávám z místnosti první pomoci.

„To je v pořádku, mám tu auto.“

„Pak tě odvezu domů a vrátím se taxíkem.“ Ujasní, jak jdeme chodbou.

„Nemusíš,“ řeknu. „Jsem v pořádku. Opravdu. Ani jsi se mnou nemusel zůstávat. Nic z tohohle není tvá chyba. Jen na sebe příliš tlačím a pak platím tím, že spadnu na zem před nejžhavějším chlapem v Redemption.“

„Nejžhavějším?“ Zastaví se, jeho oči se třpytí.

Řekla jsem to? No, už to nemůžu vzít zpět.

„Ano.“ Sleduju ho, čekám, co udělá. Jeho pohled přejde k mým rtům, ve vzduchu mezi námi proudí elektřina, stejná energie jakou jsem cítila v klubu. Sehnu se, nakloním mou hlavu, jen o malý kousek. Jeho hrudník se zvedá a jeho vůně mě zaplňuje – mýdlo a pot, mužnost a syrovost.

„Pojďme,“ řekne.

Zaplaví mě zklamání a mé tváře hoří. Chystám se odvrátit, ale ucítím prsty pod mou bradou. Přinutím se podívat do jeho očí. Jsem překvapena, že uvidím měkký úsměv. „Řídím,“ řekne.

„Dobře.“

Sehne se, přejede jeho rty přes mou tvář, pošle do mého těla třes. „Až tam dorazíme, půjdu dovnitř.“

Každá část mého těla mravenčí, a když se odtáhne, mohu sotva dýchat. „Dobře.“

„Pen?“

„Ano?“ Zašeptám.

„Potřebuju tvoje klíče.“