FA - 11. kapitola 1/2

Překlad: Verča

Co když jsme nebyli přátelé?

PENNY

V pondělí ráno se snažím ponořit do práce, zatímco Amanda je u soudu, ale každých pět minut jsem na mobilu. Nejprve hledám výprask a jak dlouho zůstávají modřiny. Jsem uklidněná, když zjistím, že mé dva dny citlivosti jsou normální. Dále vyhledávám články o tom, kolik lidí vzrušuje výprask. Mnoho lidí. Takže je to celkem normální. A kolik lidí, kteří se emocionálně uvolní pomocí výprasku, poprvé po několika letech necítí nutkání řezat se? Několik. Jak zajímavé. Prohledávám blogy, kde by se někdo zmínil o tom, jestli jsou vzrušeni, když dostávají výprask od jejich kamaráda. Pár jich tu je, až na to, že oni nejsou ponížení a chtějí si to zopakovat. Já? Ne zas tak moc.

Nevím, co si myslet. Nevím, co cítím. A jediný člověk, se kterým bych si o tom mohla popovídat, je ten, kdo mě mate. Je to jen tím, co se stalo v klubu, nebo něčím dalším? Nedokážu si představit, že to, co jsem dělala v klubu s Jackem, bych dělala s někým jiným. Moje úchylácké zkušenosti jsou s ním úzce spojeny. Mám ho ráda. Věřím mu. Je to můj přítel, ale teď je něco víc. Přinejmenším pro mě.

Amanda vejde do mé kanceláře a rychle odhodím můj telefon. Ne, že by to od dveří neviděla, ale někdy si tu ráda sedne a povídáme si. Ale nejsem si jistá, co by si myslela o mém zájmu o výprask.

„Je tu Gerry,“ řekne. „Můžeš se s námi sekat v konferenční místnosti? Slyšení neproběhlo dobře a je nešťastný, mírně řečeno. Chci tam alespoň tři z nás.“

„Co se stalo?“ Popadnu poznámkový blok a pero z mého stolu a následuju ji do recepce. Amanda se obvykle nestará o to, že je sama s mužskými klienty. Kdysi se musela bránit právnímu zástupci, který jí byl posedlý, ale vypořádala se s ním.

„Nevím.“ Popadne podnos, zatímco Jill, naše spolupracovnice, nalívá čtyři šálky kávy. „Damien Stone se objevil s jeho právníkem a půl tuctem přísežných prohlášení, díky nimž soud zamítl naši žádost. Bylo to, jako kdyby přesně věděli, co jsem měla v úmyslu udělat, jako kdyby strávili víkend sbíráním důkazů, aby mohli vyvrátit mé argumenty.“

„Jak by to mohl vědět?“ Jak se mračím, na čele se mi objeví vrásky. „Jediní lidé, kteří se podíleli na tvém plánu, byl Gerry, Jill a já. Gerry není ten typ, který by chytal kočku do přepravky naprosto sám, a víš, že my jsme to nebyly.“

Nebo byla?

Věci se staly docela mlhavými, od té doby, co jsem byla před dvěma dny v Club Sin, a co si pamatuju si pamatovat nechci – zkrocená na lavici, Jackova ruka na mém zadku, oheň, bolest a vzrušení tak divoké, až si myslím, že kdybych se neudělala, tak bych umřela. Vzpomínám si na mumlání, když mě bral z lavice. Vzpomínám si, že jsem byla v jeho náručí. A pak bylo všechno pryč, byla jsem najednou zuřivá, nadržená šelma, která mu dovolila udělat mě. Pane Bože.

„Jsi v pořádku?“

Amandin hlas mě vytrhne z mého ponížení a vrátím se do přítomnosti. Můj pulz se zrychlí. Řekla jsem mu něco o případu, zatímco jsem byla na lavici?

„Penny?“

„Jasně. Yeah. Prostě…jsem dneska nějak mimo. A to slyšení. Wow. Co budeme dělat?“

„Nejprve musíme uklidnit Gerryho,“ řekne. „Pak přijdeme s novým plánem.“

Vstoupíme do světlé, vzdušné místnosti s krémovými koženými křesly, leštěným dubovým stolem a mořsky zeleným kobercem. S jeho modro-černými vlasy, silnými rysy, krutou jizvou nad ústy a tmavým Armani oblekem vypadá Gerry spíš jak mafián než realitní magnát. Měla jsem z něj špatný pocit, už když poprvé prošel dveřmi, a teď, když jsme si blízko, můj pocit se zhoršuje. Gerry kývne na Amandu a otevřeně zírá na Jill, která nese kávu. Jeho tmavý pohled se stočí na mě, sjede mě od hlavy až k patě a vrátí se k mé hrudi. Sednu si vedle Amandy a rozevřu notebook, čímž mu znemožním výhled na má prsa. Koutkem oka mohu vidět, jak se její rty zkroutí, a vím, že je stejně znechucená jako já.

Gerry se nám pravděpodobně chystá říct něco, čím by nás nepochybně naštval, ale Amanda ho předežene. „Museli přes víkend připravit všechny možnosti, takže na nás byli připraveni. Je to překážka, ale žádná katastrofa. Jsem přesvědčena, že je můžeme dostat ven, aniž bychom museli čekat na vypršení výpovědní lhůty. Dřív jsem se zmínila, že vyjednávání-“

„Mám plán.“ Gerry se na nás usměje tím druhem úsměvu, kterým se na vás „usmějí“ žraloci, než ukousnout vaši nohu – všechny zuby ven. „Spousta vysoce postavených lidí chodí do klubu skrytým vchodem. Podle podmínek v pronájmu mám k nemovitosti přístup, abych zlepšil bezpečnost. Přemýšlím o tom, že tam dáme kamery a pak pošlu pásky Stoneovi. Řeknu mu, aby se vystěhoval, nebo je zveřejním a všichni tak uvidí všechny zasrané celebrity, které mají špinavé tajemství.“

„Tohle není druh vyjednávání, který jsem myslela,“ řekne klidně Amanda. Když k nám poprvé přišel, snažila se o vyjednávání, aby se vyhnula vysokým nákladům při soudních sporech, ale o tom Gerry nechtěl slyšet. Už si s Damienem Stonem promluvil, jak nám řekl, a nedokázali se dohodnout. Tak proč ztrácet čas s dalšími hovory?

„Vydírání je nezákonné,“ pokračuje. „Nemůžu směr téhle akce přehlížet, a pokud mi řeknete, že je to něco, co jste udělal, byla bych nucena od vás jako váš advokát odstoupit. Máme však k dispozici další možnosti a ráda bych je prodiskutovala. Vyjednávání by bylo mnohem rychlejší.“

Gerryho obličej se napne. „Potřebuju je pryč z té budovy. Mám s touhle stavbou plány a nedovolím, aby mi Stone a jeho zasraný sex club stál v cestě.  Měl to vzdát, jakmile dostal ty papíry. Nikdy jsem nečekal, že si najme zkurveného advokáta.“ Udeří pěstí do stolu a vstane tak rychle, až spadne křeslo. „Neudělala jste vaši zkurvenou práci. Měla jste ho vyděsit.“

„Jsem právník, nikoli vymahač,“ řekne, jak Gerry zamíří ke dveřím. „Pokud existují nějaké legální způsoby, jak je stíhat, zavolejte mi.“

„Je opravdový kus práce,“ řeknu, poté co Jill následuje Gerryho, aby se ujistila, že nezpůsobí žádné potíže. „Myslíš si, že se opravdu pokusí Stonea vydírat?“

„Nijak ho nezastavím.“ Povzdychne si Amanda. „Bojovala jsem s ním, abych udržela všechno legální od té doby, co jsem ho přijala jako svého klienta. Osobně se mi nelíbí, že chce klub vystěhovat předčasně, ale přesto budu dělat to nejlepší pro mého klienta. Skoro si přeju, aby udělal něco nelegálního, takže bych měla důvod dál ho nezastupovat. Souhlasila jsem s tím jen kvůli tomu, že to dělám jako laskavost pro jednoho z chlapů v tělocvičně, protože Gerry je vzdálený příbuzný. Víš, jak to chodí.“

Nemám mnoho příbuzných a žádné v USA, nevím, jak to chodí, ale přesto přikývnu, usměju se a napiju se mé momentálně studené a hořké kávy.

„Raději bys měla napsat poznámky z našeho setkání, takže budeme mít zaznamenáno, že jsem mu řekla, že je vydírání nelegální,“ řekne Amanda. „Poslední věc, kterou potřebujeme je, abychom se brodily bahnem s ním. Nemůžu si dovolit, aby má firma měla špatnou pověst, právě když jsme na začátku.“

V hrudníku mě tíží vina. Musím to Amandě říct. Není to jenom moje šéfka, je to moje kamarádka a nechtěla bych udělat něco, co by ji ublížilo nebo ohrozilo její podnikání. „Měli bychom…varovat klub, co se možná chystá udělat? Myslím tím, pokud tam chodí lidé, kteří nechtějí být vidět, pravděpodobně by to měli vědět.“

Amanda odtáhne její křeslo. „Morálně ano. Právně ne. Dal nám tyto informace, a kvůli důvěře mezi právníkem a klientem to nemůžeme nikomu říct. Neřekl nám přímo, že to chce udělat, takže to není žádný zločin, který bych měla ohlásit. A nemůžu říct advokátovi Stonea, aby ho varoval před něčím, co mohla být jen emoční reakce na to, co se dnes u soudu stalo. V podstatě to znamená, že pokud nemáme žádné důkazy nebo vážný důvod domnívat se, že vykoná svou hrozbu, nikomu nic nemůžeme říct.“ Řekne a pohne se k odchodu.

„Potřebuju ti něco říct.“ Polknu hroudu v krku. „Vrátila jsem se do klubu poté, co jsem doručila dokumenty. Nikdy jsem nic podobného neviděla a byla jsem zvědavá. Myslela jsem si, že to je moje jediná šance, protože jsem si myslela, že dnes soud vyhrajeme a oni budou nuceni vystěhovat se. Neřekla jsem nic o případu, nikomu jsem nic neřekla, ale teď se obávám, že jsem tě nějakým způsobem ohrozila, zvláště potom, co se dnes stalo a ublížit ti jakýmkoli způsobem, je ta poslední věc, kterou bych chtěla udělat. Je mi to moc líto.“

Amanda si sedne do křesla a dlouze se nadechne. „Děkuju, že jsi mi to řekla. Důvěřuju ti, Penny. Ani na sekundu nevěřím, že bys o tom případu promluvila. Přesto by bylo lepší, aby ses tam nevracela, když se tohle děje.“

„Samozřejmě, nevrátím.“ Cítím se uvolněně, ale jsem spíš vděčná, že jsem Amandu neohrozila, nebo ještě hůř, že jsem neztratila svou práci. Ale co Jack?

„Ještě něco?“  Vstaneme a zastrkáme naše křesla. „Stále vypadáš ustaraně.“

„Znám někoho, jehož kariéra by mohla být zničena, pokud by byl zachycen kamerou-“

Amanda mě přeruší zatřesením hlavy. „Přála bych si, abych tě nemusela postavit do téhle pozice, ale nemůžeš nic říct. Pokud je to přítel nebo někdo, na kom ti záleží, udělej to, co můžeš, abys ho udržela od klubu, dokud nebude vše vyřešeno, ale nemůžeš říct proč.“

Přítel nebo někdo, na kom ti záleží.

Jack je obojí. A teď musím udržovat tajemství, které může zničit jeho kariéru.