Evudar - 14. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Indiana

Moje narozeniny jsou úžasné. Nejlepší částí na tom je to, že ještě není konec. Meg a Carter k nám přijdou později na večeři a na dort. Netuším, proč ho můj táta pozval, ale jsem ráda. Ne že bych to někdy přiznala nahlas. Neměla bych milovat být kolem něj, ale miluju.

Meg k nám chodí každý rok, aby moje narozeniny semnou oslavila. Obvykle mám na sobě džíny nebo něco neformálního, ale dnes večer si na tom dám trochu víc záležet. Není to kvůli tomu, že přijde Carter. Jen se cítím na to se vyšňořit. No, to si aspoň říkám a budu se toho držet.

Nachytám se, jak se usmívám, když se z okna podívám na své nové auto, které je zaparkované na příjezdové cestě. Zatraceně ho miluju. Netušila jsem, že ho dostanu. Můj táta je tak úžasný. Je to nejvíce extravagantní věc, kterou mi kdy koupil. Myslela jsem, že možná auto dostanu k osmnáctinám nebo k jedna dvacátým narozeninám. No, ale nestěžuju si.

Po sprše, si vyfoukám své dlouho hnědé vlasy a nanesu si trochu makeupu. Rozhodla jsem se pro smaragdově zelené šaty. Perfektně ladí k mým očím. Jen jednou jsem je měla na sobě a tehdy mi je každý chválil. Doufám, že se Carterovi budou líbit.

„Vypadáš pěkně, miláčku,“ můj táta říká, když vejdu na terasu.

„Díky, tati.“ Přecházejíc k němu a schoulím se v jeho náručí. Miluju ho tak moc. „Chceš, abych objednala čínské jídlo?“ Zeptám se.

„Ne. Už je objednáno. Všechno tvé oblíbené,“ říká. Při pohledu na něj se usměju.

„Jsi nejlepší.“ Políbí mě na vršek hlavy, než se podívá dolů na hodinky.

„To mi připomíná, musím jít vyzvednout večeři.“

„Odvezu tě,“ nabízím se a on se zasměje.

„Musíš zůstat tady a čekat na své hosty.“ Má pravdu, ale já hledám celý den výmluvy, abych mohla řídit svoje auto. Na snídani jsme jeli na naše oblíbené palačinky. Pak jsme jeli do obchodu, abychom nakoupili jídlo. Dokonce jsem jela delší cestou, protože jsem nebyla připravena vystoupit z mého auta. Bude skvělé nemuset se dostávat na různá místa veřejnou dopravou. Budu se vozit do školy, ale bude mi chybět cestování s Carterem, ale je to asi to nejlepší. Pořád mi připomíná, že nikdy mezi námi nic nebude. Přála bych si, aby to nebyl tento případ, ale jsem vděčná, že je ke mně upřímný. Všimla jsem si, že čím více jsem kolem něj, tím víc jsem na něm závislá. Nezvládám se vypořádávat s těmi pocity vůči němu.

Poté, co táta odjede vyzvednout večeři, jdu prostřít stůl. Miluju to tady. Terasa je výhled na jezero přes zadní plot. Jsem ztracena v mysli, když Carter přichází boční bránou. Lassie kolem mě vyběhne a řítí se dolů po schodech přímo k němu. Proč moje srdce závodí a žaludek se třepotá kdykoli je blízko?

Zastaví se, když dojde ke schodům. Jeho oči cestují po délce mého těla, než přistanou na mém obličeji. Koutky rtů se mu otočí do úsměvu. Proč ten pohled dělá legrační věci mým vnitřnostem? Vydechne a zavrtí hlavou.

„No podívejme se na tebe. To děcko ale vyrostlo,“ říká uculujíc se, když jde po schodech.

„Ha, ha,“ odpovídám se zúženýma očima. „Víš, technicky za to jsme teď stejně staří, takže pokud jsem děcko, tak to znamená, že ty taky.“ Hodí hlavou dozadu a zasměje se.

„Pěkný pokus. Alespoň vypadám na svůj věk, ne-li starší.“ Bože, štve mě. Jak je možné, že mě vzruší jen jedním pohled a pak hned naštve. „Všechno nejlepší k narozeninám, Indiano,“ říká škádlícím arogantním úsměvem.

Ugh! Mohu vám říci, že ho těší dostávat se pod mou kůži.

„Ach, ty znáš moje jméno?“ Zeptám se sarkasticky, i když slyšet ho to říkat způsobuje, že moje srdce vynechá úder.

„Samozřejmě, že ano. Není to poprvé, co jsem ho použil,“ šeptá, nakloňujíc se dopředu. „Už jsi zapomněla?“ Cítím, jak se můj obličej zahřívá. Jak bych mohla zapomenout, že? Řekl mi jménem, když jeho penis byl v mém hrdle a udělal se. I když mi je teď trapně, tak vzpomínky na tu noc pošlou touhu do celého mého těla. Kvůli tomu musím k sobě tisknout co nejsilněji stehna, abych to zklidnila.

„Ne,“ zašeptám, když skloním hlavu.

„Nemusíš se kvůli tomu stydět,“ říká a zvedá mi bradu a naklání mou tvář nahoru. Když se moje oči setkají s jeho, srdce mi začne opět závodit. Vypadá raněně. Nechci, aby si myslel, že lituju toho, co jsme dělali té noci, protože nelituju.

„Nestydím se za to, co se stalo,“ říkám mu upřímně.

„Dobře,“ je všechno, co říká, než přiblíží svou hlavu k mé. Položí jemně své rty na ty mé.

„Všechno nejlepší k narozeninám, krásko.“ Než dostanu šanci prohloubit polibek, on se stáhne zpátky. „Tohle je pro tebe.“

Ani jsem si nevšimla, že nesl v ruce dárkovou tašku. Nedaří se mi odtrhnout oči od jeho hezkého obličeje. Ledaže by byl bez košile, samozřejmě to je pak něco jiného.

„Koupil jsi mi dárek?“ Zeptám se skepticky.

„Jo. Koupil jsem ti něco, a také jsem pro tebe něco udělal,“ říká s úsměvem.

„Udělal jsi mi něco? Je to bomba?“ Zasměje se mé poznámce.

„Ne, není to bomba.“

„Tak co?“ Zeptám se, jak držím nitky dárkové tašky ve svých třesoucích se prstech.

„Otevři to a zjisti.“

„Dobře,“ odpovím, stále nejistá si, jestli si nedělá legraci. Od něj to může být cokoliv. Uvnitř jsou dvě věci. Něco velkého zabaleného do hedvábného papíru. Vypadá to jako rám obrazu nebo něco takového a malá zabalená krabička. Jako první zvednu malý dárek. Poté s ním zatřepu a dám k uchu, jen abych se ujistila, že to netiká, moje oči se znovu spojí s jeho.

„Není to bomba,“ směje se. „Slibuji.“

Opatrně ji rozbalím a otevřu malou sametovou krabičku. Zalapám po dechu, když vidím, co je uvnitř. Je to stříbrný řetízek s psím přívěškem. Vypadá přesně jako Lassie. Cítím slzy pálicí v očích. To je nejsladší dárek, který mi někdo kdy dal. Je od někoho, kdo se chová, jako by mě většinu času nenáviděl a o to více je to zvláštní. Chci, aby mě měl rád. Chci, abychom byli přátelé. Možná víc, ale budu spokojená s přátelstvím.

„Líbí se ti to?“ Ptá se.

„Miluji to.“

Jeho rty najdou můj krk, jak si pro líbávají cestu směrem k mé bradě. Nakloním hlavu na stranu a jemně zasténám. On mě přitáhne do náručí a rukama mu přejedu přes hruď a zastavím se na krku, stejně jako jeho rty se přitisknou na mé. Oba jsme se dohodli, že tam už nezajdeme, ale když jsme spolu, je to, jako bychom byli k sobě přitahováni magnetem. Nedokážu to vysvětlit, ale způsobem, jakým se na mě někdy podívá, vím, že to cítí také.

O několik minut později, když zazvoní zvonek, oba se od sebe odtrhneme, jako bychom byli přichytáni, že děláme něco špatného. Jak může něco, díky čemu se cítím tak dobře být špatné? Carter si odkašle a cítím, jak rudnu.

„To musí být Meg,“ říkám nervózně si upravujíc šaty. On si zajede rukama do vlasů, zatímco na mě ohromeně zírá. Mám dojem, že taky nerozumí tomu, co je mezi námi. „Jdu otevřít dveře.“ Otočím se a odejdu od něj dřív, než má šanci cokoliv říct.

„Všechno nejlepší k narozeninám, zlato,“ říká Meg, když jí otevřu dveře. „Viděla jsem tvoje nové auto na příjezdové cestě. Eeeek. Tak zatraceně žárlím.“

„Já vím. Pořád nemůžu uvěřit, že mám auto. Zítra, ty a já a projížďka kolem města.“

„Skvělý. Hej, jsi v pořádku? Tvoje tváře jsou děsně rudý.“ Díky tomu jsem si jistá, že moje tváře ještě víc zrudnou.

„Jsem v pořádku,“ lžu a ona na mě zužuje oči. Nesnáším, že může vidět přímo přes mé kecy.

„Pojď dál. Táta je pryč, jel vyzvednout čínu.“ Ona mi předává dárek, když projde. „Děkuju,“ říkám s úsměvem na tváři.

Následuju ji k terase. Zastaví se v jejích stopách, když uvidí Cartera, jak tam stojí a hladí Lassie. Pohlédne na mě přes rameno a uculuje se na mě. Mrcha. Myslím, že se jí v hlavě roní nápady na to, proč jsem se u těch dveří tak červenala.

„Cartere,“ říká a otočí hlavu zpátky jeho směrem.

„Megan,“ odpoví s kývnutím. Ona se usmívá, jak se dívá mezi nás oba, než přejde ke stolu a posadí se. Následuju ji. Dokážu si představit, co se teď právě děje v její hlavě.

„Otevři dárek,“ říká, když se posadím.

„Pořád mám ještě jeden dárek od Cartera, který musím otevřít jako první.“ Nakloním se a natáhnu pro dárkovou tašku, která je na stole.

„Ó. Carter ti dal dárek, než jsem přijela?“ Zahihňá se.

„Ano,“ odpovím. Byla to taková protiva. Vím přesně, na co naráží. „Dal mi tenhle řetízek.“ Držím ho, aby ho viděla.

„Šperky? Hmm. Ach, to je tak hezké,“ říká s úsměvem, když se nakloní, aby se blíže podívala.

„Co jiného ti ještě dal?“ Její oči se podívají jeho směrem a on se zavrtí na svém sedadle. Chudák. Meg může být občas takový provokatér.

„Jestli chceš, tak si to můžeš otevřít později,“ odpoví Carter, jak se na mě dívá.

„Ne, nemůže. Chci vidět, co ještě je v té tašce.“

„Meg,“ odseknu.

„Co? Myslím, že je sladké, že má pro tebe dárek.“ Ugh! Kéž bych nic neříkala.

Otevřu tašku a vytáhnu dárek. Zalapám po dechu, když rozevřu hedvábný papír. Je to zarámovaný obraz mě a Lassie, jak si hrajeme s míčkem.

„To jsi nakreslil?“ Zeptám se a setkávám se s jeho pohledem.

„Jo,“ pokrčí nervózně rameny a pohrává si s límcem svého trička. Nikdy jsem ho neviděla tak nejistého se sebou samým. Ten obrázek je úžasný. Je v něm tolik detailů. Vypadá přesně jako my. Kdo věděl, že je tak talentovaný?

Moje oči si prohlíží výkres a pak vidím název zapsaný dole.

„Můj chlapák Larry a děcko.“ Můj pohled se vrací zpět k němu. Bojuju s úsměvem na své tváři, zatímco se snažím mu dát ošklivý pohled. Vím, že jsem selhala, když se zasměje.

„Ukaž mi to,“ říká Meg vytrhujíc mi ho z ruky.

„Páni. Nakreslil jsi to? Měl bys to dělat jako živobytí.“

„Zvažuju to,“ říká jí. „Před několika týdny jsem prodal některé z mých kreseb tetovacímu salónu. Pořád jsem překvapen tím, kolik peněz mi dali.“

„Nekecej,“ říká Meg. Pak mi dává pohled. Vím přesně, co se snaží sdělit. Hádám, že po tom všem přeci jen nešel za tou děvkou. Teď se cítím hrozně. Nebylo to ode mne správné, že jsem předpokládala, že ty peníze má od ní. Meg mi dokonce řekla, že může být rozumné vysvětlení, ale jsem tvrdohlavý člověk, a odmítala jsem ji poslouchat.

••••

Meg u nás přespala, takže jsem neměla možnost být s Carterem o samotě. Přiznám se, že jsem byla zklamaná, ale je to asi to nejlepší, myslím, že jestli by to mezi námi pokračovalo, tak bych skončila jen raněná.

V pondělí je státní svátek, takže nemáme školu. Meg a já strávíme celý den ježděním v autě. „Chceš si zajít na oběd do té kavárny, kam nás před pár týdny vzala máma? Chci zkusit jídlo, co si objednala,“ ptá se Meg.

„Jistě. Možná si dám to samé. Vypadalo to báječně.“ Zaparkuju na parkovišti hned u hlavní silnice. Je téměř nemožné zaparkovat na ulici u kavárny v tuto dobu. Je to jen půl bloku procházka do kavárny.

Meg spojí svou ruku s mou, jak jdeme po ulici. „Je to támhle Carter?“ Ptá se ukazujíc přes silnici. Samozřejmě moje hlava okamžitě vystřelí tím směrem. Je to on. Moje srdce začne závodit z nějakého důvodu. Nesnáším, že se cítím takhle.

„Proč jde do baru?“ Ptám se víc pro sebe, než jí. Není mu ještě ani osmnáct.

„Nevím. Možná, že chce nějaký drink.“

„Je poledne. Není plnoletý,“ říkám.

„No, nejsme všichni svatoušci jako ty, Indi. Předtím jsem už v pár barech byla.“ Natáhnu ruku a štípnu ji do paže. „Au. Za co to bylo?“ Směje se.

„Já nejsem svatoušek,“ vyštěknu. Jasně, neudělala jsem polovinu věcí, co udělala ona, ale od doby, co je Carter můj soused, tak jsem několikrát překročila hranice.

„Jmenuj jednu věc,“ vyzívá. Mohu jmenovat alespoň pár věcí, ale neřekla jsem ji o věcech, které jsme s Carterem dělali. Jen proto, že vím, že nikdy nebude zticha, pokud jí o tom řeknu. Ona se zastaví a čeká na mou odpověď. „Přesně tak,“ řekne, když nic neříkám.

„Dala jsem psí hovno v noci vedle auta pana Sheparda.“ Ubohý, já vím, ale to je to nejlepší, co dostane.

Začne se smát. „To ne.“

„Udělala jsem to. Druhý den ráno do něj šlápnul. Bouchal na naše dveře a křičel jako blázen. Můj táta zešílel, když obvinil Lassie.“

„To zasraně kecáš. Opravdu si to udělala? Proč?“ Ptá se.

„Protože byl zlý na Cartera. Nesnáším, jak s ním zachází.“ Zastaví se v chůzi a otočí se čelem ke mně.

„Opravdu ho máš ráda, viď?“ Cuknu sebou. Odpověď zní ano, ale snažím se bojovat s tím, co cítím. Nemá smysl si přát něco, co se nikdy nestane. „Proč mu neřekneš, jak se cítíš? Můžu říct, podle toho, jak se na tebe dívá, že to cítí stejně. To jen dokazuje tohle,“ říká a ukazuje na řetízek kolem mého krku. „Když chlap koupí dívce šperk, tak to říká hodně.“

„Je to řetízek s přívěškem psa, Meg. Není to zatraceně zásnubní prsten.“

„Proč neuděláš nějaký krok? Možná, že na to čeká.“

„Nechce přítelkyni,“ řeknu jí.

„On ti to řekl?“

„Tak nějak. Řekl, že dál zajít nemůže…“ Do prdele. Zatnu jazyk za zuby, než řeknu něco dalšího. Tohle jsem říct nechtěla.

„Dál? Zajít dál, než co?“ Ptá se škubajíc za mou paži, když se snažím jít pryč.

„Nic,“ odpovím a dívám se na zem. Pozná, že lžu, když se podívám do jejích očí.

„Ty ulhaná mrcho. Vysyp to. Vím, že něco přede mnou tajíš.“

„Netajím,“ lžu. Zvednu hlavu a podívám se do jejích tvrdých očí. Když se úsměv plíží na mou tvář, ona se natáhne a štípne. „Au,“ začnu se smát, když si třu ruku, abych se pokusila zmírnit bolest.

„Čekám,“ říká netrpělivě a zvedá ruku, jako by se mě chystala zase štípnout.

„Dobře,“ odpovím, tlačím její ruku pryč. „Možná jsme se vplížili do pokoje toho druhého a dělali některé věci. Ne sex. Další věci.“

„Cože? Kdy? Proč o tom slyším teď?“ Zaječí svým vysoce posazeným hlasem. Táhnu ji ke kavárně, slibujíc, že jí všechno řeknu, jakmile budeme sedět. Ona o tom nikdy nepomlčí, vím to, ale já opravdu nemám na výběr. Nemůžu jí lhát.

••••

Říkám jí celý špinavý nepořádek, jak čekáme na naše jídlo. Sedíme venku. Řekla jsem jí, že chci sedět tady v soukromí, abychom si mohli promluvit, ale můj skutečný důvod byl, abych mohla vidět na bar, kde je Carter. Pořád přemýšlím, proč tam je. Doufám, že tam nešel, aby se setkal s nějakou holkou nebo ještě hůře, sbalil nějakou.

Z té myšlenky se mi dělá špatně od žaludku.

„Nemůžu uvěřit, že to vše se děje za mými zády, a já o tom slyším až teď. Říkám ti všechno o svých úlovcích,“ stěžuje si.

„Ano, já vím,“ odpovím a zakoulím očima. „Všechny oplzlý detaily. Někdy po rozhovoru s tebou mám pocit, že je třeba, aby někdo vybělil můj mozek.“

„Jdi do prdele,“ říká a my obě se zasmějeme. Obě přestaneme mluvit, když naše jídlo dorazí, abychom mohly jíst, ačkoliv po celou dobu mé oči neustále těkají směrem k budově, kde je Carter. Půl hodina uplynula od doby, kdy vstoupil.

Když dojíme, požádáme o účet. Rozdělíme se a jdeme zase zpět k autu. Nedojdeme daleko, když Meg se otočí a začne mě táhnout přes ulici. „Kam jdeme?“ Zeptám se.

„Zjistit, co ten milovník má za lubem.“

„Cože? Nemůžeme tam jít, nejsme plnoletý,“ říkám zděšeně.

„Jako on. Kdo by řekl, že nám není osmnáct? No já. Nejsem si jistá co ty,“ směje se.

„Ha, ha, mrcho. Jen proto, že jsem malá…“

„Rozepni ty knoflíky,“ říká natahujíc po mém topu. Plácnu její ruku pryč.

„Ne!“

„Chceš zjistit, co tam dělá Carter?“ Ptá se. Chci? Nejsem si jistá. Pokud tam je s nějakou ženou, tak si nejsem jistá, jak bych se cítila. Ne dobře, to je jisté.“ Tvoje jediná šance, jak se tam dostat jsou tvoje malá čilá prsa,“ říká a znovu se natahuje po mých knoflících.

„Fajn.“ Plácnu ji zase přes ruku a rozepnu si dva knoflíčky na své blůze. Nejsem si jistá, jestli to pomůže, ale stojí to za pokus. Jsem ráda, že jsem si dnes oblékla svou černou krajkovou push-up podprsenku.

„Dámy,“ říká vyhazovač u dveří, když že se blížíme. Nemusela jsem se ani obtěžovat se svými knoflíky, ani se nepodíval mým směrem. Samozřejmě nemohl odtrhnout oči od Megiiných holek. Jsou obrovský a moje se můžou stydět. Co je to s muži a kozama?

Otevře dveře a pokyne, abychom vstoupily, aniž by žádal o jakýkoliv ID. Mrkne na Meg, jak projde. Zakoulím očima. Jak vstupujeme, začínám mít žaludek jako na vodě. Toto místo je ponurý. Páchne špatným pivem a cigaretovým kouřem. Kdyby můj otec věděl, že jsem tady, nakopal by mi prdel a pravděpodobně to zavře místo.

„Nevidím ho,“ říkám, jak mé oči kolem těkají. „Pojďme.“

„Oh, přestaň být velké dítě.“ Chytne mě za ruku a dál mě táhne do místnosti. Tohle je poprvé, co jsem na místě, jako je tohle. Doufám, že žádní přátelé mého táty tady nejsou. Chytnu Meg za ruku a pevně stisknu.

Když mě dál táhne směrem dozadu, skenuju místnost. Mám pocit, že nás každý sleduje. Projdeme kolem jednoho stolu a chlap s vyholenou hlavou a tetováním všude možně si mě prohlédne seshora dolů a olízne si rty. Fuuuj.

„Můžeme prostě jít, Meg,“ prosím. „Tohle místo je na mě příliš.“

„Ne, dokud nenajdeme milovníka.“

„Není to můj milovník. Přestaň to říkat“ vztekle zašeptám.

„Nejspíš už odešel.“

„Způsobem, jakým sis prohlížela tohle místo z druhé strany ulice, si myslím, že by sis všimla, kdyby odešel.“

„Ha, Ha. Prosím, můžeme jít?“ Přitáhne mě ke zdi a položí mi ruce ramena.

„Zůstaň tady a nehni se.“

„Kam jdeš? Nenechávej mě tu samotnou,“ žádám. Slyším hrůzu ve svém vlastním hlase. Meg se jen zasměje.

„Bavíš mě. Přestaň být takový svatoušek. Trochu žij, kotě.“ Pustí mi ramena, otočí se a odejde, než dostanu šanci protestovat. Skvělý. Mé oči nervózně skenují prostor. Když přistanou na tom potetovaném, strašidelném chlapovi, zase ho najdu, jak na mě civí. Do prdele. Vstává od stolu a blíží se ke mně. Dvakrát do prdele. Mé srdce buší jako o závod.

Trochu se mi uleví, když si všimnu, že on má prsa. Je to opravdu ona. Nebo babochlap. Říkejte tomu, jak chcete. Jsou příliš velká, než aby byla mužská. Pořád se na mě ale dívá. Bože, doufám, že se semnou nechce prát nebo tak něco.

„Ahoj,“ říká babochlap, když se zastaví přede mnou.

„Ahoj,“ podaří se mi zaskřípat.

„Co docela malá věc, jako ty dělá na místě, jako je tohle?“

„Hmmm… Hmmm.“ Chci něco říct, ale nedokážu najít slova. Ona udělá krok blíž. Je teď pouhých pár palců ode mě. Cítím alkohol v jejím dechu. Co sakra chce? Moje otázka je zodpovězena téměř okamžitě, když se natáhne a uchopí mě přímo mezi nohama. Jsem ztuhlá strachem, nebo šokem. Babochlap drží mou vagínu a není zatracená věc, kterou mohu udělat nebo říct, abych to zastavila.

Ona se mě ani nedotýká, prostě jí drží, jako bych řekla

„Promiňte, mohla byste podržet na chvíli mou vagínu?“, což jsem samozřejmě neřekla. Stojím tam, zdá se to snad věčnost a ona mě pořád drží za vagínu. Chci jí požádat, aby mě pustila nebo přinejmenším jí odstrčit, ale jsem vyděšená.

Ona je dvakrát větší než já. Krátce se jí podívám do očí. Usmívá se na mě. Věřili byste tomu? Stojí uprostřed veřejného baru, drží mou zasranou kundičku a usmívá se. Bláznivá děvka.

„Hej. Co si kurva, myslíš, že děláš?“ Někdo za ní říká. Úleva se prožene skrze mě, když poznám Carterův hlas.

 „Ruce pryč, od mý zasraný holky,“ varuje jí, když jí ode mě odstrčí. Jsem zděšená, ale i šťastná.

Nazval mě jeho holkou.

„Promiň, brácho,“ říká babochlap a zvedá v obraně ruce a pomalu se začne vzdalovat. Mé oči se setkají s Carterovými. Oh sakra, on je naštvaný.

„Co to kurva?“ Říká. „Proč jsi tady?“

„Hmmm… Meg potřebovala na záchod,“ vypištím. Neexistuje žádný způsob, že bych mu řekla pravdu o tom, že jsme ho špehovaly.

„Jsi v pořádku?“ Zeptá se a jemně položí ruku na mé rameno. „Jsi strašně bledá.“ No, jo. Jak by se cítil, kdyby někdo cizí ohmatával jeho intimní partie? Škrtněte to. Je to Carter. On by si více než pravděpodobné tohle užíval.

„Ta holka držela moji…“ Nejsem si jistá, proč nemohu říci to slovo nahlas, ale místo toho ukážu na svou vagínu. Bože, jsem tak ubohá. „Jak si myslíš, že mi je?“ Jsem ponížená tím, co udělala, ale ještě více tím, že tomu byl svědkem. I když jeho oči vypadají vztekle, vidím malý úsměv, který mu hraje na rtech. Bastard.

„Já vím. Viděl jsem. Je štěstí, že má kozy, jinak bych jí nakopal prdel.“

„Cartere,“ říká Meg za ním. „Co tady děláš?“ Díky bohu, že tohle říká.

„Našla jsi záchod?“ Ptám se a mrknu na ni, když Carter otočí hlavu směrem k ní.

„Ano. Ano, našla. Jsi v pohodě? Tvoje tvář je celá bílá,“ zamračí se, když to řekne.

„Nějaká holka mě chytila za… víš co,“ říkám jí. Pořád nemůžu uvěřit, že se to stalo. Kdo dělá takovéhle věci? Samozřejmě, že se ta mrcha začne smát.

„Co je to?“ Ptá se. Debilka. Ví přesně, co mám na mysli.

„Mou ženskou část,“ Říkám a celá zrudnu.

„Tvoje vagina? Tvoje hoo-ha? Tvoje kundička? Můžeš říct to slovo, víš,“ a řehtá se od ucha k uchu. Jsem ráda, že ji to přijde zábavné. Ne.

„Drž hubu,“ vyštěknu a zužuju na ni oči. Jenom přidává do mého ponížení.

„Děláš si ze mě prdel, že jo?“ Ptá se, jak mi nevěří. Proč bych lhala o něčem takovém?

„Ne, nedělá,“ směje se Carter.

Někdo mě teď zabijte.

„Jsem ráda, že se vy dva bavíte,“ odseknu a mé oči těkají mezi nimi. Samozřejmě, že se chechtají.

„Není to zábavné, je to kurva k popukání,“ směje se Meg.

„Kdo to byl? Ukaž mi ji.“ Jen se na ni zlostně podívám. Musím odsud vypadnout.

„Dobře ti tak, že jsi na místě, jako je tohle, když nejsi plnoletá,“ Carter přizvukuje. Kdo se ptal na jeho názor?

„Prosím? Ty jsi vlastně plnoletý,“ odpovím. Jaký pokrytec.

„Už za pár měsíců jo. Přišel jsem hrát kulečník. Kromě toho, jsem chlap. Zvládnu se o sebe postarat. Ty, na druhé straně, jsi děcko. Tvoje malé dostaveníčko s ženou – mužem, jen dokázalo, že to není místo pro tebe.“ Slyším Meg se vedle mě zachichotat a chci ji nakopat. Carter na mě zírá. Mohu vám říci podle výrazu z jeho tváře, že se mě snaží naštvat.

„To je jedno.“ Chci říct víc, ale neřeknu. Jen by mi to vrátil zase s nějakou chytráckou poznámkou. Tolik k Meg, která mi vždy kryje záda. K čertu s nimi oběma. Otočím se na podpatku a vyřítím se směrem k východu. Jsem si jistá, že jednoho dne mi tahle situace přijde směšná, ale teď ne.

••••

Carter rádoby s nechutí souhlasí, že s námi stráví zbytek odpoledne. „Myslím, že být s vámi dvěma je lepší než být kolem mého nevlastního otce,“ říká sarkasticky. I když se usmívá, jak to říká, tak mě to naštve. Přísahám, že tyhle sračky dělá jen proto, aby mě naštval.

I když by to nikdy nepřiznal, myslím, že byl vděčný.

Přiznal se, že nechce jít domů, protože jeho nevlastní otec má dovolenou. Kvůli tomu jsem za něj smutná. Musí být pěkně na hovno žít s tím kreténem. Zejména proto, že dává docela jasně najevo, že není vítaný. Taky vím, že bez svého auta se cítí na prd. Ještě týden bude muset čekat, dokud nebude zcela opravené.

Naštěstí, malý incident, který se stal v baru, už znovu nezmínili. Avšak jsem si jistá, že o tom ještě uslyším, jak jinak, než od Cartera. Na naší cestě zpět k autu, si Meg vzpomene, že musí jít mamce vyzvednout nějaké fotky. Carter na nás čeká před obchodem, zatím co já jdu s ní.

Vidím, že za pultem mají nějaká trička, kde si na ně můžete nechat vytisknout svou vlastní fotku. Díky tomu mám nápad. Paní, která Meg obsloužila, říká, že mi může rozhodně udělat, cokoliv chci. Naštěstí, mám perfektní fotku ve svém telefonu. Poté, co si jí stáhne do svého počítače, mi říká, že si to můžu zítra vyzvednout. Usměju se. Nemůžu se dočkat, až uvidím Carterovu reakci, když mu to dám.

Nějakou dobu jsme jezdili kolem, dokud jsme nejeli zpět domů a nerozhodli se jít vykoupat do jezera. Dokonce s námi byl Lassie a pozdě odpoledne jsme šli Meg doprovodit domů. Stále mi připadá těžké být kolem něj po tom všem, co jsme dělali, ale doufám, že časem to bude snazší. Jsem ráda, že jsme alespoň něco jako přátelé.

••••

V úterý ráno, zamířím ke svému autu – můj první den jízdy do školy. Včera večer jsem se Cartera nezeptala, jestli by chtěl svést. Sám mohl požádat. Kdyby nechtěl, tak má auto své mámy.

„Dobré ráno, děcko,“ říká, když přichází z poza rohu a já málem leknutím vyletím z kůže. Přála bych si, aby mě přestal takhle překvapovat. Je opřený o mé auto a dívá se samolibně a velmi sexy, přímo na mě. Zřejmě jede se mnou.

„Můžu ti s něčím pomoct?“ Ptám se a zvedám jedno obočí. Nikdy mi věci nezlehčuje a já mu to hodlám vracet.

„Čekám na odvoz,“ odpoví a zvedne jeden koutek rtů v samolibém úsměvu. Opravdu by nemělo být legální, aby někdo takhle dobře vypadal.

„Jaký odvoz? Nic jsem ti nenabízela,“ odseknu snažíc se udržet vážnou tvář.

„Nemusela jsi,“ říká vše samolibě. „Dlužíš mi.“

„Nemyslím si,“ zasměju se.

„A co všechny ty jízdy, které jsem ti dal?“

„Pokud si dobře pamatuji, byly pod nátlakem.“

„Nátlak, nebo ne, odvoz jako odvoz, děcko,“ říká, přejde na stranu spolujezdce a čeká, až otevřu auto.

„Přestaň mi říkat děcko.“

„Tak dlouho, jak tě to bude štvát, to budu dělat,“ zasměje se, „já nikdy nepřestanu.“ Znovu mi připomene, proč mi leze na nervy. Grrr.

I když to nesnáším přiznat, tak se mi líbí, že je semnou.

••••

Po škole, jsem řekla Carterovi, že se potřebuju stavit ve městě, abych si mohla vyzvednout tričko, které jsem si objednala. Nevadilo mu to. Čekal v autě, zatímco já jsem běžela dovnitř. Rozesmála jsem se, když mi paní ukázala hotový výrobek.

Byl to velký obrázek Lassieho tváře vytištěný na přední straně trička, kde bylo s velkými tučnými písmeny napsáno Můj chlapák Lassie. Hloupý, já vím, ale už toho mám dost, že mu pořád říká Larry místo Lassie. Myslel si, že obrázek, který mi dal je legrační, ale plete se, tenhle byl. Má menší pomsta, dalo by se říct.

„Co si musela vyzvednout?“ Zeptal se, když jsem se vrátila do auta. Hodila jsem mu plastikový sáček do klína.

„Dárek pro tebe.“

„Koupila jsi mi dárek?“

„Ano. Otevři to.“ Díval se skepticky, když se pro to natáhl a vytáhl tričko. Když ho rozložil a přečetl si, co na něm bylo, zaklonil hlavu a rozesmál se.

„Já to kurva miluju, ale napsali Larryho jméno špatně.“

„Ne, nenapsali.“ Nemohla jsem skrýt úsměv na tváři. A konečně, jedna pro Indi.

No, to jsem si myslela do příštího rána. Setkal se semnou u auta, před cestou do školy v tom tričku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Měla jsem vědět, že má něco za lubem díky jeho velkému úsměvu na tváři. Můj pohled se okamžitě přesunul na spodní část trička, kde bylo vytištěno Lassieho jméno.

Ugh! Přeškrtl jeho jméno silnou černou fixou a napsal vedle toho „Larry“ velkými tiskacími písmeny.

Bod pro tebe, kreténe.