Checkmate:TID - 10. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Čtvrtek uteče a v okamžiku je tu pátek. Posledních několik dní jsem se udržoval v tempu a prohlížel si různé byty a domy pro Maggie a Skylar. Několik bloků ode mě je dům se dvěma ložnicemi a je cenově dostupný. Základní škola je také blízko a byl by volný od příštího měsíce. Jedna moje část chce složit zálohu a dát Maggie vědět, že je o to postaráno, ale vím, že v tomhle nemůžu být příliš panovačný. Pokaždé, když na ni zatlačím, instinktivně ucukne.

Dám Hermana na zadní sedadlo auta a jedu ke Kayle, přičemž mu dovolím mít po celou cestu vystrčenou hlavu z okýnka. Po zaparkování na příjezdové cestě popadnu vodítko a jdu s Hermanem po chodníčku, který vede k jejím dveřím. Než můžu zaklepat, Kayla je otevře s širokým úsměvem na tváři.

„Tady jste, vy dva,“ řekne zářivě, umožní nám vejít.

Její tři psi přiběhnou a okamžitě si začnou hrát s Hermanem. Otočím se a podívám s úsměvem na ni, všimnu si, že má na sobě černé šaty, které sahají do půli stehen a lehce jí padají z ramen. Vlasy má přichycené sponkami pryč z obličeje. Olízne si své rudé rty a nakrčí na mě nos.

„Co?“ Dá si ruce v bok a čeká na mou odpověď.

„Nic.“ Jsem zaražený z toho, jak omračující je, ale nechám si to pro sebe a myšlenky, které mi víří v hlavě, odsunu stranou.

Hravě protočí oči právě, když někdo zaklepe na dveře. Zastrčí si uvolněné prameny za ucho a zhluboka vydechne. Po tom, co se otevřou dveře, se usměje a já slyším povědomý hlas, který jí skládá komplimenty, jak překrásně vypadá. Christian vejde, oblečený v košili a pěkných kalhotách. Zírám na něj a beze slova si vyměníme zprávu, myslím, že rozuměl, že ji raději nemá ranit.

Christian se na mě dívá a pak na Kaylu. „Oh, omlouvám se, doufám, že jsem nic nepřerušil.“ Se svým chováním boduje, a způsob, jak se směje a dívá se na ni, mi přináší ten známý pocit, který nechávám stranou.

„Ne, vysadil jsem Hermana,“ řeknu, když jdu ke dveřím. „Vlastně zrovna odjíždím.“

Christian položí svou ruku Kayle na kříž, když kolem nich procházím a uvědomím si, co tu probíhá. Kayla jde na rande s panem Perfektním a já bych měl být za oba šťastný. Takhle to přátelé dělají. Když projdu kolem jeho mercedesu, cítím, jak mnou proudí žárlivost. Nasednu do svého auta a zapnu rádio, abych přehlušil své myšlenky. Jako vždycky se dostanu do zácpy, když jedu k Maggie a vytočí mě víc, než obvykle, když mi v kapse zavibruje mobil.

M: Musíme tenhle víkend zrušit. Skylar dostala horečku.

Místo odepisování volám zpátky a jde to rovnou do hlasové schránky. Sakra.

Vjedu na nejbližší výjezd, zastavím u benzínky a snažím se znovu volat Maggie, tentokrát to zvedne.

„Co chceš, Logane? Má zpráva by měla stačit.“ Mluví potichu, ale neujde mi to nepřátelství.

„Už jsem na cestě k vám, můžu přijet a aspoň ji vidět?“

„To není dobrý nápad. Usíná a probouzí se a její horečka stoupá. Potřebuje klid a ty bys způsobil přesný opak.“

Ticho mezi námi řeže ostře jako nůž.

„Ještě něco?“ dodá.

„Asi ne.“

Maggie zavěsí a já nějakou dobu zírám z okna svého auta a pozoruju bouřkové mraky směřující k horizontu. To je přesně to, proč musí být blíž. Než se dostanu na dálnici, zavolám Drewovi, protože on je můj kámoš, ke kterému chodím o víkendech, kdy jsem doma, a má do neděle volno.

„Čau, chlape,“ Drew se zrovna směje, když odpovídá.

„Jsi dnes večer k mání?“ ptám se, jelikož jsou mé víkendové plány v prachu.

„Asi za třicet minut jdu vyzvednout večeři.“

Slyším v pozadí Courtney, jak řve, že mě má pozvat, abych se stavil a já se usměju. Courtney je známá tím, že je neomalený prcek, ale v situacích, jako je tato, to vítám.

„Patrně tě mám pozvat. Chceš se s námi sejít v baru na páté ulici?“

„Jsi si jistý? Chci říct, jestli máte rande, nebudu-“

Courtney popadne Drewův telefon. „Přijď. Takže se setkáme tam, jo?“

Několik let je rozhodnutá rozlousknout mou ulitu a já se rozesměju. Je to poprvé, co se za poslední hodinu opravdu směju. „Jo, potkáme se tam.“

Zaječí a dá telefon zpátky Drewovi. „Uvidíme se za chvíli.“

Drew a Courtney zastaví ve stejné chvíli jako já, a potkáme se u dveří, než vejdeme. Courtney se na mě široce usměje a Drew nad tím potřese hlavou.

„Detektive,“ kývne, když jí otevřu dveře.

„Dnes je opravdu kurážná,“ varuje Drew, když ji následuje. Jsem si poměrně jistý, že je kurážná každý den, ale neřeknu to, i když jsem si jistý, že by Drew souhlasil.

Vejdeme dovnitř a jsme okamžitě usazeni k rohovému stolu v tmavé místnosti. V pozadí lehce zní jazzová hudba a světla svíček na stolech odrážejí na stěnách stíny. Tohle je místo, kam si lidé vodí své partnery na rande, ne aby povečeřeli s kamarádem, a prostě je to opravdu nepříjemné.

„A oficiálně se cítím jako křen,“ řeknu, než otevřu menu.

Courtney protočí oči a usměje se na mě. „Nechceš, abych si sedla vedle tebe?“

Potřesu hlavou, ale ona neváhá a sedne si vedle. „Stejně se raději během večeře dívám Drewovi do očí.“

Zakřením se.

„Usmál se na mě tvrďák Logan Knight. To je vítězství,“ řekne, její jižanské huhňání je očividné, pak se nahlas rozesměje, nestará se o to, že je v místnosti ticho nebo čí večeři ruší.

Ke stolu přijde číšník a Courtney objedná několik lahví vína a předkrm. Zatímco čekáme, ptám se na její rodinu, líbánky, práci a hra na otázky a odpovědi pokračuje dál a dál. Ačkoli je mi na veřejnosti nepříjemně, Courtney je to jedno a mluví se mnou stejně, jako se všemi ostatními. Říká, že je to jižanská pohostinnost, já říkám, že je extrovert, který se na nikoho nevykašle, ale tak nějak jsme se potkali uprostřed. Drew pokračuje o práci a já sem tam taky přispěju do konverzace, ale není to nic víc, než zdvořilost. Jsem vděčný za jejich společnost, ačkoli je situace méně než perfektní.

Loknu si vína a skenuju místnost, jako to dělám vždy, nejčastěji ze zvyku, ale ztěžka polknu a klidně chladnokrevně vydechnu, když vidím vysokou brunetku v černých šatech, která se na mě dívá z druhé strany místnosti.

Kayla

Christian je krásný chlap a miluje zvířata stejně, jako já, což musím souhlasit s Lucy, že nevím, jak je možné. Naše čtvrteční dvojité rande bylo zrušeno a on to přesunul na dnešní večer, jen my dva, s čímž jsem ochotně souhlasila. Když se podívám na Christiana, vím, že ona je kompletní balíček. Má svou kariéru, je soucitný, miluje zábavu a je úžasný. Kdybych měla před dvěma lety, než jsem potkala Logana Knighta popsat svého vysněného muže, Christian byl odpovídal všem kolonkám.

Když vyjdeme ven ke Christianovu autu, cítím, jak mi zavibruje mobil a zjistím, že mám zprávu od Courtney.

C: Jaké máš dnes večer plány?

K: Jdu na rande!

C: Ó můj Bože! Konečně! Dej mi vědět, jak to jde!

K: Dám!

Zamknu svůj telefon a schovám ho do kabelky. Christian mi otevře dveře od auta, je to dokonalý gentleman. Během jízdy na večeři se mě ptá na spousty otázek, a po každé z nich končí se slovy já také. Máme toho hodně společného, ale neodvážím se zmínit svou minulost. Je často příliš bolestivé o tom mluvit. Jen zmínka nebo vzpomínka na pěstounskou péči opravdu nepozvedne náladu a nechci jeho nebo číkoliv soucit. Vytvořilo to ze mě člověka, kterým dnes jsem, a jsem hrdá na to, kým jsem se stala, bez ohledu na mé strasti.

Čas ubíhá tak rychle, když projíždíme městem a brzy zastavíme u obsluhy. Než vejdeme, dá mi ruku na kříž, a jeho dotek se mnou něco dělá. Kupodivu je to přirozené. Hosteska se na Christiana usměje, ale on si nevšimne její krátké sukně, nebo způsobu, jakým ho svléká očima. Je příliš zaměstnaný tím, že se dívá na mě, jako bych byla jediná žena v místnosti. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem byla v centru něčí pozornosti, ale cítím se žádaná a vůbec si nestěžuju.

Než nás usadí, Christian si odskočí na toaletu a já čekám s úsměvem na tváři, a v té chvíli si všimnu Courtney, Logana a Drewa, kteří sedí v rohu. Jsem trošku zmatená, protože jsem si myslela, že jede navštívit tento víkend svou dceru. Snažím se na to přijít, ale nedaří se mi to.

Nejdřív si mě nevšimne, ale když ano, cítím mezi námi hořet oheň, i přes tu spoře ozářenou místnost. Jeho pohled mě propálí a mým tělem proudí horko. Ačkoli jsme si neřekli ani slovo, a on by nikdy nepřiznal, že o nás dvakrát uvažoval, jeho oči říkají všechno. Je tam tolik napětí, nevyslovených slov a emocí, které mezi námi plynou, a já jsem dočasně ztracená v myšlenkách na nás. Můj srdeční rytmus je nevypočitatelný a skoro zapomenu dýchat, když se snažím dát se dohromady. Ztěžka polknu, otočím hlavu, snažím se předstírat, že jsem ho neviděla, ačkoli je to ubohý pokus, protože je to příliš očividné. Courtney si všimne, že se Loganova pozornost přesunula k něčemu jinému, vidím, jak se ho ptá, protože jí nic neunikne. Přemýšlím rychle, otočím se k nim zády a doufám, že nepřitáhla pozornost a že Logan nevyžvaní, že jsem tady. Doufám, jen jedinkrát, že se do toho nebude míchat, protože by se tohle rande stalo extrémně nepříjemným.

Christian se vrátí, já se na něj podívám a usměju, doufám, že si nevšiml změny v mém chování. Hosteska nás usadí přesně ve směru jejich stolu a já zachycuji kradmé chvilky s Loganem přes Christianova záda, což je tak špatné. Náhodou se naše oči setkají a já zkouším prapodivně předstírat, že tam není, ale je to těžké. Nesnáším, že to musím přiznat, ale táhne mě to k němu, jako posyp na koblihy. Tohle rande mělo být o tom, že se dostanu přes Logana, a tady jsem a přemýšlím o něm. Rozhodně tomu nastalá situace vůbec nepomáhá.

Objednáme si víno a než dorazí večeře, vypiju dvě sklenice.

„Všechno v pořádku?“ ptá se Christian, když zakrojí do svých vegetariánských těstovin.

„Jo, fajn.“ Usměju se přes dno skleničky, než ji vyprázdním a povrtám se v salátu, ztratila jsem chuť k jídlu.

„Uvažoval jsem, že bych zítra dělal dobrovolníka v útulku, plánuješ tam jít?“ ptá se.

Pátrám v jeho tvář a mé srdce se lehce zatřepotá nad myšlenkou, že chce opravdu pomoct. „Samozřejmě. Jsem si jistá, že budou milovat, že tě mají.“

„A ty?“

Jeho otevřenost mě zlehka vyvede z míry, nebo je to možná tím vínem – pravděpodobně od všeho trochu – ale usměju se na něj. Tváří mi proudí horko, takže se omluvím a jdu na dámy. Hned, jak jsem z dohledu, se opřu o stěnu a dýchám. Proudí mnou tolik smíšených emocí, že je těžké přesně určit, jak se teď cítím, když má mysl plave.

Po tom, co se dám na chvilku dohromady, jdu na konec nízce osvětlené chodby, všimnu si, jak lucerny na stěnách světélkují jako svíčky. Právě, když jsem připravená otevřít dveře toalety, někdo mě chytí za ruku a otočí mě. Slova mi vyklouznou z pusy, když se ocitnu tváří v tvář modrým očím.

„Co to děláš?“ snažím se na Logana nedívat, nechci podlehnout jeho pohledu, kterým mě posledních několik hodin zajal.

„Přemýšlím, jestli potřebuješ záchranu nebo ne.“ Zlehka se usměje, a já nemůžu říct, jestli si dělá legraci nebo je vážný.

Zúžím na něj oči. „Jsem v pořádku, mockrát děkuji. Vlastně se skvěle bavím.“

„Proto tě zajímá více všechno, jen ne tvé rande?“

Brada mi spadne a jsem připravená mu to vyvrátit, aniž si uvědomím, jak blízko jsme, dokud teplo jeho dechu neovane mou tvář. Natlačí mě na chladnou zeď a já balancuju na hraně, když se jeho rty přiblíží k mým. Teplo jeho těla mě spoutá a na chvíli jsem ztracená. Logan vezme mé tváře do dlaní právě když se naše ústa střetnou, ale není to náhoda. Mé prsty mu instinktivně projedou vlasy, a náš polibek se prohlubuje, až je náš dech trhanější. Naše jazyky se o sebe otírají – nenasytná ústa a rty – a já se snažím přestat, ale jsme příliš hluboko – naprosto oddaní polibku. Ztrácíme se jeden ve druhém na neurčitou dobu, a je mi to jedno. Proudí mnou emoce, a já vím, že to taky cítí, protože to prozrazuje jeho tělo.

Loganova ústa zpomalí, a on mi do rtů zašeptá „omlouvám se“. Na vteřinu mi přejede jazykem po rtech, než se odtáhne. Mám právě dostatek času, abych se mu podívala do očí, které jsou tak zatraceně smutné. Otevřu ústa, abych něco řekla, cokoliv. Chci na něj řvát, ale ta slova nepřicházejí, zatímco on odchází.