Bastard - 23. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Carter

Pět dlouhých dnů uplyne, než se vrátím. Tvrdě jsem pracoval, abych se dostal zpátky k Indianě, jak nejrychleji můžu. Můžu zůstat jen na pár dní, ale je to lepší než nic.

Pořád si nejsem jistý, jak tohle ježdění sem a tam bude fungovat, ale nevzdám se. Pravda je, že bych cestoval kvůli ní i na konec světa. Jax a já jsme změnili náš obvyklý páteční večer karetních her na čtvrteční noc. Děláme to čtyři roky. Mám rád naše společné chvíle nad pivem a hrami. Je to náš způsob odpočinku po rušném týdnu.

Zvykli jsme se střídat mezi mým bytem a jeho, ale v poslední době jsme spíš u mě. Má to tady rád.

Jax v kartách podvádí, ale je mi to jedno. Jsem vděčný za společnost. Poté, co jsem opustil mámu a Indi, byl všechno, co jsem opravdu měl. Nejsem si jistý, kde bych skončil, kdyby nebylo jeho.

Ví všechno o mých nesnázích s Indianou. Jen proto, že jednou v noci jsem toho vypil až moc a všechno mu to vybalil. O tom, že chovám city k jediné dívce. Předtím znal jen jednu mou stránku. Ošukat kočky a poslat je domů. Myslel si, že jsem legenda, když zjistil, že jsem tajně zabouchnutý do kočky z minulosti.

Týdny si ze mě dělal prdel. Jednou v noci zašel příliš daleko a málem jsme se porvali. Nezmínil jsem se o ní, až do včerejší noci.

Byl jsem ten, kdo s ní začal. Potřeboval jsem jeho radu. Mluvili jsme o tom, že bychom otevřeli další salon blízko místa, kde Indi bydlí, ale je tam už pět existujících tetovacích obchodů v okruhu dvaceti kilometrů. V tuto chvíli by to nebylo rozumné. Něco vymyslím, musím.

Mám žaludek jak na vodě, když se blížím k domu Indii. Nemám ponětí, co očekávat. Nebyl jsem s ní v kontaktu od doby, kdy jsem jí navštívil v práci a to už je pět dní.

Modlím se, aby o těch věcech, o kterých jsme mluvili, přemýšlela vážně. Modlím se, aby jí ten hajzl už nepožádal o ruku.

Kurva.

Co když už tak udělal? Co když řekla ano? Najednou mám pocit, že budu zvracet.

Parkuju na příjezdové cestě mé mámy, podívám se na dům vedle. Její a Rossovo auto jsou obě zaparkována pod přístřeškem. Zajímalo by mě, proč dnes není v práci. Ledaže by jí odvezl ten kokot.

Když vypnu motor a vyjdu z auta, Ross vyjde z domu mé mámy. Usměju se, když jde ke mně. Jsem vděčný, že na ní dává pozor. Moje máma mi řekla, když jsme spolu mluvili po telefonu, že Ross jí volá každý den, aby jí zkontroloval. Nosí jí jídlo a chodí s ní na pochůzky. Je to tak skvělý chlap.

Volal jsem jí každý den, co jsem odešel, někdy i víc, než jednou. Plakala pokaždé, když jsme spolu mluvili.

Stále je těžké pro mě pochopit její smutek. Zejména kvůli hňupovi. Ale myslím, že jsem ho nemiloval tak, jako ona. Kdyby jen věděla, co za čuráka doopravdy byl, ale kdo jsem já, abych prasknul její bublinu? Jsem si jistý, že by jí nepřišel tak úžasný, kdyby věděla, jak se ke mně choval, když nebyla okolo, nebo to, co udělal Larrymu.

„Hej, synu,“ říká Ross s úsměvem.

„Nečekal jsem, že tě uvidím tak brzy zpátky.“

„Snažil jsem se dostat zpátky hned, jak jsem mohl,“ odpovím a sáhnu po jeho natažené ruce.

„Jak se dnes daří mámě?“ Pokrčí rameny.

„Vážím si toho, že na ni dohlížíš. Dneska není Indi v práci?“ Ptám se a kývám mou hlavou směrem k jejímu autu.

„Je doma celý týden.“

„Cože? Proč? Je nemocná?“ Panikařím, když se ptám.

„Spíš má zlomené srdce,“ odpoví Ross. Co myslí tím zlomeným srdcem? Co se kurva stalo?

„Proč?“ Ross zavrtí znechuceně hlavou. „Jen na to pomyslím a vaří se ve mně krev,“ říká.

„Nenechávej mě tápat. Řekni mi, o čem to sakra mluvíš.“ Můžu říct, že se mi asi nebude líbit, co řekne.

„Ten póvl, Mark,“ ušklíbne se. Já ani nevím, co udělal, ale už jsem ho chtěl zabít.

„Vzal Indi do zasrané restaurace na severním pobřeží. Naštval se, protože nepřijala jeho nabídku k sňatku, no a opustil jí. Nechal ji samotnou v cizím místě, pozdě v noci. Byla absolutní zmatená, když mi volala, abych pro ni přijel. Má štěstí, že jsem ho zatraceně nezabil za to, jak se zachoval.“

„On kurva, co?“ Zeptám se nevěřícně. Sžírá mě neskutečný vztek na toho mamlase. Třesou se mi ruce, když se otočím a jdu zpátky k mému autu.

„Kam jdeš?“ Ptá se Ross.

„Navštívit toho hajzla.“

„Není třeba. Už jsem to udělal.“

„Nezajímá mě to. Ode mě dostane taky.“

„Počkej, synu. Nikam nechoď, když si tak vytočený,“ prosí, jde, ke mně, aby mi zablokoval cestu k autu. Moje obočí se zvedne.

„Pokud opravdu chceš pomoci, jdi se podívat na Indi. Je zavřená v svém pokoji už několik dní.“

Má pravdu. O hajzla je teď postaráno, Ross v tom umí chodit.

Frustrovaně si povzdechnu. Rád bych za ní šel, ale když má zlomené srdce nad tím exotem, chtěla by mě vidět?

Seru na to.

Celý týden jsem se těšil na to, až ji uvidím.

„Dobře. Tak jako tak pro ni něco mám.“ Otevírám zadní dveře, vytáhnu obálku, která obsahuje staré kresby Larryho. Hledal jsem je předtím, než jsem se vrátil. Není to nic moc, ale je to něco. Zastrčím si obálku pod podpaží a natáhnu se po krabici, která je na zadním sedadle.

„Co je v té krabici?“ Ptá se s úšklebkem. Otevřu víko a ukážu mu, co je uvnitř. Zasměje se a plácne mě po zádech.

„Bude to milovat. Jsi dobrý chlap, Cartere. Nikdy o tom nepochybuj.“

No, musel jsem to koupit, když jsem to uviděl. Kurva, doufám, že se jí to bude líbit.

••••

„Indi. To jsem já, Carter,“ volám a klepu na dveře jejího pokoje.

„Můžu dál?“

Jsem opravdu nervózní, že ji uvidím. Nemám představu, jaký druh přivítání na mě od Indii čeká. Nervy mě nakopávají, jak tu stojím a čekám na odpověď. Uleví se mi, když o několik sekund později otevře dveře.

Oči má červené a oteklé. Vypadá tak zlomeně. Z toho pohledu mé bolí srdce. Nikdy jsem jí takovou neviděl. Nelíbí se mi to. Kde je moje ohnivá dívka? Kvůli tomu toho hajzla nenávidím ještě víc.

Umístím krabici a kresby na zem a vtáhnu ji do náručí.

„Je mi to líto,“ je vše, co říkám. Není mi líto, že se rozešli, ale je mi líto, jak se k ní zachoval. Je mi líto, že jí to tak ublížilo.

Pláče jemně do mé hrudi, jak jí držím. Ať se to Rossovi líbí nebo ne, ale já toho debila poctím návštěvou.

„Jsem ráda, že ses vrátil,“ šeptá. Úleva mě zaplaví, když to říká. Tak trochu jsem očekával, že bude zase jako Ninja. Cítím se částečně zodpovědný za nesnáze, ve kterých je.

Byla to moje žádost, která jí zastavila od vyřčení ano?

„Říkal jsem ti, že se vrátím,“ odpovím a podívám se na ni.

„Tvůj táta mi řekl, co se stalo.“ Zvedne hlavu, udělá krok dozadu a otře si oči.

„Myslím, že se to stát mělo. Můžeme o tom nemluvit? Raději bych zapomněla, že se to vůbec někdy stalo.“

„Jasně.“ Mé oči se vpíjí do jejích. Její vlasy jsou vyčesané na temeni hlavy v chaotickém drdolu. Má na sobě roztomilé růžové dupačky a věřte nebo ne, vypadá v tom neuvěřitelně sexy. Vypadá stejně, jako to děcko, do kterého jsem se zamiloval. Je na ní něco sladkého. Nikdy jsem nikoho takového nepoznal.

Perfektní to je jediné slovo, které mě napadne.

„Můžu dál?“ Zeptám se.

„Samozřejmě.“ Uhne stranou, abych mohl projít. Uslyší kňučivý zvuk za mnou. Zastavím se a vzpomenu si na dárek.

„Co to bylo za zvuk?“

„Něco jsem ti koupil.“ Kriste, doufám, že jsem udělal správnou věc.

„Vážně?“ Malý úsměv ozdobí její tvář… Skloním se a zvednu obálku, kde jsou výkresy.

„Našel jsem tohle. Teď se na to nedívej. Jsou to nějaké kresby Larryho, které jsem před lety nakreslil. Myslel jsem si, že bys je chtěla mít.“

Slzy se derou z jejích očí a já se teď cítím jako čurák. Pravděpodobně to nebyla správná doba kdy jí je dát. Vezme obálku z mé ruky a přitiskne si ji k hrudi. Odolám nutkání ji utěšit.

„Děkuji. Budu je strážit.“

„Mám pro tebe i něco jiného,“ říkám váhavě. Přehodnocuju teď své rozhodnutí. Znovu se skloním pro krabici.

Ježíši. Doufám, že se jí to bude líbit. Natáhnu ruce s krabicí před ní.

„Otevři víko.“ Další malý úsměv se jí objeví na tváři, když umístí obálku na svůj noční stolek a pohne rukama k víku. Snížím ruce. Po tom všem, je to přeci jen prcek. Může sundat víko, ale neuvidí, co je uvnitř, když to neudělám.

Zadrží dech, když se podívá dovnitř.

„Ó. Můj. Bože. Cartere. Ty, ó ne…“ Když se podívá nahoru od krabice, její krásné zelené oči se zalijí slzami.

Kurva.

Nejsem si jistý, jestli je to dobré znamení nebo ne.

„Ó. Můj. Bože,“ opakuje.

„Doufám, že ti to nevadí. Vím, že ti Larryho nikdy nenahradí…“ Nemůžu se přimět dokončit větu.

„Je to můj způsob, jak zkusit… Víš… napravit špatné.“ Zápasím se svými slovy jako zatracený blázen. Já, nevím, co jí mám říct.

V mých očích, se snažila napravit špatnost, která byla spáchaná proti mně před lety a teď se snažím jí tu laskavost vrátit. Taky cítím vinu za to, co se stalo s Larrym.

Slzy jí stékají po tvářích, když zvedne malé štěně ven z krabice. Zjišťuju, že zadržuju dech, jak jí sleduju. Přitiskne si ho k hrudi a vzlyká. Hřeje a láme mi to srdce najednou. Štěně zvedá svůj krk a začne jí olizovat bradu. Dokonce i přes slzy, se zahihňá.

„Miluju ho,“ řekne, když se její oči setkají s mými.

„Nevím, co na to říct, Cartere. Děkuji.“ Položím krabici na zem a vtáhnu ji do náručí.

„Nemusíš říkat nic,“ říkám jí.

„Jsem jen rád, že se ti líbí. Mám všechny jeho věci v autě. Jídlo, pelíšek, hračky, vodítko a tak. Je jen šest týdnů starý, takže to je poprvé, co je od svojí mámy.“

Hledal jsem ho on-line několik dnů, dokud jsem ho nenašel. Je to roztomilý malý kluk. Koupil jsem stejné plemeno, jako byl Larry, dlouho srstného německého ovčáka.

„Děkuji. Nemáš ponětí, jak moc jsem to potřebovala. Jak moc jsem potřebovala, aby ses vrátil.“ Jsem si kurva jistý, že zářím, když mi to říká. Vstane na špičky a přitiskne malý polibek na mou tvář. Mé srdce zpívá.

„Musím mu dát jméno,“ nervózně se zasměju.

„Není třeba. Už jsem mu jméno dal.“ Podívá se na mě a lehce přimhouří oči. Musím se smát

„Bez urážky, ale ve výběru jmen stojíš za prd“.

„Nestojím“ odpoví a hravě mě šťouchne do ramene.

„Jméno má vyryté na obojku.“ Sklopí pohled dolů a vezme do ruky srdíčko, připevněné na obojku psa… Začne se smát. Cítím, že se začínám smát s ní, když ho čte nahlas.

Nemohl jsem si pomoci.

Jméno, které jsem si vybral, je geniální.

„Larry Junior,“ směje se. „Miluju ho, Cartere. Je perfektní.“

••••

Chtělo to trochu přesvědčování, ale dokázal jsem Indi přemluvit, aby se vysprchovala a převlékla. Potřebuje se dostat ven z domu. Zatímco se chystá, jdu se podívat na mámu. Beru Larryho Juniora sebou. Je to úžasný malý kluk. Kdyby ho nechtěla, rozhodně bych si ho vzal já sám.

Indi a já jdeme nakonec na oběd. Nic extra. Jdeme do našeho obvyklého burger bistra, ale bereme si jídlo sebou. Indi nedokázala opustit štěně, takže jsme ho přivezli s sebou.

Bereme Larryho Juniora, nebo LJ jak teď štěněti říká, do parku na piknik. Na první piknik v mém životě a poserte mě, jestli se mi to nelíbilo. Uvědomuju si, že nezáleží na tom, kde jsem. Tak dlouho, jak mám Indianu po svém boku, jsem šťastný.

Jak den plyne, z Indi, se stává její staré já. Směje se, jak LJ skáče kolem a štěká na všechny a všechno.

Je hezké ji vidět zase šťastnou. Dokonce se otevřela a řekla mi, co se stalo s tím čurákem Markem.

Snažil jsem se udržet nervy na uzdě, když mi všechno vysvětlovala. Nejenže odešel a nechal ji tam, ale nechal ji v restauraci účet na čtyři sta dolarů a v podstatě ji vyhodil z práce. Jedna věc je jistá, musím dostat do rukou toho hajzla a naučit ho zasraný chování.

Přiznala, že jí poslal několik zpráv hned druhý den, ale ona si jich nevšímala. Jsem šťastný, že na konci přeci jen ukázal svou pravou tvář. Žádné plazení to nemůže vynahradit.

Mám dojem, že není smutná kvůli rozchodu, ale spíše kvůli tomu, jak to probíhalo. Vůbec se mi nelíbí, že se obviňuje. To, co udělal, bylo podlé a hnusné.

Nikdy bych ji takhle neopustil. Jsem si dost jistý, že se přes něj rychle dostane. Postarám se o to. Pokud to půjde podle mého plánu, zapomene, že vůbec existuje.

Poprvé v mém životě něco opravdu chci a vím, že chci tohle. Chci ji pro sebe. Chci ji vlastnit, mít ji a chci, aby byla celá jen moje.

Musíme hlavně obnovit přátelství a ona se potřebuje dostat přes toho kokota. Nechci být náhradník. Pokud máme spolu zase být, chci, aby to bylo správně. Rozhodně nechci, aby visela na někom jiným. Buď to bude všechno, nebo nic.

Vysadím jí a LJ doma později odpoledne a jedu zase pryč. Chci strávit dnes večer nějaký čas s mámou, ale je tu ještě jedna zastávka, kterou musím udělat jako první, protože pokud to neudělám, nebudu spát.

Parkuju před budovou, zhluboka se nadechnu, abych se pokusil uklidnit, než vejdu dovnitř. Abych byl upřímný, stejně nejsem moc klidný, když zatlačím do dveří. Celý den jsem to v sobě dusil.

Recepce je prázdná, a tak jdu směrem do místnosti, kde předpokládám, že bude. Vůbec se neobtěžuju s klepáním.

„Ach bože,“ zamumlá, když vzhlédne a vidí mě ve dveřích.

„Je mi líto, ale ani Bůh ti teď nepomůže,“ říkám, jak vstoupím do místnosti a zamknu dveře za sebou. On nervózně polkne a udělá krok zpět. Stejně jako bych mu chtěl nakopat zadek právě teď, to není důvod, proč jsem přišel. Zahrávat si s ním je mnohem větší zábava.

„Ty… ty, nemůžeš sem jen tak přijít,“ koktá.

„Můžu dělat, co se mi sakra zlíbí,“ odseknu a učiním další krok vpřed. Zvedne ruce před sebe, když ustoupí o další krok. Následuju ho. Je v koutě. První věcí, kterou si všimnu, když se dostanu blíž, je jeho černé oko. Musím se usmát. Otok je pryč, ale je to krásný. Předpokládám, že je to Rossova práce. Možná bych mu měl dát jeden další do páru.

Hajzl.

Zaslouží si to po tom, co udělal. Indianě se mohlo stát cokoliv, když jí tam nechal.

Když si uvědomí, že nikam nehodlám jít, narovná se v ramenou a vzpřímí se. Ani v nejmenším mě tím nemůže zastrašit. Může se chovat, jako by nebyl ovlivněn mou přítomnosti, ale je. Jeho třesoucí se ruce a nejistota na tváři mluví za vše. Nepřekvapilo by mě, kdyby se posral do kalhot.

Zasraný zbabělec.

„Dlužíš Indianě čtyři sta dolarů,“ prohlašuji nejklidnějším hlasem, který se mi povede.

„Promiň? Já jí nedlužím vůbec nic.“ Dovoluji si nesouhlasit, kreténe.

„Dáš jí to, nebo to mám z tebe vytřískat?“ Udělám další krok k němu, aby viděl, že to myslím vážně. On jí dluží zatraceně mnohem víc než jen peníze, ale je to začátek. Jak znám Indi, nejspíš nebude ani chtít peníze zpátky, ale já je pro ni dostanu. Po tom všem, co udělal.

„Fajn,“ říká, když sáhne po peněžence.

„Dám ti peníze a pak odejdi. Pokud ne, zavolám policii.“ Usměju se jeho odpovědi.

„Opravdu si myslíš, že se ukážou potom, jak ses zachoval k Indianě?“ Ostře se nadechne a z tváře mu zmizí barva. Ví, že mám pravdu.

Neexistuje žádný způsob, že by přijeli potom, jak se zachoval k Rossově holčičce.

Vytáhne peníze z peněženky a hodí je na vyšetřovací stůl před sebou.

„Tady, teď odejdi.“ Natáhnu k němu svou ruku a podívám se dolů.; není třeba, aby byla slova vyřčena, můj pohled mluví za vše. Jeho ramena poklesnou a ruce se mu třesou, když se natáhne a zvedne peníze ze stolu. Nejistota v jeho očích, když mi je pomalu podává, mě málem rozesměje.

Číča.

Když je dost blízko, aby mi peníze dal do ruky, plácne s nimi do mé dlaně, než udělá krok zpět. Přesto jsem rychlejší. Použiju svou volnou ruku, natáhnu jí, popadnu jeho bílý plášť a přitáhnu si ho k sobě.

„Co sis myslel, nechat jí samotnou na cizím místě v noci?“ Zuřím.

„Něco se jí mohlo stát.“

„Ublížila mi… byl jsem naštvaný. Nemyslel jsem.“ A to je všechno? Jeho špatná výmluva mě nasere ještě víc a krev se mi začne vařit. Přitáhnu ho blíž, jak mu zavrčím do tváře.

„Prosím, neubliž mi,“ prosí jako slaboch, kterým i je. Srkám si peníze do kapsy džínů a držím ho rukou na místě.

„Dej mi jeden důvod, proč bych neměl?“

„Protože mi je líto, že jsem ji tam nechal. Poslal jsem jí několik zpráv, ale ona neodpověděla.“

„Myslíš si, že zpráva stačí, po tom, co jsi udělal?“

„Šel bych za ní a řekl jí vše tváří tvář, ale její táta řekl, že nebude váhat a s klidem mě zastřelí, jestli se k ní přiblížím.“ Musím se usmát.

„Kdybych mohl jít za ní, udělal bych to.“

To si kurva, nemyslím.

„Zasraně špatná odpověď, kreténe.“ Bez váhání zvednu svou pěst a udeřím ho do obličeje. Kurva, je to dobrý pocit. Zaslouží si zatraceně mnohem víc po tom, co jí udělal, ale rozhodnu se mu dát pokoj.

Právě ztratil tu nejlepší věc, která se mu kdy stala. Byl jsem přesně tam, kde je právě teď on, takže vím z první ruky, že toho bude litovat po zbytek jeho života. Nechám ho jít a on klopýtne dozadu.

„Moje oko,“ křičí.

„Máš štěstí, že jsem ti neudělal nic horšího. Drž se kurva od Indiany na sto honů. Pokud tak neuděláš, příště nebudu tak shovívavý.“ Můj tón je plný varování, když se otočím, odemknu dveře a vracím se do mého auta.