Bastard - 20. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Indiana

Moje myšlenky zabloudí k Carterovi, když nechávám horkou vodu stékat po mém těle. Měla jsem strávit noc u Marka, ale po večeři jsem ho požádala, aby mě místo toho odvezl domů. Cítím se špatně, vůči Carterovi, že byl u toho, když mě Mark vyzvedával, ale zároveň na něj seru. Kdo si sakra myslí, že je? Chudák Mark byl tak zastrašený. Jsou jako dva odlišné světy, pokud jde o osobnosti. Mark je plachý, Carter vůbec.

Po osušení se obléknu do svého pyžama a vezmu si prášky proti bolesti hlavy z lékárničky.

Jdu do pokoje a mé oči se znovu podívají směrem k jeho oknu. Je zhasnuto, asi spí. Cítím se špatně za to, jak jsme se k sobě chovali, ale nemůže se takhle srát do mého života. On je ten, kdo odešel, ne já.

„Nejsem ve svém pokoji,“ Slyším zaznít mužský hlas a málem vyskočím z kůže.

„Co to kurva, Cartere?“ Zakřičím, když ho vidím rozvaleného na mé posteli. „Vypadni z mého pokoje.“

„To nemůžu, miláčku,“ říká a neohrabaně se posadí. Je opilý? Udělám pár kroků směrem k mé posteli a natáhnu se pro jeho ruku a táhnu ho nahoru.

„Nemůžeš tady být,“ zavrčím. Podívá se na mě a usměje se. Tím úsměvem, který na mě používal před všemi těmi lety – kalhotky padající úsměv.

Nesnáším, že stále cítím takové věci i po tak dlouhé době.

„Musíš jít.“

„Ne. Musíme si promluvit,“ říká a natáhne ruku, přitáhne mě dopředu s takovou silou, že přistanu na něm. Být takhle přitisknutá na jeho pevné tělo a v mé posteli, tak to vůbec není dobrý.

„Chyběla jsi mi,“ říká a pevně mě obejme. Cítím z něj alkohol.

Je to tak silný, že když zůstanu takhle blízko něj, jsem si jistá, že z těch výparů budu za chvilku opilá.

Snažím se odtlačit z jeho hrudi, jenže on zpevní svoje sevření. Taky mi chyběl, ale to je irelevantní. Být tak blízko k němu, je příliš. Neměla bych cítit to, co cítím. Je to špatné.

Moji mysl zaplavují vzpomínky, kdy jsme byli spolu. Znovu tam zacházet nemůžu.

„Cartere. Nech mě.“

„Ne. Ne, dokud si semnou nepromluvíš.“ A zaboří svou tvář do mých vlasů a vdechuje mojí vůni.

„Kurva, voníš pořád tak dobře. Stejně jako v mých vzpomínkách.“

„Přestaň,“ říkám naštvaně. Sladký pohled na jeho tváři, mě téměř rozesměje. Téměř. Neměl by tu být. Pohla jsem se dál.

Být znovu tak blízko u něj, mě jen mate. Nemůže přeci očekávat, že začneme tam, kde jsme skončili.

„Nechám tě jít, pokud budeš souhlasit, že si se mnou promluvíš.“

„Dobře,“ zavzdychám. „Promluvím si s tebou, ale nejprve mě pusť.“

„Dobře,“ říká a pouští mě. Okamžitě vstanu. Pokud budeme mluvit, potřebuji odstup. Velkou vzdálenost. Udělám několik kroků zpět z postele.

„Proč jsi tady?“

„Říkal jsem ti, chybíš mi,“ odpoví a posadí se.

„Mám přítele, Cartere. Pamatuješ. Nemůžeš jen tak přitancovat do mého života o pět let později, po žádném rozloučení, bez jakéhokoliv kontaktu a očekávat, že všechno bude tak, jako by se nic nestalo. Zlomil jsi mi srdce, když jsi odešel.“

Cítím slzy v očích, ale naštěstí se mi podaří je udržet. Odmítám ho nechat vidět moji slabost.

„Je mi to líto,“ omlouvá se.

„Myslel jsem, že když tě opustím, že je to pro dobro…“ Jeho oči se setkají s mými a smutek, který v nich vidím, trhá mé srdce.

„Posral jsem to. Vím to.“

„Ano, posral. Chápu, proč jsi cítil, že musíš odejít, ale mohl jsi mě kontaktovat. Něco by bylo lepší než nic.“ Zabalím paže kolem sebe a snažím se udržet své emoce na uzdě.

„Miluješ ho, Indi?“ odvrátím od něj tvář. Nemůžu se na něj dívat a říct to.

„Ano.“ I když to není druh citu, který jsem cítila k Carterovi v minulosti, na Markovi mi záleží. Hodně. Je sladký a hodný… Chová se ke mně jako k princezně.

Nikdy by mě neopustil způsobem, jako to udělal Carter. S ním mám budoucnost. S Carterem všechno, co mám, jsou vzpomínky. To je vše, co kdy budeme mít. Dlouho nepromluví. Když se můj pohled vrací zpět k němu, zjistím, že má skloněnou hlavou a svěsil ramena. Cítím se jako mrcha.

„Je mi to líto, Cartere.“

„To nemusí,“ říká a jeho smutné oči se setkají s mými.

„Nechal jsem tě jít a teď s tím musím žít.“

„Cartere,“ zašeptám, jdu k posteli a posadím se vedle něj.

„Vždycky si budu vážit vzpomínek na naše dětství a chvíle, které jsme strávili spolu, to mi nikdy nikdo nevezme, ty mi zůstanou navždy. Ale to je minulost. Nejsme děti, už ne.“

„Asi máš pravdu,“ odpoví. „I když ty jsi byla tehdy děcko, pamatuješ? Já ne.“

„Cokoliv,“ řeknu a strčím do něj svým ramenem. Vidím, jak se koutky jeho rtů zvedají do pokřiveného úsměvu. Věděla jsem, že dlouho nevydrží. Některé věci se nikdy nezmění.

„Určitě máš doma nějakou slečnu?“ Je nádherný. Nepochybuji o tom, že mu dívky padají k nohám, stejně jako kdysi, když žil tady. Nejsem si jistá, zda chci slyšet jeho odpověď, ale jsem ve vztahu. Bylo by sobecké nechtít totéž pro něj.

„Ne. Znáš mě, nikdy jsem na závazky nebyl.“

Copak já vím? Stále mě rmoutí, že se po tak dlouhé době nezměnil. Hluboko uvnitř je to dobrý chlap. Zaslouží si mít někoho výjimečného ve svém životě.

„To je smutné, Cartere.“

„Hádám, že takový je můj život,“ říká s pokrčením ramen. Moje ruka se natáhne a třu mu záda. Nejsem si jistá, jak moc z něj mluví alkohol.

„Řekni mi něco o svém životě. Co jsi dělal? Kde žiješ?“ Vždy jsem o tom uvažovala, ale taky jsem chtěla změnit téma. Tahle konverzace je příliš depresivní.

„Bydlím na severu, v Newcastlu.“

„Opravdu? Tam je to krásné,“ říkám. Meg a já jsme tam před lety vyrazily na víkend. Nemůžu uvěřit, že jsem ho měla tak blízko.

„To je. Mám vlastní podnik. Jsem tatér.“

„Páni. Jsem ráda, že jsi svůj talent využil.“

„Radši tomu věř, miláčku,“ říká.

„Jak vidím, jsi pořád pěkně namyšlený.“

„Neříkej mi, že se ti nestýská po mých rukou? Vsadím se, že milovník v tobě nebudí takové pocity, jaké jsem kdysi budil já.“

„Mluvit o tom s tebou nebudu, nech toho,“ odseknu a vstanu. Jeho slova mě bodají, protože jsou pravdivá.

„Protože mám pravdu,“ odpoví nafoukaným tónem. Má, ale nikdy to nepřiznám.

Nikdy.

Můj sexuální život s Markem je docela nijaký. Je jen zřídka kdy spontánní a vždy v posteli. Není dobrodružný, jako býval s Carterem, ale stále mě uspokojuje, takže to je hlavní věc. Někdy si přeji více, ale skvělý sex není všechno, myslím.

„Můžeme změnit téma, prosím?“

Jsem šťastná, že mluvíme o našich současných životech, ale ne o sexu. Markovi by se to nelíbilo a já souhlasím. Je to zcela nevhodné. Zejména s ohledem na naši minulost.

„Jasně,“ říká s povzdechem. „Řekni mi o sobě. Co jsi dělala od doby, kdy jsem odešel?“

„Nic moc. Vysoká škola, práce, takové věci.“

„Věděl jsem, že na vysokou půjdeš. Co jsi studovala?“ Ptá se.

„Veterinářství. Jsem veterinářka.“

„Opravdu? Páni. Nikdy jsem nevěděl, že jsi chtěla být veterinářkou.“

„Nechtěla jsem, ale když Lassie…, kurva,“ říká a mne si rukou obličej.

„Omlouvám se. Chudák Larry, kurva.“

„Máš hlad?“ Ptám se snažíc změnit téma. Musím ho dostat z mého pokoje. Zdá se, že se nemůžu soustředit, když sedí na mé posteli.

„Hádám. Ale ne jen na jídlo.“ Jeho ruce se po mě natáhnou, ale já po nich rychle plesknu.

„No jídlo je všechno, co mám,“ říkám mu, když se otočím k odchodu. Když se nezvedne, podívám se na něj přes rameno.

„Jdeš, nebo co?“

„Jasně,“ říká váhavě. Jeho zklamání je evidentní. To je špatné. Potřebuje nějaké jídlo, aby vystřízlivěl, a já potřebuji odstup. Naštěstí jde za mnou do kuchyně.

„Chceš grilovaný sýrový sendvič?“ Zeptám se.

„Dobře, díky.“ Když se blíží ke mně, ukážu na židli u stolu.

Vzdálenost.

Potřebuji odstup. Mít ho blízko sebe je prostě příliš.

„Sedni si,“ přikazuji. Na jeho tváři se objeví chlapecký úsměv, než se otočí a udělá to, co jsem řekla. Zajímalo by mě, jak moc toho vypil.

„Opíjíš se takhle často?“

„Ne.“

„Tak proč dnes večer?“ Zeptám se a položím sklenici vody před něj. Jeho skelné oči se setkají s mými. Vidím smutek a možná náznak hněvu.

„Protože jsem to potřeboval. Pořád tak zasraně zvědavá,“ odsekne. Předpokládám, že být tady, pro něj není jednoduché a tak ignoruju jeho sarkastickou poznámku.

Udělám čtyři opékané sendviče. Dva pro každého. Moc jsem toho nejedla, když jsme byli s Markem na večeři.

Můj žaludek neposlouchal po naší malé hádce s Carterem.

„Tady máš,“ říkám a dávám před něj talíř.

„Dík,“ je všechno, co říká, než zvedne jeden ze sendvičů a zakousne se. Přistihnu se, že na něj tajně civím, když se nedívá. Jeho tvář je tak mužná a tak hezká. V průběhu let snad ještě víc zkrásněl. Neměla bych na to myslet, ale myslím.

Mark je docela pohledný, ale v mých očích na Cartera nemá. Carter je zatraceně sexy, úplně celý a ta tetovaná jen přidávají k jeho už tak neskutečné mužnosti, vypadá jako tvrďák. Je fantazií každé dívky. Je škoda, že je mužskou děvkou, která nechce závazky.

Je neskutečný, že vlastně jíme společně, po takové době. No, pokud kvalifikujete opečený sendvič jako jídlo. Tolik věcí se změnilo od doby, kdy odešel, ale svým způsobem, jako by nic.

Vzhlédne a načapá mě zírat.

„Nechutná ti tvoje jídlo?“ Ptá se s plnou pusou.

„Samozřejmě, že chutná. Proč se ptáš?“

„Protože vypadáš, jako bys raději snědla mě,“ říká drzým úsměvem.

„Co?“ Zapištím. Hází hlavu dozadu a směje se. „Neeeeeee. Máš bludy, pokud si to myslíš.“

„Jen říkám, co vidím, miláčku.“ Když na mě mrkne, cítím, jak rudnu. Do prdele. Asi jsem se tak na něj dívala. Musím ho dostat ven z domu a ode mne, co nejrychleji.

••••

Po několika dalších hodinách, jíme, mluvíme a smějeme se – stejně jako za starých časů. Myslím, že je to přesně to, co jsme oba potřebovali, uzdravit se a jít dál. Bylo tolik nevyřčených slov mezi námi, ale teď mám pocit, že to patří do minulosti. Doufám, že po dnešní noci, mohu konečně nechat všechnu bolest jít.

Nechat jít jeho.

Moje srdce bolí, protože je více méně pravděpodobné, že se vidíme naposledy. Zmínil se, že už zítra odjíždí. Jsem si jistá, že ho uvidím, když přijede navštívit mámu, ale už to nebude jako dneska v noci.

Neměla bych chtít, aby zůstal, ale z nějakého důvodu chci. No, část mě chce. Část mě, která nyní patří Markovi, ví, že nechat ho jít je to nejlepší co můžu udělat, ale bolí to.

„Měl bych jít,“ říká.

„Dobře.“ Snažím se zakrýt zklamání. Chybělo mi, být s ním. Chybělo mi škádlení, které jsme sdíleli. Když se neochotně otočí, jdu za ním ke dveřím.

„Děkuji za jídlo a… za pokec,“ říká, jak jdeme ven na verandu.

„Bylo to pěkné,“ odpovím, stoupnu si na špičky a políbím ho na tvář. Udělám krok zpět a naše oči se setkají. Mé srdce je smutné, ale tentokrát dostanu alespoň rozloučení.

„Dávej na sebe pozor, jo?“

„Ty taky, děcko,“ říká, natáhne se a jemně mě pohladí rukou po obličeji. Jeho dotyk je tak jemný, tak smyslný, cítím, jak se mi slzy derou do očí, jen tak stojíme a zíráme na sebe.

Jeho ruka je stále na mé tváři, přistihnu se, jak přitlačím obličej do jeho dlaně. Krátce zavřu oči a vychutnávám si po dlouhé době ten slastný pocit z jeho kůže na mé. Dala bych cokoli za to, aby mě znovu sevřel ve svém náručí.

Cokoliv.

Když otevřu oči, vidím, že mě pozoruje. Smutně se na mě usměje.

„Sbohem, Cartere,“ řeknu konečně. Jsem vděčná, že tentokrát to můžu říct. Ačkoliv to bolest v mém srdci nezmírňuje.

„Sbohem, Indi.“ Říká, jak tam stojí, aniž by se pohnul. Elektrické jiskření, které jsme sdíleli v minulosti, je stále stejně silné jako předtím. Stejně jako bych chtěla zůstat tady celou noc s ním, nemůžu. Někdo z nás musí být silný.

Otočím se a udělám několik kroků ke dveřím. Koutkem oka vidím jeho ruku, jak se po mne natahuje, ale pak spadne k jeho boku. Jsem za to vděčná. Potřebujeme se od sebe držet hodně daleko.

••••

Podaří se mi zadržet slzy, ale když za sebou zavřu dveře, spustí se v plné síle a já se cítím stejně jako před lety, zlomená.

Jsem vděčná, že se vrátil, že jsem ho znovu viděla. I když vidět ho ve mne vyvolalo všechny ty staré pocity. Ty, které mi trvalo roky potlačit. Vina mě sžírá. Neměla bych se tak cítit, když mám přítele.

Otírám si oči, vytáhnu svůj telefon z tašky, zapnu ho a najdu zprávu od Marka.

Dobrou noc, zlato. Doufám, že se tvá hlava už cítí lépe. X

Opět mě vina tvrdě udeří. Technicky jsem neudělala nic špatného, ​​ale žerou mne pocity, které cítím vůči Carterovi.

Cítím se líp, díky. Promiň, že jsem nám zkazila noc. Uvidíme se zítra ráno v práci. Xxx

To je totální lež. Moje bolest hlavy je horší, než kdy jindy, ale nechci, aby se o mě bál, protože vím, že by to tak bylo. Ihned odpoví.

To je dobře. Dobrou, krásko. Sladké sny. Kéž bys byla tady. X

Nechci odpovídat na jeho poslední zprávu. Nejsem si jistá, co na to říct. Přeju a nepřeju si, být tam s ním. Moje hlava mě tak bolí, že je asi lepší, že nejsem.

Nakonec zalezu pod peřinu. Mé myšlenky jsou stále u Cartera. Vím, že je vedle. Jen pár metrů ode mě. Přeji si, abych mohla strávit více času s ním, než odejde, ale je pravděpodobně bezpečnější, když s ním nebudu.