Unforgettable - 21. kapitola

Překlad: Peťa

„Jsem tak ráda, že jsi nás pozvala na večeři, zlato!“ zářivě se na Bailey usmála Jillian. Jakmile Bailey zavedla Jillian a Marcuse do kuchyně, Marcus ji rychle políbil na tvář a Jillian se zaměstnala večeří.

Nikdo Bailey moc nevěřil, že zvládne dobré jídlo a Jillian perfektně dobře věděla, že Bailey pomoc nebude vadit.

„Kde je Darren?“ komentovala, když namlela trochu soli a pepře na plátky steaku, které ležely připravené na gril.

„Bude tu brzo. Michelle a Jason přijdou taky“-

„Oh! A přivedou i svoje rozkošné dítko?“

„No, nejsem si jistá, jestli Abigail ještě splňuje podmínky pro dítě. Neuvěříš, jak vyrostla.“ Usmála se Bailey na Jillian.

Jillian položila ruku Bailey kolem pasu a jemně ji stiskla. „No, drahá, dokud mi nedáte vnouče, spokojím se s jakýmkoli dítětem, které budu moct najít.“

Bailey se zahřály tváře, když od Jillian odvrátila pohled. Nenáviděla skrývání věci před lidmi. Před dlouhou dobou zjistila, že je daleko spokojenějším člověkem, když je jednoduše otevřená a upřímná a skrývání věcí, dokonce i osobních věcí, do kterých nikomu nic není, dokud není v pohodě a připravená se o ty věci podělit, ji zanechávalo s pocitem nepoctivosti.

Místo toho, aby dala Jillian šanci všimnout si Baileyina zvláštního chování, Bailey donesla talíře a stříbro na terasu a rozložila velký terasový stůl. Marcus už rozjel gril a stíral rošt, ale když se na ni podíval, zarazil se a chvíli ji studoval.

„Cítíš se dobře, Bailey?“

„Jasně. Proč?“

„Já nevím. Vypadáš… jinak.“

„Jo?“ Pak odvrátila pohled i od Marcuse. Tohle bylo zkrátka příliš bolestivé pro dokonale pravdomluvnou osobu a skrývače tajemství v ní.

Prostě bude muset vzít Macy na procházku, aby unikla tomu tlaku a v momentě, kdy položila poslední jídelní sadu, zakřičela na Macy a seběhla schody verandy, aby se setkala s králíčkem Energizerem sama. Vedla Macy po boku domu a hodila jí klacek, aby se za ním pustila, zatímco ona se courala. Když zvládly cestu k přední části domu, Michelle a Jason zrovna zastavovali.

„Jak je, kamarádko?“ křikla na ni Michelle.

„Jak-uh,“ ozval se chichotající se hlásek Abigail, když ji Michelle zvedla z autosedačky.

„Nic moc. Jsem ráda, že jste mohli dorazit.“

„Samozřejmě, že jsme dorazili.“ Předala Abigail Bailey, když rychle políbila Bailey na tvář. Sklonila se na podlahu a popadla kastrol, který přinesla s sebou, zatímco Jason obcházel auto směrem k nim.

„Takže, co je to, Samvěde Křepelko (pozn. postava z Pána prstenů), poslední dobou s tebou?“ dívala se na ni Michelle podezíravě.

Bailey pokrčila rameny, zatímco přemýšlela, o čem to sakra její kamarádka mluví a zároveň se snažila rozluštit Abbyin bezpečný slang.

„Minulý týden jsem ti dvakrát volala a Dare říkal, že už spíš.“

„Oh, říkal mi, že jsi volala.“

„Bay, bylo osm večer. Co jsi, třicítka, která se chová jako osmdesátka?“

Oy… Bailey si nebyla jistá, jestli to dokáže o moc dýl utajit. Tohle ji prostě možná zabije. „Jen únava. To je všechno. Moje nová práce dokáže být trochu namáhavá,“ pokusila se.

„Mm-hmm. Můžeš běhat gazzilion mil a dávání knih do polic tě vyčerpá? O tom pochybuju.“ Uculení říkalo, že Michelle jí to nežere.

„Uhh… Dovnitř? Jillian umírá touhou, aby viděla Abby.“ Bailey rychle odcházela a nedala tak Michelle další šanci, aby se jí vyptávala.

V momentě, kdy vešli do domu, Jillian vypískla a utíkala do haly a zvedla Abigail Bailey z náručí.

Jillian vyrazila ke kuchyni, ale pak se zastavila a otočila se. „Chci jednu z těchto.“ Štípla Abigail do tváře, když se usmívala na Bailey.

„No, medicínská technologie urazila dlouhou cestu,“ okomentovala to Bailey s úšklebkem, když ji Jillian poplácala po paži.

Příštích deset minut Bailey sledovala hodiny a čekala, až uslyší otevření předních dveří a modlila se, aby jí nikdo další neřekl nic usvědčujícího. Když konečně uslyšela přední dveře, seskočila z barové stoličky, na které seděla, a odběhla, aby se s ním setkala.

„Vidím, že máme společnost. Zapomnělas mi říct, že dnes večer hostíme?“ Díval se na ni.

„Nee. Neřekla jsem ti to záměrně.“ Postavila se na špičky a krátce ho líbla na tvář.

Uchechtl se. „A proč máme dnes večer společnost?“

„Prostě jsem si myslela, že bychom možná mohli vyzradit to tajemství spolu.“

„Teď se mi ten nápad líbí.“ Sklonil se a políbil ji, a když jeho polibek rychle neskončil, tiše zasténala.

„Máme… společnost,“ zamumlala přes rty, které byly pořád drcené těmi jeho.

„Dare!“ Ozval se Abigailin pištivý hlásek a v tu chvíli konečně uvolnil její rty. Dřepl si, když mu Abiagail běžela do náruče a zhoupl ji, aby si ji usadil na bok.

„Můj oblíbený malý munchkin (pozn. příšerka).“ Líbnul ji na čelo. „Kde máš taťku? Potřebuju s ním mluvit o rybářském sobotním turnaji.“ Pohlédl na Bailey.

„Nemůžeš dorazit?“

„Nejsem si jistý. Musím teď pracovat do poledne. A nemůžu si vzpomenout, kdy ten turnaj začíná.“ Zamračil se na ni.  

Třela mu spodní část zad, zatímco šli ke kuchyni, a když se mu Abigail vyšplhala z náruče a vyběhla z místnosti za Macy v závěsu, Darren ji rychle políbil a pak zamířil na terasu, kde byli Marcus s Jasonem.

Ve chvíli, kdy byli usazení kolem velkého stolu na terase, stmívalo se a nebe vykukující přes vršky stromů bylo růžové. Venkovní krb byl zapálený a ohříval chladný vzduch kolem nich, a jak se na ni Darren koukal z místa naproti přes stůl, mrkl na ni.

„Tak já myslím, že Bailey má něco, co vám chce říct,“ vyjádřil se docela bezstarostně.  

Bailey si právě nacpala do pusy velké sousto pečené brambory, a jak bojovala s tím, aby ji sežvýkala a spolkla s očima od stolu, které ji sledovaly, Darren se uchechtl.

Zavrtěla hlavou a hodila do sebe velký lok vody, a když si konečně vyprázdnila pusu, hodila to hned zpět na něj. „Ne. Nic mě nenapadá. Možná ty máš něco, co chceš říct?“

Pak všichni moment zírali na Darrena a on hravě pokrčil rameny. Když si k ní na klín vlezla Abigail s panenkou a chovala ji v náručí, koukla se na Bailey.

„Děťátko?“ Poplácala panenku vepředu po tváři a Bailey přikývla, přičemž se zasmála. Nemohla by to naplánovat líp, i kdyby se snažila.

„Ano, Abigail Sue. Děťátko.“ Pak vzhlédla, aby viděla Darrena, jak se na ni usmívá.

„Děťátko.“ Řekl to jednoduše, zatímco ji sledoval a jak se pozornost všech přesouvala mezi nimi, byla to jeho matka, kdo zareagoval jako první.

Zalapala po dechu a pak si zakryla ústa.

Další reakce přišla od Michelle, která se natáhla přes stůl a sevřela jí zápěstí. „Ale prdlajs.“

„Neslušné slovo,“ vynadala jí Abigail.

„Promiň, miláčku. Ty joudo!“

Bailey na ni jen zírala. Michelle nikdy nebyla moc dobrá ve filtrování své pusy a od té doby, co došla k závěru, že předávat svému dítěti nadávky je nevhodné, Michellina sprostá slova se stala skoro nedešifrovatelnými.

„To v Michellině mluvě znamená, gratuluju,“ vyjádřil se Jason, který poplácal Darrena po zádech, a když Abigail pohlédla na Marcuse, bylo to, aby viděla, jak se mu lesknou oči. Rychle si setřel slzu a pak zůstal potichu, zatímco lehce pokývl.

Skoro se objímali k smrti, když všichni o hodinu později odcházeli. Ale když zavřeli dveře za Darrenovými rodiči a byli konečně sami, usmála se na něj.

„Nevadí ti, že jsem všechny pozvala?“

Zavrtěl hlavou.

„Jen jsem jim to chtěla říct společně, než bych měla šanci, abych si to nechala vyklouznout sama.“ Nesměle se na něj usmála a on jí přejel zadní stranou prstů po tváři, zatímco se na ni usmíval.

„Mohla bys mi vynahradit, že jsi na mě vyskočila s hosty na večeři.“

„A tu bych mohla přísahat, že jsi právě řekl, že je to v pohodě,“ dělala si legraci.

„Chci se znovu pokusit se milovat. Dr. Halady doporučila teplou koupel, hodně předehry a jinou polohu.“

„Jéžiš. Způsobuješ, že to zní tak klinicky.“

„Na tom, co ti budu dělat pusou, prsty a ptákem nebude nic klinického. Teď mi řekni. Jsi pro?“

„Nech mě přemýšlet. Teplá koupel a hodně předehry.“ Nechala si ukazováček spočinout na rtech, jak předstírala, že zvažuje jeho návrh.

„Dostaň svůj zadek nahoru.“ Plácl ji po zadku a následoval ji nahoru do koupelny.

Té noci vyzkoušeli všechna doporučení Dr. Halady, a jak Darren ležel za jejím tělem, zatímco ležela na boku, postrčil jí vrchní nohu dopředu a šťouchal mezi vlhké záhyby její oteklé a strádající kůže. Byla promočená díky neuvěřitelnému orálnímu sexu, který neskončil, dokud se dvakrát neudělala, a když se do ní ponořil v nehlubokém průniku, zasténala.

Byla ze sebe po té noci onehdy trochu zklamaná. Necítila ani tak bolest, jako se spíš cítila… nepohodlně. Byla s ním zvyklá na určité množství bolesti – rozhodně té dobré. Darren byl velký muž v délce i šířce a vždy tlačil na její limity, ale jeho velikost ji zanechala s pocitem, že je tak přespříliš plná, že se cítila, jako by jí měly explodovat vnitřnosti. Bolest zad, kterou měla tehdy celý den, pulzovala, když do ní onehdy vstoupil. Zatímco její záda byla pořád trochu rozbolavělá, brala to polehku a konečně si pomyslela, že její svaly uvolňují svoje napětí.

Pomalu do ní šťouchl, s každým kontrolovaným přírazem vstoupil hlouběji a držel jí ruku na břiše, zatímco se boky houpal proti jejímu zadku. Nechtěla být devět měsíců bez milování se svým manželem – ne když byli zvyklí milovat se skoro každý den v týdnu. Nechtěla to pro sebe o nic víc, než to nechtěla udělat jemu.

„Jen se uvolni, zlato,“ mumlal jí u ucha. „Řekni mi, jaké to je.“

Přikývla, když šťouchl trochu hlouběji. „Jsem v pohodě,“ zašeptala a on se zanořil ještě dál. Mohla cítit tu plnost, ale nebylo to nepříjemné. Tato pozice mu bránila ponořit se do ní tak daleko, jak mohl, a zatímco jemně roloval boky, sténala. Položila ruku na vrch té jeho a postrčila si jeho prsty k pohlaví. Zasténal, když jeho prsty vklouzly mezi pysky.

Hrál si s ní a ona nechala svoje prsty, aby si pohrávaly s těmi jeho, zatímco oba stimulovali její potřebu a pak jeho prsty zatlačily ty její níž k místečku, kde se jejich těla setkávala. Mohla cítit jeho dotek přímo spolu se svým na napjaté kůži jejího vstupu a ten pocit dotýkat se jeho penisu, když jí pevně a jemně klouzal do těla, stačil na to, aby jí vytlačil z hrdla kletbu.

„Líbí se ti to, že,“ zašeptal.

„Ano,“ zanaříkala. Sakra že ano, líbilo se jí to.

„Jsi kolem mého ptáka tak kurevsky těsná.“ Zalapal po dechu.

Naslouchala jeho ústům. Milovala poslouchat ho. Neměla zdaleka takovou odvahu jako on, aby otevřela pusu a nechala svoje myšlenky vyhrnout se ven, když měli sex. On na druhou stranu nikdy nic nezadržoval. A narovinu, byl v tu chvíli docela jemný nejen se svým tělem, ale i se svými slovy. Bylo jí to jedno. Všechno ji to vzrušovalo. Líbilo se jí to krocení, které ukazoval u obojího. Ve skutečnosti to byla obava, co pohánělo jeho něžnost, na kterou v tu chvíli tolik reagovala.

Když vytáhl jejich prsty zpět nahoru k ztvrdlému vrcholku jejího klitorisu, ona byla tou lapající po dechu, a zatímco držel její prsty, nutil je kroužit a dráždit ty nervy přesně takovým způsobem, jak chtěl. Zanaříkala, jak se blížila k okraji, a když jeho boky přirazily rychleji, posunul se jen trošičku hlouběji. Mohla cítit tlak v zádech, a jak se tvořilo její vzrušení a jeho průniky zrychlily, ten tlak se zvýšil.

„Ahh…“ zavzdychala, jak jí to napětí a plnost pulzovaly slabinami.

„Oh, Bože, ubližuju ti,“ vydechl ta slova.

„Ne… ne, prosím, nepřestávej,“ prosila, když jeho boky na moment zpomalily.

Ale pak znovu přirazil, ani na moment se neposunul hlouběji, ale znovu a znovu se zanořoval a ustupoval. Jeho prst, její prsty vířily a hladily její pevné poupě, dokud se neudělala a nevykřikla v tom samotném momentě, kdy jeho tělo ztuhlo a on se v ní křečovitě stáhl.

  „Lepší?“ zeptal se.

Přikývla. Záda ji pořád trošku bolela, ale nebylo to to, co by nazvala bolestí. Vytáhl se z jejího těla a nechal ruku sjet dolů, aby jí jemně stiskl v pase.

„Můžu říct, že tě ta záda pořád trápí.“ Třel je, netiskl silně, ale pomalu zpracovával její svaly.

Přikývla. „Jen trochu. Je to lepší, myslím.“ Zavřela oči, když jí jeho prsty hladily a tišily její bolest a brzo mohla cítit, jak se její tělo uvolňuje do nejpříjemnějšího snění o nich. Mohla vidět dětský pokoj.  Byl to rezervní pokoj přímo přes chodbu, ale i když se její mysl zpomalila, věděla, že je pořád vzhůru. Ještě nespala, ale její myšlenky byly tak zaměřené na tuhle představu. Mohla cítit vůni dětského mléka a pleťového krému. Vonělo to přesně jako Michellin dětský pokoj, ale když si představila, že jde do vlastního dětského pokoje, nebyla to sladce se usmívající Abigail, koho viděla v postýlce.

Byla to tmavovlasá holčička.

Měla Darrenovy teple kaštanovohnědé lokny, Jessiny záviděníhodné rty, a když otevřela oči, byly to Baileyiny vlastní jasně modré oči, které viděla, že se na ni koukají zpátky. Byla krásná. Byla jí. Byla Darrenem. Byla součtem všech jejich částí – každičkým kouskem jejich společné historie srolovaným do ohromujícího malého balíčku, který neznázorňoval nic z jejich minulé ošklivosti a znázorňoval všechno z jejich krásy.

Byla jejich dítětem.