SF - PROLOG

Překlad: Marta

Milá Daisy,

Váha: 44,5 kg

Kalorie: 2000

Tohle je můj první dopis pro tebe, no, mám na mysli první zápis do deníku.

Protože jsi mě opustila, opravdu nevím, ke komu můžu mluvit, takže jsem se rozhodla, že budu dál mluvit s tebou….prostřednictvím pera a papíru. Místo nočního chatování na telefonu o našem pokroku budu k tobě mluvit tady. Řeknu ti o mé váze, kolik kalorií jsem snědla…tak jako před tím.

Ale nic není jako předtím, že?

Není to to samé. Tenhle kontakt zdaleka nestačí, ale je to vše, co mám… vše co mi z tebe, Daisy, zbylo, z mé nejbližší přítelkyně.

Sedím tady teď pod spalujícím letním sluncem, ve stínu obrovské borovice…vedle tvého hrobu. Tvůj hrob, Daisy! Jak se to mohlo stát?

Přejíždím rukou přes krásně lesklý černý žulový náhrobek, sleduji okraje nápisu:

‚Ukrývá slzy, ale sdílí své úsměvy‘

To jsi byla ty, Daisy, usmívající se na povrchu, ale pod tím příliš křehká pro tento svět. Nikdy jsi to nedala najevo, vždy usmívající se přes bolest. Nosící svou masku, která říkala světu, že jsi v pořádku, ale celu dobu jsi uvnitř umírala.

Vím to, protože tuhle masku nosím také.

Vždycky jsi byla moje skála, jediná osoba, na kterou jsem se mohla spolehnout. Ale nechala jsi mě tady samotnou a já jsem bez tebe ztracená. Bez tebe neznám své místo na tomhle děsivém světě plném bolesti, s tím neustálým tlakem být perfektní.

Nikdy to takhle nemělo být. Měly jsme tímhle životem projít společně, zachraňujíc se navzájem. Ale stejně jako květina tvého jméno, jsi na chvíli prospívala, ale příliš křehká vydržet, jsi uschnula a zemřela.

Tvoje poslední slova ke mně byla, žij za nás obě. Dělat to, co mě děsí a vážit si každého dne. A zkusím to. Slibuji, tento rok, zkusím to. Ale temné myšlenky už sužují mojí mysl. Nejistota mě straší každý den.

Nevím, jak se zbavit těchto strašných myšlenek…. Jeho strašných slov.

Ten hlas je v mé mysli tak silný a jen ty bys rozuměla, jaké to je. Bojím se bez tebe, že vyhraje. Bojím se tady bez tebe, že tenhle neúprosný boj prohraju. Bojím se, bez tebe, že poslechnu jeho slova a najdu sebe sama padající do železných spárů svého největšího strachu.

Oh, Daisy, sedím tady v tichém a klidném hřbitově a část mě si přeje, abych byla tam v nebi s tebou. Nejsem si jistá, jestli jsem dost silná tohle unést, dokonce i teď, se mi hlas posmívá a dráždí mě z nejhlubšího zákoutí mé mysli.

Jsi nechutná.

Jsi trnem v oku, říká mi bez přestání dnem i nocí, trhá mě od mých snů a tlačí na mě, abych se jich vzdala. 

Daisy, obávám se, že bez tebe ve svém životě se rozpadnu… znova.