UJ - PROLOG

Překlad: Dráža
Kor.: Evička,Viki

Při pohledu na svůj odraz v zrcadle naproti mně se přikrčím. Moje vlasy jsou katastrofa, pod očima mám váčky a noční košile, kterou mám, není ani jedna z těch roztomilých, které obvykle nosím. Dala mi jí moje sestra December, jako vtip, ale občas jí nosím, protože je pohodlná, i když je pro ženu třikrát starší.

Položím lokty na stůl před sebou, zajedu si prsty do vlasů a odtáhnu si je z tváře.

„Nenávidím muže,“ zašeptám do prázdné vyšetřovací místnosti, kde mi před více než hodinou řekli, abych čekala, poté, co mi policie vykopla dveře a vytáhla mě z postele.

 Zvedla jsem pohled, znovu jsem se podívala do zrcadla a přísahala si, že kdykoli se dostanu z tohoto nepořádku, do kterého mě můj bývalý přítel přivedl, naučím se, jak se stát lesbičkou i když si nejsem jistá, jestli je to skutečně možné.

„June Mayson.“ Pohlédnu přes rameno na otevřené dveře za mnou a oči se mi setkají s mužem, který mi připomíná mého tátu.

Vypadá, že mu je kolem čtyřicítky a je jedním z těch mužů, ke kterým byl čas laskavý. Je dobře stavěný s tmavými vlasy, které jsou zkrácené a rozděleny na stranu. Oči má modré, tmavé řasy a opálenou pleť.

„Jsem důstojník Mitchell a tohle je důstojník Plymouth.“ Kývne za ním a je následován mužem, který musí hrát roli „špatného policajta“, soudě podle toho jak se mračí a pohledu, který mi dává, když se naše oči setkávají.

K němu čas tak laskavý nebyl. Vypadá to, že si užil příliš mnoho piv. Břicho má kulatý a kůže nevypadá zdravě, ve skutečnosti vypadá nažloutlá.

Přikývnu, překřížím si ruce na hrudi a přejíždím si dlaněmi po holé kůži mých bicepsů, které jsou chladné z chladného vzduchu, přicházejícího z klimatizace nade mnou.

„Chtěla by, jste něco k pití?“ zeptá se důstojník Mitchell, když vejde plně do místnosti.

Potřesu hlavou a zamumlám: „Ne, děkuji.“

„Horká čokoláda?“ Nabízí a já cítím, jak mě v očích pálí slzy. Od chvíle, kdy jsem byla malá, vždy když jsem měla špatný den, můj táta mi nabídl horkou čokoládu.

Jeho horká čokoláda má magickou moc, které vždy dala vše do pořádku, ale pochybuji, že by horká čokoláda na policejní stanici měla stejný účinek.

„Ne, díky. Jen bych chtěla vědět, proč jsem tady,“ řeknu mu, když si sedne na kovovou židli přede mě a položí na stůl mezi nás silnou složku.

„Mohli bychom tu nějakou chvíli pobýt, slečno Mayson, takže bych byl rád, kdyby jste měla pohodlí,“ říká jemně. Podívám se na důstojníka Plymoutha, který se opírá o zeď a pak zpátky k němu.

„Nechci být hrubá, pane Mitchelli, ale opravdu bych se chtěla dostat k věci. Mám za několik hodin školu a opravdu se tam potřebuji dostat včas.“

„Obávám se, že dnes budete pravděpodobně ve škole chybět, slečno Mayson.“

Zavřu oči, pomalu je otevřu a zeptám se: „Můžu dostat nějaký svetr?“

Důstojník Plymouth si překvapivě sundá sako, přejde ke mě a položí mi ho kolem ramen.

„Děkuji,“ zašeptám k němu a oči se mu kolem okrajů změkčí. Odtáhnu od něj oči a pohledem se vrátím k důstojníkovi Mitchellovi.

„Jak dlouho znáte Lanea Diago?“ zeptá se důstojník Mitchell a já si poposednu.

„Nikoho s tímto jménem neznám,“ řeknu mu a on otevře složku a vytáhne pár fotek mého bývalého přítele Aarona a rozloží je přímo před mnou. Každá z nich byla vyfocena, když jsme byli pár, dokazující, že jsme byli sledováni více než několikrát. Přichází do mého bytu… líbá mě venku u auta… v obchodě, jdeme za ruce po ulici… v kině… na večeři… všechno co normální pár dělá.

„Myslíte Aaron?“

„Takhle ti řekl, že se jmenuje?“ zeptal se a já přikývla.

„Znám ho asi rok,“ zašeptám, znovu klesnu očima k fotkám a uvědomuji si, že ho vlastně neznám, protože jeho jméno není ani Aaron.

„Jak dlouho jste spolu chodili?“ zeptá se a oči mi opět klesají na fotky.

„Byli jsme spolu asi čtyři měsíce. Před měsícem jsem se s ním rozešla,“ řeknu mu popravdě, když do mě nečekaně udeří pocit smutku. Nebyla jsem do Aarona – neboli Lanea zamilovaná.

Dokonce to tomu ani nebylo blízko. Ale záleželo mi na něm a věřila jsem, že mu na mě záleží zrovna tak. To bylo do doby, dokud mi neposlal textovku s tím, abych se s ním setkala u jeho domu.

Když jsem se tam dostala, jeden z jeho spolubydlících mě nechal vejít dovnitř a já jsem ho našla v jeho pokoji se Susie Detrei s ústy kolem jeho ptáka, což dokazovalo, že jsem se v něm mýlila.

„Byli jste si blízcí,“ říká důstojník Mitchell a já přikývnu, protože jsme byli, nebo jsem si myslela, že jsme.

„Můžete mi říct, kdo to je tenhle muž?“ zeptá se a vyndá fotku bratrance Aarona-Lanea, nebo alespoň je to ten chlapík, o kterém mi řekl, že je jeho bratranec, když mi ho představil.

„Aarona… myslím Laneho bratranec Codyho. Žije v Mississippi.“

„Nezaslechla jste někdy něco, když spolu mluvili?“

„Zaslechla, jak spolu mluví?“ zeptám se, když se podívám na fotku Codyho a Lanea, kteří sedí v baru. Lane drží v ruce láhev svého oblíbeného piva a Cody má krátkou, širokou sklenici s tmavou tekutinou a ledem na baru před sebou, ruku má omotanou kolem něj a něčemu se spolu smějí.

„Neslyšela jste je mluvit o něčem neobvyklém?“ Objasňuje a já zavrtím hlavou.

„Ne.“

„Jste si tím jistá?“

„Možná, že když mi řeknete přesně, proč jsem zde, mohu vám dát informace, které hledáte.“

„Strýc Lanea Diaga je jedním z největších distributorů nelegálních narkotik v Alabamě, Kentucky, Tennessee, Mississippi, Georgii a Jižní Karolíně.“

„Co?“ zašeptám, když se moje oči soustředí na jednu z fotek Lanea a mě, kde stojíme před mým pokojem.

Měla jsem na sobě krátké, barevné letní šaty a zlaté sandály a Lane měl černé kapsáčové šortky a obyčejný bílý tričko. Hlavu má nakloněnou směrem k mé, já mám ruku na jeho hrudi a jeho je obalená těsně kolem mého boku. Bylo to naše třetí rande a náš první polibek. Čekala jsem celou věčnost, než s ním půjdu na rande, protože jsem nebyla připravená na nějaký vztah. Nakonec, protože byl tak vytrvalý, jsem to vzdala. Ptal se mě, pokaždé když jsme se viděli a byl vždycky dramatický v způsobu, jakým se ptal, o čemž jsem si tehdy myslela, že je to trochu roztomilý.

„Viděla jste někdy…“

„Nikdy jsem nic neviděla,“ přeruším ho.

„Lane ani nekouřil mařenu a téměř každý, koho znám jí kouří,“ zašeptám, odtáhnu oči od fotky a podívám se na něj.

„Vy dva jste spolu byli hodně. Dostávala jsi to od něj nebo kupovala.“ Přešel hromadou fotografií a vytáhl jednu, na které jsem já zaparkovaná za domem a čekám na Lanea. „Moji muži vás viděli víc než jednou.“

„Kamarádům doma,“ řeknu mu, najednou se mi těžce dýchá.

„Když mě požádal, abych ho vyzvedla u nějakýho kamaráda, vyzvedla jsem ho, nebo ho odvezla, když jsme šli ven, udělala jsem to. Ale nikdy jsem nebyla svědkem toho, že by udělal něco nelegálního.“

„Chápete, že můžete jít do vězení, pokud zjistíme, že jste použila nějaké peníze, které vydělal z prodeje drog na věci pro sebe?“ zeptá se důstojník Plymouth a překříží si ruce na hrudi.

Směju se, zakryju si tvář rukama a položím hlavu na stůl, zatímco se snažím vzpamatovat. Pravděpodobně bych se neměla smát, ale je to, buď smích, nebo pláč.

„Co vám na tomhle přijde vtipné?“ zeptá se důstojník Plymouth a já zvednu hlavu, abych se na něj podívala.

„Více než jednou jsem někde platila za nás oba. Dokonce mě několikrát požádal o peníze na benzín. Nikdy, ani jednou, jsem si od něj nevzala peníze a to ani na kafe,“ řeknu mu a jeho oči přejdou k důstojníkovi Mitchellovi, který mumlá: „Kurva.“

„Před měsícem mě podvedl a od té doby jsem s ním nemluvila,“ řeknu mu a on zavrtí hlavou.

„Máme časové záznamy s telefonními hovory mezi vámi dvěma za poslední měsíc.“

„Podíval jste se někdy na to, jak dlouho tyto hovory trvají?“ zeptám se, protože vím, že kdyby to udělal, věděl by, že jsme spolu vlastně nemluvili.

„On volal. Zavolal znovu a znovu. Nakonec jsem to musela vzít, abych mu řekla, aby mi přestal volat. Nechtěla jsem s ním mít nic společného před měsícem a určitě s ním sakra nechci mít nic společného teď.“

„Další zasraný zátaras,“ zasmál se důstojník Plymouth a já k němu otočím hlavu.

„Omlouvám se. Přísahám, že kdybych něco věděla, pomohla bych vám, ale nic nevím. Lane mi nikdy nic neřekl a jsem si sakra jistá, že jsem nic neviděla. Kdybych něco viděla, tak už bych o tom řekla mému strýci.“

„Jste si jistá, že jste nic neviděla a nic neslyšela?“

„Jsem si jistá,“ řeknu mu, přejíc si, abych něco věděla, ne proto, že jsem krysa, ale protože vím, co mohou drogy s lidma udělat.

Vím, že ne všichni umírají z užívání drog, ne všem jde jejich život do prdele z jejich užívání, ale moje spolubydlící se během prvního ročníku na vysoké škole předávkovala a zemřela po tom, co se změnila v úplně jinou osobu. Někoho, koho jsem neměla moc ráda. Někoho, komu jsem nemohla věřit.

Takže neexistuje žádný způsob, jak bych někdy chránila někoho, kdo je zodpovědný za dodávku drog, bez ohledu na to, jak moc by mi na něm záleželo.

„Byla byste ochotná se dostat zpět do kontaktu s Lanem?“ zeptal se důstojník Plymouth, který přilákal mou pozornost. Srdce mi při té myšlence vyletí do hrudi, ale nemám šanci odpovědět, protože někdo bouchne do zrcadla přede mnou, což způsobuje, že můj odraz se stává směšným.