Priceless - 16. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

BRANDT

Jsem asi ten nejdebilnější čurák na zemi.

Nejen, že jsem políbil svou nejlepší kamarádku, ale zatraceně jsem ji vsával do sebe. Ochutnal jsem zakázané ovoce a byla to ta nejsladší chuť, kterou jsem kdy okusil. Na oplátku se do mě nadobro otiskla.

Vážně, jak jsem mohl políbit jinou ženu bez toho, abych ji porovnal se Sarah? Kdyby…

Kuuuurva. To nebylo dobré.

Co když chtěla víc? Dal bych jí to, ale pak bych ji ztratil a to jsem nechtěl. Sarah byla má stálice, když se vše hroutilo. Byla pro mě hlasem rozumu, když jsem byl nerozumný. Byla prostě…tady, pokaždé pro mě, kdykoli jsem ji potřeboval. Důvěřoval jsem jí víc, než komukoli na planetě, ale v jedné věci jsem jí důvěřovat nemohl. S tou jsem nedůvěřoval nikomu.

Měla mé srdce, ale nedokázal jsem jí svěřit své obavy. Příliš jsem se za ně styděl, proto jsem se jí s nimi nechtěl svěřit. Strašně jsem se bál, že by se kvůli tomu ode mě odvrátila.

„Je to DMO, že?“

Nadskočil jsem a zjistil, že mě Julianna sleduje při drhnutí podtácků.

Vnitřně jsem se zašklebil, že jsem se rozhodl jít s ní na rande, protože jsme den na to měli společnou směnu. Prostě to nebylo to nejchytřejší. Ale rozhodování mi poslední dobou moc nešlo.

Byl jsem blbý, že jsem se po vyzvednutí Sarah nevtrhl k Sethovi.

Ten debil byl mazaný. Když jsem dnes šel k 5A, nikdo mi neotevíral. Ale určitě tam někdo byl. Ten malý pičus se mě příliš bál.

Měl by.

Přál jsem si ho praštit do obličeje, abych nemusel myslet na to, co jsme se Sarah včera udělali.

A to mi připomnělo, že Juli čekala na mou odpověď.

Sakra. Co mi to řekla? Zavrtěl jsem hlavou a zamumlal: „Prosím?“

„Tvá Sarah?“ řekla a udělala prsty srdce. Moje Sarah. „Má dětskou mozkovou obrnu, že?“

„Jo,“ řekl jsem pomalu. Podezíravě. „Jak to víš?“

Pokrčila rameny. „Má ji můj bratranec Benny. Ale chvíli mi trvalo, než mě napadlo, že ji má Sarah taky, protože ji má trochu jinou. Když se Sarah pohybuje, můj bratranec má při tom horší držení těla.“

Kývl jsem a pustil utěrku. „Asi má spastickou (křečovitá) DMO, což je běžnější typ. Sarah má dyskinetickou (vyznačuje se mimovolnými pohyby).“

„Ach. Neuvědomila jsem si, že jsou různé druhy.“ Otevřela myčku a zjistila, že ji včerejší směna nevyndala.

Tak začala vyndávat nádobí a řekl jsem: „U všeho jsou různé druhy.“

Zvedla obočí a zamumlala: „pravda.“ Otočila se, aby vyskládala sklenice a pak se otočila zpět. „Můj, ehm…Benny. Má problém s uvažováním a přemýšlením. Byla jsem překvapená, že je Sarah tak…“

„Je strašně chytrá,“ řekl jsem. „Jen 1/3 lidí s DMO má problém s uvažováním, nebo záchvaty. Sarah má záchvaty, ale myšlení jí problém nedělá. Popravdě minulý rok brečela, když dostala první C ze zatracené biologie.“

„Je na vysoké? Jaký studuje obor?“

„Programování. Oba letos na jaře absolvujeme.“

„Ach, taky studuješ?“ Juli se zarazila s hrnkem v ruce. „Na Ellamoru? Neříkej! Jsem v prváku, ale v kampusu jsem tě neviděla. Jaký studuješ obor?“

„Fyzioterapii.“ Vytáhl jsem další sklenice, abych jí pomohl.

Usmála se na mě a zeptala se: „Kvůli Sarah?“

Mrkl jsem. „To víš.“ Vždycky jsem byl fascinovaný, když jsem sledoval lidi pomáhat Sarah zlepšovat se.

„Hmm,“ řekla Juli zamyšleně a sledovala mě dělat svou práci. „Musíš ji znát dlouho.“

„9 let,“ řekl jsem. „Přijela do města s mámou a bratrem pár měsíce přede mnou, když jsem přijel žít s bratrem. Vlastně naši bratři tady oba byli barmani a tak jsme se seznámili.“

„Zmínila se o tom. Pracuješ v pondělí?“ Takovou změnu tématu jsem nečekal.

Zmateně jsem se na ni podíval. „Co?“

Smutně se na mě usmála. „Jen jsem přemýšlela, mám volno, a jestli taky nepracuješ…mohli bychom dokončit naše první rande.“

Otevřel jsem pusu a nebyl si jistý, co na to říct. Chtěl jsem se jí omluvit za to, jak minulé rande skončilo, ale odvedla mě od tématu otázkami na Sarah a teď…teď zavedla rozhovor tam, kam jsem nechtěl. Protože včerejší noc – se Sarah – mi popletla hlavu a nechtěl jsem s nikým randit.

Ale než jsem ji mohl odmítnout a omluvit se, někdo za barem řekl: „Vy jste si včera vyšli?“

Oba jsme se otočili a zjistili, že nás Colton poslouchal.

Zasténal jsem. „Ježíši, co ode mě chceš dneska, blbečku?“

Ukázal na mě prstem. „Nejsem tady kvůli tobě, brácho. Přišel jsem se podívat na budoucí matku mých dětí.“ Pak se zakřenil na mou spolupracovnici. „Takže ses ho zbavila, co? Je hrozně nudný, že? Věděl jsem to!“

Zamračil jsem se na něj a Julianna zasyčela: „Nejsem pro tebe žádná tvá budoucí žena, debile.“

Colton mrkl a vypadal ohromeně. Nečekal to od ní a zakoktal se: „Ehm…“ chvíli mu to trvalo, než se začal smát.

„I když je představa dělání dětí s tebou…zatraceně lákavá, já, ehm, ještě jsem ne –“

Zakašlal, poškrábal se na krku a zamumlal: „Nepraktická,“ než někdo řekl: „Coltone? Jsi to ty?“

Otočil se a podíval se na přicházející servírku, která si položila ruku na těhotenské břicho.

Můj malý brácha se rozzářil. „Ahoj, tady jsi. Veselé narozeniny.“ Vytáhl z kapsy krabičku s červenou mašlí a podal jí ji. „Tohle je pro tebe.“

Felicity se rozzářila a Juli přišla ke mně. Koutkem úst zamumlala: „Když říkal ty kraviny o mateřství; nemluvil o mně, že?“

Zašklebil jsem se: „Ehm…“

„Páni,“ zašeptala. „Stydím se.“

„Hodně se do Felicity v 10 zamiloval,“ snažil jsem se jí to vysvětlit.

Co mu Felicity pomohla s nočními můrami, dával jejímu manželi čočku, jak mu ji ukradne. A i když s ní nemilosrdně flirtoval, měl jsem pocit, že v ní vidí spíše matku, než budoucí matku svých dětí.

„Ví, koho si Felicity vzala, že?“ zeptala se Juli, jako kdyby si kvůli němu dělala starosti. Měla k tomu důvod. Knox byl velký zkurvysyn, který vypadal strašně nepříjemně, k tomu profesionálně boxoval.

Zasmál jsem se. „Jo, ví to.“ A nikdy se nebál Knoxova zamračeného pohledu. Měl koule z čisté oceli.

„Ty,“ řekl jsem mu. „Ztrať se, brácho. Budeme otevírat.“

Mávl na mě, abych sklapl, ale že mě taky slyšel. Pak objal Felicity na rozloučenou, otočil se k baru a podíval na Juli.

Ukázal na ni prstem a mrkl.

„A ty…nemysli si, že jsem na tebe zapomněl. Chci být otcem tvých dětí, panenko. Jednou, však uvidíš, že se to stane.“

Julianna se musela pořád stydět; protože mu na to nic neřekla. Jen jej sledovala odcházet a podivně se při tom tvářila, jako kdyby se snažila přijít na to, proč se tak choval. Ale pak si všimla, že jsem ji při tom sledoval a zavrtěla hlavou, než převrátila oči. „Je vždycky tak otravný?“

Zakřenil jsem se. „Vždycky.“

„Smůla,“ zamumlala, než si odkašlala a zadívala se na mě.

„Takže co to pondělí,“ řekla a zakřenila se na mě.

Zašklebil jsem se, zavrtěl hlavou, podíval se ke dveřím a přál se, abych měl co na práci. Žádní zákazníci se neobjevili.

„Já…omlouvám se,“ řekl jsem, otočil se k Juli a zašklebil se. „Jsem domluvený se Sarah, abych jí pomohl kvůli tomu včerejšímu podělanému rande.“

A…když jsem to řekl, uvědomil jsem si, že Juliino rande nedopadlo o nic lépe, než u Sarah. Bude mě nenávidět.

Překvapivě se na mě usmála. „Ach, to je od tebe milé. Už jsi zjistil, co jí provedl?“

Ztuhl jsem a zatnul zuby. „Jo, on, ehm…“ nemohl jsem jí říct pravdu; Sarah by se styděla. „Řekl jí něco nevhodného. Nic velkého. Ale pošramotilo jí to sebedůvěru, takže…“ Jo. Chtěl jsem do toho vstoupit a vše zlepšit.

Jako jsem si to myslel i včera, když jsem předpokládal, že jí první pusa pomůže.

Pomohla jí?

Byl jsem zatracený idiot.

Asi bych si to měl se Sarah vyjasnit, protože ta pusa…zatraceně, ta pusa mnou otřásla, prahl jsem po ní a chtěl víc. Nemělo se to stát. A když ji brzy uvidím, bude to nebezpečné.

A toužil jsem po dalších chvílích strávených s ní. Zároveň jsem jí chtěl pomoci se sebedůvěrou. Tak seru na nebezpečí. Zítra večer bude Sarah moje.

***

V pondělí ráno jsem se osprchoval a převlékl se do džínů a pohodlného trička, když se do mého pokoje zatoulalo dvouleté batole.

„Chceš si se mnou hlát, Blante?“ zeptal se můj synovec Beau a smutně se na mě díval svýma modrýma očima.

Byl tak roztomilý a nechtěl jsem ho odmítnout, ale chtěl jsem jít k Sarah. Nemluvil jsem s ní od toho polibku, ale věděl jsem, že je již doma po doučování v centru.

„Promiň, chlapíku.“ Zvedl jsem ho a hodil na postel, kde začal skákat. „Musím jít za Sarah.“

Oči se mu rozzářily. „Chce si Salah hlát?“ zeptal se. Musel do ní být zamilovaný, protože ho vozila na klíně. A vždycky jezdila rychleji, když ji o to poprosil.

Ale: „Ne, promiň. Dneska ne. Kde je Colton? Vsadím se, že si s tebou bude chtít hrát.“

„Cole odešel,“ řekl Beau a pořád skákal.

Převrátil jsem oči a zajímalo mě, jestli tady Colton vůbec některou noc spal, když měl zaracha. Asi ne. Grázl. Věděl, že mu nic neudělá. Aspen byla tak měkká, když šlo o nás. A i když Noel mohl vrčet, jak chtěl, tak byl to samé.

To proto jsem asi pořád ve 22 naživu. Pohodově si tady žiju na to, abych se přestěhoval, i když to brzy zastane. Beau dostane můj pokoj a Noel s Aspen si budou moci přestěhovat z ložnice jeho postýlku. Ale jsem tady doma. Je to první místo, kde jsem se cítil být jako doma. Řekněte si, že jsem sentimentální, ale nechtěl jsem opustit domov. Kromě toho je odtud univerzita jen kousek. Ještě nemám důvod se stěhovat.

Myslím, že Noel a Aspen chápou mou potřebu zůstat; nikdy nenaznačili, že je čas odejít, i když jsem věděl…že bych si měl začít hledat svůj byt. Brzy budu muset dospět.

„Kde máš mámu a tátu?“ zeptal jsem se Beaua.

„Líbají se na gauči,“ řekl a pořád skákal.

Ježíši. Převrátil jsem oči. Vzali se před osmi lety a někdy se muchlovali jako novomanželé. Bylo to divné. Ale musel jsem přiznat, že kdyby Aspen líbala jako Sarah, nevinil bych Noela za to, že po ní skočil pokaždé, když měl šanci.

A proč jsem, kurva, myslel zase na Sarah a líbání? Bože.

„Hej, vy dva!“ zakřičel jsem ze dveří svého pokoje.

„Přestaňte se líbat a věnujte trochu pozornosti svému synovi, jo?“

Zafungovalo to. Oba se za chvíli objevili u mého pokoje.

„Co udělal nyní?“ zeptal se Noel.

„Nic.“ Strčil jsem si peněženku do kapsy a obul si tenisky.

„Je jen osamělý. Přestaňte se mu snažit udělat další sestru nebo bratra a hrajte si s ním. Musím jít.“

Vzal jsem si telefon, klíče a před odchodem políbil Aspen do vlasů.

Když jsem odešel, slyšel jsem Beaua zvát rodiče k tomu, aby skákali na posteli s ním. Neměl ponětí, jaké měl štěstí. Měl dva rodiče, kteří ho milovali a poskytovali mu stabilní domov. Noel byl skvělý bratr, ale byl ještě lepší táta.

Byl jsem rád, že Beau bude mít krásné dětství, než já. Nežárlil jsem na něj. Ale zajímalo mě, jaký ze mě jednou bude táta. Ne, že se jím někdy stanu. To bych se s nějakou ženou musel nejdříve usadit a kurva…

Znova jsem myslel na tu pusu.

Neměl bych být v její blízkosti. Měl jsem pocit, jako by mi tělo hořelo, když jsem se zastavil v kuchyni, kde jsem si vzal vše, co jsem potřeboval.

Celou cestu k ní domů jsem bubnoval prsty do volantu, mumlal si a snažil se dostat ze sebe nervózní energii. Nemohl jsem se dočkat, až ji uvidím.

Když jsem přijel, chtěl jsem se k ní vkrást oknem, ale rozhodl jsem se na to jít správně.

Chtěla první opravdové rande. No, tak ho dostane.