Priceless - 14. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

BRANDT

Vyložil jsem Juli a doprovodil ji ke dveřím.

Když jsem se vrátil, Sarah se dívala ven a ignorovala mě. To mě nasralo. Musí začít mluvit. Hned.

Posadil jsem se za volant, nastartoval, vyjel na silnici a zatnul zuby. Pak jsem to už nevydržel.

„Tohle,“ zavrčel jsem, když jsem zatočil do jejich ulice: „byl důvod, proč jsem o něm chtěl vědět víc, než tě vzal na rande.“

Odfrkla si a zamračila se na mě. „Nemám náladu na ty tvé řeči: já jsem ti to říkal.“

„To ale nechci.“ Snažil jsem se být v pohodě, ale byl jsem pořád mimo z jejího pláče a chtěl jsem toho bastarda zabít. Nebo alespoň vědět, co provedl. Ale nedokázal jsem ve svém hlasu potlačit ušklíbnutí, když jsem zamumlal: „Promiň, že jsem si o tebe dělal starosti.“

„No a mně promiň za to, že jsem chtěla jít na normální rande bez dalších dramatických scén, kdy bys ho kontroloval, nebo mu vyhrožoval.“

Bože, nesnášel jsem, když měla pravdu. „Možná bych to neudělal.“

Ale určitě jo, protože nebyla normální a obyčejná žena. Byla ta nejúžasnější bytost na světě. Věděl jsem, že bylo nepřirozené, jak moc jsem na ní byl závislý. Sarah byla k nezaplacení. Nemohl jsem si pomoct, prostě jsem ji musel chránit a vrčet na každého, kdo by jí vyhrožoval.

Nevěděl jsem, jak bych jí toto mohl říct; a byla rozhodnutá na mě tlačit.

„A to jsi přesně udělal,“ křičela. „Jsi tak kurevsky předvídatelný a ani to není vtipné. Miluju, že se o mě tak staráš, ale zacházíš při tom příliš daleko.“

Příliš daleko. Nic jsem neudělal! A nelíbilo se mi, co Seth začal. Zemře, to je jisté.

Zastavil jsem před jejich domem a snažil se uklidnit, protože hádání se o tom, co jsem udělal nebo neudělal, by nikam nevedlo. Pak jsem se k ní otočil: „Tak mi řekneš, co se stalo?“

„Naser si.“ Otevřela dveře, vystoupila a práskla jimi za sebou. Ale nedošla příliš daleko. Nedošla by domů a neměla dost síly na to, aby si vytáhla vozík.

Pevně jsem se chytil volantu a zavřel oči. Otevřel jsem dveře, šel ke kufru a ona se mezitím opírala o auto. Po celou dobu se objímala rukama a vyhýbala se mému pohledu.

Rozložil jsem křeslo, postavil jej na chodník a ujistil se, že bylo v pořádku.“

„Tvůj válečný vůz,“ odsekl jsem.

Zamračila se na mě a zamumlala: „Bastarde,“ pak se posadila.

Ušklíbl jsem se. „Nemáš zač, mimochodem. Bylo pro mě ctí tě zachránit ze zkurveného rande.“

Sarah mě ignorovala a bez rozloučení odjížděla. Ani mi neřekla, abych si nasral.

Sevřel jsem ruce do pěstí. Ještě to nebyl konec. Nenechám toho, dokud nezjistím, co Seth provedl.

Musela vědět, že za ní půjdu, protože odemkla dveře, vjela dovnitř a snažila se mi je zavřít před obličejem.

Chytil jsem je dřív, než by mi rozrazily nos a mračil se na ni, když projela kolem bratra, který seděl na gauči a sledoval něco v TV.

„Co se, sakra, děje?“ vykřikl, vyskočil na nohy a hleděl na svou sestru, která se na něj sotva podívala.

„Jdu do postele. Dobrou,“ zamumlala.

Mason se na mě pomalu zamračil. „Proč jsi ji přivezl domů ty a ne –“

„Nemám, kurva, tušení!“ zakřičel jsem na něj, měl jsem toho dost. Chtěl jsem do něčeho praštit. Hodně.

Ale Mason na mě zvedl ruku, abych ztichl. „Reese a děti už spí.“

„Kurva.“ Dal jsem si ruce v bok a snažil se uklidnit.

„Promiň. Prostě…napsala mi a požádala mě, abych ji vyzvedl. Neřekla mi, co se stalo a strašně mě to sere.“

Mason si začal dělat starosti.

„Něco se stalo? Na jejím rande?“ Otočil se, jako kdyby chtěl jít za ní a zjistit to sám, ale skočil jsem před něj. Pokud by se do toho vložil, nebylo by mě potřeba a nechci z toho být vynechaný.

Napsala mně. Tak jsem byl tady.

„To je v pořádku,“ řekl jsem. „Zjistím, co se stalo. Zvládnu to.“

Mason nechtěl, abych se k ní přiblížil a začal jsem panikařit. Kdyby řekl ne, co bych mohl udělat? Nemohl jsem se kolem něj protlačit a vletět do jejího pokoje. Měl jsem pocit, že by mi neotevřela okno, kdybych se k ní snažil dostat.

Podíval jsem se mu do očí: „Přiměju ji mluvit.“

Věděl, že mi může věřit. Už předtím jsem to zvládl. Věřil mi, tak váhavě přikývl a ustoupil mi. Spěchal jsem za ní a ještě za mnou zavolal: „Taky chci vědět, co jí provedl.“

To jsem slíbit nemohl a choval jsem se, jako kdybych ho neslyšel.

Když jsem přišel k jejímu pokoji, ulevilo se mi, že za sebou nezamkla. Vklouzl jsem dovnitř a našel ji sedět na posteli se zutými botami a pevně se držela matrace. Mračila se na mě.

„A nevyžvaň celý můj život bratrovi.“

Povzdychl jsem si a zavřel za sebou dveře. Nic jsem neřekl, posadil se vedle ní a oba jsme se dívali na dveře.

„Nevykecal jsem nic,“ řekl jsem nakonec a byl již klidnější.

„Snažil jsem se zklidnit vody, aby tady nevtrhl a nechtěl odpovědi. A není tady.“

Sarah se chvěla brada, když sledovala dveře, ale její bratr nevešel. Nakonec vydechla a tiše řekla: „Mrzí mě, že jsem si na tobě vylila vztek. Nezasloužil sis to.“

Pokrčil jsem rameny. „Nemáš důvod se omlouvat. Pokud jsi byla nasraná, měla jsi to ze sebe dostat.“

Odfrkla si a utřela nos. „Ale ne na tebe, když jsi mi se vším pomohl.“

„Hej, kvůli tomu tady jsem.“ Projel jsem si prsty vlasy a přál si, abych z ní vytáhl odpovědi. Ale Sarah byla tvrdohlavá. Čím víc jsem tlačil, tím víc se uzavřela.

Musím počkat, než bude připravená. Tak jsem tam seděl a čekal.

A kurevsky z toho šílel.

Asi o minutu později si utřela tvář a řekla: „Vím, že je to ode mě sobecké, ale…chtěla jsem vědět, jaké je to jít na rande. Dostat pusu. Šukat.“

„Co?“ to jsem nečekal.

Podívala se na mě a vůbec ji to nemrzelo, ani se nezastyděla.

„Mrzí mě to, ale byla jsem zvědavá. Všichni chodí na rande, líbají se…a mají sex. Proč ne já? Nechci umřít jako plesnivá, stará a seschlá panna.“

„Ach, cokoli. Je ti jen 22. To není –“

„Ale vzhledem k tomu, jak můj život rychle plyne,“ pokračovala: „nebude žádný sex. Ráda bych zjistila, jaké je to cítit orgasmus, ke kterému se nepřivedu sama.“

Tehdy jsem měl v hlavě prázdno. Jsem chlap, říkejte si, co chcete, ale dokázal jsem myslet jen na to, jak si to dělala.

Už jsem to dál nedokázal poslouchat a představoval si to. Její otevřené rty, zakloněnou hlavu, odhalený krk a prohnutý hrudník.

Sakra.

Byl jsem tvrdý jako skála. Představa masturbující Sarah…

Jo. Sakra.

Nikdy jsem si ji tak nepředstavoval. Dobře, myslel jsem na to, jistě. Byl jsem muž, ona žena a měl jsem hodně sexuálních fantazií. Ale nikdy jsem si nemyslel, že by na to myslela taky.

Nikdy nedělala oplzlé vtipy, nezmiňovala se o sexu, nekoukala po klucích. Předpokládal jsem, že si je vědoma toho, co lidé dělají, když jsou nazí a sami.

Dozvědět se to a zjistit, že masturbovala, mě trochu bolelo. Kdyby konečně měla zájem o sex, proč by neměla zájem o sex se mnou?

A kurva, proč jsem na to vůbec myslel? Z určitých důvodů jsem si takové myšlenky nepřipouštěl. Byl jsem příliš v prdeli, abych byl něco víc, než její kamarád.

Byl jsem spíš na jednorázovky. Začít a skončit. Bum a dík.

Když jsem na to pomyslel, uvědomil jsem si, že jsem blb, když přijde na sex, tak jsem to tajil. Nebyl jsem pyšný na to, že jsem debil.

Nerandil jsem, proto jsem byl nesvůj z toho, když jsme měli s Juliannou rande. Neměl jsem vztah. Byl jsem s holkami, které zajímal jen sex, a nezůstali jsme kamarádi. Se Sarah to nebylo sexuální a zbytek jsem dostával od ostatních.

To proto jsem se držel dál od Sarah. Zasloužila si to nejlepší a já neměl, kurva, ponětí, jak být takový přítel.

Ale pomyšlení na to, že by chodila s někým jiným a vědět, kam by se s ní dostal, když by byl v ní a přivedl ji k orgasmu, po kterém tak toužila, mě nezahřálo u srdce. Strašně mě to děsilo.

Sarah by neměla být s klukem, se kterým by se necítila dobře. Takže si s ním musela být blízká a musel jsem ho mít rád. Nechtěl jsem, aby se sblížila s nějakým jiným debilem. Nechci, aby mi zabral nějaký debil mé místo v její posteli.

Byla moje.

Ale nemohl jsem si ji nárokovat a to bylo dilema. Nemohl jsem jí to říct, protože by mě asi praštila do koulí i jen za to, že na to myslím. Ale nemohl jsem si pomoct. Nechtěl jsem, aby randila. Zatímco jsem se musel snažit být podporujícím kamarádem a možná jí dokonce pomoct.

Měl jsem tušení, že ji ztratím, kvůli její touze okusit sexuální život.

Najednou jsem sex nenáviděl.

Kurva. Ne, nebylo to tak.

„Brandte?“

„Hmm?“ odtrhl jsem pohled ode dveří a podíval se na ustaranou Sarah.

Svraštila obočí a řekla: „Nevnímal jsi.“

Sakra, o čem jsme to mluvili? Ach, jo: o ní a masturbaci.

Kurva. Pořád jsem byl tvrdý a nedokázal jsem ani trochu nenávidět sex.

Odkašlal jsem si a zavtěl hlavou: „Jo, já…nevěděl jsem, co jiného na to říct.“

„Nemyslel sis, že bych na něco takového myslela, že?“ Vytřeštila oči a tvářila se smutně, jako kdyby věřila, že chci, aby byla frigidní.

Dobře, možná ano. Ale měl jsem pro to své vlastní sobecké důvody, protože jsem si ji nemohl nárokovat pro sebe a nedokázal jsem zvládnout představu, že by ji měl někdo jiný. Ale nechtěl jsem, aby byla zoufalá.

Povzdychl jsem si, položil se na postel a díval se do stropu. Mluvit s ní o sexu vedlo k bezvýchodné situaci.

„Chci vědět, proč jsem musel ukončit své rande a vyzvednout tě z tvého.“

Objala se rukama a zamumlala: „Nechtěla jsem, abys ukončil rande. Mohl jsi mě vyložit doma a pokračovat. Nebo ještě líp, jsi mi mohl říct, že toho máš moc. Pochopila bych to.“

„Poslala jsi mi zkurvené SOS!“ zařval jsem. Pak jsem ztichl, protože jsem si vzpomněl na spící děti.

„Myslíš si, že bych po tomhle mohl pokračovat v rande? Seru na rande. Prostě mi řekni, co se stalo.“

„Reagovala jsem přehnaně!“ zašeptala.

„Dobře? Omlouvám se. Neměla jsem tě obtěžovat a omlouvám se.“

„A seru na omluvy. Prostě…už mluv!“

„Ne.“

„Sarah,“ zavrčel jsem a cítil, jak mi nebezpečně buší pulz.

„Přísahám, že se za chvíli neznám.“

„Neřeknu ti to.“

„Proč?“ posadil jsem se, abych se jí podíval do očí.

„Protože si připadám jako idiot.“ Svěsila hlavu a začala se chvět vzlyky.

 „Měla jsem vědět, že se mnou šel ven, protože jeho zájmy nebyly příliš dobré na to, aby to byla pravda. A uvěřila jsem jim.“

Bože, znova brečela. Položil jsem jí ruku na záda. „Nejsi idiot. A zabiju ho. Tak mi řekni, proč bych to měl udělat.“

„Fajn.“

Utřela si tváře a vytáhla z kabelky telefon. „Jeho kamarád mu napsal na mobil, když byl v kuchyni. A no…v té konverzaci si psalo asi pět lidí už pár dní.“

Otevřela fotografie s textovkami. Zamračila se, podala mi telefon a zajímalo mě, co na nich mohlo být tak zlé.

Pak jsem se zamračil. „Neměl zamknutý telefon?“ Od střední školy, kdy jsem si prohodil telefon se Shaylou, jsem si ho zamykal.

Převrátila oči. „Hůř. Měl tam 1-2-3-4.“

„Ach.“ Konečně jsem byl připravený se na to podívat.

Bylo tam napsáno: Nezapomeň, debile. Musíš mít důkaz, než ti zaplatíme.

To mi nedávalo smysl, tak jsem si přečetl další.

Už jsi toho kripla dostal?

„Co?“ vydechl jsem a hrudník se mi stáhl.

Musel jsem začít od začátku. Našel jsem první zprávu a dělalo se mi hůř a hůř.

Asi se kvůli Sarah vsadili. Několik Sethových kamarádů jej přesvědčilo, aby se s ní dnes vyspal. Nechtěl, ale dobírali si ho a nabídli mu peníze. Suma rostla a dostala se na 100 dolarů. Nakonec ho k tomu přiměli.

„Co to, kurva?“ zavrtěl jsem hlavou, nevěřil jsem tomu.

Co…proč…jak by to mohli Sarah udělat?

Ani ji neznali. Neměli ponětí, jak je úžasná, sladká a odvážná.

Jen se jí vysmívali a…chtěli jí ublížit.

Ti bastardi Sarah ublížili.

Měl jsem pocit, jako kdyby mě srazil náklaďák. Sarah na mě vytřeštila oči. Nebyl jsem si jistý, jak jsem se tvářil; byl jsem strašně otřesený. Ale chytila mě za ruku a zašeptala: „Prosím, nedělej to.“

Z nějakého důvodu jsem ji vnímal.

„Zkurvysyni,“ zasyčel jsem a sevřel telefon v ruce, až musel zapraskat.

Ten hajzl za to zaplatí. Bude krvácet, křičet a brečet kvůli tomu, co jí provedl. A pak bude znova krvácet a křičet. Nevěřil jsem, že jsem mu neublížil. Byl jsem takový zkurvený idiot.

Zvedl jsem ruku a chtěl telefonem mrštit do zdi, ale zarazil jsem se, když se Sarah zašklebila a zakryla si hlavu rukama.

Kurva.

Ztuhl jsem se zvednutou rukou a řekl: „Nebudu bláznit.“ Snažil jsem se kontrolovat.

Položil jsem jí telefon do klína, vstal a zamumlal: „Musím jít.“

„Ne!“ Vstala z postele a musel jsem ji chytit, aby nespadla.

„Sarah!“ Chytil jsem ji za paže, přitáhl si ji k sobě a pak posadil na postel. „Co to, sakra?“

Pevně se mě držela. „Nechoď tam. Prosím. Může tě zranit.“

Odfrkl jsem si a řekl: „Mohl by ses dostat do problémů.“

To bylo možné, ale bylo mi to jedno.

„Nedostane se z toho tak snadno.“ A ani jeho kamarádi, kteří ho k tomu přemluvili. Až si na něm vybiju zlost, zjistím si adresy všech těch debilů.

Snažil jsem se, aby mě pustila, ale držela se pevně.

„Pusť mě,“ řekl jsem.

„Ne.“ Vrtěla hlavou, přitiskla mi hlavu na hrudník a plakala. Přísahám, že každá její slza pro mě byla jako kyselina propalující se mi do duše. Nesnášel jsem, jak byla zraněná.

„Neopouštěj mě,“ vydechla. „Prosím. Potřebuju tě. Tady a teď. Nechoď.“

Zavřel jsem oči, sklonil hlavu a přičichl si k jejím vlasům.

„Zatraceně,“ zašeptal jsem a zvedl ji, abychom si oba lehli na postel. Položil jsem si hlavu na polštář a držel ji u sebe s hlavou na svém hrudníku. Objal jsem ji okolo pasu, druhou ruku jí položil za krk a políbil ji do vlasů.

Můžu se do bytu 5A vrátit i jindy. Teď mě Sarah potřebovala, tak jsem zůstal.