Overlooked - 22. kapitola

Překlad: Gandalf

Harper Polsen

Druhý den nemám velkou opici, jako jsem měla dřív, když jsem šla na párty, ale rozhodně jsem ráda, že mám vlastní koupelnu. Rychle se vysprchuju, převleču se a vyčistím si zuby.

A pak už se nemůžu dál vyhýbat mámě. Vím to. Vyjdu z pokoje a doufám, že na mě nebudou v obýváku čekat máma, táta, Bev a Nola.

Máma je v kuchyni a tátu nikde nevidím. Podívá se na mě, když vjeud. Její výraz není zrovna povzbudivý a jsem si jistý, že se mi nebude líbit, co mi řekne, ale vím, že si o tom musíme promluvit, ať to máme za sebou.

„Můžu si dát aspoň kafe, než to na mě vybalíš?“

Máma ukáže ke konvici, která je stále z poloviny plná. Přejdu po kuchyni, podám si hrnek a naliju si kávu, přidám cukr a mléko a míchám ho déle, než je třeba.

„Táta musel jít do práce, takže mě napadlo, že si promluvíme předtím, než se vrátí. Vyčistíme vzduch, jak se říká,“ řekne máma.

Pokrčím rameny, protože už to je víc, než v co jsem doufala a napiju se. Natáhnu se po brusinkovo-pomerančovém muffinu a jdu se posadit k ní ke stolu.

„Nejdřív bych ráda řekla, že jsem dospělá a že co dělám, není nelegální nebo špatné,“ řeknu.

„Vím, že jste včera neporušili žádný zákon. Už je vám přes dvacet jedna. Oba jste svobodní. Technicky jste ani nedělali nic nemorálního“ řekne.

„A teď přijde to ale,“ řeknu a kousnu si muffinu.

„Chci, aby sis dobře promyslela, co děláš a čeho se tím budeš snažit dosáhnout.“

„Co dělám je, že se bavím se sexy klukem a čeho se tím snažím dosáhnout…“ Znovu si kousnu a napiju se kávy. „Chci říct, myslím, že je to jasné.“

„Už nejsi na vysoké,“ řekne mi.

„Myslím, že to je taky zřejmé.“

„Už nejsi na vysoké. Jsi dospělá a musíš se dívat po někom, s kým se budeš moct usadit,“ pokračuje, jako bych ji nepřerušila.

Myslím, že na to nemusím nic říkat, jen dál snídám. Už jsem takové promluvy do duše měla a vím, že nemá cenu se s mámou hádat, dokud neřekne svoje.

„Chci tě vidět ve stabilním vztahu s někým, kdo tobě a tvé kariéře může dát takovou podporu, jakou potřebuješ. Chci tě vidět s někým, na koho se můžeš spolehnout,“ řekne.

Nemůžu si nechat dál mluvit. Dojím muffin a dopiju kávu a promluvím. „Ale co když to není to, co teď chci?“

Rozhlédnu se po domě. Naši se vzali hned po vysoké a máma už mě měla, když byla v mém věku.

„Zane je prakticky jako tvůj bratr,“ povzdechne si. Otřesu se nad tím, jak to řekne.

„No, jestli je prakticky jako můj bratr, pak je prakticky tvůj syn a to tě nezastavilo, když jsi o něm před několika dny říkala, jak je sexy,“ vzpomenu si. Ty slova ze mě vyjdou dřív, než si stačím promyslet, jestli je to dobrý nápad.

„Vyrostla jsi s ním. Je jako tvůj bratr.“

„Ale nejsme příbuzní,“ trvám na svém.

„I kdyby nešlo o tohle, má se vrátit do armády,“ řekne.

Skoro si přeju, abych pila vodu místo kávy. Kofein začíná působit a můj žaludek není spokojený jen s jedním muffinem.

„Co to s tím má co dělat? A vůbec, ani neví, jestli se do armády vrátí.“ Zastavím se, měla jsem chuť jí říct, že s ním ani žádný vztah neplánuju. Proč jsem to ale neřekla?

„Se Zanem nebudeš mít budoucnost a bavit se s ním tak, jak to doteď děláš, vyvine na všechny tlak,“ řekne máma.

„Jak to na všechny může vyvíjet tlak?“ Dívám se na ni nevěřícně. Dělá ze mě a Zanea celo-rodinnou situaci?

„Věci mezi vámi budou divné, až s tím skončíte. Pak bude jasné, že se něco stalo, něco špatného, pak to bude divné mezi jeho rodiči a mnou a tátou,“ vysvětlí.

Chvíli na ni jen zírám. Jsem tak zaskočená tím, co říká, že ani nemůžu zpracovat její slova.

„Podívej, zlato, ty a Zane jste rozdílní,“ řekne máma. Ty slova ve mně něco vyvolají a už se necítím otráveně, ale naštvaně a ublíženě.

„Co tím chceš říct?“

„Chci říct, že je pořád ve fázi, kdy je jeho jediným cílem dostat co nejvíc holek do postele a ty budeš jen jeho další zářez,“ odmlčí se. „Ale jsi chytrá holka, myslíš na kariéru, snažíš se něčeho dosáhnout. Musíš být dost chytrá na to, aby ses nenechala oblbnout nějakým klukem, který na tebe zapomene hned, jak odjede.“ Mámin hlas je utišující, ale slova, která pronáší, jsou, jako kdyby nalila petrolej do ohně.

„Nemůžu tomu uvěřit. Opravdu nemůžu. Prakticky říkáš, že je to děvkař a já musím být ta rozumná a nic s ním nemít nebo… Ani nevím, co si o mně myslíš, kromě toho, že jsem asi nějaká osamělá panna nebo co,“ zavrtím hlavou.

„Zlato, jen vás oba znám. Ty nejsi, ani jeden z vás není dělaný na vztahy na dálku.“

Než si uvědomím, co dělám, jsem na nohou.

„Už s tebou o tom nebudu mluvit,“ řeknu. „Už nechci slyšet ani slovo o Zaneovi nebo o mně nebo… nebo o tom, že se Zanem zničíme vaše přátelství s Bev a Nolanem.“

Vyběhnu zpátky do pokoje, neposlouchám, co na mě máma křičí, nevěnuju pozornost ničemu. Jen chci vzít kabelku a zmizet od tohohle domu co nejdál.

Máma se mě snaží zastavit u vchodových dveří, ale vykřiknu něco v tom smyslu, že jestli mě bude držet doma, zavolám policii a udělám jim skandál. Je to blbá výhružka, vím to, ale dostane mě to z domu.

Pak jsem v autě, vyjíždím z příjezdové cesty a rozjedu se ulicí, jak nejrychleji můžu.