Overlooked - 13. kapitola

Překlad: Gandalf

Ahoj všichni, tak dneska jenom dvě kapitoly. Hobit umírá na to příšerný vedro.

Tak zase zítra, pa

G&H

Harper Polsen

„Jdeš k Lewisovým?“

Zajedu nohou do sandálu a vzhlédnu, abych viděla mámu v kuchyni.

„Jo, proč?“

„Mohla bys jim přinést mísu a zeptat se Bev, jestli si myslí, že je dostatečně velká?“

Máma souhlasila, že jim půjčí naši mísu na večírek, co budou mít zítra večer a dnes ráno ji asi hledala ve skříni podle zvuků, které mě ráno v sedm dostaly z postele.

„Jasně,“ řeknu.

Jdu za mámou do kuchyně, kde je mísa. Vždycky jsme ji měli na večírcích, je hluboká a široká, z tlustého skla. Je vlastně docela hezká.

„Mluvili jsme o tom, že bychom udělali speciální výroční punč,“ řekne mi máma, když mi ji podá a ujistí se, že mi po cestě přes zahradu nespadne.

„Nemáte toho vy dvě už dost, co musíte udělat? A čím by byl ten punč speciální?“ Usměju se na mámu a položím mísu na zem, vezmu si kabelku z místa, kde jsem ji včera odložila.

„Je levnější připravit punč než kupovat několik lahví alkoholu, abychom se zavděčili všem,“ řekne máma.

Uvažuju nad tím a přikývnu. „Takže čím bude ten punč speciální?“ Přehodím si kabelku přes rameno a znovu popadnu mísu.

„Bude to punč ze šampaňského,“ odpoví.

„Ach,“ řeknu. „To je skvělé. Ale nebude to právě drahé?“

Máma zavrtí hlavou. „To je na tom ta nejlepší věc, je to vlastně docela levný.“

„To asi jo, podle toho jak ho uděláš. A bude to vypadat nóbl.“

„Přesně,“ souhlasí máma.

Políbí mě na čelo a já vyjdu z domu, přejdu zahradu a dojdu k Lewisovým, kde Zane sedí na verandě.

Má na sobě džíny a tričko s nápisem ARMY vepředu. Když uvidí obrovskou mísu, kterou nesu, okamžitě vstane a natáhne ke mně ruce.

„Mohl bys mi otevřít dveře? Není to těžké, ale mám plné ruce,“ řeknu mu.

Zane přejde ke dveřím od kuchyně a otevře je pro mě. Bev si nalévá šálek kávy a vzhlédne, když vejdu se Zanem v patách.

„Ach! Poděkuj za mě mámě,“ řekne Bev a převezme si ji ode mě, položí ji na linku a dá mi pusu na čelo.

„Vzbudila mě v sedm, když ji hledala, takže ať to stojí za to,“ řeknu Bev s úsměvem, abych ukázala, že nejsem vlastně naštvaná.

Rozesměje se. „Můžu ti nabídnout šálek kávy, abys přežila ráno. Víš, že budeme rádi, když přijdeš na tu rodinou večeři, co příští týden pořádají tví rodiče,“ řekne. „Jelikož se Zane zúčastní, nechci, aby bylo kolem stolu liché číslo, a už jsem o tom mluvila včera večer s tvou mámou.“

„Věděla jsem, že budu pomáhat s jídlem, ale bylo by hezké, kdybych se mohla i zúčastnit a nemusela být jen v kuchyni,“ řeknu. „A ano, káva zní božsky. Už jsem jednu měla, ale i tak držím oči sotva otevřené.“

„Co ty, Zane? Dáš si další hrnek?“

Zane pokrčí rameny. „Mohl bych,“ řekne.

Bev nalije dva hrnky s kávou. Když si do kávy přidám mléko a cukr, začne vařit novou. To je skvělé na jejich domě, vždycky mají čerstvou kávu od rána až do devíti do večera. Se Zanem jsme toho využívali, když jsme byli na střední.

Všichni se posadíme ke kuchyňskému stolu a Bev nám přinese borůvkové muffiny. Jeden si vezmu a ujídám ho mezi doušky kávy, užívám si sladkých borůvek a jemného těsta.

„Takže co máte vy dva dnes v plánu? Neviděla jsem vás trávit tolik času společně od střední,“ řekne Bev.

Zane a já se zasmějeme. Má pravdu.

„Zahrajeme si hry na PlayStationu a uvidíme, co dál,“ řeknu.

„Venku je hezky, měli byste jít ven a dělat něco tam,“ řekne. „Možná byste si mohli navzájem někoho dohodit, abyste na zítra měli společnost.“

Protočím oči.

„Vlastně to není špatný nápad,“ řekne Zane a já zvednu obočí.

„No tak,“ řeknu a cítím těžký pocit na srdci při představě, že pomáhám Zaneovi vybírat doprovod na zítřejší večírek.

„Když budeme mít na zítra doprovod, rodiče se nás nebudou snažit dohodit někomu jiného,“ zašeptá.

„To je vlastně pravda,“ odpovím taky šeptem.

„Takže, protože je vám oběma už přes dvacet jedna, proč nezajít do nějakého baru a najít si někoho na zítra večer?“ Usměje se na nás Bev.

„Musíme se rozhodnout, kam půjdeme,“ řekne mi Zane.

Přemýšlím nad tím.

„Nejdřív ale tři vítězství v Tekkenu?“ Podívám se na Zanea.

„Ty si fakt myslíš, že mě můžeš porazit v Tekkenu?“ Nadzvedne obočí.

„Myslím, že tě můžu porazit tak tvrdě, že budeš brečet,“ řeknu mu.

„Uvidíme,“ řekne.

„Tři kola,“ připomenu mu.

„Uvidíme.“

„Ne, musíme se dohodnout předem!“ Cítím, jak mi srdce divoce buší, i když si nejsem jistá proč.

„Dobře, tři vítězství,“ řekne. Oba vstaneme od stolu. Dopiju kávu a dojím druhý muffin a jdeme nahoru do jeho pokoje. Po cestě tam skoro běžíme.