Checkmate:TIE - 19. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Rychlou jízdou stáhnu dvacet minut, ale pořád cítím, že jedu příliš pozdě. Po projetí zasraně neskutečného provozu na Union Square, dám klíče od auta hotelovému zřízenci a požádám, aby s ním ještě neodjížděl. Strčím mu do kapsy padesátku a on kývne hlavou, že rozumí. Jakmile jsem uvnitř hotelu, vidím značky ke každoroční marketingové konferenci a než otevřu dveře, abych prohledal místnost, zastaví mě žena u zápisového stolu.

„Pane, mohu Vám pomoci?“ Usmívá se a má před sebou na tabuli seznam účastníků.

„Ano, vlastně hledám svou přítelkyni. Je to trochu naléhavé a já se s ní potřebuji spojit. Je tu z firmy King Marketing. Jmenuje se Courtney Bishopová a má blond vlasy. Vysoká. Krásná. Byla s hubeným mužem.“ V mém hlase zaznívá panika a žena prohledává seznam, ale není dost rychlá.

„Oh, ano, zapsala se dnes ráno. Vlastně když nad tím tak uvažuju, vzpomínám si na její přízvuk. Odešla odtud, není to moc dlouho. Muž, který byl s ní, tvrdil, že jí není dobře.“

„Kurva,“ řeknu si pod vousy a snažím se udržet emoce. Kdybych byl zatracená malá děvka, ptám se sám sebe, co bych dělal. Potřebuju se ujistit, že už tu nejsou, než odjedu.

Uklidním se nejlíp, jak můžu, přijdu k recepci a zeptám se, jestli bych nemohl mluvit s manažerem, který má službu. Když přijde starší muž, ukážu mu přes pult odznak. Vím, že jsem nemusel použít svoji hodnost pro takové věci, protože je to osobní záležitost, ale musím se pojistit. Musím na sto procent vědět, že tu není, než odjedu. A každá ztracená minuta je minuta, kdy může být zraněná.

„Potřebuju zkontrolovat, jestli má jistá osoba na své jméno hotelový pokoj. Je to případ nouze.“

Manažer se podívá na můj odznak a nerozpakuje se. Jsem za to vděčný. Čas je rozhodující.

„Courtney Bishopová nebo Jayden Rooks.“ Skoro dodám Mia Montgomery, ale rozhodnu se mlčet a počkat nejdříve na odpověď.

Po několika kliknutích do počítače kývne hlavou. „Jayden Rooks si objednal na noc pokoj před méně než hodinou. Čtrnácté patro. Pokoj 1423.“

Po krátkém poděkování mu řeknu, aby zavolal na místní policejní stanici a poslal je do tohoto pokoje, pak běžím k výtahům.

Výtah jede, jako by projížděl tekuté písky a pokaždé, když na nějakém patře zastaví, jsem v pokušení vystoupit a vyběhnout schody. Zkouším volat ještě jednou na Courtneyin mobil, ale jde to hned do hlasovky. Srdce mi splašeně tluče v hrudi a nemůžu si pomoct, ale myslím na nejhorší.

Jakmile se dveře výtahu otevřou, spěchám chodbou a skoro zamrznu, když slyším Miin hlas doprovázený Jaydenovým smíchem. Tělem se mi prožene adrenalin, jakmile slyším Courtneyino naříkání. Couvnu a vší silou, kterou mám, vykopnu dveře.

Mia zamrzne přesně, když se naklání ke Courtney s nůžkami namířenými na její tvář. Jakmile vidím Jaydena, skočím k němu, popadnu ho za límec a prásknu s ním o zeď.

„Ty sračko,“ zasyčím, když mě rukou chytne kolem zápěstí. „Věděl jsem, že jsi podezřelý hajzl.“

„Naser si,“ vyštěkne zpátky. Neschopný déle potlačit svůj hněv se rozpřáhnu a udeřím ho do obličeje, nechám ho spadnout na podlahu.

Slyším za sebou Miu, jak vyběhne ven z pokoje, než ji můžu chytit, ale nepronásleduju ji, protože všechno, o co se teď starám, je dostat se ke Courtney.

„Ó Bože, zlato…“ řeknu, padnu na kolena, abych jí z pusy vytáhl žínku. „Jsi v pořádku?“

Začnou jí téct po tvářích slzy právě, když policie spolu s hotelovým manažerem vejdou do pokoje.

Je to úplné pozdvižení. Další policisté zaplní pokoj a hned si všimnou Courtney připoutané k židli, řasenka jí stéká po tváři. Okamžitě zvednou Jaydena ze země a nasadí mu želízka. Já ji odvážu ruce i nohy, spěchám, abych ji osvobodil. Ona se pokouší postavit, ale klopýtne a já jí řeknu, aby si zpátky sedla. Vypadá slabě a unaveně, a můžu říct, že byla znovu zdrogovaná.

„Chcete, abychom ji poslali na ambulanci do nemocnice?“ přistoupí ke mně důstojník a ptá se.

Courtney potřese hlavou. „Ne,“ řekne prudce, ale její hlas je tak chraptivý, že ji sotva slyším. „Budu v pořádku.“

„Jsi si jistá? Možná to není špatný nápad, aby tě zkontrolovali,“ pobízím ji, chci vědět, co je sakra ten hajzl podstrčil tentokrát.

Prohledávám její tvář, můžu říct, že je zatvrzelá v tom, že nepůjde, takže ji dál netlačím.

„Jen chci jít domů,“ řekne mi a já kývnu, že rozumím.

Jakmile je Jayden vyveden z pokoje, policisté následují a jen několik jich zůstane, aby dostali naše svědectví.

Nějaká policistka k nám přistoupí se zápisníkem a ptá se, jestli jí můžeme dát detailní popis toho, co se stalo. Můžu říct, že se Courtney potýká s udržením rovnováhy. Postavím se, vezmu ji do náruče, pak ji dám na roh postele, kde si může lehnout, když bude potřebovat. Dám jí vlasy pryč z obličeje a zkoumám ji.

„Zvládneš mluvit?“ zašeptám a ona pomalu přikývne.

Ta policistka si začne dělat poznámky z Courtneyina příběhu a vše, co můžu dělat, je zírat a poslouchat, jak začínají všechny kousky zapadat na své místo. Mluví pomaleji, než obvykle, ale má velmi jasno v tom, co se stalo. Mia a Jayden spolupracovali celou dobu. Od toho, co se Jayden ucházel o práci u King Marketing, přes Miin stalking ve Vegas, pak video, které mi poslala poštou na mé narozeniny, pak se ukázala u domu, až po tohle teď. Měla Jaydena, aby jí dával interní informace a použila je proti nám. Mám pocit, že to už není o tom, dostat mě zpátky, ale o něčem tomu na míle vzdáleném.

„Jsem si celkem jistá, že mi dal něco do pití, protože za hodinu jsem se cítila strašně,“ řekne. „Ne ospalá jako ve Vegas, ale bylo mi zle a měla jsem závrať.“ Několikrát mrkne. „On mi přinesl z baru několik drinků. Mohl do nich klidně něco hodit, než se s nimi vrátil.“

Policistka pokračuje v zápisu a pak ukáže perem na Courtneyinu košili, která má nahoře několik rozepnutých knoflíků. „Udělali Vám něco? Zranili Vás?“

Jen z té myšlenky vidím rudě, ale čekám se zatajeným dechem, až odpoví.

„Ne. Jen spousta výhrůžek. Mia měla nůžky a byla připravená mi ostříhat vlasy dohola. Mlela pořád dokola o tom, že jsem byla důvod, proč ji Drew nechal, a pokud budu holohlavá a ošklivá, už mě nebude nikdy milovat. Pak pokračovala v mumlání o tom, jak dostala svou pomstu a Jayden tam jen stál, fascinovaný každým slovem, které vyslovila.“

Projede mnou hněv, když vidím Courtneyin prázdný výraz. Nahne se dopředu, jako kdyby jí bylo špatně. Padnu na kolena, zvednu jí bradu, dokud se mi nepodívá do očí. „Jsi si jistá, že nepotřebuješ jet do nemocnice? Můžeme jet a nechat tě vyšetřit.“

„Ne, jen potřebuji vodu,“ trvá na tom. Postavím se a zkontroluji mini ledničku. Vytáhnu z ní lahev vody, jdu zpátky a dám jí ji do ruky. Vypije ji, jako by neměla vodu celé dny a donutí se k úsměvu, ale já vím svoje.

„Myslím, že máme všechno, co potřebujeme, důstojníku Fishere. Detektiv Knight volal na policejní oddělení ve Vegas a soudce vystavil zatykač na Jaydena Rookse, než nám zavolali a vyplnili nám zákaz přiblížení a zatykač na Miu Montgomery. Už jsme měli policisty na cestě, ale pořád je štěstí, že jste se ukázal, kdy jste měl. Nechci říkat, co by jí mohli udělat.“ Oči policistky jsou smutné. „Viděla jsem už příliš mnoho incidentů jako tento s ne tak šťastným koncem. Teď, když jsme byli informováni o slečně Montgomeryové, budeme po ní také pátrat.“

Když se podívám na Court, vydechnu úlevou, protože je v pořádku, ale můžu říct, že je připravená odtud vypadnout.

„Moje věci…“ Courtney ukáže na její tašku s počítačem a tehdy vidím, že je její telefon vypnutý, položený na stole v pokoji. Vezmu ho místo ní a hodím ho za sebe.

Jeden policista fotí provazy, židli a nůžky, zatímco zbytek odchází. Poslali kupu lidí a navždy budu jejich policejnímu oddělení a Loganovi vděčný. K čertu s tím, kolik strašných věcí se mohlo stát.

„Už můžeme jít?“ ptá se Courtney a snaží se vstát, já na ni kývnu a obejmu ji svou rukou, abych ji stabilizoval. Jdeme pomalu kolem policistů, chodbou a do výtahu. Jakmile vejde dovnitř, chrání si oči před sluncem, ale moc toho neřekne, když otevřu dveře neoznačeného auta a pomůžu jí dovnitř. Policejní auta obklopují parkoviště, a jakmile nastoupím, Courtney vydá naštvané zasténání. Je nanejvýš naštvaná, takhle jsem ji neviděl už dlouho.

Dám jí ruku na nohu. „Zlato.“

„Mia a Jayden se znají,“ přinutí se říct. „Tolik jsem mu toho řekla. V podstatě jsem se naservírovala na zlatém podnosu jemu a Mii.“

„Já vím, a je toho víc, co ti musím říct.“

Courtney

„Do hajzlu!“ řeknu, neuvěřitelně naštvaná. Cítím, jako bych měla zvracet a v hlavě mi tepe, ale kromě toho jsem v pořádku. Nejsem hloupá, Drew mi zachránil život. Nepochybuji, že by mě zranili a zašli ještě dál. Nestalo by se to bez boje – našla bych způsob, jak se bránit – ale sledovala jsem dost Kriminálek, abych znala možné výsledky.

Drew vjede na ulici, a když čekáme v centru dopravního provozu v San Franciscu, posune se a podívá na mě. „Court,“ začne, hlas nízký a jemný. „Jayden byl ten, kdo pomohl Mii ve Vegas. Mají video, jak tě vynáší z pokoje a pryč chodbou.“

Spadne mi brada a do očí mi vhrknou slzy. „Počkat, co?“ ptám se s rozšířeným chřípím. „Cos to právě řekl?“

Logan mi dnes ráno volal, aby mi řekl, že mu vegaské oddělení poslalo čistý záběr toho chlapa z video záznamu, takže jsem šel na stanici, abych zjistil, jaké informace má. Jakmile mi to ukázali, všimnul jsem si znaménka na jeho bradě a hned jsem poznal, kdo to byl. Začal jsem panikařit. Byla jsi s ním už téměř dvě hodiny pryč a bylo věcí vteřin, než všechny kousky do sebe zapadly. Volal jsem ti a psal zprávy, abych tě varoval, ale neodpovídala jsi, a pak, když šly hovory přímo do hlasové schránky, jsem věděl, že je něco špatně. Tak zatraceně mě to mrzí. Je to všechno moje vina.“ Drew je očividně rozrušený, a vidím, jak zadržuje zlost. Obviňuje kvůli Mii sám sebe, ale nenechám ho se vinit za její psychopatické chování.

„Zlato, jsem v pořádku,“ řeknu, položím svou ruku na jeho. „Přelomila bych tu vyschlou větev vejpůl, kdyby mě ten hajzl nenadrogoval, ale naštěstí jsi přišel na pomoc a udělal to pro mě,“ řeknu mu a lehce se zakřením. „Jako opravdový krásný princ.“

„Byl bych v pokušení udělat toho mnohem víc, kdyby ti jen zkřivili jediný vlásek na hlavě.“ Proplete si prsty s mými. „Má štěstí, že se policisté objevili, kdy se objevili.“ Zvedne si mou ruku k ústům a políbí mě na ni. „Vlastně, nevím, co bych dělal, kdybys byla zraněná. Je děsivé o tom jen přemýšlet. Adrenalin mi přetekl a v minutě, co jsem ho uviděl, jsem ho chtěl zašlapat do podlahy.“

„Já vím.  Ale jsem v pořádku. Cítím se pod psa, ale budu žít.“ Vím, že ho potřebuju přesvědčit, že je všechno fajn, takže se nemusí obviňovat za jejich jednání. „Myslíš, že ji najdou?“ ptám se s odkazem na Miu.

„No, pátrají po ní teď na základě zatykačů tři oddělení, takže možná ne hned, ale nakonec ji dostanou.“

Zvracení po tom, co mi začalo být zle, mi úžasně pomohlo, a jsem ráda, že to mé tělo okamžitě vyhodilo. Jakmile se dostaneme z toho šíleného provozu a přes most, které vede do Berkeley, vidím, jak mu zvadne úsměv.

„No to si ze mě snad kurva děláte srandu!“ Drew zařve a v poslední chvíli zabočí na Grizzly Peak Boulevard.

Otočím se, abych se podívala dozadu, a vidím bílé auto se symbolem Mercedesu, jak je na nás pověšené.

„To je Mia. Zapamatoval jsem si poznávací značku auta, které stálo před domem. Vydrž,“ řekne, když zrychlí a předjede auto před námi. Byla jsem hloupá, když jsem si myslela, že je konec. Po tom, co se stalo dneska, si uvědomím, že ona se nezastaví před ničím. Věděla jsem to, když mi k bradě přiložila ty ostré nůžky a nutila mě, ať se jí podívá do očí, které byly tak tmavé, jako její duše.

Cesta nemá krajnici a jsou to jen dva pruhy. Kroutí se a zatáčí, když vyjedeme na horu v nejvyšší rychlosti. Je to stejně nebezpečné jako vedlejší silnice v Texasu a srdce mi v hrudi buší. Jediná věc, která mě v tuto chvíli uklidňuje, je, že Drew je na takové situace trénovaný, ale to nedělá nic s úzkostí a strachem, který se vynoří.

Drew rychle vytáhne z kapsy telefon a dá mi ho do ruky, pak dá obě ruce na volant a jede ještě rychleji. „Zavolej 911,“ ve spěchu mě instruuje.

Ruka se mi třese a znovu mi začne být zle, ale potlačím to. Musím se soustředit, když mačkám čísla. Několikrát to zazvoní a telefonní příjem selže. Spěchám a vytáčím znovu a jsem spojena právě, když Mia narazí do zadní části auta – tvrdě. Poskočíme dopředu, sotva mineme auto před námi.

„Ta děvka!“ zaječí Drew, když se dívá do zpětného zrcátka.

Zoufale mluvím do telefonu, dávám dispečinku všechny naše informace, a kde jsme, když ten mercedes najede vedle nás a vrazí do boční strany auta. Auto dře o svodidla, kov o kov, ale pořád jedeme. Ona najednou zastaví před námi a Drew rychle stočí volant, abychom kolem ní projeli, skončíme jen pár centimetrů od toho, abychom narazili do auta ve druhém pruhu.

Pevně zavřu oči, protože už se na to nemůžu dívat. Nechci se na to dívat. Jsem tak zatraceně vystrašená, a přeju si, aby se jako kouzlem objevila policie. Dnešek neměl být nikdy takový.

Mia pokračuje v pokusech vytlačit nás ze silnice, rychlost je nebezpečně vysoká a my kličkujeme mezi pruhy, abychom jí ujeli. Podívám se na Drewa a vše, co můžu udělat, je říct, jak moc ho miluju. Ztěžka polkne. „Řekneš mi to, až budeme v bezpečí, zlato.“

Jak projíždíme provozem a proklouzáváme mezi auty, sleduju v bočním zrcátku, jak Mia zastavuje lidi, jen aby zůstala za námi. Další zbrždění, předjíždíme vozidlo před námi a nabíráme vysoce nebezpečnou rychlost. Drew ví, co dělá, a já nacházím útěchu ve vědomí, že je na tyhle situace trénovaný, ale v tuto chvíli vím, že to nemůže skončit dobře.

O čtvrt míle dál je značka „Stop“ a Drew se podívá oběma směry, když jí projede. Pokračujeme dál, držíme se u kraje a u jednoho obrubníku, když kolem nás projede, aby nás natlačila do stromů, dupne Drew na brzdy a rozvíří štěrk. Mercedes narazí do zábradlí podél obrubníku, ztratí kontrolu a odletí nám pryč z výhledu. Zaječím, zmrzlá na místě, když sleduju, jak se usazuje prach ze štěrku. Podívám se s úděsem na Drewa, když si uvědomím, co se právě stalo.

Za námi blikají světla a sirény, když Drew vystoupí a běží k zábradlí. Zdola stoupá kouř a já běžím k Drewovi právě, když se zdola ze srázu ozve velká exploze.

„Ó můj Bože!“ vykřiknu, sotva se držím. Auto je kompletně pohlceno plameny a nikdo z nás nemůže nic udělat. Ze srázu stoupá černý kouř, když sirény za námi zesílí. Za chvíli cestu zatarasí požární a policejní auta. Drew mě drží v náručí a já odpočívám tváří na jeho hrudi, když se všechno odehrává. Všechno se stalo tak rychle. Hasiči sbíhají srázem dolů s hadicemi, když policie odklání dopravu a berou lidi, kteří zastavili, aby se podívali. Je to, jako bychom pořád byli uprostřed filmu, který se odehrává v plné rychlosti. Všechen ten hluk se kolem nás ztrácí, když zesiluje tlukot mého srdce.

Mia je mrtvá.

Není šance, že by tuhle nehodu přežila.