Giovanni - EPILOG

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Holky, jsme na konci. Mnohokrát díky všem, které nám kdy zanechaly komentář a daly tak najevo, že se jim příběh líbil a že mělo smysl pustit se do něho, protože to byla další fantastická jízda. Ale konec řečí, vychutnejte si závěr a už teď se můžete těšit na příběh nejstaršího z bratrů Marcellů, který vám určitě vyrazí dech                                                    Sinnel a Jitka

„Panebože, jeho prstíky jsou tak drobounké,“ řekla Kim, která v ruce držela dlaň novorozence. „Je tak dokonalý, co?“

„To je.“
Dítě bylo také velice křehké, směšně malé pod bílou krajkovou dekou a naprosto závislé na ostatních, aby ho udrželi při životě. Moc toho neumělo, vonělo jako dětské mléko a neustále vyžadovalo krmení, přebalování, spalo nebo brečelo.

Ach, děti děsily Gia jako samo peklo.

Gio měl hlavu opřenou o rameno své manželky. Pozoroval chlapečka – svého nového synovce. Bylo docela absurdní myslet na jeho nejstaršího bratra jako na otce, ale přímo tady před ním byl důkaz, který se choval v Kimině náručí.

Johnathanovi Antonymu bylo devět dní a sedm hodin. Téměř na minutu přesně. Jo, Gio se podíval na hodinky. Od okamžiku, kdy mu jeho bratr zavolal, aby mu řekl, že je chlapec konečně připravený předvést se. V rodině jako byla ta jejich, byly děti něco obrovského.

Gio si nebyl zcela jistý, zda byl připraven na odpovědnost, kterou mu dnes Lucian svěřil. Pokud byl někdo přítomný, Gio nepropadal příliš panice, když se Johnathan začal rozčilovat či cokoli jiného. Ale pokud si byl nejistý sám sebou, pak ji nemohl poskytnout dítěti.

Kdyby se Lucianovi a Jordyn něco stalo, nemohl by Gio vrátit chlapce zpět. Bylo by jeho… tak nějak. To se přece očekává od kmotra, že? Miminka nebyla jako psi.

Právě teď byl Johnathan malý. Gio stěží dokázal ovládnout svou úzkost při pomyšlení, že by mohl dítěti ublížit jen tím, že by ho špatně držel. Johnathan toho jako novorozenec sakra moc nedělal, takže jak by to bylo, až bude starší, kdy se nikdy nepřestane hýbat a začne mluvit?

„Gio, přestaň na mém krku hyperventilovat,“ řekla Kim a ohnala se po něm rukou, aby se pohnul.

„Promiň,“ zamumlal. Cítil se v rozpacích. „Bože, omlouvám se.“

Kim se na něj přes rameno zamračila. „Jsme v kostele. Přestaň brát v kostele boží jméno nadarmo.“

„Omlouvám se,“ zopakoval Gio a připadal si jako ohraná deska.

„Je to tak hodné dítě,“ zamumlala Kim, která se dívala na dítě.

„Ano? Nevěděl jsem, že by v tom byl nějaký rozdíl.“

„Jasně. Tuším, že jo. Jordyn mi říkala, že se v noci budí jen dvakrát. Řekla bych, že to je docela dobré.“

Gio zmateně nakrčil čelo. Vstávat dvakrát za noc, aby se dítě nakrmilo, přebalilo a houpáním uspalo, znamenalo, že bylo dobré? Je spousta dětí, které se budí víc než dvakrát? To znělo jako recept na totální spánkovou deprivaci.

„Proč si Lucian pro tohle nevybral Danteho?“ zeptal se Gio tiše. „Je starší a -“

„Protože chce, abys to byl ty, a částečně chce do té rovnice zahrnout i mě,“ přerušila ho Kim sladce. „Gio, přestaň vyšilovat. Jsou to jen formality.“

„Ne, nejsou. Kim, je to dítě. Dýchá a sere a brečí… hodně. Rád vstávám ráno sám. Jak se mám postarat o dítě?“

Kim s povzdechem zavrtěla hlavou. „Dobře. Teď jsi prostě naprosto směšný. Pravděpodobnost toho, že by se něco stalo s Lucianem nebo Jordyn je tak malá, že ji nemusíš zvažovat.“

V jejich světě? Správně.

„Ale mohlo by,“ naléhal na ní Gio. Snažil se, aby to jeho žena pochopila.

„Nestane se to. A je to od něho obrovská čest, že tě o to požádal. Přestaň se chovat jako idiot. Navíc je už příliš pozdě, než abys to odmítl. Za deset minut bude pokřtěn a my se staneme jeho kmotry. To je vše.“

„Ale -“

„Giovanni, dost. Přestaň, než tě někdo uslyší. Představ se, jak by se tvůj bratr cítil.“

Gio zavřel ústa. Dohadovat se s vlastní ženou nebylo na seznamu jeho priorit. Koneckonců tohle byla oslava a jen jeho vlastní obavy ho nutily bránit se štěstí. Kim měla s celým křtem pravdu, ale to neznamenalo, že se to muselo Giovi líbit.

„Budu hodný,“ slíbil. „Prostě… nevím, jak to dělat a on ani není můj.“

„Chápu to,“ řekla Kim. Znělo to vzdáleno. Celý týden byla z křtin nadšená. Teď si Gio připadal jako naprostý kretén, že ji nutil cítit se špatně. „Ty jednoho dne nechceš děti, Gio?“

Chtěl?

Gio neměl šanci odpovědět. Otevřely se dveře soukromé tiché místnosti a vešel jimi Dante, kterého v patách následoval Antony. Pokud Gio věděl, Lucian s Jordyn stále ještě s otcem Peterem probírali některá svá přání ohledně obřadu a toho, které části budou přečteny.

„Jak se má můj vnuk?“ zeptal se Antony a naklonil se ke Kim s tím hloupým úsměvem, který měl v tváři od okamžiku, kdy se Johnathan narodil.

„Stále spí,“ odpověděla Kim. „Pro teď.“

Zatímco Antony a Kim vrkali nad spícím miminkem, Gio ustoupil o pár kroků zpět. Potřeboval prostor. Dante se zastavil dost dlouho na to, aby vrhl na synovce letmý pohled spojený s úsměvem, a pak se usídlil vedle Gia. Podíval se na hodinky.

„Tohle bude dlouhý den,“ řekl Dante.

„Jo.“ Gio si tiše povzdechl a zadíval se na klenbu kostela. „Pro tohle bys byl lepší volbou. Myslím tím, nemůžeš mít -“

„Nepotřebuji, abys mi to připomínal,“ zamumlal si Dante pod vousy. „Jsem si toho vědom už od čtrnácti.“

„Omlouvám se. Prostě jsem si říkal-.“

„A možná bych mezi námi dvěma nebyl tou lepší volbou,“ pokračoval Dante se smutným úsměvem. „Vždycky jsem si myslel, že se nikdy nechci starat o někoho, kdo by trpěl tím, že bych ho dal až na druhé místo, za Cosa Nostru. Lucian mé pocity zná. Myslím, že mi nechtěl přidávat nic k zodpovědnosti, kterou už mám.“

„No, já nemám žádný smysl pro zodpovědnost,“ zareagoval Gio se značnou dávkou sarkasmu.

„To není pravda. Kim je… Chlape, ona je pro tebe tak dobrá. Nejsi sobec, kterým jsi byl. Držíš si hlavu čistou. Zpomalil jsi a právě teď si to dopekla, užíváš. Tvoje žena je šťastná žena – vždy je s úsměvem po tvém boku. Neuvědomuješ si, že to z tebe také dělá správného manžela?“

Gio na to takhle nikdy nepomyslel. Skutečně myslel jen na Kim, a pokud byla ona šťastná, byl šťastný i on. To bylo to, na co se každý den soustředil. Jen na ni.

„Gio, pro tuhle záležitost jsi lepší než já. Lucian to tak vidí.“ Dante pokrčil rameny a pak jedním šťouchl do svého bratra. „Navíc, podle toho, co vím, Jordyn trvala na tom, aby se kmotrou stala Kim. Takže dávalo větší smysl, abys jím byl ty. Neurazil jsem se kvůli tomu.“

„Kim mě dřív nazývala idiotem a ne zrovna v dobrém slova smyslu,“ řekl Gio, který chtěl změnit téma hovoru. „Navíc si jsem dost jistý, že v celé téhle věci jsem teď nekompetentní.“

Dante se zasmál. „A jsi?“

„Chlape, tohle není jako štěně.“

„Lucian říkal, že je to dost instinktivní.“

Gio se zamračil. „Jsme lidi, ne zvířata. Tohle není věc přirozenosti či povahy. Možná pro ženy či tak nějak. Navíc z nás tří by byl nejlepší výběr táta, takže si nemyslím, že ví, o čem sakra mluví.“

„Hele,“ řekl Dante temně a střelil po Giovi pohledem.

Sakra. Dante nedostane šanci poznat to. Rychleji mluví, než přemýšlí.

„Promiň,“ zopakoval Dante dneska snad posté. „Je to dlouhý den a ještě není ani poledne. Dej mi oddech.“

Dante si ztěžka vydechl. Jeho reakce dávala najevo, pod jakým je stresem. „Chápu, že kam tím míříš. Ale pro mě to není úplně stejné. Jsem za něj šťastný, ale něco uvnitř mě to cítí jinak. Gio, tohle nemůžu napravit. Snažil jsem se, ale pořád to tam je.“

„Lucian by to pochopil.“

„Ale pochopí i to, proč si udržuji odstup?“

Na tohle Gio neměl odpověď.

*******

„Giovanni?“

Gio, který seděl na lavičce pod dubem, se otočil a sledoval svého otce, který k němu mířil přes dvůr. „Party je stále ještě v plném proudu a tebe vykopaly ven?“

Antony se zasmál. „Něco takového. Víš, jak tvá matka ráda předvádí svou rodinu. Pořád je na vás chlapce tak pyšná a zvlášť teď, když jsou z vás muži.“

Obloha právě začínala tmavnout příchodem noci. Červencový vzduch byl dost teplý, aby Gio získal záminku uniknout z obrovské večeře a od až přespříliš velkého počtu hostů, kteří byli uvnitř. Kim se bavila, takže se jí ani neptal, zda je již připravena k odjezdu.

„Něco pro tebe mám,“ řekl Antony a z vnitřní kapsy saka vytáhl složenou obálku. „Nenašel jsem vhodný čas, abychom si spolu sedli a řádně to probrali, ale před tím jsem si tě tady všiml. Přišlo mi to jako správný čas.“

„Probrat co?“

„Tu máš.“

Obálka byla předána z ruky do ruky. Gio ji beze slova otevřel a v rukou si rozložil právnické papíry, které byly uvnitř. Uvědomit si, co vidí, mu trvalo jen pár vteřin a upřímně tomu nemohl uvěřit.

„Nechci to,“ podařilo se Gio ze sebe dostat.

Antony pokrčil rameny. „Buď si to vezmeš a vybuduješ za pomoci toho své ženě domov jejích snů a zbytek investuješ, jak chceš, nebo ten účet přepíši na jméno Kim. Pokud se bude bránit, založím fond pro každého z vás a každé dítě, které budete mít. Ať tak či tak, ty peníze na tebe nějakým způsobem přejdou, synu.“

„Tati, já mám peníze. Spoustu peněz. Vydělal jsem si je sám. Jestli chce Kim zatracený dům, všechno, co musí udělat, je podepsat svoje zatracené jméno v bance.“

„Já to vím, Gio. Z části je to důvodem, proč jsme dohodli předání tvého svěřeneckého fondu na tebe.“

„To nedává smysl.“ Gio nebyl až tak rozzlobený, jako spíš zmatený. „Svůj svěřenecký fond si nezasloužím. Nedokončil jsem vysokou, jak jsi chtěl a -“

„A mně skutečně na jejím dokončení nezáleží. To, co jsem chtěl vidět mnohem víc, byla zodpovědnost a schopnost plnit závazky. Chtěl jsem, abys tyhle věci akceptoval jako součást života – svého života. Chtěl jsem vidět muže, kterého jsme s tvou matkou společně vychovali. Aby ses stal dobrým mužem, nemusel ses ubírat stejnými cestami, jako šli tví bratři. Už dávno jsem věděl, že se vydáš svou vlastní cestou. Ale potřeboval jsem se ujistit, že jsi pochopil, co to skutečně znamená. Stále jsi tím samým mužem, kterým jsi byl před rokem, ale zároveň jsi úplně jiným.“

Gio zíral na bílý papír, na kterém byla černá písmena. Přímo před očima mu začínala blednout. „Hm.“

„I když doufám, že část z toho použiješ na vybudování domu,“ dodal Antony s tím nejmenším úšklebkem, který se mu objevil v koutcích úst. „Přijde mi, že s tím nejnovějším přírůstkem a vším tím, se může rozběhnout dětská horečka. Tohle se u žen stává. Pak bys možná potřeboval víc místa, než ti nabízí tvůj byt, co? Rád bych si myslel, že jsem nějak i já přispěl k vašemu manželství, dokonce, i když je na to trochu pozdě.“

Gio se zajíkl vlastním nádechem. „Cože?“

„Nedovolil jsi mi, koupit ti svatební dar.“

„Ne,“ donutil se ze sebe Gio dostat. „Před tím. Co jsi to řekl?“

Antony s hlasitým smíchem vstal z lavičky. „Ach, Gio… Jen říkám, že po novorozenci se vždycky objevují další. Toť vše. Nepropadej panice. Jsem si jistý, že pokud by šlo o tenhle případ, ty bys byl tím prvním, kdo by to věděl a rozhodně by ses to nedoslechl ode mě.“

Ježíši. V to Gio doufal.

Navíc se nemáš čeho obávat. Myslím, že bys byl dobrým otcem, i kdy trochu laxní vůči pravidlům a disciplíně. Mimochodem, měl bych se vrátit dřív, než mě Cecelia začne hledat. Taky bych ti měl poděkovat, že jsi mi to kvůli penězům nedělal až tak těžké. Vím, že jsi je nikdy nechtěl, ale Gio, vždycky byly určeny pro tebe. Bylo to mnohem snazší, než jsem čekal. Chtěl jsem to vyřídit dřív, než přejdu k dalším věcem.“

Gio se podíval na svého otce. „Co tím myslíš?“

„Dávám do pořádku své věci, Gio. Chci všechny své obchody vyřešit dřív, než vezmu tvoji matku na tříměsíční zaoceánskou plavbu, jak si vždycky přála.“

Antony nemohl jen tak odjet na tři měsíce pryč a nechat la famigliu, aby se starala sama o sebe. Takhle to nefungovalo. Gio trvalo jen pár vteřin uvědomit si, co mu otec říkal. Antony se chystal odejít do ústraní a to by pro všechny byla obrovská změna.

„Už jsi to řekl Dantemu?“ zeptal se Gio.

Antony se zamračil. „Ne. I když už brzo na to dojde. Netěším se na jeho odpor.“

„Teď rozhodně na to není ten správný čas. Řeší spoustu osobních věcí. A nic z toho pro něj není lehké.“

„Vím. Přál bych si, aby to pro Danteho bylo jinak a necítil se tak svázán věcmi, které jsou naprosto mimo jeho kontrolu.“

„To se snáz řekne, než udělá,“ řekl Gio, protože sám přesně věděl, že je to pravda.

Antony se ohlédl směrem k domu. Gio si pomyslel, že na otcových ramenech viděl spočívat tu neviditelnou tíhu. Jak to, že si toho nikdy dřív nevšiml? „Gio, jsem unavený. Tak zasraně unavený z toho, že tady jsem jedním člověkem a v momentě, kdy opustím domov, jsem někým naprosto jiným. Unavený kontrolou nad tolika lidmi. Celý život jsem tvrdě pracoval. Sakra, svůj život jsem dal Cosa Nostře. Teď si chci odpočinout. Zasloužil jsem si to.“

„Jistě,“ řekl Gio. „Jsme na to také připraveni?“

„No, určitě to zjistíme.“

*****

Gio věděl, že s jeho ženou se něco dělo. Něco se muselo dít. Cestou domů z večeře a party u jeho rodičů byla Kim tichá. Nebo možná nešlo o to, jak byla tichá, ale jak se cestou zadumaně dívala z okna a stěží zaznamenala, když se jí Gio na něco zeptal.

Což se Kim vůbec nepodobalo.

Dorazili zpátky do jejich bytu, ale stále nevypadala, že by měla moc co říct. Místo toho, aby zamířila do koupelny a provedla tak svou obvyklou rutinu před spaním, odešla z ložnice.

„Nemáš zítra ráno hodinu od půl osmé?“ zeptal se Gio, když sledoval Kim, jak předtím, než vložila hrníčky do myčky, je opláchla pod vodou.

„Hmm?“

„Zítra ti začíná vyučování brzo.“

„Je to přednáška.“
Odpověď mu nedávala smysl a Giova podrážděnost narůstala. „Nepůjdeš tam?“

„Proč bych tam neměla jít?“ zeptala se Kim.

„Protože je už po půlnoci a když v noci nespíš víc než svých sedm hodin, chováš se ráno jako pekelná kočka.“

A rozhodně tím nemyslel pekelnou kočku v dobrém slova smyslu.

Kim s povzdechem pokračovala v úklidu. „Právě teď nejsem unavená. Běž do postele, Gio. Nemusíš na mě čekat.“

Jo, něco bylo rozhodně špatně. Gio vždycky dokázal svou manželku rozparádit pár vybranými slovy. A naučil se, že dalšími dobře volenými slovy ji dokázal stejně rychle uklidnit, ale o to se teď nejednalo. Kim stěží zareagovala na jeho komentář ohledně pekelné kočky.

„Co jsem udělal?“ zeptal se Gio.

Kim se na něj zmateně podívala. „O čem to mluvíš?“

„O sobě, Kim. Zcela zjevně jsem něco udělal a tebe to trápí. Co to bylo?“

„Nic, Gio. Běž do postele, a nech mě to tu dodělat.“

„Tesoro -“

„Giovanni, mohl bys jít?“ přerušila ho Kim. Její obvykle srdečný tón přehlušila ostrost.

Tedy dobře.

Gio, zmatený a otrávený víc, než kdy jindy, nechal svou ženu v kuchyni, bez ohledu na to, co se jí sakra honilo v hlavě. Nebylo to poprvé, co se spolu bojovali beze slov, než se hádka změnila ve verbální, ale stále ho to sralo jako nic jiného.

Prostě to nedávalo smysl. V den, který z větší části proběhl v pohodě. A za poslední týden se nestalo nic, kvůli čemu by na něj mohla být Kim nasraná.

Komunikace jim fungovala docela slušně. To bylo jednou z věcí, která Gia na jejich rychlém a bláznivém vztahu nejvíc překvapovala. Kim nevadilo mluvit a jemu nevadilo naslouchat. I kdyby mu to vadilo, nemusel by to dělat. Kim mohla při nejhorším Gia donutit vyslechnout si ji, ale on by ji slyšel. To bylo to nejdůležitější.

Proč ho teď neslyšela ona?

Gio s laptopem v ruce znovu míjel dveře do kuchyně a nahlédl dovnitř. Kim byla stále tam, kde ji opustil. Teď byla oběma rukama opřená o kuchyňský pult, dívala se z malého okna ven a měla nepřítomný pohled. Jako by tu vůbec nebyla. Gio se najednou uprostřed kroku zastavil.

Vážně, co do prdele udělal?

Jistě, vypadalo to, že ji jeho obavy v kostele podráždily, ale tu konverzaci dokončili. Skutečně? Nejednalo se o nějakou linku ohledně dětí?

Nic.

Gio se rychle otočil na patě, laptop položil na malý stolek v hale a donutil se zamířit do koupelny. Možná, že jeho mysl vidí věci, které tam nebyly, ale dneska se událo tolik věcí, které spolu souvisely, že to podezření nedokázal zahnat pryč. Kim vypadala podivně – jak emočně, tak i podle chování. Jeho manželka prostě taková nebyla.

Něco bylo zjevně jinak.

V koupelně Gio prudce otevřel skříňku pod umyvadlem. Hledal něco, co by potvrdilo to, že by jeho myšlenky mohly být správné. Nic nenašel. Malý odpadkový koš byl také prázdný. Gio se nemusel vracet zpátky do kuchyně, aby věděl, že i ten je prázdný. Koneckonců, to on sám ho vynášel před odjezdem do kostela.

„Kurva,“ zamumlal Gio a kopnutím skříňku zavřel. Zůstal stát.

„Co to zatraceně děláš?“ Kimina zlostná otázka donutila Gia rychle se na ni podívat. „Teď to budu muset nechat opravit. Co jsi tam hledal? Uvnitř přece nic nemáš.“

Gio okamžitě vyhrkl. „Ty jsi těhotná?“

Kim s sebou trhla, jako by ji uhodil. „Prosím?“

„Kim, jsi těhotná?“

Gio nechápal, co bylo na jeho otázce tak složitého. Byla zasraně jednoduchá a vyžadovala odpověď jen ano, nebo ne.

„To bylo to, co jsi hledal? Těhotenský test nebo něco takového?“

Gio pokrčil rameny. „Představuji si, že ten nesmysl je prodáván v balení jako všechno ostatní, co kupuješ.“

„To ano,“ souhlasila Kim se zvednutým obočím. „Ale Gio, tohle neprodávají jako nějaké zatracené cukroví nebo tampony. Většinou se spotřebuje v okamžiku, kdy jeho obal otevřeš. Případně velice brzy poté.“

„A jak to víš, Dolce ragazza?“

„Přestaň mi říkat těmi mazlivými slůvky, když si právě teď zasloužíš spíš ránu.“ Kim měla pevně sevřené rty a zaťatou čelist. „Skutečně si myslíš, že bych před tebou něco takového tajila?“

„Já nevím,“ zamumlal Gio a mávl, jako by to všechno vysvětlovalo. „Možná si moje žena myslí, že bych byl v otcovství a rodičovství tak zatraceně nešikovný, že měla pocit, že by mi to nemohla říct? Je to nefér předpoklad?“

„Nemyslím si, že jsi nešikovný.“

„Ano? Protože od dnešního rána s Johnathanem mi přijde, že se ke mně chováš, jako bych byl měl nějakou chorobu.“

„Gio, to nedělám. Je příšerné, že to říkáš. Nemyslím si, že bys byl neschopný. Jen si myslím, že jsi prostě zpanikařil. Naštvalo mě, že jsi mi ani neodpověděl na otázku, zda bys chtěl mít děti? Ano, Gio, to bolí. Zatraceně to bolí. Uvědomil sis, že otázka dětí je jednou z věcí, o které jsme spolu nikdy nemluvili? Je to pravděpodobně jedna z největších věcí a my jsme o tom dokonce ani nemluvili!“

„Tak mluv!“

„Ne. Myslím, že jsi své pocity vyjádřil naprosto jasně,“ odpověděla posměšně Kim.

„Vidím, že tě to trápí víc, než dáváš najevo. Nejde jen o to, že jsme o tom spolu nemluvili. Jedná se o skutečnost, že si myslíš, že bych to vůbec nechtěl, nebo ještě hůř, že bych nedokázal být dobrým otcem.“

„Gio, to jsem neřekla!“

„Kim, děti mě děsí. Děsí mě víc než zatracené peklo. Vždy jsem byl zodpovědný jen sám za sebe. O to jde. Děti od tebe potřebují všechno. Není jediná vteřina dne, kdy by nebyly závislé na člověku, protože by jinak nepřežily. Jsem trochu nervózní z toho, že bych měl být právě tím člověkem.“

„Nebyl bys na to sám,“ řekla Kim. „Jsem tady i já.“

„Víš, co tím myslím.“ Gio si frustrovaně mnul čelo. „A celý dnešní den jsi mi nedala možnost odpovědět. Byli jsme vyrušeni. Tohle není typ rozhovoru, u kterého bych chtěl mít svého bratra a tátu.“

Kim si založila ruce na prsou a dívala se na zem. „Máš odpověď?“

Gio o tom upřímně nemusel přemýšlet ani na okamžik. Věděl, co chce. Stačila vzpomínka na jeho ženu s dítětem v náručí. Ten pohled si užíval. Připadalo mu to tak přirozené a nádherné. Jeho obavy z toho, že by byl nedostatečný nebo špatný otec byly skutečné, ale stejně jako všechno ostatní v životě, tohle bylo něco, co přicházelo časem. Kim by byla tou nejlepší matkou a věděl, že láska v její duši je neomezená. Někdo jiný – někdo, kdo by byl součástí jich obou – by si taky zasloužil cítit tu obrovskou lásku.

„Ano, jednou chci mít děti.“

„Jednou,“ zopakovala Kim. „Co tím myslíš?“

„To znamená, že jednoho dne chci dítě… nebo dvě. S tebou.“

„Tohle specifikuj.“
„Kim, právě teď pro tebe nemám lepší odpověď. Co ty?“

Kim se zamračila. „Co například se mě zeptat, zda bych vůbec chtěla mít děti?“

„Je mi teprve dvacet dva.“

„Kam míříš?“ zeptal se s pokrčením ramen. „Tohle mi nic neříká.“

„Stále mám před sebou ještě rok a půl školy,“ řekla Kim a dívala se na něj, jako by mu narostla druhá hlava.“

„Znovu -“

„Gio, právě teď nechci děti!“

„Chápu,“ zamumlal Gio, kterého její výbuch překvapil. „Takže můžu s jistotou předpokládat, že to je odpověď na mou předchozí otázku.“

Ruce Kim klesly k jejím bokům. Z modrých očí se jí vytratil veškerý předchozí hněv. „Nejsem těhotná. V okamžiku, kdy bych se o tom dozvěděla, bys byl první, kdo by se to dozvěděl hned poté. Jasné?“

I když při jejím přiznání pocítil úlevu, hned poté následoval smutek. Gio nečekal, že pocítí úlevu a smutek, když se jeho podezření nepotvrdilo. Jak to vůbec bylo možné?

„Kim, nemůžeš mě obviňovat z toho, že mě to zajímalo.“ Gio se opřel o umyvadlo a další slova pečlivě vážil. Nechtěl ji naštvat ještě víc, než už byla.

„Dneska jsi byla všude jinde, jen ne tady.“

„Já?“

„Ano, ty. Nebyla jsi sama sebou. To mě vyděsilo.“
Kim roztřeseně vydechla. „Nemůžu mít svůj „den“, aniž bys hned přemýšlel o tom, že jsem zbouchnutá?“

Jo, když to tak postavila, tak Gio možná dokázal vidět, jak směšně to znělo.

„I když se jednalo o víc než to. Celý týden jsi byla šťastná, tak, jako jsi vždycky. Pak v kostele, když jsem nereagoval a nedal ti odpověď, kterou jsi chtěla, jsi byla zklamaná. Můžeš to popírat, jak chceš, ale měla jsi to vepsané přímo v obličeji. Možná jsem začal hledat věci, které neexistovaly.“

„To proto jsi po večeři zmizel?“ zeptala se Kim.

„Částečně. Hlavně jsem chtěl mít možnost přemýšlet a ty sis užívala dítěte i ostatních lidí. Nepřišlo mi fér jen tak tě odtáhnout pryč.“ Gio se zasmál. Teď si připadal naprosto směšně, jak drancoval koupelnu. „Takže nemusím zbytečně hledat, protože tu nebyl ani náznak, co?“

Kim na vysvětlenou jen zvedla ramena, ale Giovu pozornost najednou upoutala její touha kousat si nehet u palce. Už dávno zjistil, že tohle Kim dělá v případě, kdy byla kvůli něčemu nervózní.

„Tesoro, co se děje?“

„Nebylo to zcela zbytečné,“ zašeptala Kim.

Giova mysl, která obvykle běžela jako o závod, zastavila. „Měl jsem něco zjistit?“

„Ne dřív, než za měsíc.“ Kim se zkusila usmát, ale její úsměv nebyl tak jasný, jako obvykle. „Před pár měsíci jsem začala brát prášky, ale podělala jsem to. Ty se mě na tyhle věci neptáš, takže jsem neměla, jak na to přivést řeč. Nejde vždycky o bezpečný sex, víš?“

Gio přikývl. „Jasně.“

„Když jsem měla pár dní zpoždění, pomyslela jsem si, že si raději udělám domácí test, abych měla jistotu, že nedošlo k žádnému problému. Protože máš pravdu. Byla jsem duchem jinde, ale ty sis toho všiml teprve dnes. Test vyšel negativně, takže jsem to hodila za hlavu a pokračuji dál.“

„Proč jsi mi to neřekla?“

Kim se ponuře zasmála. „Udělala bych to, kdyby z toho něco bylo, ale v té době jsem byla až příliš zaneprázdněna tím, že jsem byla vyděšena k smrti.“

„Že bych mohl vyšilovat,“ předpokládal Gio. Vadilo mu, že se mohla takhle cítit.

„Ne,“ řekla tiše Kim. „Vyděšená k smrti z toho, že jsem těhotná. Říkala jsem ti, že je mi teprve dvacet dva. Chci dokončit školu. Skutečně tvrdě jsem dřela na tom, abych se dostala tam, kde jsem, a tam, kde chci být. Stále musím pokračovat. I když byl skvělý pocit držet miminko, tak pro nás není správný čas. Nebo aspoň ne pro mě.“

„Tak v tom případě není správný čas ani pro mě,“ odpověděl Gio jednoduše. „Kim, jsme mladí. Máme spoustu času.“

„To je dobré vědět.“

„Oba jsme si pro naše vlastní dobro až příliš podobní. Tady jsem si myslel, že bych touhu po miminku čekal ihned, ale v podstatě jsi na stejné lodi jako já. Jsem idiot.“

Kim se na něj s mrknutím usmála. „Jo, ale jsi můj idiot, takže...“

„Až budeš připravena, tak mi řekneš, že?“ zeptal se Gio.

„Nejdřív ti to dám vědět. Slibuji, Gio.“

„A hele, možná nebude až tak špatné být kmotry Johnathana, jak jsem si zprvu myslel.“

Kim se na něj tázavě podívala. „Proč?“

„Protože s ním budeme trávit spoustu času. Aspoň si to vyzkouším na Lucianově dítěti, a když to podělám, budu vědět, co nemám dělat se svým vlastním.“

„Gio!“

„Co? Vždyť je to pravda. Žij a uč se.“

Kim se zadržovaným smíchem zavrtěla hlavou. „Bože, to je tak příšerné.“

„Říkáš to, jako bych to udělal.“ Gio si odmítavě odfrkl. „Tak jako tak je lepší, když se to naučím teď, než čekat na naše vlastní dítě.“

Kim se nepokoušela jeho slova popřít. Buď to, nebo netušila, co na to říct.

„Navíc když na to přijde, je na čekání ještě něco další dobrého...“ Giův hlas se vytratil do nízkého zamumlání.

„Ano?“

„Praxe,“ řekl Gio.

Kim se zasmála a když se k ní Gio blížil, couvala dozadu. „Praxe?“

„Hmhmm. Já a ty a kdekoli tě můžu mít. Praxe, bellissima. Díky ní bude vše dokonalé.“

Když se Kim otočila, aby s bezhlasným smíchem utekla chodbou, Gio jí byl přímo v patách. Těsně před gaučem ji chytil kolem pasu a pak se na něj oba zřítili.

Věděl, že Kim žádnou praxi nepotřebovala.

Pro Gia byla už dokonalá.

Vzhledem k problémům, které teď okolo překladů panují, knížku zasílat nebudu. Děkuji za pochopení.