Overlooked - 27. kapitola

Překlad: Hobit

ZANE LEWIS

Opouštím pokoj s obavami. Nemohu uvěřit, že tento týden je téměř u konce. Věci mezi mnou a Harper jsou stále na nic, a já s tím nemůžu nic moc dělat.

Máma je v kuchyni a dělá oběd. Zatímco si nemyslím, že ví o situaci mezi mnou a Harper, taky nevím o čem jiném mluvit než o mě a Harper a mým narukováním, tyhle dvě jsou jediné, co mám v mysli.

„Máš hlad, zlato?“

Posadím se ke stolu a přemýšlím o její otázce. „Asi bych něco snědl,“ řeknu jí.

Mám stažený žaludek, ale díky jídlu budu mít aspoň co dělat. Máma přinese ke stolu jídlo, těstovinový salát s kuřetem, rajčaty a sýrem. Naberu na talíř mámě a pak sobě a přitom přemýšlím, o čem mluvit. Kolik hodin zbývá do doby, kdy budeme muset na večeři vedle k sousedům?

„Takže odjíždíš ráno?“

Přikývnu. „Letí mi to v poledne, takže v pohodě se stihnu s tebou a tátou nasnídat a odevzdat auto, než mi to poletí.“

„Musím říct, že jsem moc ráda, že jste s Harper tento víkend dorazili.“ Řekne máma.

„Jo?“

„No jistě, zlato,“ řekne mi máma. „Oba vás miluju.“

Díky tomu jsem na bodu jí říct, že k Harper asi něco cítím, ale ani nevím, co je to něco zač, co jsou ty pocity vůči ní a taky nevím, jestli s tím můžeme něco dělat. A tak radši o tom mlčím a přemýšlím o něčem jiném, o čem se sní bavit, zatímco žvýkám jídlo.

„Včera jsem jel k jezeru,“ říkám.

„Ach, tvůj táta a já jsme tam neustále jezdili,“ říká máma.

„Řekl mi o tom.“

„Vím, že jsi tam jezdil s kamarády a koupali se nazí, když jste byli teenageři. Všichni jste si mysleli, že jste tak chytří, že vás nikdo nemůže načapat.“ Říká máma s úsměvem.

Musím se smát. „Myslím, že jsme všichni vděční, že se neukázali policajti,“ říkám.

„Myslím, že tam mezi námi rodiči byla menší dohoda, jak předejít tomu, aby vás chytli. Nikdo z nás nechtěl, abyste se vy děcka dostaly do problémů kvůli věcem, které dělají děcka.“

Znovu se musím smát, ale v zadní části mé mysli musím myslet na to, jak jen před pár dny jsme se s Harper koupali nazí a máma zřejmě nemá ani páru. Avšak je dobře, že to ani netuší.

Dojím misku salátu a rozhodnu se dát si další. Vím, že jdeme večer na velkou večeři k Polsenovým, ale nemyslím si, že budu moct jíst. Ať už se snažím myslet na něco jiného, úplně jiného, vždy se má mysl vrátí k Harper. To není dobré. Není to, jako když se mi někdy líbila nějaká holka. Na střední jsem měl pár holek a chodil jsem se Cheryl Sheppard víc než půl roku mezi střední a základnou.

Ale je to úplně jiné, než to, co cítím k Harper.

Není to tím, že je mou sousedkou od vedle od té doby, co jsme byli děti nebo dokonce tím, že už není tou šprtkou, která mi byla jako sestra a teď zní je vyspělá sexy žena žijící ve městě. Je to úplně něčím jiným a já to nedokážu pojmenovat.

„Myslíš si, že se rozhodneš znovu narukovat? Vím, že se o tom nechceš bavit, ale ráno odjíždíš a já si myslela, že možná už máš nějaký plán, o kterém by sis chtěl popovídat, dokud tu jsi, protože pak už tě zastihnu jen přes telefon,“ říká máma.

Vytáhnu hlavu z oblaků, abych ji odpověděl.

„Nevím,“ připustím.

„Měl by sis o tom promluvit s tátou,“ navrhne máma a já se zakřením.

„Mluvili jsme o tom včera a mám kvůli tomu hodně k přemýšlení, je to komplikované,“ řeknu jí. „Právě teď ani nevím kterým směrem se vydat, co mě táhne víc. Je to divný.“

„No, jsi v armádě skoro celý svůj dospělý život, narukoval jsi v devatenácti,“ zmíní se máma.

„To jsem a právě proto ani opravdu nevím, co bych dělal mimo armádu,“ řeknu.

„Nejsi hloupý a máš mnohem víc disciplíny, než jsi měl, když jsi odešel,“ řekne mi máma.

„Možná bych mohl jít na vysokou nebo přenést své zkušenosti do civilního života,“ řeknu, jak o tom přemýšlím nahlas. „Opravdu nevím.“

Dojím půl misky těstovin a rozhodnu se jít do svého pokoje, než mámu napadnou další otázky, na které ji nebudu moct odpovědět.

Začnu hrát Tekken na svém PlayStationovi. Samozřejmě kvůli tomu musím myslet na Harper a zavrčím. Dokonce, i když hraju zápas proti počítači, je ubohé, že ji nemůžu vytěsnit ze své mysli.

Vím, že se mi vyhýbá od naší hádky, ale nevím, jestli to je kvůli tomu, že by mě radši už nikdy znovu neviděla, nebo protože si myslí, že by to bylo trapné a radši to utne mezi námi už teď. Mohla by být ale zaneprázdněná, i když o tom spíš pochybuju.

Musíme to mezi sebou vyřešit do dnešní večeře, jinak sedět u stolu s mými a jejími rodiči bude trapný a napjatý.

Harper dala u jezera najevo, že se mnou nechce mluvit, že ani se mnou nechce být ve stejné místnosti nebo na stejném místě. Jsem si jistý, že už pravděpodobně vychladla, jinak by nebyla u rodičů, ale nevím.

Měl bys ji napsat a zjistit, jestli by si s tebou nepromluvila, nebo jestli je na tebe stále naštvaná.

Skoro ihned vytlačím tu myšlenku ze své mysli. Pokud ji napíšu a ona bude stále naštvaná, nebude to dobré a večeře bude pro nás ještě trapnější. Musím jen doufat, že Harper udělá správnou věc a sama se rozhodne mě kontaktovat.

Akorát když se rozhodnu jít ven, protože se nudím, zapípá můj telefon. Nejprve si myslím, že mi volají kluci ze základny, aby se zeptali, kdy budu zpátky, ale místo toho vidím, že mi napsala Harper.

Musíme si promluvit, že jo?

Zakřením se. Jsem tak rád, že se mi ozvala.

To máš pravdu. Co myslíš, že bychom měli udělat?

Během dne, a když vezmeme v potaz naši situaci, nemůžeme se sejít na našem obvyklém místě. Ani si nemyslím, že jezero správná volba.

Musíme si všechno vyříkat. Musíme to udělat před večeří.

Skoro zakoulím očima. Myslí na to samé jako já. A to jsem to nemusel ani napsat.

Souhlasím.

Nemůžeme se sejít na našem obvyklém místě, a tak musíme vymyslet kam jít. Musím ale myslet na to, že nakonec Harper není tak naštvaná, když se mnou chce mluvit a mně se vlastně uleví, i když zbytek situace je na hovno.

Myslíš, že tví rodiče vědí o té noci?

Na chvíli se nad tou otázkou zamyslím. Z konverzace, kterou jsem vedl s tátou si tak trochu myslím, že mu došlo, že jsem mluvil o Harper, ale ani jeden z nás nezmínil její jméno. Musím předpokládat, že kdyby o ní věděl, řekl by přímo její jméno.

Nemyslím si, že jim něco řekla tvoje máma, alespoň zatím ne.

Musíme přijít na místo, kde se v soukromí sejít.

Vím, že to nemyslí takhle, ale musím hned myslet na to, co bych s ní rád dělal, když budeme v soukromí. Nemůžu, já vím, ale tak moc to chci. Celé dny, od té doby, co jsme měli sex, nemůžu myslet na nic jiného, jen na to, jaké to s ní bylo a že ji chci znovu a znovu.

Nech mě něco vymyslet. Jestli na něco přijdeš dřív, napiš mi.

Povzdechnu si a položím telefon na stranu. Přemýšlím o místě, kam bychom mohli jít. Není to jednoduché. Naši rodiče nás pravděpodobně budou pozorovat jako jestřábi, dokonce i když by to bylo z jiných důvodů. Musíme vypadnout.