BL - 10. kapitola 1/4

Překlad: Renča

Ahoj holky, omlouvám se za tak dlouhou odmlku, ale byla jsem mimo domov a neměla jsem vůbec čas. Teď už by to mělo být lepší a kapitoly by měly přibývat častěji. Myslím, že tohle je zrovna část, na kterou čekáte několik let. Je to část, která vám po dvou dílech konečně dává trochu naděje. Tak vám přeji pohodové čtení. Myslím, že se vám to bude líbit (Jen nezapomínejte, pořád jsme kousek za půlkou ☹ a není všem dnům konec.) No už končím své tlachání, takže holky připravit a jedeme ….

„Vypadáš … božsky,“ řekla Sam a utírá si nos.

Zvednu zrcátko a natočím ho tak, abych se mohla podívat dozadu na své vlasy. Jules jen mávla kouzelnou hůlkou a vytvořila magický účes.

„Nejsou ty kytky moc?“

Sam si utře slzy na tváři. „Ne, je to perfektní.“

Jules vezme poslední pramínek mých vlasů a připne poslední kytku.

„Přítelkyně … copak jsme ti to neřekla?“

„Ano, řekla.“

„Teď, už jsou potřeba jen šaty,“ řekne Jules a odloží své nádobíčko na vlasy.

„Nate bude naštvaný.“ Podívám se na hodinky na mém stolku, abych zjistila přesný čas. „Sedmdesát dva minut a dvacet sekund.“

„Ten vychrtlí teplouš pravděpodobně zírá na tvého nastávajícího, znovu.“ Sam začne kvílet. Podívám se na Jules a ta zavrtí hlavou.

„Sam, co se děje? Jsem si jistá, že šaty jsou v pořádku.“

Zavrtí hlavou a slzy jí padají z očí ve větším tempu. „Ne … nejde o šaty. Ty … ty jsi řekla, řekla jsi sedmdesát dva minut a dvacet sekund,“ zašeptá.

Znovu kouknu na Jules.

Neslyšně vysloví: „Ani kurva náhodou.“

„Sam, omlouvám se, já …“

„Ne … neřekla jsi nic špatného, to jen … jsi má sestra a pouze má sestra může říct sedmdesát dva minut a dvacet vteřin.“ Popotáhne. „Jen tě tak moc miluji a ty se budeš vdávat a …“

Stáhnu ji na okraj mé postele a vtáhnu do náruče.

„Taky tě miluji a vždy budeš má sestra, ať jsem vdaná nebo ne.“

Hluboce si povzdechne a já ji třu záda.

„Jdu radši najít toho malého posránka,“ řekne Jules.

„Hoří mi uši. Ty mluvíš o mně,“ škádlí ji Nate během toho, jak si hrdě vykračuje dovnitř.

Jules se natáhne pro šaty. „Chytni to, teplouši.“

Chytil je nad hlavou a uchechtává se.

„Půjdeš k zemi. A to nemyslím tím dobrým způsobem, jak bys chtěl. To myslím tou špatnou cestou. Mým způsobem.“

Odmávne ji. „Je taková zábava se ti posmívat. Tvým způsobem, mým způsobem. Taková klasika.“

Projde kolem kosmetického stolku, odloží zrcadlo a ona ho zvedne. „Chceš ho praštit do části jeho teplouší hlavy anebo můžu já?“

„Hej, nemůžu za to, že jsem nepřehlédnutelný, nebo že jsem gay. Tenhle chlap,“ plácne sám sebe po zadku, „je prostě žhavý.“

„Ach. Pane. Bože. Ani ti největší gayové tohle nedělají,“ řekne Jules.

„Dobrá, přítelkyně. Já znovu zavádím plácání po zadku.“[1]

Tahle je to od té doby, co Nate přijel. Je prostě neuvěřitelný. Dal dohromady plážovou svatbu za méně než tři dny. Jsem neskutečně vděčná, ale … i tohle má svou daň. Nate je prostě úžasný, ale pořád je to osoba, kterou si musíte dávkovat po malých kouskách. Jules byla jak předávkovaná a já pociťovala žaludeční nevolnost.

Podržela mi šaty. „Děkuji Jules. Za všechno.“

Zvedla na Nata obočí. „Jdeme, zadek plácající teplouši.“

„Je tu ještě něco, co pro tebe můžu udělat, šéfová?“

„Ne, děkuji Nate.“

„Okaj, pak jdu zkontrolovat tvého fešáka.“

„Necháš fešáka na pokoji,“ řekne Jules a táhne ho od dveří za jeho ucho.

„Au. To vážně bolí, tamponko.“

„Můžu ti pomoct se šaty?“ zeptá se mě Sam.

Zvednu šaty a podívám se na ně. Jsou to krátké letní koktejlky, ve vrstvách bílé a modré. Jsou jednoduché a elegantní … jako já.

„Myslím, že tohle už zvládnu.“

Sáhne za sebe a nechá svou ruku sklouznout po přehozu, když vytáhne malou černou krabičku. „Něco pro tebe mám.“ Podá mi to.

„Nemusela jsi mi dávat dárek.“

„Je to něco modrého … nebo půjčeného. Otevři to.“

Oddělám víčko. Uvnitř je světle modrá stuha do vlasů. „Co je to?“

„Pamatuješ si, jak mi upravila Karen vlasy do francouzského copu?“

Přikývnu.

„Ten den … náš poslední den, s tebou. Ukázala mi tři modré stuhy. Vzala dvě z nich a zapletla mi je do vlasů. Třetí odložila a řekla mi, že na tuhle dá pozor. Tvrdila, že ji to vždy připomene barvu mých očí.“

„Sam … ne …“

Slzy padaly, valily ze čtyř očí.

„Uložila jsem stuhy do krabice. Když jsem smutná a osamělá, vytáhnu je a záplatu si je do vlasů.“

Vytáhla jsem stuhu z krabice. „To je jedna z nich?“

„Ne, ta třetí.“

„Karenina?“

„Pár měsíců po tom, co umřela mi to přišlo,“ vytáhne dopis „spolu s tímhle.“

Otevřu dopis, mé ruky se třepou a já začnu číst ...

---

[1] (What is it with you and in words? Fuckin´, walkin´, talkin´, bitchin´. - Look who´s talkin´. Wad queen.“ - Co je s tebou a se slovy končící na in? Šukání, chození, mluvení, nadávání. - Podívejme se kdo to mluví. Tamponová královna.“ - Vynechaná část. V češtině to nedává smysl.)