Unimaginable - EPILOG

Překlad: Markéta

Tak děvčátka a jsme u konce této knihy a zároveň i celé této série. Když jsem přebírala po původní překladatelce 1 díl, abych ho dodělala, vůbec jsem netušila, že si všechny tyto postavy tak zamiluju a že s nimi budu tak prožívat všechny jejich chvíle….. Je mi až líto, že už není pokračování, ale pravda je, že se k nim kdykoli můžu vrátit…

Ještě jednou Vám všem moc děkuji za komentáře a za podporu, kterou jste mi během překladů dávaly. Jste vážně úžasné!!!!

Teď se na chvíli odmlčím, protože se chystáme začít stavět domeček, takže toho času asi moc nezbyde, ale slibuju, že hned, jakmile to půjde, se k Vám vrátím!!

Markéta

O PĚT LET POZDĚJI

PARKER

Stojím v obýváku, dívajíc se ven oknem, zatímco sleduju naše přátele a rodinu, jak k nám míří jeden po druhém, aby s námi oslavili vánoce. Je to už pět let, co zemřel můj otec v tom skladišti. Nerad to říkám, ale jen zřídka mi přijde na mysl. Dokonce, i když vidím Katiny jizvy, tak na něj nemyslím. Myslím na ni. Na to, jak je silná. Jak je nádherná a jak jsem šťastný, že ji mám ve svém životě. Jak šťastný jsem, že mám ji jako svou druhou polovičku. Nikdy jsem nevěřil na spřízněnou duši, dokud mi neukázala, co mi celou tu dobu chybělo.

Na co bolí myslet, je moje matka. Dva týdny poté, co kapitán zabil mého otce, spáchala sebevraždu. Nebyla tu žádná poznámka. Žádné zavolání nebo dopis na rozloučenou. Vzala si nějaké prášky a lehla si do postele. Jejich hospodyně ji našla následující den. A ten další den jsem vešel na okrsek a převzal práci za kapitána. Měl pravdu, když říkal, že jsem se pro tohle narodil. Že tohle je důvod, proč jsem se v první řadě stal policistou. Abych pomáhal lidem. Pročesal jsem to tam pořádně a skoro všechny vyhodil. A o pět let později mám tým, kterému můžu věřit.

Kapitán přichází nejméně jednou týdně, aby mě zkontroloval a aby se podíval, jestli nepotřebuju nějakou pomoc. On je další, kdo se stal skvělým přítelem. Byl tam, když jsem se oženil s Kat. Dokonce jí vedl k oltáři. Její otec byl mrtvý a já se na něj vždycky díval, jako na svého otce. Ona cítila, že je to tak správně. A on tu taky byl v ten den, kdy moje nádherná žena porodila našeho malého chlapečka. On je taky důvod, že jsme ho pojmenovali Blake. Po kapitánovi. Kdyby se mnou nešel do toho skladiště, kdo ví, co by se mohlo stát, když jsem stáhnul Kat k zemi, abych jí chránil před mým otcem, který na ní vystřelil. Vystřelil jsem, ale trefil jsem ho jen do ruky. Byl jsem moc zaměstnaný snahou jí ochránit, než abych zastřelil svého otce. Ačkoli ho kapitán sundal. Zachránil mi život. Zachránil život Kat; a proto zachránil i Blakův život.

Kat pořád pracuje v nemocnici, ale už ne tolik od chvíle, co nám Blake vstoupil do života. Miluje být matkou a snaží se mu dát tolik času, kolik jen může. Být tátou mi změnilo život. Myslel jsem si, že oženit se s Kat byla ta nejlepší věc, jakou jsem kdy mohl udělat, ale mýlil jsem se. Není nic lepšího, než držet svého syna. To vám přinese do očí slzy. A teď čekáme naše druhé dítě. Kat má rodit okolo Valentýna a bude to holčička. Měl jsem mini infarkt, když jsme zjistili, že to bude holčička. Vím všechno o klukách. Ale holka? Kat se na mě pořád dívá, jako bych ztratil rozum, když mluvím. Nedokážu si představit, jak se ty dvě proti mně spojí. Nebo jak ty dvě budou mít špatnou náladu. Nebo chlapci. Bože, co když potká nějakého kluka, který využívá holky tak, jak jsem to dělal já. Do prdele, to byl každý kluk, kterého jsem znal! Asi to bude těžké, ale doufejme, že si tím projdu s důstojností a nezešedivím.

„Hej zlato, můžeš donést další led z lednice ze suterénu?“ zavolá Kat z kuchyně.

„Jo.“ Udělám, oč mě požádala a jdu do kuchyně.

Rozdělím ho předtím, než ho před ní umístím do umyvadla. Pak popadnu pivo a vracím se zpátky do našeho obýváku. Prodali jsme dům jejího otce před třemi lety a koupili větší. Dávalo to smysl. Naše rodina se rozrůstala a my jsme potřebovali víc místa.

Napiju se piva, když si sednu na pohovku vedle Joshe. „Co se děje?“ zeptá se.

Otočím se k němu a zamračím se. „Cože? Jsem chipper (Osoba nebo věc, která něco změní na žetony.), říkám a přemýšlím, proč si myslí, že nejsem. Jsou koneckonců Vánoce.

On si odfrkne. „Možná dřevěný chipper.“

Slade se zasměje Jopshovu chatrnému vtipu a já protočím oči. Chci promluvit, ale zavřu pusu, když do obýváku přijde Sladova a Samina malá holčička. „Strejdo Joshi,“ řekne svým rozkošným hláskem. Roste tak rychle. Teď má šest, ale pořád si vzpomínám na to, jak jsem jí poprvé držel v náručí.

„Ano, princezno?“ ptá se, sklánějíc se dolů z gauče s velkým úsměvem na tváři.

Ona se usmívá zpět. „Dominic se zrovna vyčůral na umělý strom, který je v druhé místnosti.“

Josh vyskočí tak rychle, zatímco se řítí z obýváku. Se Sladem propukneme v smích.

„To je tak nevychované,“ řekne Braxtonova přítelkyně, stahujíc svoje rty znechucením, zatímco sedí vedle Braxtona na pohovce. Už spolu randí skoro rok. A já vím, že jí chce požádat o ruku každým dnem. Vím to, protože jsem mu pro ni vyzvedával prstýnek před dvěma týdny. Ačkoli je chudák vyděšený k smrti.

„Sadey….“ Slade se odmlčí, když se snaží zklidnit svůj smích. „Není hezké, že se tím chlubíš před ostatními,“ řekne, ale na jeho tváři je pořád ještě velký úsměv.

„Teta Courtney říkala, abychom někomu řekli pokaždé, když uvidíme Dominica čůrat jinde, než na záchod.“ Pak se otočí a odejde.

Dominic je nejmladší syn Joshe a Courtney. O tři roky později mají dalšího. A právě je uprostřed trénování na nočník. Zdá se, že akorát neví, jak tomu přijít na kloub.

Josh se vrátí zpátky a plácne sebou vedle mě. „Sorry, chlape.“

Odmávnu ho. „Bez starosti. To se stane.“ Dám si další doušek piva.

„Když jsem se ho zeptal, proč to udělal, tak řekl, že ten strom potřeboval zalít.“

„No, alespoň je chytrý,“ říkám a ostatní se znovu zasmějí.

Vstanu z pohovky, když se rozezní domovní zvonek a jdu k předním dveřím.

„No, ahoj O´Hare,“ řekne Blake, můj bývalý kapitán, když otevřu dveře.

„Zdravím kapitáne. Josie.“ Přikývnu hlavou k jeho manželce, když vstoupí do domu.

„Kolikrát už jsem ti říkal, abys mi říkal Blaku?“ ptá se mě s úsměvem.

„Kolikrát už jsem Vám připomínal, abyste mi říkal Kapitáne?“ vtipkuju zpátky. Přitáhne si mě do velkého objetí a pak obejmu jeho manželku.

Usmívám se, když sleduju, jak padající sníh začíná pokrývat zemi. Otočím se zpátky a dívám se na všechny naše přátele a rodinu. Tate sedí na podlaze; Star sedí v jeho klíně a hraje si s panenkou Barbie, kterou jí Blake prostě musel dát na Vánoce. Josh je napaden na pohovce jeho dvěma staršími dvojčaty, Trentem a Ashtonem. Sadey se směje, když jí Slade připíchne dolů na pohovku, zatímco jí lechtá.

Je šílené, jak jsme spolu všichni vyrůstali, a teď budou dělat naše děti to samé. Zajímalo by mě, jestli někteří z nich skončí tak, že se zamilují. Kolik dětí budou naše děti mít? Vím, že budou bojovat a rozejdou se v některých částech jejich života, ale doufám, že se vždycky k sobě vrátí. Doufám, že si uvědomí, jak speciální budou jejich přátelství.

„Večeře je hotová.“

Podívám se k otevřenému obýváku a vidím tam stát mou ženu. Na sobě má jasně růžovou zástěru a její dlouhé, tmavé vlasy jsou sepnuté v šíleném drdolu. Její hnědé oči spočinou na mých a ona se usmívá, zatímco si přejíždí rukou po rostoucím bříšku. Máme méně než dva měsíce, než se nám narodí naše malá holčička.

Tohle je život tak, jak má být. Tohle je uskutečněný sen. Všichni si sedneme okolo stolu a budeme se smát až do pozdních nočních hodin. Děti odpadnou jako malí opilci. A dospělí se budou smát, dokud nebudeme plakat. Pak se rozloučíme. No, to jen do zítřka, kdy tohle všechno budeme dělat znovu.

KONEC