SL - 14. kapitola

Překlad: Cukýna

REN

„Mami, tati, tohle je moje Lily.“

Stisknu jí ruku a dávám jí tak najevo, že je vše v pořádku. Jsem překvapený, když se zhluboka nadechne, ale dívá se na ně nebojácně a natáhne volnou ruku.

„Ráda vás poznávám, pane a paní Hendricksovi.“

Moje mamka vypadá, že by mohla vybouchnout v hromádku konfet, ale potřese si s ní rukou a zářivě se na Lily usmívá. „Prosím, říkej mi Janet. A jemu říkej Rick.“ Kývne k mému otci.

Můj taťka bere jako další Lilyinu ruku a je ohledně toho maličko klidnější. „Slyšeli jsme o tobě velmi hezké věci. Jsme velice šťastní, že se setkáváme s dámou, která ukradla Renovo srdce.“

Lily maličko zčervená, ale jinak si vede skvěle.

„Ren ti to dneska může v obchodě ukázat, abys zjistila, jak to tu funguje. Potom přijď do kanceláře a vyřídíme spolu časový plán,“ pronese můj táta.

„Děkuji, pane Ricku. Jsem za práci vděčná.“

„Potřebujeme pomoc, tak to dokonale funguje,“ skočí moje mamka do řeči. Netuší, jestli ano nebo ne, ale jsem šťastný z toho, že se snaží Lily zahrnout. „Takže tu budeš pracovat po zbytek školního roku? Co v létě nebo na podzim? Máš plány ohledně vysoké školy?“

„Mami,“ řeknu a snažím se ji varovat, aby se do Lily nenavážela tolika otázkami naráz. Ale Lily mě znovu překvapí, když promluví.

„V současné době je mým plánem navštívit okresní kolej, ale podala jsem si přihlášku na MU. Pokud se dostanu na Minnesotskou, ráda bych šla tam.“

„Ještě se ti neozvali?“ ptá se můj táta. Předpokládám, že uvažuje o tom, jak jsem dostal dopis už před měsíci.

„Moje stipendium vyžaduje čas na schválení. Existuje jich tolik, a jde po nich hodně lidí.“ Lily pokrčí rameny, jako by o nic nešlo.

Ptal jsem se jí na školu už dříve, ale neuvědomil jsem si, že pořád na odpověď čeká. „Moje sportovní stipendium přišlo brzy. Rádi mají tato místa obsazená, než začne sezóna,“ říkám a snažím se ji uklidnit. „Měl jsem s tím svým štěstí. Součástí je příspěvek na bydlení, protože jsou tak blízko školního areálu. Můžu bydlet doma a dojíždět, nebo můžu bydlet na univerzitě a zůstat blízko týmu.“

Chci jí dát najevo, že zvažuji zůstat doma, pokud se rozhodne zůstat na místní, nebo můžu bydlet na univerzitě, pokud se tam dostane. Už uvažuji o naší společné budoucnosti, a jak od ní nechci být oddělený. Jakoby rozuměla tomu, co jsem tím myslel, věnuje mi ostýchavý úsměv. Její jasně modré oči září. Cítím, že další kousek zapadl na své místo.

Otočím se zpátky k rodičům a vidím, že na nás oba hledí s těmi nejhloupějšími úsměvy na tvářích. Protočím oči a táhnu Lily za sebou do zadní části obchodu. Když se tam dostaneme, vezmu jí kabát a pověsím ho.

„Omlouvám se za ně. Nikdy předtím to nedělali.“

„Co? Pozdravit někoho?“ ptá se s úsměvem. Podám jí zástěru, do níž vklouzne.

„Setkat se s dívkou, kterou jsem přivedl domů. No, nebo spíš do obchodu. Nikdy předtím jsem jim nikoho nepředstavil.“

„Ach.“ Odmlčí se. „Nikdy?“

„Ani náhodou. Vlastně jsem nikdy neměl přítelkyni. Takže tohle je tak nějak nové i pro mě.“ Obléknu si odpovídající zástěru a věnuju jí poloviční úsměv. „Nejsem si jistý, jestli mě to dělá méně přitažlivým, ale dneska se jednalo o můj první polibek. Hádám, že se to všechno děje najednou.“

Přejdu k ní a dám jí prst pod bradu, abych jí pomohl zavřít pusu. Nevšimla si toho, že jí po té novince spadla brada. Bylo to trochu komické, ale směje se potom, co jsem to udělal.

„Také jsem zažila svůj první polibek až s tebou,“ pronese ostýchavě. „Líbí se mi to. Že jsme byli svoji první.“

„A poslední,“ dodávám a políbím ji. Tenhle polibek je něžný a příliš rychlý, ale nemůžu riskovat, že se sem vrátí moji rodiče. Hledají nějakou výmluvu, aby mohli mluvit s Lily, cítím to. „Dovol mi, abych ti to tu ukázal.“

Strávím většinu pozdního odpoledne tím, že Lily provádím po místě a ukazuji jí, co má dělat, když už tu jsem. Pomáhá mi doplnit zásoby v regálech, zalít rostliny a zamést podlahu. Ukážu jí, jak se používá skener, a uděláme inventuru.

Je zábavné společně pracovat, a poskytuje nám to víc času k rozhovoru. Lily chce jako hlavní obor umění a jednoho dne učit. Myslím si, že bude úžasnou učitelkou. Je plachá, ale také trpělivá. Myslím si, že bude úžasná. Vidím její zanícení, když o tom mluví, a chci přijít na způsob, jak její sen uskutečnit.

„Jak dlouho obvykle pracuješ?“ ptá se mě, když jdeme dozadu a sundáváme si zástěry.

„Zavíráme v šest, tak někdy předtím. Taťka obvykle zavírá a já mířím domů, abych buď uvařil večeři, pokud má mamka směnu, nebo snědl večeři, pokud má volno.“ Usměju se na ní. Zavrtí hlavou.

„Neustále jíš,“ pronese a podá mi zástěru.

„Neustále mám hlad,“ odpovím, uklidím zástěry a přitáhnu si ji do náruče k rychlému polibku.

Čekám na ni, když jde do kanceláře s mým taťkou, aby dali do pořádku papíry. Za několik minut vyjdou. Zastrčí si do kapsy obálku.

„Všechno vyřízeno?“ ptám se. Usměje se na mě a přikývne. Držím pro ni otevřený kabát, a pak jej zapnu, než se rozloučíme s mým taťkou a odejdeme.

Na cestě k ní domů je v džípu potichu. „Všechno v pořádku?“

„Ano, ale myslím si, že mi tvůj taťka platí příliš.“

Zasměji se a stisknu její ruku. „Platí děti ze střední školy dobře, protože jsou levnou pracovní silou. Dal ti peníze, že?“ Přikývne. „Mně platí taky v hotovosti. Je to na ruku, a je to jen na několik dnů v týdnu, takže to nikomu neublíží.“

„Je to od něj opravdu milé. Oba tvoji rodiče jsou opravdu milí.“

„Možná bych se mohl v brzké době seznámit s tvým otcem?“ Ztuhne. Cítím v autě změnu v atmosféře. „Nebo možná někdy jindy. Žádný spěch. Jen se chci ujistit, že o tomhle ví. Nechci se kolem tebe tajně plížit, Lily.“

„Ani já ne.“ Řekne to tak potichu, že to skoro nepostřehnu.

Vím, že je tu toho víc, ale nechám to být. Nechci na ni tlačit příliš tvrdě, příliš rychle, tak změním téma.

„Takže.“ Přejedu po ní pohledem, když zastavíme před jejím domem. „Chceš zítra znovu muffiny s čokoládovými kousky, nebo bagel?“ Usměje se na mě a napětí je zlomené.

Udělal bych cokoli, abych na jejím obličeji udržel tenhle úsměv.