RT - 36. kapitola

Překlad: Teza

Cade

Sedím v tlumeně osvětleném nemocničním pokoji, kde jsem byl posledních dvacet čtyři hodin v kuse, a držím drobnou a dobitou ruku Zrzky. Párkrát se vzbudila, ale jenom na několik minut, pokaždé byla dezorientovaná kvůli lékům a otřesu mozku.

Zaskřípu zuby a polknu vinu, když hrozí, že se jí zadusím. Doktor říká, že má štěstí, že utrpěla jenom otřesem, ale na tom není nic šťastlivého. Nemělo se jí stát nic. Slíbil jsem jí, že se jí nikdy nic znovu nestane, a porušil jsem tento slib.

„Cade?“

Moje hlava vystřelí vzhůru nad jemným zvukem mého jména a můj pohled dopadne na její nateklý a potlučený obličej. Hrudník se mi z toho pohledu bolestně stáhne, ale jsem rád, že vypadá o trochu bděleji. Chci ji zlíbat, ale vím, že mi toto právo nenáleží, vím, že si to nezasloužím.

„Ahoj, Zrzko,“ zašeptám a jsem šokovaný, jak chraplavě můj hlas zní. „Jak se cítíš?“

„Dobře. Trochu víc při smyslech a bolest hlavy je minimální.“

Odpovím kývnutím a pak dřív, než se mohu zastavit, zvednu její ruku, která je v té mé, přiložím si ji k ústům a dám jí jemný polibek. Prstem obtáhne ránu, co mám z dřívější rvačky s Evansem.

„Vypadáš tak unaveně,“ řekne smutně. „Spal jsi vůbec?“

Zavrtím hlavou a odkašlu si. „Ne, ale jsem v pohodě. Chodím tam a zpět mezi tebou a Christopherem, taky ho kontroluju.“

„Je v pořádku?“ zeptá se ustrašeně a začnou se jí okamžitě v očích vytvářet slzy.

„Jo, Zrzko, nic mu není. Je to tvrďák. Doktoři mu dávají nějaký prášky na bolest, takže hodně spí, ale Katelyn s ním zůstává v pokoji.“

„Oh dobře. Co Ruthie? Útržkovitě si pamatuji, že jsem ji jednou viděla, když jsem se probudila, ale moc si nepamatuju.“

„Bojí se o tebe a Christophera, ale je na tom dobře. Je se Sawyerem a Grace. Před pár minutami mi psal, že za chvíli přijdou. Jako první půjdou na snídani.“

Pozoruje mě, její výraz se přemění v zádumčivý. „A co ty Cade? Jak je tobě?“

Hlava mi klesne a nevěřícně vydechnu. Netuším, jak se kurva může zajímat o to, jak mi je potom všem, co jsem udělal, ale to je Zrzka. Hádám, že bych neměl být překvapený.

Cítím, že mi vzala do hrsti stranu obličeje. „Cade, podívej se na mě.“ Zvednu hlavu a upřeně koukám do jejích všímavých, chápajících očí, které vykreslují city, které si nezasloužím. „Nemůžeš za to.“

Popuzeně vydechnu. „Jo, můžu. Oba víme, že by se nic z toho nestalo, kdybych tam byl.“ Což je pravda, protože bych je zasraně zabil dřív, než by se dostali do domu. Ale protože jsem zkurvený v hlavě, tak jsem byl příliš zaneprázdněný snahou utéct životu a nevyrovnal jsem se s něčím, s čím jsem se měl vyrovnat už dávno.

„Našli by jiný způsob, Cade. Nebyl jsi s námi dvacet čtyři hodin denně. Snažili by se unést Christophera po škole; mohli mě vzít z baráku během dne. Našli by si nějakou cestu.“

Neodpovím, protože nesouhlasím. Ztěžka polkne, pak položí další otázku. „Co přesně se stalo? Poslední věc, co si pamatuju, je, že jsem si myslela, že postřelili Sawyera, ale byl to Floyd…myslím?“

„Sawyer na sebe přivolal pozornost, aby dostal zbraň z Christophera, věděl, že ji na něj namíří. Když to udělal, Jaxson střelil Floyda.“

„Je mrtvý?“

„Ano.“

Přikývne. „A Spike?“

Jsem na minutku potichu a přemýšlím, kolik jí toho mám říct. „Není mrtvý, ale moc dobře se mu nevede. Na nějakou dobu bude v nemocnici, než půjde před soud.“ Rozhodnu se to tak nechat; nemusí vědět, že jsem ho tam dostal já.

„Řekl Christopher někomu o jeho mamce?“

„Jo, Cooper ví o těle v kůlně, čekáme na ověření, že to je ona, ale vzhledem k tomu, co říkal Christopher, to zní, že to bude ona.“

„Byl zdevastovaný, když jsem ho našla,“ vykucká tiše a v očích se jí znovu tvoří slzy. „Je mi ho neskutečně líto, ale pomůžu mu se přes to dostat. Až bude potvrzeno, že to je ona, tak zajistím, abychom pro ni udělali hezký pohřeb.“

Neexistuje nikdo lepší, kdo by chodil po této planetě, než tady tato holka. „Vím, že jo, Zrzko. Má štěstí, že tě má, a to i Ruthie.“

Slzy se jí začnou rozlévat po tvářích a zadrhne se jí dech. „Ty mě máš taky, pokud mě chceš.“

Sevřu čelist proti pálivé bolesti v hrdlu a zavrtím hlavou. „Já si tě nezasloužím.“

Unikne jí tichý vzlyk, který přepůlí mé ztýrané srdce. Nejsem schopen se držet zpátky o sekundu déle, tak se posunu vedle ní na postel a něžně přitisknu své rty na ty její, nechci jí ublížit. Ale má opatrnost vyletí zasraným oknem, když zaplete prsty do mých vlasů a přitáhne mě tvrději ke své puse. Moje zábrany rupnou a líbám ji takovým způsobem, po kterém jsem prahnul od té noci, co mě nechala v posilovně. Polykám její vzlyky, ochutnávám její slzy a nenasytně beru každý ždibec lahodnosti, která z ní proudí, i když nejsem hoden ničeho z toho. Ale je to něco, bez čeho nemohu žít; ona je někým, bez koho nemohu žít. S tou myšlenkou se odtáhnu a jemně opřu čelo o to její. „Poslyš, zlato. Sawyer a Grace na chvíli zůstanou s tebou a dětma v baráku.“

Znepokojení zajiskří v jejích smaragdových očích. „Proč? Kam jdeš?“

„Musím se o něco postarat, Zrzko.“

„Právě teď?“

„Jo, vlastně odjíždím dnes večer.“

„Na jak dlouho?“

„Nejsem si úplně jistý.“

Více slz jí stéká dolů po tváři. „Vrátíš se?“ Kvůli strachu a bolesti v jejím hlase se cítím jako největší šmejd, ale vím, že toto musím udělat a nemohu déle čekat, už ne.

„Jo, Zrzko, vrátím se.“

„Sawyer a Grace s námi nemusejí zůstávat. Budeme sami v pohodě nebo určitě můžeme zůstat u mých rodičů, dokud nebude dům uklizený.“

Zavrtím hlavou. „O dům bylo postaráno a je připravený, až se tam vrátíte, ale Sawyer s vámi zůstane, Zrzko. Potřebuji vědět, že jste v bezpečí, zatímco já budu pryč.“ Vezmu ze strany do rukou její krk, hned pod čelistí, a dám rty blízko k těm jejím, když neodpoví a vypadá ještě rozrušeněji. „Prosím, zlato.“

Její výraz zjemní a přikývne. Dám jí něžnou pusu a její útlé ruce orámují můj obličej. „Miluji tě, Cade Walkere, a budu na tebe čekat. Nenuť mě, prosím, čekat dlouho.“

Zavřu oči a nechápu, jak mi toto může ještě říct potom všem, co jsem jí udělal, ale vynahradím jí to. Zasraně to napravím, nebo umřu snahou.