Checkmate:TIE - 6. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

„Takže, hodláš mi říct, co chystáš, Knighte?“ Ptám se, když ho následuju zpátky do jeho kanceláře. „Hádám, že není žádný speciální projekt, že?“

Hodí po mě samolibý úsměv, ale neřekne ani slovo. Hajzl.

„Nějaké novinky ze záběrů hotelové ochranky?“ Ptám se, když za mnou zavře ve své kanceláři dveře. „Teď mi řekneš, že Mia zfalšovala záznamy a teď vypadám jako ulhaný policejní důstojník?“

Zlehka se zasměje. „Ne, ale zcela určitě měla pomoc. Můj přítel na vegaském oddělení to poslal a můžeš říct, že to není ona; je to muž, ale má mikinu s kapucí a nechává hlavu skloněnou.“

„Kurva,“ zakleju, třesu hlavou. Posadím se na židli naproti němu, on se přisune židlí ke stolu a začne psát na počítači. „Ale ukazuje ji to, jak vchází do pokoje?“

„Ano, ale použila tvou kartu od pokoje, takže může říct, že jsi jí to dal nebo cokoli, kdyby se někdy měla bránit u soudu. Hotelový recepční byl schopný poslat časový úsek, kdy byla karta použita a potvrdit, že to byla ta samá, kterou jsi ten den použil dříve.“

„Jaký byl čas, když ji použila?“ ptám se, cítím se kvůli tomu všemu neklidně. Mia je chytrá. Moc chytrá, což je důvod, proč se cítím neklidně ohledně toho, že zorganizovala celý tenhle plán.

„3:47 ráno.“

„Jo, do té doby jsme byli pryč. Ou, když o tom mluvíme – naše krevní testy přišly negativní na Rohypnol a Benzodiazepam.“

„Takže, jestli vás nezdrogovala, co to bylo?“ Logan se ptá na to samé, co já.

„Temazepam – pilulky na spaní, které dohromady s alkoholem mohou být velmi nebezpečné, až život ohrožující.“ Zatnu čelist při té myšlence. Když mi volali s výsledky, skoro jsem udeřil do svých dveří od auta, vědom si vedlejších účinků.

„Kurva, ona se tam nepoflakovala!“ Logan zabručí, kývá hlavou, když dál píše na počítači. „Měla pomoc, a pokud bychom zjistili, kdo to byl a dokázali s ním promluvit, mohli bychom ho použít jako svědka.“

„Ale jaké jsou šance, že někdo, kdo byl ochoten jí pomoct, bude vypovídat?“

„No, někdo musel tyhle prášky dát do vašeho pití. Předpokládám barman?“ Svraští obočí a já si zkouším vybavit, jak ten týpek vypadal.

„On musel být ten, kdo vzal kartu, když jsem se nedíval. Není jiný způsob, jak by se k ní mohla dostat,“ řeknu mu, urputně si zkouším vybavit naše okolí. Umím víc, než polevit v ostražitosti na neznámém místě, ale Courtney a já jsme pili, bavili se a uvolnili. Poslední věc, kterou bych očekával, byla Mia, která nás tam sledovala.

Sleduju, jak si píše další poznámky. Jeho kamarád detektiv na vegaském policejním oddělení, Patrick Wolfe, byl velice vstřícný a nápomocný při zajištění kamerového záznamu z hotelu. Vím, že to není naše jurisdikce, a kdyby mě to nedostalo do potíží, šel bych tam zpátky a sám se ho zeptal. Každopádně, vím, že musím věřit Loganovi, a když říká, že je Patrick čistý, pak mu věřím.

„Řeknu mu, abych poslal nějaký záznam, zatímco jste byli u baru. Kdybychom ho chytili při činu, neměl by žádnou možnost, než přiznat, že ho do toho Mia navezla.“

„A co když ne? V téhle chvíli bych se u Mii ničemu nedivil, ani vyděračství.“

„No, pokud na to dojde, přijdeme na to, ale Patrick je pěkně zarytý. Nechal by ho vyslýchat tak dlouho, jak by mohl, kdyby musel.“

„A co Mia na kamerách? Už ji na nich našel?“

„Ne, ale i kdyby ji našel, nejsem si jistý, jestli by to dostatečné pro vznesení obvinění. Potřebovali bychom svědky, aby potvrdili, že je k tomu navedla, měla komplice, který vás zdrogoval, unesla Courtney a ukradla tvou kartu, aby se dostala do tvého pokoje bez tvého povolení.“

„Takže, tenhle chlap, ten barman, mohl by být tím týpkem v mikině s kapucí, který odnesl Courtney?“ Ptám se a ošiju se. Čelist mi cuká, nehty zarývám do dlaní, napínám pěsti.

„Řekl bych, že je to možné, když uvážím, co jsi mi řekl. Mia byla obvykle dost chytrá, aby zůstala mimo hotel, dokud nešla do pokoje. Kdokoli jí pomohl a dal jí kartu, to udělal mimo hotel.“

Mia je nebezpečně inteligentní, když přijde na práci na tom, co chce. Hraje hry a nedrží se pravidel. Vymyslela svůj vlastní druh šílenství. Její program je naprosto zaměřený na to, dostat mě zpátky a mám nepříjemný pocit, že se nezastaví, dokud nebude cítit, že jsme si kvit.

Logan a já strávíme příštích několik hodin prohlížením jiných případů, zatímco čekáme, až uslyšíme novinky od Patricka. Už je to chvilka, co jsme s Loganem pracovali spolu, a vrací se spousta dobrých vzpomínek. Ačkoli se zítra vrátím do mé obvyklé pravidelné služby s Tylerem, jako partner mi Logan chybí.

„Tak, jak se má Skylar?“ váhavě se zeptám, když si vezmeme náš oběd do odpočinkové místnosti. Poslední dobou je kvůli tomu dost tichý, takže vím, že to někdy může být citlivá otázka.

„Dobře. Každý večer máme video hovor a tento víkend tam jedu,“ řekne se skoro nulovým výrazem. „Můžeme se dohodnout bez dramat, přinejmenším je to lepší, než to bylo.“

„No, to jsou dobré zprávy,“ řeknu, čekám, abych viděl, jestli to dál rozvede, ale když si uvědomím, že ne, netlačím na něj kvůli tomu. O svém osobním životě je diskrétní, a já jsem se nikdy necítil správně do toho dál vrtat. Soudím, že jestli mi o tom bude chtít říct, udělá to, až bude připravený.

„Jak to všechno snáší Courtney? Pořád otřesená?“

Vydechnu. „Jo, dá se říct. Skoro mě dnes ráno zabila nůžkami, když jsem vešel. Je paranoidní.“

„Nemůžu říct, že bych ji vinil. Jsem si jistý, že sama sebe ubrání, ale Mia je jiný stupeň šílenosti.“

Zatřesu hlavou, přeju si, abych byl býval viděl tuhle Miinu stránku od začátku. „Já vím. Chodí se slzným plynem, jako by to byl módní doplněk.“

„Ježíši,“ Logan zamumlá.

„Nepomáhá, že nejsem večer doma, když přijde z práce,“ přiznám, cítím vinu. „Dnes se Mia ukázala u domu.“

Škubne hlavou směrem ke mně, výraz napjatý. „Zavolal jsi sem?“

„Měl jsem to v plánu, pokud neodejde a jakmile viděla, že si nehraju, konečně to udělala. Každopádně mám pocit, že zákaz přiblížení ji kurva ani omylem dál neudrží.

„Potřebujeme důkaz,“ oznámí. „Důkaz, že do toho je zapojená, takže vy s Courtney můžete vznést obvinění.“

Kývnu na souhlas. „Jen si přeju, abych rozuměl jejímu motivu. Vím, že se chce dát zpátky dohromady, ale jak si vůbec může myslet, že bych ji v tomhle okamžiku chtěl zpátky? Chce nás jen vyvést z míry, aby se pomstila, nebo to dělá, protože si opravdu myslí, že nechám Courtney a vrátím se k ní zpátky?“

Když sedíme a jíme naše jídlo, zvažuju tuhle konkrétní myšlenku. I kdybych nebyl s Courtney a byl single, nikdy bych ji znovu nevzal zpět – z toho jsem příliš poučený. Ale dělá to jen pro vzrušení nebo se domáhá pomsty v naději, že vlastně Courtney bude ta, která nechá mě? Mia by to byla schopná udělat ze všech důvodů, ale teď když o tom opravdu přemýšlím, myslela by si Courtney, že je moje zátěž pro ni příliš a odešla?

Logan dojí dříve, než já a zamíří zpátky do kanceláře. Rozhodnu se zavolat Courtney a ujistit se, že je v pořádku.

„Drew?“ řekne, než můžu vůbec promluvit. „Ó můj Bože.“

„Court, co se stalo?“ Ihned panikařím, vstanu a sáhnu po svých věcech na stole. „Jsi v pořádku?“

Slyším její rychlý dech přes telefon a nutkání jít za ní a odejít z práce mě přemůže.

„Já-já myslím, že tu byla Mia,“ konečně vyštěkne a já cítím, jak mi srdce klesne do žaludku. Ještě jsem jí to neřekl, protože jsem to nechtěl udělat po telefonu. „Ve schránce byl dopis s mým jménem. Bez známky nebo zpáteční adresy, ale rozpoznala jsem rukopis ze vzkazu, který nechala v hotelovém pokoji.“

Kurva, ta děvka. Měl jsem vědět, že se chystala k něčemu dalšímu.

„Zlato, zamkni dveře, okna a čekej na mě. Brzy končím v práci.“

„Už jsem zamkla, zastrčila západku, všechno zapečetila!“ křičí. „Nesnáším, že mě takhle děsí, Drew. Já-já jsem tak unavená, že se tak cítím. Cítím se paranoidně, že sem přijde kdykoli, když se otočí. Já jen…“

Začne se rozpadat a já ji potřebuji uklidnit, než se tak úplně stane.

„Bejby, poslouchej mě,“ řeknu klidně, doufám, že se zaměří na zvuk mého hlasu. „Jedu domů. Zůstaň na místě, dobře? Budu tam hned.“

Courtney

Varovala jsem tě. Připrav se. Sleduju tě.

Co to kurva ve skutečnosti znamená?

Okamžitě se rozhlédnu; paranoidní, že mě sleduje právě v tuhle chvíli v domě. Část mě si přeje, aby jen ukázala svou hnusnou tvář, takže jí můžu přesně ukázat, jak jsem připravená nakopat jí prdel; každopádně ta druhá část se bojí, že přijde s nějakým druhem zbraně.

Položím obálku a vzkaz zpátky na stůl a vyfotím to. Jestli je to důkaz, který potřebujeme, nedopustím, aby se ztratil.

Cítím se nepříjemně, udělám kolečko po domě, dvakrát prověřím, že každé okno a dveře jsou zavřené, podívám se na toalety a pod postele a taky do šatny.

Zrovna když zavírám dveře, hlasitý zvuk z koupelny způsobí, že mi žaludek vyskočí do krku. Ó můj Bože. Ona je zasraně v domě.

Měla jsem vědět, že ta děvka poruší svůj zákaz přiblížení a přijde za mnou, když ví, že Drew nebude doma. Panikařím ještě víc, když si uvědomím, že jsem nechala mobil na stole. Po špičkách dojdu do jídelny, popadnu ho tak tiše, jak můžu. Mé srdce tluče tak zběsile; taktak držím krok s mým těžkým dechem.

Než můžu Drewovi zavolat, jeho jméno na mě s hlasitým vyzváněním vyskočí na obrazovce. Vyděsí to démony ve mně a skoro ho upustím, než to zvednu. Začnou se mi drát slzy do očí z toho, jak se mi uleví, že uslyším jeho hlas. On mě ujistí, že bude všechno okay a že je na cestě domů.

Ale jen pro případ zamířím do šatny a zamknu se tam, dokud nebude zpátky.

„Court?“ Slyším ho zakřičet o deset minut později.

Odemknu dveře a vystrčím hlavu. „Jsem tady!“

„Lásko, co tu děláš?“ Otevře dveře dokořán, rozhlíží se kolem.

„Myslím, že je v domě,“ zašeptám. „Slyšela jsem hluk v koupelně.“

„Kdy?“

„Zrovna když jsi volal.“

Podívá se na mě a pak řekne, „Vydrž.“ Zavře dveře a slyším jeho kroky, jak se vzdalují od šatny. Po minutě se vrátí, rychle se ohlédne po dveřích. „Jaký druh zvuku to byl?“

„Jako hlasitá rána, tuším. Četla jsem vzkaz, kde psala, že mě sleduje a pak jsem slyšela ten hluk, který přišel z koupelny.“

„Zvuk, jako by tvoje žehlička na vlasy spadla na podlahu?“ Zvedne ji, abych to viděla. „Spadla z tvého věšáku.“

Ramena mi klesnou, když si uvědomím, že jsem přeháněla pro nic. Nemůžu uvěřit, že jsem si připustila její hloupý vzkaz. To je přesně to, co chtěla.

„Jsem idiot.“ Bez mrknutí mu z ruky vezmu žehličku. „Vlezla jsem jí přímo do pasti.“

„Zlato, to jsi nemohla vědět.“ Chce, abych se cítila lépe, což je sladké, ale právě teď to nedokáže nic. Cítím se tak hloupě.

„Byla tady.“

„Ano,“ potvrdí. „Parkovala na příjezdové cestě, když jsem mířil do tělocvičny. Řekl jsem jí, aby odešla, jinak zavolám policii. Řekla, že blafuju, tak jsem vytočil číslo a v tu chvíli odjela. Věděla, že nežertuju.“

„No, podle jejího vzkazu, mě „sleduje“ a mám se „připravit.“ Protočím oči, zatnu zuby.

„Vezmu to Loganovi a on to přidá do její zvětšující se složky. Čím víc toho na ni budeme mít, tím lépe pro náš případ.“

„A pak co?“

„Pak můžeme vznést obvinění a ona nevyhraje.“

Vydechnu úlevou, ačkoli si nejsem opravdu jistá, jestli budu někdy cítit úplnou úlevu.

„Logan úzce spolupracuje s policejním oddělením ve Vegas a oni zkoumají policejní záznam, aby se ujistili, že najdou člověka, který jí pomáhal.“

„A co když ne?“

„Najdou ho.“ Vezme mou tvář do dlaní a vtiskne mi lehký polibek na rty. „Nenechám tě ve štychu, jo? Slibuji.“

Vtisknu své tělo na jeho hruď a v jeho náručí se cítím pohodlně. Čím víc uvažuju o strachu, který mi nasadila do hlavy, tím naštvanější jsem.  Nejsem měkkota a nemůžu uvěřit, že jsem připustila, aby se mi její výhrůžky dostaly pod kůži. Jestli chce válku, bude ji mít.

Drew a já strávíme zbytek noci společně, což dělá svět hned hezčím. Když mu usnu v náručí, dostává mě to zpátky do pohody a ve středu ráno se vzbudím odpočatá a připravená nakopat dnešku prdel.

Travis mě dnes udržuje extra vytíženou, což je super pro mou hlavu, ale ne pro moje nohy. Tyhle nové boty na platformě mi svírají nohy a bolí mě z nich paty jako peklo. Jakmile si konečně sednu ke svému stolu, sundám je a pošlu Kayle textovku.

C: Jsi dnes večer volná? Potřebuju pedikúru NUTNĚ.

K: Dobrovolničím v útulku do šesti. Sejdeme se potom?

C: Skvěle! To mi dá čas, abych se nejdřív stavila na kávu.

K: Jako bys tak jako tak potřebovala výmluvu. Dám si latté bez cukru, ne, že by ses ptala.

C: Ha! Promiň! Můj mozek je dnes na kaši. Setkáme se okolo čtvrt na sedm s kávou v ruce!

Rozhodnu se zavolat o obědové pauze Viole a zjistit, jestli je nějaké šance, že by s námi dvě mohla jít dnes večer ven.

„Ahoj!“ pozdraví, jakmile zvedne telefon. „Vše v pořádku?“

Odkašlu si. „Jo, fajn. Nějaká možnost, že bys mohla jít se mnou a Kaylou dnes večer na pedikúru?“

„Dnes večer?“ ptá se a slyším vysoký zvuk v jejím hlase. Vím, že se věnuje svým dětem a každý večer je ukládá, ale začínám zapomínat, jak vypadá.

„Jo, kolem šesté.“

„Ginny, nesahej na to!“ křičí mi do ucha a já musím z toho zvuku odstrčit telefon dál. „Ginny Rose! Jedna… dvě…“ začne pomalu počítat, dokud neslyším Ginny si vykřičet plíce.

„Zavolala jsem ve špatnou dobu?“ ošiju se nad hlasitostí chaosu, který se děje v pozadí.

„Ne. Je prostě čas oběda.“

Směju se. „No, dobře. Zní to trochu bláznivě.“

„Protože děti jsou šílené. Testujou tvé limity, jejich hranice, a pravidelně mačkají tvá tlačítka.“

„Zní to, jako bys uvítala pomoc. Uvažovala jsi o tom, najmout chůvu?“ Ptám se, vím, že Viola nikdy netíhla k tomu být matkou, která zůstane doma. Vím, že miluje být matkou, ale když Travis provozuje svou vlastní marketingovou firmu a pracuje dlouho, ona je s dětmi často sama.

„Ano, ale upřímně pravděpodobně bych ji jen pronásledovala okolo, abych se ujistila, že neublíží mým dětem.“

„No, oni mají tyhle monitorující chůvičky,“ navrhuji. „Jen se o tebe bojím, to je všechno. Chybíš mi.“

Povzdechne. „Já vím. Taky mi chybíš. Teď, co James chodí, se dostane všude. Ginny je vůdce bandy a společně mají přesilu.“

„Okay, tak co teda takhle? Jeden večer po práci udělám Travisovi a tobě večeři a pohlídám děti, zatímco vy dva pojíte. Drew bude v práci a tohle mě zaměstná místo celonočního pečení muffinů.“

„Ó můj Bože, Court,“ zaúpí do telefonu. „To zní úžasně. Vážně.“

„Vy dva to potřebujete,“ řeknu. „Přinesu taky nějaké skryté zásoby muffinů, které nechávám v mrazáku. Ale jedině, když se mnou dnes večer půjdeš! Potřebujeme nějaký čas na holčičí věci.“

„Sakra. Měla jsem vědět, že máš vedlejší motiv.“ Zabručí se smíchem.

„Jen maličký,“ zavtipkuju. „Tak, řekni Travisovi, že je dnes večer otcem ve službě a potkáme se u salonu v 18.15. Přinesu kávu.“

„Okay, budu tam! Víš, jaký druh kávy mám ráda.“

Vypnu svůj počítač ve tři čtvrtě na šest, pošlu Drewovi krátkou zprávu, než zamířím ven.

C: Chybíš mi, lásko! Holky a já jdeme dnes večer na pedikúru, ale měla bych být doma před devátou, jestli mi chceš zavolat o své pauze.

D: Taky mi chybíš, miláčku. Dnes pracuji s Loganem. Zavolám ti kolem deváté. Miluji tě!

C: Taky tě miluji! Buď v bezpečí!

Slyšet ho říkat – a psát—tyhle tři magická slova mi nikdy nezevšední. Stále je to jako sen. Když se mi podívá do očí a řekne, jak moc pro něj znamenám a jak moc mě miluje, je to neskutečné. Nikdy bych si nemyslela, že to cítí stejně, jako já k němu a čím se náš vztah stává vážnějším, tím víc se bojím, že ho ztratím.

Zastavím u Starbucksu a objednám dvě latté bez cukru pro holky a černou kávu pro sebe. Jedu do nehtového salonu a usmívám se nad myšlenkou, že zase uvidím Violu a Kaylu. Obvykle nemáme tolik času na to se sejít, takže to plně využívám. Po všem, co se tento týden stalo, další dívčí večer venku je přesně to, co potřebuju.