Giovanni - 18. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Ještě trochu vysněného života, než na Gia a Kim tvrdě dopadne realita. Vychutnejte si ho s nimi…                    Sinnel

Kim se se zamrkáním probrala. To první, co uviděla, bylo bílé zlato a diamanty. Kolem celého kroužku spleteného v symbolu nekonečna byly třpytivé diamanty. Její nejnovější doplněk rozhodně stál za to. Prsten byl dokonalý. Nepřipadal jí jako nový, pokud by to dávalo smysl. Skoro měla pocit, jako by tam měl být.

I tak při pomyšlení na to, že je vdaná, se nedokázala ubránit menší panice. Kim svého rozhodnutí nelitovala. Vůbec. Giovanniho milovala. Milovala ho tak, že jedinou větou jí dokázal rozbušit srdce. Milovala to, že cítila jeho polibek ještě dlouho poté, co byl pryč. Milovala jeho vášeň, při které se jí dostával pod kůži, a i když to bylo stále žhavější, nikdy to nedopadlo tak, že by shořela na popel.

Milovala to, jak ji miloval. Bezpodmínečně. Nebojácně. Na věčnost.

Být vdaná za Giovanniho Marcella nebylo děsivé. Nicméně byl to šok, probudit se a být vdaná.

Kim na polštáři zaťala ruku v pěst a prohlížela si, jak se ve všech diamantech na jejím prstenu odráží denní světlo. Ten prsten našli náhodou. Kim si potřebovala pořídit věci, které si sebou vezme do New Yorku a Giovanni se o to postaral. Když pak obchod opustili a vraceli se zpátky k jeho pronajatému autu, Giovanni koutkem oka zachytil prsten ve výloze jiného obchodu.

Kim se skutečně nemohla hádat ani o prsten nebo náklady na jeho pořízení. Byl nádherný. Klenotník měl i dobrý výběr prstenů pro muže a pochválil Giovanniho výběr. Její snubní prsten mu svým způsobem odpovídal. Giovanniho prsten byl z broušeného bílého zlata, do kterého byl vyryt osamocený symbol nekonečna. Doplňoval ho jediný malý diamant, který byl usazený přesně na místě, kde se smyčky potkávaly.

Po Kimině nahém boku sklouzla teplá dlaň. Giovanniho ruka sjela níž a uvelebila se na její stydké kosti. Pod jeho nevinným dotekem se jí na kůži rozlilo teplo, které se během několika vteřin změnilo na obrovský požár.

Giovanniho ruka si přitáhla Kim blíž k jeho tříslům. „Co se děje?“

„Nic.“

Jeho druhá ruka jí z ramene odhrnula pramen vlasů. Pak ji své plné rty přitiskl ke krku, čímž jí vyrazil všechen vzduch z plic. Jak Giovanni pokračoval svými ústy ve sladkém útoku, po celém těle cítila brnění. Kim se pod jeho jemným naléháním přetočila na záda.

„Tesoro, nezačínejme naše životy se lží. To by nebylo dobrým indikátorem pro naši budoucnost. Byl jsem vzhůru mnohem dřív, než ty. Slyšel jsem, jak jsi rychle dýchala, když ses probudila. Řekni mi, co se děje.“

Kim se na něj nedokázala podívat. Ukázala mu ruku s prstenem. „Jen jsem se na okamžik vyděsila. To je celé.“

Giovanni se zamračil. „Lituješ toho.“

„Ne!“

„Pak tedy co?“

Když se jeho silné šikovné prsty tancovaly po její bránici, Kim v posteli úplně tála. Giovanniho palec obkroužil piercing v jejím pupíku a než pokračoval dál, jemně zatahal za zakřivenou činku. Prozkoumal spodní části jejích ňader a celou dobu ji upřeně sledoval.

„Už jsi někdy přemýšlela o tetování?“ zeptal se Giovanni nevrle.

„Ve skutečnosti ne. Proč?“

„Dobře. Ne, že bych ti v tom bránil, ale tvoje pleť se mi líbí taková, jaká je. Neoznačená a nádherná.“

„Ty jich máš aspoň tucet,“ poukázala Kim.

Konečky prstů teď přejížděl po jejích prsou, díky čemuž Kim okamžitě ztvrdly bradavky jako oblázky. Zatraceně, jeho vliv na její tělo byl ohromující. Giovanni zatím neudělal skoro nic a jí už hořely všechny nervy v celém těle… chtěla ho víc.

„Nevzpomínám si, kdy jsem si většinu z nich nechal udělat,“ přiznal Giovanni. „I když je mám všechny rád. Přesto u tebe dávám přednost přirozenosti.“

„Budu si to pamatovat.“

„Kim, řekni mi, co tě předtím trápilo.“

„Pak by ses mě měl přestat dotýkat,“ odpověděla bez dechu. „Je to velice rozptylující a pokaždé, když to uděláš, to vede jen k jedné jediné věci.“

„Nemůžu.“

„Proč ne?“

Giovanni se usmál. Zrak měl zamžený. „Protože jsi, Tesoro, dokonalá.“

Kim se zastavilo srdce. „Každé ráno?“

„Slibuji, že tohle nebude to jediné,“ řekl tiše. „Proč jsi vyděšená?“

„Nevím, co čekat, Gio.“

„Všechno bude v pořádku,“ ujišťoval ji Giovanni. Rukou se teď dotýkal místa, pod kterým tlouklo její srdce. Jako by chtěl zklidnit jeho závodní rychlost. „Lístek čeká na potvrzení. Za okamžik musíme odjet, a zatímco budeme čekat na let, můžeme si sehnat něco k jídlu. Jakmile skončím s tím, co tu musím udělat, hned za tebou přijedu. Ničeho se neboj.“

Kim přikývla. Nervózně si zevnitř kousala tvář. „Jistě, ale to není to, co mám na mysli.“

„Poslouchám.“

„Věděla jsem, co Franco chtěl. Myslím tím za manželku. Věděla jsem naprosto přesně, co ode mě očekával – jak se chovat, vypadat a žít. Jako žena v domácnosti, až se rozhodne mít děti, a tak dál. Dal mi naprosto přesně najevo, co chtěl za ženu. Gio, nemám ani ponětí, co po mně chceš. Nic.“

Giovanni si odkašlal a odtáhl se od Kim. Posadil se na postel, zády k ní. „To je to, co si myslíš, že bych od tebe očekával?“

„Nevím.“

„Nechci nic z toho. Nepotřebuji, aby ses stala dokonale načesanou paničkou a hrála si na poslušnou domácí hospodyňku. Měla bys být šťastná. Nic nepředstírat. Nedokážu pochopit, proč by sis měla byť jen na okamžik myslet, že bych se nějak podobal Francovi.“

„Vůbec si nemyslím, že se mu podobáš. Vím, že ne,“ řekla Kim. „Ale manželství dává dohromady dva lidí, a já nemám ani ponětí, co čekáš od něho nebo ode mě.“

„Přesně,“ řekl Giovanni a s hřejivým pohledem se k ní otočil. „To je partnerství, ano? To je to jediné, o co tě žádám. Chci rovnocenného partnera.“

„Gio, já nechci být něčí ženou v domácnosti.“

„Jen jsem řekl -“

„A chci pokračovat se školou, když budu potřebovat, dělat si své vlastní věci a vědět, že budeš respektovat, že jsem dost nezávislá žena se svými právy.“

„Dobře,“ odpověděl Giovanni upřímně. „Protože já, Kim, mám dost zatracený pracovní život dost nabitý. Na prvním místě jsem capo a vždycky budu. Budu jen rád, když bude mít má žena svůj vlastní život, který se nebude točit jen kolem mě. Chci mít jistotu, že pokud tam nejsem, je nezávislá a dostatečně schopná postarat se sama o sebe. Nemluvě o tom, že by mi neměla fňukat do telefonu kvůli svým vlastním nejistotám.“

Giovanni se postavil a zvedl ze židle džíny. Hodil je tam on sám minulý večer. Kim ho zatahala za zápěstí. „Gio, na okamžik se zastav.“

„Ne, potřebuješ poslouchat a slyšet to.“

Giovanni se k ní otočil. Ruce měl založené na své široké hrudi. „Potřebujeme si to vyjasnit. Jsi inteligentní. Nejsi žádný odpad. Jsi rychlá a sarkastická, takže jsi mě změnila. Hádej se, se mnou. Miluj mě. Silná žena mě nevyděsí. Nemám potřebu ji zašlapat do země. Prostě vím, že nečekám, že by ses měla stát někým jiným, než už jsi. Není na tobě jediná věc, kterou bych chtěl změnit. Je to zatraceně jednoduché.“

Jo, Kim tušila, že to tak bylo.

„Dobře,“ řekla, posadila se a svoji nahotu zahalila do přikrývky.

„Prostě v pořádku?“

„Ano, prostě v pořádku.“

Giovanni se uvolnil. „Nechci tě dneska ráno posadit do letadla.“

Kim pevně svírala pokrývku. „Myslela jsem, že jsi řekl, že to je bezpečnější.“

„Jo je. Řekl jsem to špatně. Nechci tě muset posadit do letadla. Právě jsme se vzali. Vždyť bys neměla ještě celé hodiny opustit tuhle postel. Tohle vůči tobě není fér. Neměli bychom takhle začínat náš společný život. O tom to je.“

„To ne,“ řekla Kim. Potřebovala, aby věděl, že mu rozumí. „Giovanni, my jsme začali už dávno před tím.“

Giovanni věnoval Kim další ze svých hříšných úsměvů. Stačil ten jednoduchý výraz, který způsobil, že v žaludku znovu pocítila něco příjemně teplého, co jí vystřelovalo přímo do místečka mezi jejími stehny.

„Je teprve krátce po sedmé,“ řekl jí.

Kim si zkousla spodní ret. „Ano?“

„Hmmm. Do doby, než bychom měli jít, máme ještě trochu času a já vím naprosto přesně, jak bych ho rád strávil.“

„Ach. A jak?“

Giovanniho sexy temné zasmání mělo za následek to, že se Kim uvnitř zachvěla. Spatřila jen náznak pohybu a už svíral její zápěstí ve svém silném sevření,  zvedl ji ze středu postele na kolena. Zatáhl ji až na samotnou hranu postele, kde se s ním setkala. Na pokrývku úplně zapomněla, ztratila ji někde cestou. Celé její tělo zůstalo naprosto vystavené jeho pohledu.

Kim nebyl Giovanniho opojný pohled ani trochu nepříjemný. Z hrudníku mu vycházelo zastřené mumlání. Pomalu přejížděl pohledem po jejím těle, zaznamenával každou její křivku. Skoro jako by si ji vyrýval do paměti.

Kiminy blond vlasy, které měla v délce až k pasu, jí spadly přes ramena a zakryly její ňadra. Giovanni je neodhrnul dozadu. Místo toho se na ni podíval z jiného úhlu. Prsty ji lehce svíral za zápěstí.

„Zatraceně nádherná,“ zašeptal Giovanni. „Tesoro, je to šílené, že jsi moje.“

„No, nechci nikoho jiného,“ odpověděla Kim. „Takže to není tak šílený.“

„To je. Špatný člověk by nikdy neměl být odměněný něčím tak dokonalým.“

„Možná, že špatný člověk je tím jediným, koho si může udržet.“

Giovanni silně polkl. „To je výzva?“

„Jen pokud chceš, aby byla, Gio.“

Giovanni bez dalšího slova uvolnil Kimina zápěstí. V tu samou dobu se sklonil a líbal ji na dlouhé cestičce v údolí mezi ňadry a pak postupoval níž na její bříško, kde zuby zachytil její piercing. Škádlivě poškádlil stříbrný šperk a potom pokračoval ve svém horkém a mokrém průzkumu níž a níž.

Na její citlivé kůži ji lechtalo Giovanniho mírné strniště. Čím víc líbal její tělo, tím citlivější měla všechny smysly. Kim se cítila jako by dosáhla na úplný vrchol. Zas a znovu ji miloval ústy, vychutnával si její stehna a hladkou jemnou kůži jejího pohlaví.

Celou tu dobu byl očima přilepený na její tváři a pečlivě sledoval reakce jejího těla na jeho doteky. Čím víc se blížil polibky ke Kimině broskvičce, tím víc se zvyšovalo chvění jejích stehen. Roztřeseně dýchala. Giovanniho ruce ji pevně stiskly za boky a prsty ji svíraly přesně tím správným množstvím tlaku, aby ji udržely ve vzpřímené poloze.

V Giovanniho očích byl vidět horký nevyslovený příslib. „Co chceš?“

Kim se donutila vydat kvílivá slova. „Ošukej mě.“

Na masitý bod nad jejím klitorisem umístil další polibek. Giovanniho rty se sevřely tak, že se jeho jazyk téměř dotkl toho nejcitlivějšího místečka jejího pohlaví. Ale jen skoro. Těsně předtím polibek zase zmizel. „Ústy?“

„Bože… ano. Teď.“

Místo toho, aby udělal to, o co ho požádala, Giovanni otočil obličej a vnitřní strany jejího stehna se dotkl nosem. Zuby poškádlil její kůži a vyslal tím bolestivý šok rovnou do jejího nitra, které se kroutilo a rozplývalo potěšením, zatímco po stejném místě znovu přejel jazykem.

„Chutnáš jako zatracený hřích,“ řekl Giovanni a znovu ji políbil na stehno.

„Gio, prosím.“

Kim nemusela žadonit, aby od něj dostala to, co chtěla. Po tom všem to dělal neuvěřitelně dobře.

„A tady…“ Když Giovanni otevřel ústa a jazykem znovu přejel po místečku těsně u její kočičky. „Stále jako hřích.“

Kim cítila, jak se jí svírá hrudník. Povrchně dýchala. Giovanni dokonce ještě ani skutečně nezačal a ona už byla zoufalá a chtěla ho. Potřebovala najít způsob, jak zvládnout ten závratný efekt, který cítila v hlavě. Kim jednu ruku zaťala do Giovanniho vlasů. Druhou mu položila na rameno. Pod jejím dotekem mu hrály všechny svaly.

„A tam?“ zeptala se Kim a dívala se na jeho ústa, která se vznášela přímo nad její kočičkou. Na své kůži cítila pulsování jeho horkého dechu. Už byla celá mokrá, ve svých záhybech cítila šťávy svého vzrušení. Byla naprosto uchvácena pohledem na Giovanniho a na to, jak se soustředil jen na to, aby byla Kim ještě vlhčí. „Co tam cítíš?“

„Nebe,“ zamumlal Giovanni. „Tady chutnáš jako nebe.“

Ta trocha vzduchu, která se Kim podařila získat, okamžitě zmizela, když se Giovanniho ústa zavřela na její broskvičce. To, jak ji dělal ústy, se hodně podobalo tomu, jak ji dělal svým penisem. Rychle, tvrdě a tak oslnivě skvěle. Na její oteklý vnitřek útočil tahy jazyka rychlými jako blesk. Svými rty ji sál takovou silou, až ji přiměl křičet. Dělal to úmyslně. Říkal jí to jeho pohled i vědoucí úsměv, který mu hrál na rtech. Jazykem zajel do jejího vchodu, svými zuby škádlil její masité záhyby.

Mrknutím oka se jí z hlavy vytratily všechny souvislé myšlenky. Před očima jí vířily barvy. Do jeho těla zaťala ruce ještě silněji. Snažila se udržet na zemi.

„Gio.“

Kim opakovala Giovanniho jméno jako nějakou mantru. Zas a znovu. Hlasitěji a hlasitěji. Třes v jejích stehnech se zvýšil. Blížila se k propasti svého orgasmu. To, jak pracoval ústy na jejím pohlaví a v očích měl touhu – byl tak nádherný, až to skoro bolelo.

Právě když bylo Kimino tělo už těsně u vrcholu, ji Giovanni na posteli rychle zatlačil na záda. Náhlá změna polohy ji překvapila. Snažila se najít na pokrývkách pod sebou nějakou oporu. On ji však místo toho znovu sevřel zápěstí do svého ocelového sevření a omezil jí možnost pohybu.

Instinktivně mu ovinula nohy kolem boků. Zadkem stále ležela na kraji matrace. Když jeho penis našel svůj cíl, vklouzl do její sevřené kočičky, vytáhl se a hned zajel zpátky, až se dostal, jak nejdál to šlo. Nekladla jeho vniknutí žádný odpor. Její tělo bylo stvořeno pro něj – padlo mu dokonale. Vlhkost mezi jejími stehny mu poskytla lubrikaci pro to, aby se dobře dostal k jejímu pulzujícímu klitorisu.

Malý kousek sebekontroly, který Kim doposud zůstával, praskl. Odešel s narůstajícími vlnami jejího orgasmu, které na ni útočily, když ji tlačil do postele. Hlava jí ležela na posteli, svaly i šlachy na krku měla celé napjaté, zuby zaťaté. Snažila se ubránit kňučivému sténání, které se jí dralo z hrdla. Bylo to zbytečné. Zvuky jí stále unikaly, odrážely se od stěn zpátky do místnosti.

„Bože. Tesoro, zbožňuji ty zvuky, které pro mě vydáváš. Hlasitěji. Tohle probudí celé zatracené patro. Chci, aby všichni věděli, že to, co ti dělám, miluješ.“

Kiminy oči se, se zachvěním zavřely. Záda vyklenula vysoko nad postel. S uvězněnýma rukama se Kim mohla držet jen jeho rukou. Nehty ho škrábala do hřbetů rukou, syčivě dýchala. Celé tělo měla ve finální křeči potěšení.

Giovanni nedal Kim čas na to, aby promluvila, natož, aby přemýšlela. V dalším okamžiku do ní neúprosně bušil. Pevný a hluboký rytmus přírazů jeho penisu ji kompletně naplnil a roztahoval citlivé maso její kočičky, aby ho celého pojmula. Každý náraz jeho těla do ní vyslal směsici blaženosti s nádherným kousancem bolesti z tlaku na její paže a ruce.

Kim teď přestala Giovanniho svírat nohama kolem pasu a ještě víc se otevřela. Chtěla ho cítit ještě víc, vzít si ho ještě silněji, aby ji mohl ještě hlouběji naplnit. Roztáhla nohy tak, až jí slabě bodlo v tříslech a zalapala po dechu. Giovanniho penis každým přírazem narážel do jejího nejsladšího místečka. Bylo to tak ohromující. Cítila, jak z ní vytékají její vnitřní šťávy a v novém vzrušení oba smáčí.

„Bože, jsi pro mě tak mokrá,“ zasténal nad ní Giovanni.

Kim zakňučela. Byl to ten jediný zvuk, který dokázala vydat. Na její vnitřnosti útočilo něco hříšně zkaženého. Stěny její broskvičky se svíraly kolem jeho penisu. Giovanni se zajíkl.

„Tesoro, dívej se na mě. Dívej se na mě, zatímco tě šukám.“

Zastřený požadavek donutil Kim znovu otevřít oči. Byla už příliš ponořená do šíleného tempa jejich spojení. Uvědomila si, že za zavřenými očními víčky viděla tanec barev a nesledovala ho. Tohle s ní dělal pokaždé. Giovanni ji pokaždé vzal někam jinam, na úžasné místo, kde neexistovalo nic, než oni dva. Takže se na něj podívala.

Vypadalo to, že Giovanni byl v transu. Díval se přímo na místo, kde se jejich těla zas a znovu spojovala. V duhovkách jeho zelených očí převzaly vládu teplé stíny. Tmavé řasy mu stínily tvář. Špičkou jazyka si olízl spodní ret. Z plic se mu vydral roztřesený výdech.

Pletence svalů na jeho těle byly zaťaté. Pevné. Na jeho karamelově zbarvené kůži byl vidět slabý lest potu. Světlé chloupky na jeho hrudníku se směrem dolů zužovaly.

Bože.

Byl tak krásný. Dívat se na něj ji tak moc bolelo, ale nedokázala s tím přestat. Kim chtěla ještě víc.

„Tvrději,“ naléhala Kim.

Giovanni se po ní podíval. „Jo?“

„Jo, Gio. Chci, abys mě šukal tvrději.“

„Bože, ano.“

Uvolnil Kimina zápěstí. Okamžitě využila své svobody a podepřela se na rukou, aby mohla zvednout horní část svého těla. Nová pozice jí umožnila vidět to samé, co viděl Giovanni, zatímco ležela na posteli na zádech. Teď pochopila, proč vypadal tak zabraný do sledování toho, jak se společně pohybovala jejich těla.

Jeho penis zas a znovu mizel v jejích záhybech, bořil se do ní až po koule. Sametová hladkost jejích šťáv zářila po celé jeho délce, smáčela jeho stehna a zároveň i její, když se spojili. Místností se vznášela sladce nakyslá vůně jejich sexu a zvuky jejich milování.

Byla to ta nejerotičtější věc, kterou kdy viděla.

Ach jo, Kim to dostalo.

Giovanni se opřel rukama o matraci a naklonil se ke Kim, aby ji vášnivě políbil. Vychutnávala si na rtech jeho chuť. Jeho jazyk zkoumal její ústa a ona si povzdechla. Až příliš brzy se odtáhl. Tempo jejich milování teď zpomalilo natolik, že Kim zvládla natáhnout jednu ruku a vzít ho za bradu. Dívala se přímo do jeho očí, zatímco mu jedním prstem přejížděla po rtech.

„Jsi připravena?“ zeptal se Giovanni. Při jeho hrdelním tónu hlasu přejel Kim mráz po zádech.

„Tak připravena,“ zašeptala.

Kim cítila, jak Giovanniho ruce sklouzly pod její zadek a pevně ji chytly. Prsty se jí zarýval do zadku, čímž vysílal do její kůže jiný druh bodavé bolesti. Přitáhl si k sobě a vtrhl do ní. Neměla žádný čas na to, aby se připravila na jeho první tah. Nebylo žádné varování, které by ji mohlo připravit na tu intenzitu.

Aby Kim získala stabilitu a zabránila svému pádu zpátky na postel, svírala Giovanniho za zápěstí, kterými ji držel pod zadkem. Dovolila mu, aby ji šukal, až stěží zvládla dýchat. Hrdlo měla rozdrásané z polykání pláče, který hrozil, že co nevidět najde cestu ven.

Bylo to drsné. Tak brutální.

Kim ho chtěla cítit na celém svém těle i uvnitř sebe několik dní. A milovala to. Netrvalo dlouho, než ji začaly mravenčit konečky prstů na nohou i na rukou, odkud se slast jako požár rozbíhala po celém těle. Její tělo se celé roztřáslo a její výkřiky se znásobily. Kim cítila, jak jí v nitru vyrostl teplý květ. Vnitřní stěny její broskvičky se svíraly ve stejném rytmu, v jakém na ni útočil Giovanniho penis. Dosáhla orgasmu.

Kim se celá kroutila rozkoší. Snažila se v sobě ztlumit výkřiky blaha. Zabořila mu hlavu do ohbí krku. Giovanni jí to však na dlouho neumožnil. Pustil její zadek a místo toho ji jednou rukou popadl kolem pasu. Druhou rukou ji položil dlaní přímo pod čelist. Tím ji donutil zvednout hlavu. Krutě vydechl. „Tesoro, řekl jsem ti, aby ses na mě dívala.“

Kim to udělala. I když měl dlaň na jejím krku, ani na okamžik nepocítila byť jen náznak strachu či váhavosti. Jediné, co cítila, byly další vlny orgasmu, kdy ke svému cíli mířil i Giovanni. Kolem pasu ji bolestivě svíral, ale ruka na krku nebyla vůbec tak sevřená, jak by mohla být. Giovanni si její tělo tiskl pevně k sobě, zatínal u toho zuby a třásl se.

Celou dobu si na něj dívala. Zbožňovala to, jak v těch pár vteřinách musel ztratit kontrolu sám nad sebou. Když se Giovanni uklidnil, přejel jí palcem jemně po tváři, aby ji přiměl zaklonit hlavu. Pak ji pustil.

„Jsi pro mě tak, tak dobrá,“ zamumlal Gio. „Ti amo, Kim.“

Kim se usmála. Pod řasy pocítila vlhkost. „Taky tě miluji.“

Celé tělo jí bolelo tím nejlepším možným způsobem. Giovani se stáhl z jejího těla a rukama jemně masíroval její stehna, aby uvolnil její svaly. Kim se protáhla. Užívala si pozůstatky horečnatého pocitu, který ji zůstal na kůži a naplňoval její mysl. Uniklo jí spokojené zakňučení.

Když Giovanni odpočíval na Kim, zasmál se. Opíral se o lokty, aby jí příliš netížil svou vahou.

„Když pode mnou takhle ležíš, vypadáš jako koťátko, které se protahuje. Dokázal bych si zvyknout na to, že to vídám.“

„Chceš pocítit mé drápky?“

Zvedl ruku, aby jí ukázal drobné červené ranky, které mu lemovaly kůži. Pozůstatky po jejích nehtech. „Už se stalo. Je ti dobře?“

„Tak skvěle.“

„Dobře,“ zopakoval Giovanni tiše. „Je brzo, ale měli bychom se připravit, abychom vyrazili. S tebou na letišti bych se cítil bezpečněji.“

„Nechci jít bez tebe,“ řekla Kim. „Po tom, co se mezi námi stalo, si o mně tvoje rodina nebude myslet nic dobrého.“

„Můj táta inklinuje vzhledem ke svému postavení k tomu, že se tváří nepřístupně. Je to jeho přirozenost. Moje máma je sladká jako med, ale pokud jí někdo vstoupí do kuchyně, je hrozbou. Dante uvízl mezi hledáním sama sebe a tím, kým má být, takže vypadá krutě a nepřístupně, ale tak to ani zdaleka není. Lucian je velice tajnůstkářský a někdy to možná vypadá, že si kvůli tomu drží odstup, nicméně Jordan mu s tím pomáhá.“

„Gio, na co narážíš?“

„Je to moje rodina. Nejsou dokonalí. Někdy jsou arogantní, ctižádostiví a všeteční. Často jsme hluční. Hned po kostelní lavici je u nás to nejvýznamnější místo jídelní stůl. Jsme Marcellové – jsi Marcellová. A slibuji, že tě budou milovat.“