Ember - 39. kapitola

Překlad: Mili

Lhát o svých citech... špatné znamení?

Bee

„Takže...“ Trace mi podala čistý talíř. Vytřela jsem ho do sucha a snažila se nemyslet na Phoenixe - na jeho ruce, jeho ústa, jakoukoliv část jeho těla, které jsem se chtěla dotknout. „Dokonce po tom všem... z něho pořád ještě nemáš strach?“

„Z koho?“ Položila jsem talíř. „Z Texe?“

Mo si odfrkla. „Prosím tě, ten je krotký jak škrabadlo pro kočky.“

Mezitím se v obývacím pokoji rozlehl Texův hlas o další oktávu výš, tentokrát v italštině. Jsem si dokonale jistá, že mezi šíleným počtem nadávek zaznělo na konci Sergiovo jméno.

Trhla jsem sebou.

„Jo, vsadím se, že ze sebe každý den vykašlává chuchvalce chlupů.“ Zvedla jsem obočí a sáhla pro další talíř.

„Z Phoenixe.“

Talíř mi málem vypadl z rukou.

Trace přimhouřila oči. Položila si ruce na boky. „Co se děje mezi vámi dvěma?“

„Ehm...“ Polkla jsem a snažila se dál utírat talíř. „... nic.“

„Jsi si jistá?“

Pokračovala jsem v drsném leštění talíře utěrkou. „Jo.“

„Opatrně, ty jedna kecko,“ zašeptala Mo a vzala mi talíř z ruky. „Vydrhneš do toho suchého talíře díru.“

Trace se opřela o kuchyňský pult. „Je křehký, Bee. Víš to, že?“

Bojovala jsem s nutkáním obrátit oči v sloup. „Věř mi, prakticky s ním žiju. Vím všechno o tom, co si o něm myslíte.“

„Není to jen o nás,“ bránila se Mo. „Týká se to všech. Ano, teď je v pořádku... zatím, ale co se stane, jestli ho něco roznítí? Co se stane, až se naštve? On je časovaná bomba, Bee. A bylo by pro tebe dobré, abys na to myslela.“

Rozlobeně jsem odhodila utěrku na kuchyňský pult. „Proč ho všichni prostě nenecháte na pokoji! Jak se mu má dařit líp, když ti, kteří se o něho mají starat, ho nutí pořád se cítit jako kus hovna!“

Mo málem vypadly oči z důlků a Trace se na mě křenila, jako bych vynášela do nebe neutuchající lásku.

„Takže...“ Tracein úsměv se rozšířil. „... ho  máš ráda.“

„Ne...“ Zkřížila jsem paže v obraně. „... Miluju ho.“

Trace se přestala smát a Mo ode mě ustoupila o krok, jako bych měla nakažlivou nemoc.

„Miluješ koho?“ Zeptal se Tex, který stál za mnou ve dveřích.

Zastavilo se mi srdce a hodila jsem na Mo prosebný pohled. Ta se okamžitě na Texe zářivě usmála a pronesla. „Tebe. Miluje tebe... ačkoliv mi pořád uniká, proč.“

Zakoulel očima a zakroutil na Mo prstem. „Pojď sem, kotě.“

„Ne.“

„Hned, ksakru.“

„Campisiovi...“ Důrazně vykračovala místností. „... tak důrazní.“

Přitáhl si ji do náruče a tvrdě ji políbil na rty.

Trace položila ruku na mé rameno a zašeptala, „Jsem za něho šťastná... za vás oba. Opravdu ano.“

Pocítila jsem vinu. „Ale on... já vím, co provedl.“ Svěsila jsem hlavu.

„Provedl,“ zopakovala Trace. „Minulý čas. Když se nad to dokážu povznést já, tak potom i Tex. Jenom... mu dej čas, než to rozhlásíš a začneš rodit děti.“

Zasmála jsem se spolu s ní.

A potom mi smích uvízl v hrdle.

Děti.

A to ráno.

Phoenix řekl, že jsme neměli ochranu. Strachoval se o sexuálně přenosné nemoci... ale nikdy neřekl ani slovo o těhotenství.

Krátce jsem se dotkla svého plochého bříška.

Jednou. Jednou není dost, nebo jo? Poslední věc, kterou bych potřebovala, je, aby se naštval kvůli tomu, že na tuhle otázku upoutám jeho pozornost. Asi budeme v pohodě, ale Trace má pravdu; Tex by zešílel.

Potřebujeme spolu trochu víc času, než to všem oznámíme. A část mého nitra cítí, že si zasloužíme trochu normálnosti, než přijde na řadu můj bratr a všechno zase zničí.

„Bee,“ ozval se Tex, pustil Mo a přešel ke mně, „Phoenix má přísné instrukce. Půjdeš do školy a nehne se od tebe na krok. Když budeš muset jít čůrat, zvedneš ruku a on ti dovolí jít na hajzlík a jestli budeš mít trému, tak ti zazpívá. Taky bude spát u tebe na zemi...“ Z posledního výroku musel zatnout zuby. „... ne, že bych z toho měl radost, ale je to lepší, než abys byla sama a já nechci riskovat. Budeme prostě všichni pod zámkem, dokud nedostanu Pikeovu i Nickovu hlavu. Jasný?“

„Jasný.“ Odsouhlasila jsem a omotala mu paže okolo krku. „Děkuji... za to, že mě chráníš.“

Tex si povzdechl a zvedl mě k sobě, oplatil mi obejmutí s prudkostí, jakou jsem od něho ještě nezažila. „Bee, společně s Mo jste můj život. Udělal bych cokoliv, abych vás udržel v bezpečí.“

„Já vím.“ To je to, čeho se obávám.

Protože podle Texe je Phoenix všechno, jen ne bezpečný. Je jako samotný oheň. A já si s ním zahrávám, doufám jen, že se nespálím.

„Bee.“ Phoenix vešel do kuchyně. „Jsi připravená na odchod?“

„Jo.“ Zakývala jsem. „Konec konců, mám i odpolední vyučování.“

„A tvůj učitel je kretén, co tě nechá po škole jenom proto, že může,“ zazpívá Sergio ve dveřích. „Hněte sebou. Musím si dát do pořádku obličej, než začne hodina.“

„Nemůžeš si dát do pořádku něco, co je hnusný.“ Zapískal si Tex pro sebe.

„Jednoho dne...“ Přísahal Sergio. „... tě chytnu za koule a zakroutím s nima.“

„Hlavně, abys z toho nebyl až moc hotovej, Serg.“ Zamrkal Tex.

Sergio se natáhl, ale Phoenix ho stáhl zpátky. „Tak jo, rodinná snídaně právě skončila.“