Checkmate:TIE - 10. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Přes okno v ložnici proudí sluneční světlo a já se vzbudím s nohama zamotanýma s Courtney a její paží přes mou hruď. Minulou noc po večeři u rodičů jsme přijeli domů a téměř hned odpadli. Chaos celého týdne nás konečně dohnal.

Buddy si zabírá půlku postele a my jsme nucení sdílet malý kousíček. Nestěžuju si, ale další položkou na mém nákupním seznamu je královsky velká postel. Od té doby, co Buddy tu svou požvýkal a vyplivl, abychom to mohli uklidit, dohodli jsme se na kompromisu a pořídíme větší postel.

„Mm,“ Courtney zasténá se zavřenýma očima a usměje se. „Krásné narozeniny, bejby. Dlužím ti narozeninovou snídani,“ prohlásí, stále v polospánku.

Zakřením se a políbím ji do vlasů, na tváře a pak na ústa. „Když uvážím, že je skoro deset, je to spíš snídaně a oběd v jednom.“

Rychle se posadí a podívá se na mě s vykulenýma očima. „Skoro deset? Nemůžeme tento den prospat! Je to tvůj speciální den!“

„No, je to jen další den, který přichází každý rok.“ Přitisknu si ji blíž, dokud nemá tvář v úrovni mé.

„Narozeniny jsou důležité,“ řekne mi. „Nezajímá tě, co budeme dneska dělat?“

Zavrtím hlavou. „Dokud jsi se mnou, určitě to budou úžasné narozeniny. Ale myslel jsem si, že bychom mohli vzít Buddyho do psího parku. Bude to legrace a jak se tak dívám, venku je překrásný den.“

„Jsi tak nenáročný, kovboji. Tak dobře, psí park. Udělám rychle nějaká vajíčka a můžeme jít.“

Podívám se na ni svým nejlepším psím pohledem. „Můžeme přeskočit narozeninovou snídani a nahradit ji narozeninovou kuřbou?“

Buddy zavrčí, jako by rozuměl, co jsem řekl, a seskočí z postele.

„Pevně se drž. Jen ho pustím ven,“ řekne mi, přitiskne mi prst na rty.

Courtney běží chodbou a zvuky Buddyho pacek na podlaze ji následují. Otevřou se zadní dveře a ona ho pochválí, že hezky poslouchá. O chvíli později je Courtney v ložnici a zavře dveře, než ji může Buddy následovat.

„Bude venku v pořádku.“ Zaháčí prsty o moje šortky a sjede s nimi dolů. Její velké modré oči potkají ty moje, než si strčí mou špičku do úst.

„Jen myšlenka na to, že mi tvé rty tohle dělají.“ Kývnu dolů směrem k svému péru, které už je v plném pozoru.

Přejede jazykem ze špičky až ke kořenu a já zavřu oči, ztrácím se v pocitu její teplé pusinky na mně. Courtney se hýbe pomalu, dává si na čas a sem tam po mně přejede dlaní. Místnost naplní mé vzdechy a já jí proplétám prsty jejími rozcuchanými blond vlasy, když její jazyk víří dokola a obkresluje můj žalud. Orgasmus přijde rychle, rychleji, než jsem očekával, a než ji můžu varovat, začne být agresivnější, vezme si ze mě všechno do pusy a polkne. Vyšplhá po mém těle nahoru, líbá mě na břiše, hrudi, krku a pak natlačí své rty na moje se žhavou vášní.

Buddy začne za dveřmi škrábat a kňučet a Courtney protočí oči. „Dnes večer budeme pokračovat tam, kde jsme skončili.“

Zaryju jí prsty do boků, když se proti mně houpá a pak sleze. Vyklouzne ze svého oblečení, nechá ho na podlaze a podívá se přes rameno na mě, než vyjde z mého pokoje. Vrátí se oblečená do džínsů a trička s hlubokým výstřihem, které se mi už teď líbí. Když se na mě podívá, usmívám se jako blázen.

„Vstávej!“ Škubne s mým ramenem.

„Dobře, dobře.“ Vstanu, přitisknu si ji do objetí a políbím ji, stále cítím chuť její mentolové zubní pasty. Obleču se a ona dá Buddymu vodítko. Jakmile jsem připravený, popadnu jeden z nových balónků, které jsme právě koupili.

Vyjdeme ven a Buddy dychtivý jít, vypadá, že Courtney utrhne ruku. Než nastoupíme do pickupu, podívá se na oblohu a začne třást hlavou, než se otočí dokola.

„Co?“ Směju se.

„Vezmeme si Jeep. Na obloze není ani mráček!“ Otočí klíčky kolem prstů.

Dnešek nemůže být krásnější a to, že ho strávím s ní, to dělá ještě lepší. Sundáme střechu Jeepu a Buddy je nejšťastnějším psem, jakého jsem kdy na zadním sedadle viděl, když jedeme do psího parku.

Jakmile zaparkujeme, Buddy vrtí ocasem tak, že se celé jeho tělo hýbá ze strany na stranu. Je tak nadšený, že půjde ven a Courtney se na něj nemůže přestat usmívat, když bere jeho vodítko.

„Jakmile vejdeme do brány, můžeš ho z vodítka pustit,“ řeknu, popadnu balónek a frisbee.

Buddy se rozběhne a Courtney táhne za sebou. „Mám na to špatné oblečení,“ oznámí nahlas, podívá se zpátky na mě a směje se.

Jdu za nimi a jakmile ho Courtney pustí z vodítka, začne během v kruzích kolem. Ostatní psi jdou kolem a on si s nimi začne hrát, bez ohledu na to, jestli oni chtějí nebo ne.

„Buddy,“ řeknu a držím nahoře balónek. Našpicuje uši a já mávám rukou a dívám se, jestli ji sleduje. Hodím balónek tak prudce, jak jen dokážu a on ho sebere a přinese rovnou Courtney.

„Máš ho vrátit tomu, co ti ho hodil,“ řeknu mu, přijdu ke Courtney. Ona míček hodí, on pro něj běží a vrátí jí ho. Ona se otočí a směje se, pak mi dá balónek do ruky a pes ho pokaždé vrátí jí.

„Očividně tě má radši než mě.“ Dám jí ruku kolem ramen, když na Buddyho čeká, aby jí znovu donesl míček.

„To proto, že se ho stále snažíš vykopnout z naší postele.“

Vezmu mu míček z tlamy, když se vrátí a mrknu na Courtney, než propletu naše prsty. Místo aportování uděláme několik koleček na dráze, která vede okolo parku. Buddy těžce oddechuje, tak zastavíme u občerstvovacího místa a když se napije, pokračuje v běhání.

„Miluji tě.“ Otočí se a podívám na ni, když Buddy přiběhne zpátky s klackem v tlamě.

„Taky tě miluji, kovboji. Doufám, že se ti tvůj narozeninový den líbí.“

„Zatím maximálně.“

Dohrajeme si a uděláme s Buddym další kolečko kolem parku. Jakmile je Buddy utahaný, nasadí mu Courtney vodítko a jdeme zpátky do Jeepu. Ona je tak sladká a už ho tak moc miluje. Otevře zadní dveře a čeká, až tam skočí. Vypadá jako velká rozcuchaná koule chlupů, když si lehne.

„Chceš se stavit pro něco k jídlu, než zamíříme domů?“ Ptám se, když startuju Jeep.

„Ani náhodou, jsem v pohodě.“ Směje se, ale neudržuje oční kontakt. „Tak vezměme Buddyho domů, než uděláme něco dalšího,“ navrhne.

„To zní dobře, pokud je na programu i oběd. Umírám hlady. Myslím, že v lednici je nějaké tofu a brokolice.“

Zvedne ruku a zastaví mě. „Nehodlám sníst už ani sousto tofu. Nechám tenhle gumový odpad tobě.“

Snažil jsem se ji přimět, aby ji měla ráda, jako já, ale předpokládám, že je to ztracený případ. Courtney se usmívá a směje, a já se s ní cítím tak pohodlně. Je pro mě těžké si vzpomenout, jaký byl život před ní a jsem tak šťastný, jak bezstarostní jsme jeden se druhým.

Když jedeme přes město, podívám se na ni, snažím se zapamatovat si, jak vypadá v každé jedné chvíli, když jí vítr čechrá vlasy. Ona se také otočí a usměje na mě, a je to pohled, které na ní chci vidět pořád.

I když se Mia tvrdě snažila nás rozdělit, jsem klidný, že Courtney nevystrašila. Nemůžu si pomoct, ale myslím na všechny emoce, kterými si kvůli tomu všemu prošla. Ačkoliv dočasný zákaz přiblížení stále platí, opravdu se nám nedýchá lépe. Kdybych se mohl vrátit v čase a předělat svou minulost, randění s Miou by byla první věc, kterou bych změnil. Zatímco jsem věřil, že mě miluje, až teď si uvědomuju, že to všechno byl pouze mlhavý obraz. Nebyl jsem nic jiného než hračka na venek. Mia milovala, že mě kontroluje. Roky mého života byly ztracené v něčem, co nebylo skutečné, a já cítím lítost.

Zastavíme u domu a Courtney se směje, jak moc je Buddy unavený, když líně vyskočí z Jeepu.

Dojdeme k hlavním dveřím a já je začnu odemykat, když si všimnu, že je Courtney neklidná. „Tak, na co máš chuť?“

„Cokoli chceš. Jsou to tvé narozeniny,“ řekne.

Projdu hlavními dveřmi a dům je přesně takový, jaký jsme ho opustili, přesto se zdá jiný. Buddy se šourá dovnitř a začne štěkat a vrtět ocasem.

„Co je, chlapče? Timmy zase uvíznul ve studni?“ Směju se svému vlastnímu vtipu a rozsvítím světla. Lidé začnou vyskakovat zpoza gauče, z kuchyně a z pod stolu, přičemž křičí Překvapení! Trvá mi chvilku, než pochopím, co se děje. Otočím se a podívám se na Courtney, která má na tváři velký úsměv. Jde ke mně, políbí mně a zašeptá mi do úst „krásné narozeniny.“ Smích a klábosení naplní místnost, když se naše rty oddělí a Viola mi do ruky dá sklenku šampaňského.

Nikdy předtím jsem neměl narozeninovou párty, protože se vždycky zdálo, že bych to zničil, kdyby mi mí přátelé nějakou plánovali. Někdo by udělal chybu, nebo bych na párty přijel dříve, než se ostatní stihnou připravit.

„Nejsem si jistý, jak jsi to dokázala,“ zašeptám jí do ucha, dám jí ruce na kříž.

Mrkne na mě. Bože, miluju ji.

Viola nás přeruší a právě, když jí chci vynadat za to, že mi lhala o tom, že má dnes jiné plány, zeširoka mě obejme.

„Jsi tak záludná.“ Usměju se na Violu.

„Vím, jak rád ničíš překvapení. Proč myslíš, že jsme se potkali u mámy včera místo dneška?“ Šťouchne do mě lehce ramenem, když nás přeruší Travis.

„Barbecue je skoro připravené. Máme všechno nachystané na terase,“ řekne všem.

Courtney vezme Buddyho za obojek a vede ho do ložnice, s jídlem a vodou, a já slyším, jak se dveře s cvaknutím zavřou. Jsem si jistý, že nechtěla, aby ho všichni tito lidé vyděsili. Vrátí se a přejde ke Kayle a nemůžu z ní spustit oči.

Přeruší mě Tyler, když si odkašle a dá mi dárkovou tašku.

„To jsi nemusel.“

„Kámo, jsi můj parťák. Musel jsem,“ trvá Tayler na svém. „Není to nic velkého.“

Podívá se přes rameno a pak zpět na mě. „Kámo, kdo je ta brunetka?“

„Viola? Moje sestra?“ ptám se, ani neuvažuju.

„Ne, ta druhá.“ Otočí se a podívá na Kaylu a já se stále dívám na Logana, který stojí ztuhle v rohu místnosti a popíjí lahev s vodou. Usměju se na něj a on kývne.

„To je Kayla, kamarádka Violy a Courtney.“

Vykulí oči a vím, co přijde. „Takže je single?“

Přikývnu, ale stále přemýšlím, jestli bude mít ona a Logan někdy šanci, protože vím, že se o něj zajímá, ale Logan dělá, že on ne.

„Jdi do toho, promluv si s ní.“ Dodám mu odvahu, protože by to jinak nebylo ke Kayle fér.

Přejdu místnost, abych si pokecal s Loganem, zatímco se Tyler představuje Kayle. Logan je pozoruje, když se dlouze napije své vody.

„To je roztomilé,“ řekne bez pobavení, dívá se přímo na ně. Kayla se směje a je milá, ale když vzhlédne, naváže oční kontakt s Loganem, což je rozpačité.

„Myslel jsem, že se nezajímáš.“

„V této chvíli se soustředím na jiné věci.“ Vidím mu v tváři smutek, když mluví, a chci ho postrčit, ale vím svoje. Změní téma a jde, chladný jako kámen. Než se můžu vůbec pokusit jít víc do hloubky, na dveře někdo ztěžka zaklepe. Všichni přestaneme tlachat a rozhlédneme se kolem, a Courtney jde ke dveřím. Když se podívá kukátkem, zašeptá ó můj Bože. Okamžitě myslím na nejhorší, doufám, že Mia vlastně nebude mít koule na to, aby se tu ukázala, právě teď, na mé narozeniny. Courtney udělá krok zpět a otevře dveře, v té chvíli si uvědomím, jak jsem se mýlil, když se dovnitř dovalí Jackson s jeho velkým venkovským přízvukem, přes ramena přehozený batoh a v ruce malou krabičku s mašlí. Courtney vezme dárek z jeho ruky a on ji těsně obejme, dokud se mu Courtney nevykroutí. Potom, co je Courtney naštvaná, přijde Jackson ke mně a pevně mi stiskne ruku, připomíná mi tím dobu, kdy jsme se potkali poprvé. Jackson tu působí jako exot – s černým kovbojským kloboukem, flanelovou košilí, modrými džínsy se skutečnými dírami a roztrhnutími, na nohou kovbojské boty, pravděpodobně vyrobené z hadí kůže.

„Nejsi tady proto, abys mi nakopal zadek, že ne?“ ptám se s úsměvem, vím, kolik výhrůžek putovalo od bratrů mým směrem, zatímco jsem byl v Texasu.

„Ne. Já a moje holka máme nějaké problémy, tak jsem si myslel, že bych skočil na tu lítající věc a přijel navštívit svou malou sestru a tím připravil dvojité překvapení na narozeninovou párty,“ řekne Jackson, dívá se na mě těma Bishopovskýma očima.

„Já jsem tě nepozvala,“ řekne Courtney pevně, za jeho širokými rameny.

„Jo, no, máma mi řekla, co máš za lubem a já jsem chtěl jet navštívit tyhle hvězdy na chodníku slávy v L.A., tak jsem si myslel, že bych si tu udělal předtím zastávku.“

Courtney protočí oči. „Los Angeles není ani blízko.“

„Kalifornie není k čertu ani zdaleka tak velká jako Texas. Myslím, že zvládnu šest hodin řídit,“ řekne věcně.

„Příště musím říct mámě, aby ti to neříkala. Protože ty jsi tak…tak…Jackson.“

„To je to nejlepší, na co se zmůžeš, Court? Nějak ztrácíš svou chytrolínskou stránku, jak vidím.“ Jackson zkříží paže a mrkne na ni. Než bude Courtney kompletně vytočená, promluvím.

 „Jsem rád, že jsi tu. Jsi tu kdykoli vítán.“

Jackson se usměje a Courtney na mě zúží oči.

„Vidíš, teď to je trochu z té jižanské pohostinnosti, na kterou jsi zapomněla, Court.“ Jackson po ní hodí ďábelským úšklebkem a já vím, že ona ho chce uškrtit.

„Jídlo je připravené,“ řekne Travis od zadních dveří a všichni začnou odcházet ven.

„Prosím, neztrapni mě před mými přáteli,“ žádá Courtney se zatnutými zuby, jak jdeme směrem na terasu.

„Můžete vzít kluka pryč z Texasu, ale nemůžete z kluka vzít pryč Texas. Ztrapňování mé malé sestry je má specialita. Hlavně když jsme staří lidé s chybějícími zuby a vlasy, hodlám tě přivést k šílenství.“

Viola hýká smíchy a Courtney je jen dopálená. „Zbiju tě svou rákoskou.“

„No, to mě budeš muset nejdřív chytit.“ Jackson je skvělý bavič a já jsem vlastně rád, že je tady.

Jakmile jsme venku, vidím dlouhé skládací stoly s plastovými ubrusy a židle všude kolem. Počasí nemohlo být dneska lepší. Ve vzduchu je teplo a slunce svítí. Popadneme talíře a Travis nám servíruje žebírka a grilované krevety společně s hotdogy a párečky. Po stranách jsou velké nádoby s ledovaným pivem.

Viola a Travis sedí naproti mně a Courtney. Kayla a Logan jsou na opačném konci stolu. Zdá se, že Jackson a Logan si spolu perfektně rozumí a jsou v hluboké konverzaci o špatných hoších a zbraních. Tyler sedí vedle Kayly a sladce se na ni usmívá. Cítím, jako bych byl obklopen rodinou a z největší části jsem. Snažím se zapamatovat si každý tento moment, protože je to něco, co hned tak nechci zapomenout.

Opřu se a obejmu Courtney kolem ramen, jemně jí zašeptám do ucha, „Toto jsou ty nejlepší narozeniny, co jsem kdy měl. Děkuju, lásko.“

Opře se o mě a cítím teplo její kůže na mém těle. „A jen si představ… den ještě neskončil.“

Courtney

Je to už dlouhá doba, co jsem viděla Drewa takto šťastného a dnes si to zaslouží víc, než jindy. Mí rodiče vždycky dělali – a stále dělají—z narozenin velkou věc, a tyto jsou první, které s Drewem strávím oficiálně jako jeho přítelkyně. Viola mi jednou říkala, že bylo nemožné připravit Drewovi jakýkoli druh narozeninové párty, on je jejich chronický ničitel, tak jsem si dala jako svou misi jim dokázat, že se pletli. Obvolala jsem naše přátele a pohrozila jim borůvkovými muffiny, jestli to pokazí. Jelikož se většina z nich snaží stravovat zdravě, a ví, jak neodolatelné mé muffiny jsou, souhlasili, že to udrží v tajnosti. Vlastně jsem překvapená, že se nikdo neprořekl, ale zase jsme byli tak rozrušení, že jsem si jistá, že by si toho Drew nevšiml, i kdyby ano.

„Nevěděl jsem, že vy tady v Kalifornii umíte připravit žebírka jako Texasané,“ říká Jackson, když obírá maso od kosti jako divoch. Kdyby tu byla máma, seřvala by ho, že nemá způsoby. Než můžu cokoli říct, Jackson se sám začne všem představovat, protože já jsem na to totálně zapomněla. Kdyby tu máma byla, jsem si jistá, že by mě za to seřvala taky.

Podívám se na něj a ukážu na koutek svých úst, abych mu dala vědět, že má na tváři barbecue omáčku, a přísahám, že to dělá proto, aby mě ztrapnil.

Tyler a Kayla klábosí o zvířátkách a celá její tvář je rozzářená. Vážně, cesta přímo do jejího srdce vede přes zvířecí adopci. Směju se, když se ho snaží přesvědčit, aby adoptoval pejska, protože ta holka nemá studu.

„Plánuju pro děti výlet na pláž. Stále hodláš jet v červnu do Texasu kvůli oslavě narození prcka tvé sestřenice, že?“ Viola se mě ptá, když si bere svůj talíř.

„Jo, chceš jet?“ Žertuju, vím, že ne. Ptala jsem se jí za ty roky mnohokrát a podplácela ji vidinou skutečných kovbojů, ale byla vždy zaneprázdněná školou. Teď s dětmi a marketingovou firmou je skoro nemožné, aby odjela na delší dobu.

„Přeju si, abych mohla,“ postěžuje si a Travis ji obejme kolem ramen.

„Tak jeď. My budeme v pohodě.“ Podívá se na ni jako by byla jeho královnou, a já si uvědomím, že Drew se na mě dívá stejným způsobem. Položím mu pod stolem ruku na stehno a on ji překryje svou.

„A nechat tě, abys oblékl Ginny na hraní, když za ní přijde tvá matka? To si nemyslím. Dostala jsem SMS s fotkou mého dítěte, které vypadalo jako sirotek Annie, když jsem jednou ráno spala.“

Drew se směje a podívá se na mě. „Doufám, že to nebude náš případ.“

„Samozřejmě že bude,“ Viola vydechne. „Pořídili jste si psa, teď kde je můj synovec nebo neteř?“

Travis zvedne své pivo a napije se. „Ona nepřestane, dokud nedostane, co chce. V tomhle mi věř.“

Skoro se udusím a rozšířím oči. „Nejdřív prsten a pak teprve můžu začít myslet na děti.“

„Píšu si,“ řekne Drew a já se otočí a podívám se na něj.

„Ó můj Bože. Ty v tom všem jedeš s nimi, že? To je ale velké spiknutí,“ dodám.

„Courtney se musí vdávat?“ zeptá se Jackson dost nahlas na to, aby to každý slyšel, a samozřejmě že taky ano. Protočím oči a on je z toho u vytržení.

„A takhle vznikají drby. Ne! Nikdo není těhotný. No, přinejmenším já nejsem.“ Zvednu ruce do vzduchu.

„Zatím,“ řekne Viola se smíchem. Nemůže udržet vážnou tvář, když to říká.

„Neopovažuj se mě proklít!“ ďábelsky se na ni podívám, ale to ji vůbec nešokuje. Je na sto procent imunní.

Travis se začne vykecávat s Loganem a Jacksonem a další věc, kterou vím, že všichni jíme a příliš pijeme. Jsem tak plná, že mě bolí se smát.

„Pravděpodobně bych měla jít pustit Buddyho ven,“ řeknu a omluvím se. Kayla za mnou přiběhne a jdeme dovnitř společně. Opatrně otevřu dveře do svého pokoje a vidím, že Buddy tvrdě spí, natažený přes mou postel. „Buddy, ven?“ Líně zvedne hlavu a položí ji zpátky. „Budeme chodit do psího parku častěji.“

Vejdeme do pokoje, Kayla jde k němu, políbí ho na hlavu a pohladí ho. On zavrtí ocasem, ale dívá se na ni, jako by zničila jeho psí spánek.

„Jsi si jistý, že nechceš jít ven?“ ptám se znovu s úsměvem. „Hádám, že to znamená ne.“

Než odejdeme z pokoje, Kayla mě zastaví. „Tak, něco k Tylerovi.“

„Single. Zelenáč. Běžec. A přemýšlím o tom, že toho o něm vlastně moc nevím. Musím se zeptat Drewa, když s ním tráví tolik času.“

Ona se usměje. „Zeptal se mě, jestli bych s ním zítra večer nešla na večeři.“

„A?“ Rozzářím se.

„Řekla jsem ano, protože proč ne?“

„Úžasné. Tak, hádám, že je Logan ze hry?“ Nezmínila se o něm už nějakou chvilku.

„Jednou večer jsme byli na kafe. Prakticky mi řekl, že je to pro něj špatně načasované, ale je na něm prostě něco, co mě k němu táhne.“

„Pak to tedy nevzdávej, to je vše, co můžu říct. Kdybych to s Drewem vzdala, těžko říct, kde bychom právě teď oba byli. Vím, že je těžké být trpělivý, ale nevím, co má za problém, upřímně si nemyslím, že se vídá s někým jiným. Nemyslím si, že je to něco takového a Drew mlčí jako hrob, když přijde na Logana, takže s tím ti nemůžu pomoct.“

Zeširoka mě obejme. „Nevím. Hodlám randit s jinými chlapy a zkusím se přes něj přenést. Cítím se jako blbý zapáskovaný teenager nebo tak něco, protože jsme se ani nepolíbili. Jsem směšná.“

„Nejsi. Jen jsi člověk.“

Buddy před světlem zastrčí svou hlavu pod polštář a to je pro nás jasné znamení. Zavřu dveře, jdeme chodbou a všichni jsou nacpaní v obýváku. Travis vejde dovnitř se stříbrným tácem plným zbylého masa a zabalí ho, než ho strčí do lednice. Jackson ho následuje, nese pytel s odpadky z nepořádku venku.

„Uklidili jsme. Je čas otevřít dárky,“ řekne Viola, tleskne rukama. Skoro si myslím, že je víc nadšená než Drew.

On si sedne ke stolu jako dítě. „Vy všichni, tohle jste nemuseli dělat. Vím, jak jste všichni zaneprázdnění a vážím si toho víc, než byste si kdy mohli uvědomit.“

Dám mu ruku na rameno a stisknu, když se natáhne po dárku od Violy a Travise. Drew zatřese krabicí a podívá se na ně. Travis má ruku kolem Violy a oba se zářivě usmívají.

Drew z krabice strhne papír, otevře ji a zeširoka se usměje, když vytáhne nový pár běžeckých bot. „Vy dva, to jste neměli.“

Travis se zakření. „Jo, měli. Je čas, aby ses zbavil těch zapáchajících tenisek, ve kterých běháš posledních pět let.“

„Díky,“ řekne Drew.

Zašeptám „díky“ směrem k Viole a Travisovi a jejich úsměv je opravdu velký.

Další dárek je v jednoduché dárkové tašce. Tyler se usmívá.

Drew ji otevře a vytáhne kapesní nůž. „Díky, Tylere. Ten je skvělý.“

Drewovo jméno je vygravírované na straně a vím, že pro něj najde tunu využití. Pokračuje v otevírání dárků a směje se, když otevře Kaylin a obsahuje dobrůtky a hračky pro Buddyho. Opřu se, obejmu ho a zašeptám mu do ucha. „Dnes v noci dostaneš dárek ode mě.“

Vytáhne mě, políbí a já se otočím a vidím, že na stole zůstal poslední dárek. Je to malá krabička s mašlí a já si vzpomínám, že jsem ji sem dávala s ostatními. Popadnu ji a dám mu do ruky. „Tohle je od Jacksona.“

Jackson zatřese hlavou. „Ne, madam. Našel jsem to ve schránce a vzal s sebou.“

„Podívám se zmateně na Drewa. Na boku je lísteček s adresou a Drewovým jménem. Zatřese s ní, otevře a všichni jsme teď zmatení, když vytáhne ven malý kousek plastu.

„Co je to?“ ptá se Logan.

„Nejsem si jistý.“ Drew se na mě podívá a zvedne to. Podívám se na to a okamžitě poznám, že je to micro SD karta z kamery.

„Oh, mám čtečku, kterou zastrčíme zezadu do televize.“ Vezmu svou kabelku z gauče, zalovím na dně, dokud to nenajdu. Strčím tu tenkou kartičku do slotu, nastavím správně televizi a zapojím čtečku.

„Vypadá to, že je tu toho hodně,“ řeknu, roluju přes náhodně vygenerovaná videa. Všichni se natěsnají k televizi, když kliknu na první z nich a zmáčknu přehrávání.

Na obrazovce vyskočí Miin obličej a ovladač mi vypadne z prstů, dopadne na mou botu a pak na podlahu.

Mia Zasraná Montgomery.

„Hej, zlato!“ Přehodí si své nabarvené blond vlasy přes rameno s prohnaným úsměvem. „Chtěla jsem ti popřát to nejlepší k narozeninám. Chybíš mi víc, než si umíš představit.“ Ohne se a pošle pusu do kamery; já téměř polknu zvratky, které mi stoupají v krku.

„Co je tohle?“ zamumlám, neschopná sundat oči z obrazovky. Nikdo nic neříká, protože nikdo neví, co.

Mia pokračuje, „A chybí mi tvoje chuť. Neměla jsem ve Vegas dost.“ Když slovo „Vegas“ opustí její ústa, vidím něco v jejích očích, skoro záblesk naděje. Jsem zmatená, kam tohle všechno vede. Nerozumím ničemu z toho a než můžu otevřít pusu a zeptat se Drewa, kamera přepne na další video. Jsou to Miina záda, když jde k posteli. Než zaleze pod přikrývky, podívá se přes rameno, skousne si spodní ret a hodí na kameru úsměv.

Na snímku je trošku světla, ale rozpoznám ten pokoj, moje oblečení poházené na křesle, v záběru můj kufr. Srdce mi klesne, když si uvědomím, že je to náš pokoj ve Vegas.

Žaludek se mi stáhne, když kamera zabere Drewa, spícího bez trička. Mia se plazí pod přikrývku. Záběr se znovu změní, když dovnitř svítí sluneční paprsky a místností se rozléhá Drewův hlas, těžce polknu, vím přesně, co Mia dělá.

„Mm…zlato,“ zavrčí, jeho záda prohnuté, když ona pokračuje. „Vypadá to, jako bys mi chtěla vynahradit včerejší noc.“

Mé srdce je zlomené, otřesené, spadne na podlahu rozbité na milion zasraných kousků.

Co se to k čertu stalo? Jsem tak zmatená.

„Ježíši, zlato,“ zavrčí na videu, když jeho ruce popadnou prostěradlo. Je jednoduché si spočítat, o co jde, způsob, jak si to Drew užívá, když je Mia pod přikrývkami.

Stojím přimražená, můj svět naprosto otřesený. Vidím a slyším všechno – sténání, pohyb prostěradel, mé jméno na jeho rtech. Všechno tohle se stane tak rychle.

S obtížemi se ohnu a popadnu ovladač, Viola to stihne přede mnou a rychle to vypne. Ztěžka polknu, sbírám kuráž, abych se podívala na Drewa, jeho tvář je krvavě rudá a je znatelně rozzuřený.

Několikrát mrknu s nadějí, že vymažu tento snímek pryč z mého mozku, ale není šance. Je to tam vypáleno a necítím nic. Jsem paralyzovaná. Zatímco jsem se probouzela v pokoji sama, netušíc, co se děje, Mia byla v posteli s Drewem. Nepřišla do pokoje jen proto, aby mě odtamtud odnesla, dotkla se ho svou pusou, zkusila si nárokovat to, co už nebylo její. A Drew mi to kurva nikdy neřekl. Vlastně ten detail vynechal.

Rozhlédnu se kolem a vidím, že všichni jsou stejně v šoku, jako jsem já. Violina ústa jsou dokořán a Travisova čelist je zaťatá tak moc, že vypadá, že by se mu mohla ulomit z obličeje. Kayla, Tyler, Logan a Jackson se na mě upřeně dívají, čekají na vysvětlení, co se to do pekla děje.

Mám příliš sucho v krku, abych mohla promluvit, a místnost se točí. Vidět je spolu při intimnostech je jako přímý úder do vnitřností – tak silný, že mi to vezme dech. Proč jsem to nevěděla? Proč mi neřekl, že se to stalo? Procházeli jsme si tím minimálně desetkrát. Nikdy o tom neřekl ani zatracené slovo. Chci křičet a ptát se na tolik otázek, ale nemůžu najít správná slova. Nemůžu najít žádná slova.

Cítím Drewovu ruku na svém rameně, vytrhne mě to z myšlenek. „Je mi to líto, zlato. Je mi to tak zasraně líto.“ Drew mě přitiskne do náruče, těsně mě obejme a drží mě. Mé ruce zůstanou dole, když se má hlava stále točí. Slyším, jak si lidé okolo nás šeptají, ale nerozluštím žádná jejich slova. Mé tělo se třese, jak se to pokouším zpracovat – obrázky, jeho chraplavý hlas plný potřeby, její ďábelský úšklebek. Už mě to dohonilo.