Collaboration - EPILOG

Překlad: Simča

Tak dlouho jak si jen pamatuju, mám “srát na všechno“ přístup, který pronikl do všeho, co jsem řekl a udělal. Ztráta rodičů, když sloužili druhým, se zdála jako konečná facka do tváře od Boha a Chicagské ghetto mě naučilo, že jsem byl vlastně sám. Nicméně tu noc hudebních cen MTV, kdy jsem ztratil Drea, skoro ztratil Taryn a svý kluky a mohl jsem ztratit svůj vlastní život, mě přiměla vidět, že jsem chtěl pryč z tohohle prvotřídního letu do pekla. Ne že bych měl “vidím Ježíše“ chvilku dokonce jsem tomu nebyl ani blízko, ale poprvé v mým životě dokážu ocenit to, co mám a přesně vím, co chci.

To, co mám, je rodina. Ačkoli jediní pokrevní příbuzní, na kterých záleží, jsou nyní pryč, mám rodinu v každém ohledu. Stella se stala tak blízko matce jako ta, kterou jsem ztratil, a vždy slouží jako můj hlas rozumu, i když to je přes Motown hity. A v okamžiku na červeným koberci, kdy mi Jay řekl, abych se postaral o Taryn i za případnou cenu mý kariéry, nepochybně jsem věděl, že je na mé straně. Může mít špatný způsob, jak to po většinu času vyjádřit, ale kryje mi záda… stejně jako můj táta, kdyby byl tady.

Cal, Marcus, Xavier a Quinton jsou bratři, který jsem nikdy neměl a po ztrátě Drea pořád držej se mnou. Každý z nich, včetně Jaye a Stelly, šli za mnou, když jsem založil vlastní nahrávací společnost, a pokud to neukazuje věrnost, nevím, co by jinýho mohlo. Backlash Records byla bezpečná sázka a my všichni jsme se vyhnuli riziku, ale neměli záchrannou síť milionů dolarů, kdyby můj malý podnik selhal. Žádná částka peněz by nikdy nebyla dost na to, aby je mohla splatit za to, že mi tímto způsobem věřili.

Naštěstí ten hubený rapper s čipem na rameni s velikostí Texasu, kterýho jsme s Taryn potkali na promenádě v Santa Monice, zajistil, že všichni budeme v balíku. Stal se mnou a já jsem šťastný, že nejsem jím. Doufejme, že jednoho dne ztratí hněv a postoj a zjistí, že život je příliš krátký na tyhle sračky.

Pokud jde o to, co chci, je to snadné. Už jsem dostal práci svých snů a teď je čas dostat dívku svých snů.

„Broskvičko?“ Zeptám se, když odpoví na hovor. Nesnáším komunikaci prostřednictvím elektronických zařízení, když jsme ve stejném městě, zvlášť po všech těch měsících, který jsme strávili odděleně. Ale už nikdy. Naštěstí jsme oba skončili s naší koncertní šňůrou. Rozhodli jsme se, že společně začneme TNT Records, a nyní se zaměřuje na psaní písní a rozvíjení umělců naší země. Jedině, kdy jsem ji někdy viděl tak šťastnou, bylo, když podepsala mladému fanouškovi svou fotku nebo věnovala podpis, a přestože nechtěná pozornost médií se výrazně snížila, nevidím, že by její fanoušci v tuto chvíli na ní zapomínali.

„Jo, zlato?“ Zněla roztěkaně.

„Všechno v pořádku? Platí, že se uvidíme za deset minut, že jo?“ Zeptal jsem se, jako bych byl pod pantoflem, ale já vlastně byl. Pod pantoflem jako kráva, říkali moji kluci, ale jen proto, že si ze mě rádi dělali srandu. Milují ji jako sestru a vědí, že je to nejlepší, co se mi stalo. Kvůli tomu se dneska nemůže nic pokazit…

„Jo, budu tam. Za chvíli se uvidíme…. Zatím,“ řekne a zavěsí, než jsem schopen odpovědět. Sakra, co ji může trápit? Všechny bulváry nás ale nyní ignorují, protože nejsme ve světle reflektorů a kvůli milionovým soudních sporů, který ničí pachatele za to, že přispěl ke smrti mýho bratrance. Možná, je ve stresu ze zařizování našeho nově zakoupenýho střešního bytu. Bůh ví, že nemám páru o tom jak zařizovat bydlení, takže jsem byl rád, když souhlasila, že se o vše postará sama. Mohlo by to být na ni příliš, s tím vším, co se děje v práci, a navíc nejsou lidi, kterým by se dali peníze a oni to udělaj za vás?

Ať je to cokoliv, napravím to a pokud to nezvládnu, přiměju ji zapomenout na stres tím, že budeme pokračovat ve křtu každýho čtverečního centimetru našeho domova. A pro jednou je mi příjemně nazvat místo "domov". Ani jeden z nás necítil, že je Los Angeles domovem, takže když přišel čas na vlastní značku, rozhodli jsme se, že to uděláme všude, kde chceme a tak jsme udělali. Naštěstí se zbytku týmu líbila myšlenka změny prostředí a připojili se k nám, i když mám pocit, že někteří se vrátí do naší menší kanceláře v LA po prvních zimních hitech. Zažil jsem Chicagskou zimu, ale Taryn možná bude prosit, abychom se vrátili zpět na pláž, jakmile začne mrznout. Je to přeci jen holka z Texasu…

TÚT! Sakra, tyhle taxíky jsou neúprosný. Teď už vím, proč si vždy zamlouvám auto a po dnešním dnu to udělám zase, ale chci zůstat co nejvíc bez povšimnutí a žlutý taxík vypadal jako nejlepší způsob, jak to udělat. Naštěstí jsme na mý zastávce a cítím, jak mi pulzuje v hrudi, když chlápkovi podám dvacku a vystoupím na chodník.

Rozhlédnu se kolem sebe a vydám se na lavičku, abych počkal na svou dívku. Sednu si vedle starého muže, který vypadá, že mě nezná. Pravděpodobně dobrá volba. Přemýšlím o tom, jak budeme vypadat s Taryn, až budeme starší, a ačkoli vím, že bude stejně šarmantní i se šedými vlasy, můžu se jen usmívat, když si všimnu, že kráčí směrem ke mně s těmi krásnými jahodovými blond loknami, které přísahám, že musí být z hedvábí.

Jakmile se přiblíží, vstanu a ovinu paže kolem jejího těla a toužím vymazat ten úzkostný výraz na její tváři. Nechtíc dát starému chlápkovi show nebo vyvolat nevítanou pozornost, kterou by mohlo přinést veřejný mazlení, ji vezmu za ruku a vedu ji přes vstup do parku.

„Proč jdeme tady? Myslela jsem, že máme schůzku s tím muzikantem, nemáme zpoždění?“ Zeptala se.

„Zkratka,“ řeknu, zoufale ji chci ji políbit, ale vím, že musíme pokračovat v chůzi, protože na nás někdo čeká.

Jak jdeme, užívám si dokonalý ranní letní den, vděčný, že teplota je dokonalá a není příliš horko. Dál od nás, na cestičce před námi, vidím Cala se opírat o strom. Na tváři má obrovský úsměv. Holka, se kterou chodí od tý doby, co jsem ho poznal, pochází z východního pobřeží, takže jo, je to šťastný chlap. Jak jsem nedávno zjistil, když je vaše holka šťastná, všichni jsou šťastní.

Ačkoli je těžký ho nevidět, Taryn musí být ztracena ve svých myšlenkách, protože se poleká, když jí zavolá.

„Ahoj, Cale… co tady děláš? Myslela jsem, že jsi vyrazil na dovolenou.“ Říká nadšeně.

„Dnes odjíždíme. Pár věcí musím ještě zařídit,“ řekne a mrkne mým směrem.

„Dobře, můžu počkat, vy si promluvte. Počkat, o co vlastně jde?“ Zeptá se zmateně a ukáže na neuvěřitelnou hostinu, kterou Stella zařídila. „Díky, Cale,“ řeknu a ťuknu si s ním pěstí, „bavte se a neudělej nic, co bych neudělal já!“

Na to ani neodpoví, jen se vydá k odchodu a směje se. Taky se zasměju, když jsem si uvědomil, co jsem řekl. Cal byl svědkem všech mých pitomostí a věděl, co všechno jsem už udělal, takže byla moje poznámka hloupá. Ale on a já oba víme, že už takový život nevedu. Dívka, která stojí přímo vedle mě, s tím nejodvážnějším zmateným výrazem na tváři, je přesně důvod, proč jsem teď takový, jaký jsem.

„Vzpomínáš si, když jsi mi řekla, co jsi vždycky chtěla dělat, kdybys měla strávit den v Central Parku?“ Zeptám se a přitáhnu ji k extra velké dece, která pokrývá měkkou plochu trávy, zastíněnou obrovským stromem a ne náhodou, s výhledem na jezero lesknoucí se poledním sluncem.

„No, teď tady žijeme a můžeme strávit spoustu dní zkoumáním každého akru tohohle parku, ale zvláště si pamatuju, že ses zmínila o pikniku u jezera,“ říkám, kleknu na zem a přivedu ji si na klín.

„A co ta schůzka?“ Zeptá se, vždy profesionál. Bože, miluju tu ženu.

„No, jsme na obědě,“ říkám a ukážu na ten velký koš, který je od nás kousek a je plný jejími oblíbenými dobrotami, včetně Orea.

Vyklene na mě to perfektní obočí a já ji políbím na ty dokonalé rty.

„Jo, to mi došlo,“ zamumlá a znovu mě políbí, ale tentokrát se naše jazyky propletou a já se v ní úplně ztratím. Nebo se spíš konečně najdeme. Nikdy jsem se necítil takhle úplně, tak celý, a přestože vím, že mohu žít bez ní, nikdy nechci.

Sáhnu do kapsy a vytáhnu svůj iPhone a Taryn přeruší náš polibek. „Opravdu budeš telefonovat… právě teď?“ Zeptá se sugestivně a přejde mi rukou po stehně.

„Sakra ne. Ale než půjdeme jíst, chci, abych něco slyšela.“

„Novou píseň?“

„Ano, dej mi vědět, co si myslíš,“ říkám a najdu to, co hledám. Když začínají hrát první noty mýho chlápka Jasona Derula a jeho songu "Vezmi si mě", Tarynina tvář se posune od zmatku k téměř okamžitému šoku. Pročistím si hrdlo, ale jen abych se nemusel smát, a pak začnu zpívat.

Tři sta šedesát pět dní od chvíle, kdy jsme byli v posteli

A vím, že znáš noc, o níž mluvím

Přemýšlím nad každým polibkem a všemi slovy, která jsme řekli

Tehdy zněla jistě, ale teď nemám pochybnosti

Vidíme, že se navzájem doplňujeme

Jsi chybějící skládačka, nejlepší část mého dne

Vím o tobě všechno a ty o mně

Žádná další překvapení, co dostaneš je to, co vidíš

A děvče, ty jsi pro mě stvořená

Slibuji, že jsi jediná

Dívko, ty jsi pro mě stvořená

Zpívám

Oh whoa oh

Oh whoa oh

  

Nesčetné barvy, které vidím, když se ti podívám do očí

Taková modř, ale to je v pořádku, protože chci vidět tvoje ne moje

Dívej se na mě, na ne všechny ostatní

Každý den po celý svůj život

Podívej, navzájem se doplňujeme

Jsi chybějící skládačka, nejlepší část mého dne

Vím o tobě všechno a ty o mně

Žádná další překvapení, dostaneš to, co vidíš

A děvče, ty jsi pro mě stvořená

Slibuji, že jsi jediná

Dívko, ty jsi pro mě stvořená

Můžu mít všechno, co vidíš

Ale chci, aby ses se mnou podělila

O všechno

Jo, o všechno

Potřebuju tě víc než jen dnes

Zítra a včera

Chci věčně, na vždy

Protože jsi ta pravá

A děvče, ty jsi pro mě stvořená

Slibuji, že jsi jediná

Dívko, ty jsi pro mě stvořená

Teď se směju, protože Taryn vypadá, že neví, jestli mě chce políbit nebo mě udeřit. Věděl jsem, že výběr týhle písničky a nevyřčení slov, která očekává, že uslyší, jí naštve, Než ztratím nervy a ona mě skutečně udeří, vytáhnu z druhé kapsy malou sametovou krabičku a její krásné oči se okamžitě rozšíří.

 „Taryn, bejby, nechci prožít další den mého života bez tebe po mém boku. Jsi ta nejlepší věc, co se mi kdy stala a já vím, bez stínu pochybností, že máme být spolu, navždy a vždycky. Miluju tě, Broskvičko… vezmeš si mě?“

 Předtím, než poslední slovo požádání o ruku, který jsem nacvičoval po celý týdny, vyjde z mých úst, hodí kolem mě ruce a přitiskne rty na moje, nepochybujíc o tom, jaká je její odpověď. Jemně se odtáhnu, jsme nos k nosu a řeknu, „Ačkoli se mi tahle odpověď líbí, musím slyšet tě to říct, miláčku.“ Zasměje se a samozřejmě jí tahle slova připomínají slova, která jsem jí řekl přesně před rokem, těsně předtím, než jsme se poprvé milovali.

 „Ano, zatraceně, vezmu si tě,“ říká skrz úsměv a slzy. Vytáhnu prsten z krabičky a navleču jí ho na prst. Všimnu si, jak se její ruce třesou a podívám se jí do obličeje, uvidím slzy, které ji tečou po tváři. Věděl jsem, že to není kvůli velikosti kolosálního kamene, který jsem právě položil na její prst. Přitáhnu ji k objetí a zeptám se, „Co se děje miláčku? Jsi šťastná, že jo?“

 Začne se třást a tentokrát, můžu říct, že se směje a teď jsem já ten, kdo je zmatený. „Kotě?“ Ptám se. Odtáhne se, sáhne do kabelky a vytáhne papír.

 Stejně nervózní pohled, který měla před příchodem k našemu místu na piknik, říká. „Taky jsem pro tebe něco napsala. Ale než to udělám, přemýšlela jsem… mluvil jsi s tátou?“

 „Vlastně jsem mluvil,“ odpovím na to, vlastně jsem pyšný, že jsem si vzpomněla nejdříve se zeptat jejího otce. Tohle byl zvyk, zejména na jihu.

 „A?“

 „Řekl: Kdy přivedeš zpátky do Texasu mojí dceru?“ Řeknu jí a ona se zasměje. „Zní to správně. Děkuji za to,“ říká upřímně.

„Taryn, udělal bych pro tebe cokoliv, nikdy o tom nepochybuj,“ říkám upřímně.

 „To ráda slyším,“ odpoví a pak rozevře složený papír. „Teď poslouchej ty, dnes jsem to napsala.“ Než se dokážu zeptat, proč dnes pro mě napsala píseň, začne zpívat… no, rapovat. Tak trochu.

Prožili jsme si toho tak moc, nikdy to nebylo snadný

Když jsme se poprvé setkali, myslela jsem, že jsi nechutný

Poznala jsem tě líp a viděla jsem, že se mýlím

Všechno začalo právě tou první písní

Jo, vzal sis mé srdce, dala jsem ti tělo

Protože ty jsi ty a pomáhá, že jsi sexy

Nemůžu si pomoct, zakoulím očima, ale taky se zasměju, hlavně při pokusu mý venkovský holky rapovat. Určitě by neměla opustit svou práci.

Ty jsi jin mému jangovi

Krém na mém dortu

Píseň v mém srdci

Ty jsi ten, díky kterýmu mý kolena slábnou

Myslíš na mě ve všem, co děláš

Když chci mluvit

Ty jsi ten, na kterého se vždycky obracím

Dáváš mi vše, co potřebuju

A ty vždycky zlepšíš můj den

Když se věci horší

Nikdy mě neopustíš

To, co se snažím vyslovit

Ale opravdu nevím jak

Nosím tvé dítě

Právě teď a tady

Nevím, jak se to stalo

Nebo přesně, který den

Ale ty budeš tatínek

Trace, co říkáš?

Teď se nesměju… Oněmněl jsem. Cože? Přišel jsem sem, pokusil se ji překvapit, ale najednou já jsem ten, kdo je sakra překvapenej. „Traci?“ Ptá se znovu a znervózní.

„Cekáš dítě?“ Zeptám se a položím obě ruce na její břicho. Přikývne, kousne se do spodního rtu. Okamžitě zachytím ty rty a políbím ji, nezajímá mě, že jsme ve veřejném parku, nemáme strach, kdo by nás mohl vidět, nemyslím na nic nebo na někoho jiného kromě mé budoucí ženy, která bude matkou mého dítě.

Jestli jsem si předtím myslel, že můj život je úplný, neměl jsem kurva páru. Dokonce vyhlídka na to, že se stanu otcem, jen zvýšila mé štěstí na zcela novou úroveň a cítím, jako bych se vznášel nad zemí, a není nic, co by mě někdy přivedlo zpět.

„Ach a Traci?“

„Jo, zlato?“ Ptám se, ačkoli moje hlava je určitě někde v oblacích.

„Možná bys chtěl vědět… že mi doktor řekl, že jsem těhotná už nějakou chvíli. Oh, a uviděl dvě srdce,“ dodává a rychle mě přivede zpátky na zem. „Vypadá to, že jsme měli více než jednu velmi úspěšnou spolupráci.“

Konec