Checkmate:TIE - 8. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Kdo mohl tušit, že adoptovat psa bude tak velká zodpovědnost? No, já to tušil, ale neuvědomil jsem si, kolik pozornosti potřebuje, kolikrát denně mě bude budit, abych s ním šel ven a jak moc se bude bát pokaždé, když odejdu z domu.

Každopádně vím, že Courtney miluje mít ho u sebe, a jestli to všechno znamená, že se bude cítit bezpečněji, udělám všechno, abych ji udržel šťastnou. Po společně stráveném týdnu s Buddym a sledování, jak se s Courtney vzájemně ovlivňují, nepochybuju, že byl určený přesně pro nás. Skoro si zvykám, že s ním sdílím postel, ale teď myslím, že je čas, aby dostal svůj psí pelech na noci, kdy jsme s Courtney oba doma. Je tu trochu přelidněno. Buddy není zrovna malý pes a Courtney a já chceme zpátky náš čas o samotě.

„Co říkáš na tenhle?“ ptám se jí, když drží vozík ve zverimexu. „Zdá se lehký a vypadá docela pohodlně. „Přejedu rukou přes polstrování.

Ona pokrčí rameny, jasně tomu nevěnuje pozornost. Je mimo poslední den nebo tak, ví, že zítra ráno musíme k soudu. Tahle celá věc s Miou na nás oba začíná dopadat. Jen si přeju, aby bylo po všem, abychom se mohli pohnout dál bez toho, že bychom cítili, že to je nevyřešené. Od té doby, co jsme dostali dočasný zákaz přiblížení, jdeme zítra k soudci žádat o trvalý. Nevědomost, co očekávat, se na ni valí a já nemůžu udělat nic, abych ji od toho rozptýlil. Ani Buddy ji nemůže z té mlhy dostat.

„Zlato?“ řeknu, upoutám její pozornost. Konečně se na mě podívá. „Jestli na to budeš pořád myslet, zblázníš se z toho.“

Vzdychne, spadnou jí ramena. „Nemůžu si pomoct. Úzkost z toho, že je možné, že ji uvidím tváří v tvář a muset znovu prožít detaily z té noci mě dohání k šílenství.“ Ukáže na psí pelech a kývne hlavou. „Tenhle je dobrý.“

Vezmu ho a dám do vozíku.

„A jedna moje část k ní chce prostě přijít a dát jí takovou facku, že jí její hnusný kroužek v nose vypadne.“ Zúží oči a vydechne. „Ale protože jsem jižanská dáma, nesnížím se na takovou úroveň nebo jí tuhle svou stránku neukážu,“ řekne skrz zaťaté zuby, což opravdu zvýrazňuje její jižanský akcent.

„Máš veškeré právo být rozrušená a snížit se na jakoukoli úroveň, ale máš pravdu. Čím víc jí dovolíme dostat se nám pod kůži a rozrušit nás, tím více bude ujíždět na tom, to udělat.“

Kývne, pomalu vydechne. Už jsem si toho u ní všimnul. Pokaždé, když jí něco užírá, používá své dýchací techniky z jógy.

„Jsem ráda, že nám kamarád právník tvého parťáka na poslední chvíli pomůže.“ Řekne Courtney, mluví o Jakeovi, kamarádovi Tylera. Je to právní zástupce, který se specializuje na rodinné právo, ale souhlasil, že nás bude zastupovat v případě, že budou věci ošklivé.

Zastrčím jí za ucho pramen vlasů a podívám se jí do očí. „Neboj se. Všechno to zvládneme a konečně se budeme moci posunout dál, ano?“ Řeknu jí, zkouším ji uklidnit, ačkoli, jak znám Courtney, nic, co řeknu, její nervy neuklidní.

Kývne a pokračujeme v hledání dalších psích hraček. Od Buddyho příchodu má zabranou postel, jeho hovna jsou po celém dvorku a jeho srst je nakupená v každém koutě v domě. Taky začal náhodně rozžvýkávat věci, z nudy, když je sám doma. Courtney ho nechce dát do kotce, takže zkoušíme nějaké vysoce odolné kosti a hračky, abychom viděli, jestli ho to zaměstná do doby, než jeden z nás přijde domů.

Jelikož máme zítra soud, Travis dal Courtney den volna a jakmile bude po všem, strávíme zbytek víkendu spolu. Jestli bude počasí spolupracovat a nebude pršet, plánujeme vzít Buddyho do psího parku a pomoct mu dostat nějaký výcvik a socializaci s ostatními pejsky.

„Tak, už jsi uvažoval, co bys chtěl dělat na svoje narozeniny příští víkend?“ ptá se, když jedeme zpátky domů. Pravda je, že jsem o tom moc nepřemýšlel. Vše, co chci, je strávit čas s Courtney. Dokud je se mnou, nezáleží na tom, co děláme.

„Vlastně ne. Ale nebránil bych se, kdybys mi dala narozeninový dárek předčasně.“ Hodím po ní rozpustilý úšklebek, vím, že přesně chápe, co naznačuji.

Protočí oči s potutelným úsměvem. „Pěkný pokus, kovboji. Nezáleží, jak speciální den to je, moje hranice končí u análu.“

Skoro vjedu do protisměru a udusím se vlastní slinou. „Ježíši, Court!“

Ona se směje, a já se snažím uklidnit tlukot mého srdce.

„Jsi tak čitelný!“ řekne, směje se a utírá si slzy, které jí vyhrkly po mé reakci. „Proč jsou chlapi vlastně tak posedlí análem? Chci říct, je to protože je to něco jako tabu nebo je to vlastně lepší? Je to o tolik těsnější? Bože, zní to bolestivě.“

„Okay, vážně. Měla bys přestat říkat slovo anál.“ Upravím si rozkrok a ona se mrkne dolů a všimne si toho.

„Ty jsi ztvrdnul? Takže máš rád anál?“ zjišťuje, a já jsem dvě vteřiny od toho zastavit pickup u silnice. Ona si vsaje spodní ret, užívá se způsob, jakým mě vytočila.

„Musíme zrovna teď mluvit o análu?“ Znovu si posunu kalhoty, opravdu mě irituje, že moje péro odpovídá na způsob, jakým Courtney mluví. Sakra.

„Takže to znamená ne análu?“

„Courtney!“ Křičím a ona vybuchne smíchy. „Hodlám tě ohnout přes pickup a ukázat ti to, pokud nepřestaneš.“

„Ha! To je výzva! Není způsob, jak bys dělal ty věci se zadkem bez vhodného lubrikantu.“

„Ježíši zkurvený Kriste, ženská.“ Chce, abych prohrál.

„Okay, promiň.“ Našpulí spodní ret a zamrká na mě řasami. „Právě teď vypadáš super nepohodlně. Možná bych ti s tím mohla pomoct…“ Přejíždí mi rukou po stehně a začne mě třít přes džíny.

„Raději s tím přestaň, Court.“

„Ale já chci pomoct.“

„Dotýkat se mě, zatímco řídím, pravděpodobně není pomoc, zlatíčko.“

„No, jen protože ti právě teď nemůžu nabídnout anál, neznamená, že ti nemůžu nabídnout svou pusu.“

Ó můj zkurvený Bože. Tahle ženská. Zkouší mě zabít.

„Kvůli tobě se nabouráme,“ varuju ji, když mi odepne knoflík a rozepne zip. Polknu, oči přilepené na cestu. „Právě teď porušuješ asi tisíc zákonů,“ řeknu jí, žertuju jen napůl, protože má právě kolem mě ruku a nechci, aby přestala.

„Pak navrhuju, abys očima sledoval cestu, kovboji.“ Přejede mi jazykem po žaludu a já sebou škubnu, jaké potěšení mi její pusa přináší.

„Máš představu, jak je to těžké, když mi saješ péro?“

„Silnou vůli, lásko. Musíš nás udržet na cestě a já udržím svou pusu právě tady.“ Slyším v jejím hlase svádění a přivádí mě to k šílenství, že se jí nemůžu dotknout stejným způsobem.

Zatnu zuby, bojuji s nutkání sjet jí svou rukou po zádech a sundat jí oblečení. Kurva, má mě přesně, kde mě mít chtěla. Převzala kontrolu a ví, že nemůžu udělat ani ň, dokud se nedostaneme domů.

„Kurva, zlato. Ty a tvoje zasraná pusa.“ Zasténám, připraven jet zbytek cesty nad povolenou rychlostí a hodit ji na postel. „Buď ráda, že v tomhle autě právě nejsou žádná pouta.“

„Oh, ano?“ ptá se a pak si strčí mou špičku do pusy, dokud ji necítím, jak jí tlačí dozadu na hrdlo. Potom mě všechny myšlenky opustí a jediná věc, na kterou se soustředím, je dostat nás zpátky domů tak rychle, jak to bude kurva možné.

Ona zpracovává moje péro jako profík, jezdí svou pusou nahoru a dolů, až se na svém sedadle posunu nepohodlím. Ví, že mě přivádí k šílenství a to ji rajcuje, když ví, jak moc to rajcuje mě. Zabořím jí prsty do vlasů a utáhnu v hrsti. Kurva, právě teď je tak zatraceně sexy, a jestli se na semaforu v příštích dvou vteřinách neobjeví zelená, hodlám zastavit a ohnout její zadek přes sedadlo. Není šance, že bych dokázal čekat, než se dostaneme domů. Chystám se vybuchnout.

„Bejby…kurva, už se déle neudržím,“ varuju ji, připravený udělat se do dlaně, takže se to nedostane všude, ale ona mi odstrčí ruku a ponoří mé péro hlouběji do pusy. Jednu ruku má obalenou kolem mého péra, jazykem klouže v kruzích podél žaludu a právě, když se mé tělo napne, sevře kolem mě rty a polkne moje vyvrcholení.

Samozřejmě se teď rozsvítí zelená.

Šlápnu na plyn a uháním zbytek cesty domů, když mě jazykem očistí. Přísahám Bohu, že žije, aby mě mučila.

„To byla malá ochutnávka toho, co bude obnášet tvůj narozeninový dárek,“ konečně řekne, posadí se zpátky a olízne si rty.

„Zkoušíš nás zabít?“ žertem nadávám, strčím si péro zpátky do kalhot.

„No, jak jsem měla vědět, že se ti při slově anál postaví péro?“ Podívá se na mě a vsaje si rty, snažíc se nerozesmát. Jo, ona ví přesně, co mi kurva dělá a taky si to užívá.

Když přijedeme zpátky domů, přinesu Buddyho nový pelech a hračky a dám je na zem, takže si může všechno očichat. Nezdá se ani za mák ohromený svou novou postelí, ale za den, dva, si zvykne.

„Doufám, že je to pro něj dostatečně pohodlné,“ řekne Courtney, když ho sleduje očichávat okolo pelechu. „Nemyslím si, že se mu líbí.“

Dám jí ruku kolem pasu a přitisknu si ji blíž. „Zvykne si na to.“ Nebo se přinejmenším bude cítit lépe. Chci zpátky svou ženu. A svou postel. „Co kdybychom ho nechali se s ním sžít a šli ven na večeři?“

„Dobře. Večeři můžu zvládnout.“ Usměje se na mě.

„To je moje děvče.“ Hravě ji plácnu po zadečku.

Klekne si a Buddy se jí přitulí k obličeji. „Budeš hodný kluk, okay? Maminka a tatínek budou hned zpátky!“ Pohladí ho po hlavě a on vrtí ocasem. Směju se nad roztomilým hlasem, který používá.

„Lásko.“

Otočí hlavu a podívá se na mě, zatímco hladí Buddyho. „Jen nesnáším, když ho opouštíme. Vypadá tak smutně.“

„Bude v pořádku. Budeme pryč dvacet minut. Maximálně třicet,“ zkouším ji uklidnit, vím, že to není jednoduché, muset ho nechat doma samotného. Vezmu ji za ruku a vytáhnu ji nahoru, ačkoli se zdráhá. „No tak, mámo medvědice. Tvoje mládě přežije.“

„Fajn.“ Našpulí pusu. „Ale celou cestu tam se budu dívat na jeho fotky.“

Směju se, vím, že ani trochu nepřehání. Už musí mít v mobilu stovky jeho fotek.

Zavezu nás do místní restaurace, a když vejdeme, zazvoní mi telefon s Travisovým jménem na obrazovce a já zmáčknu tlačítko hlasitého odposlechu.

„Čau chlape. Co se děje?“

Slyším, jak v pozadí křičí dítě, než uslyším jeho. „Čau,“ řve přes křičící dítě. „Omlouvám se, James zrovna není v pohodě.“

„Očividně,“ žertuju. „Takže, o co jde?“

„No, jen jsem si myslel, že vám dám vědět, že vaše nová zvířecí láska způsobila Viole nějakou velkou psí horečku.“

„A?“

„A je to vaše vina. Musíš říct Courtney, aby to Viole vymluvila. Nemůžu tu už řešit žádné bobky. Jsem pohřbený v plenách a v učení chodit na nočník.“

Směju se nad jeho uštvanou žádostí, jeho hlas zní napjatě a vyčerpaně.

„No, mohlo by to být horší. Mohla by mít miminkovskou horečku,“ řeknu, potlačuju smích nad myšlenkou, že se snaží zvládnout další dítě.

„Oh, seru na to. Nedávejte jí žádné nápady.“ Zní opravdu vystrašeně a Courtney se začne nahlas smát.

„Ano! Více miminek!“ skanduju, i když vím, že si Viola po narození Jamese nechala podvázat vaječníky. Ačkoli by nebylo nemožné proces obrátit.

„Courtney, přísahám Bohu! Nevtloukej jí tuhle myšlenku do hlavy. Slyšíš?“ Travis na ni ječí přes telefon.

„Cože, šéfe? Chcete mi zvýšit plat? To je od vás tak pozorné!“ Courtney se zeširoka usmívá, když pokračuje v dobírání si ho.

Zavrčí a James se znovu rozbrečí. „Jestli mě vůbec lituješ, budeš mít slitování s mým duševním zdravím.  Žádní psi. Žádná mimina. Ve skutečnosti uvažuju, že bych jedno z nich vrátil.“

Zachechtám se, ale výraz na tváři Courtney je vážný.

„Žertuje, že jo?“ ptá se.

Kývnu a pak odhaduju. „Jsem si docela jistý, že ano.“

Ona protočí oči a mrkne. „Okay, fajn. Raději toho necháme, než Travisovi přivodíme mozkovou mrtvici.“

„Díky Bohu,“ vydechne. „Tak, jestli bys prostě mohla říct Viole, kolik práce obnáší nový pes a že teď opravdu neuvažuje s čistou hlavou, takže by si měla vyhnat z hlavy, že potřebujeme mít dalšího, jsem ochoten přehlédnout všechny tvé přetáhnuté pauzy na oběd, které si bereš.“

„Óoo, výhrůžky,“ hihňá se Courtney. „Hraješ špinavě.“

„Ještě ses nenaučila nezahrávat si s Kingem?“ vysmívá se jí hned zpátky.

„Dobře. Já vás dva přeruším, než to začne být ošklivé,“ žertuju. „Zrovna jsme šli do restaurace pro nějakou večeři. Promluvíme si později, okay?“

Než můžu zavěsit, Courtney rychle promluví. „Hej, on říkal, že jí mám vymluvit dalšího psa. Neříkal nic o dalším miminu.“

„Courtney!“ vykřikne Travis právě když Courtney zmáčkne tlačítko a hovor přeruší.

„Upsss,“ zamumlá, našpulí rty.

„Jo, to určitě.“ Protočím očí a zastrčím svůj telefon zpátky do kapsy. „Proč ho musíš trápit?“

„Protože je to očividně sranda.“

Odepnu si pás a natáhnu se ke dveřím. „Tak pojď, potížistko.“

Jakmile dojíme, zamíříme hned zpátky domů. Courtney už je na své sedadle neklidná a chce vzít Buddyho na krátkou procházku, než půjdeme spát. Souhlasím z toho důvodu, že ho to snad utahá natolik, že bude spát v jeho novém pelíšku a mi nechá zpátky ten můj.

„A kruci,“ zamumlá Courtney, jakmile otevře hlavní dveře. Podle obav v jejím hlase můžu říct, že není opravdu rozzlobená. „Buddy, cos to udělal?“

Projdu kolem ní a podívám se, o čem to mluví. Náplň z vnitřku jeho psího pelechu je všude na podlaze od dveří a celou cestu až do obýváku. Vnitřní vrstva je taky na kousky a rozložená okolo, jako by to ze sebe vytřásl stroj na hnojiva.

Zaúpím, položím své klíče na stůl. Tolik k tomu, dostat ho z mé zatracené postele.

„Buddy!“ Zakřičím a Courtneyiny oči ke mně vzhlédnou.

„Zlato, nebuď naštvaný. On pravděpodobně ani netuší, co udělal špatně.“ Zkouší mě uklidnit, ale jsem více než rozčilený, že to zničil za méně než hodinu po tom, co jsme to koupili.

„No, jsem trochu naštvaný. Koupili jsme mu tak tisíc žvýkacích hraček a jeho pelech je ta jediná, kterou se rozhodl rozžvýkat?“

„Možná mu divně smrděl nebo tak, že ho neměl rád. Jsem si jistá, že si myslel, že si jen hraje.“

Otočím hlavou a protočím oči, protože vím, že je to jen kupa hovadin. Ona ho miluje a snaží se ho omlouvat a nemůžu být ani naštvaný, když vím, jak moc Courtney chce, abych ho taky miloval.

„Neměj strach, zlato.“ Políbím ji na čelo. „Půjdu pro vysavač.“

Courtney vezme Buddyho ven, zatímco vysávám ten binec. On se bojí také hlasitých zvuků a poprvé, co jsme vysavač vytáhli, vylekal se a počůral se na podlahu. Naučili jsme se ho brát ven předem.

Jakmile je všechno uklizeno, setkám se s Courtney a Buddym venku, kde mu házíme jednu z jeho nových hraček. Buddy pobíhá okolo, šťastný, jak jen může být. Courtney se usmívá a pochválí ho pokaždé, když hračku chytí a přinese zpátky. Je těžké být naštvaný, když ona vypadá tak zatraceně šťastně. Je to něco, o čem vím, že se s tím pere od doby, co jsme se vrátili z Vegas.

„Možná je čas místo toho koupit větší postel,“ řeknu jí.

„Opravdu?“ zaječí. „Nechceš se ho zbavit?“

Svraštím obočí a chytnu ji za ruku, takže si ji k sobě můžu přivinout blíž. „Samozřejmě, že ne. Pořád na tom pracujeme. Vymyslíme to, a pro teď, pokud se oba cítíte bezpečněji a pohodlněji s ním v posteli, pak to uděláme tak, aby to fungovalo.“

Courtney se na mě podívá a zeširoka se usměje. „Miluji tě. Děkuji.“ Dám si její ruce kolem krku, ona přitiskne naše tváře k sobě a hluboce mě políbí.

„Taky tě miluju, lásko. Vrtochy a všechno.“ Usměju se na ni zpátky, když se zahihňá. „Teď ho pojďme vzít na procházku, ať v noci spí. Později mám v plánu udělat ti nějaké ne-moc-hezké věci.“ Sjedu jí rukou po zádech a plácnu ji přes zadeček. Ona vykřikne překvapením a seřve mě za naplácání jí před psem. „Plánuju udělat ti před ním mnohem víc než tohle, pokud se rozhodne, že v noci nebude spát, tak pojďme.“

„Ano, pane,“ řekne a posměšně mi zasalutuje. „Ale teď, co Travis zmínil druhého psa…“

„Ani na to nemysli,“ varuju ji, přeruším ji hned, jakmile slyším její slova. „Možná si můžeme pořídit rostlinu a uvidíme, jestli ji udržíme naživu, než si přivedeme domů další členy.“

Směje se, stiskne mi ruku. „Okay, to beru.“