Collaboration - 19. kapitola

Překlad: Arey

19/ Taryn

Podle Traceových instrukcí zaparkuju auto v podzemních garážích a vyjedu zadním výtahem k jeho bytu. Nemělo by mě překvapit, že na mě nahoře čeká Cal. Po kývnutí na přivítanou se na mě strnule usměje, ale překvapivě neřekne ani slovo. Ne že by byl pan Mluvka, ale většinou řekne alespoň něco – ale hej, všichni máme špatné dny.

Když už o tom mluvíme, doufám, že to jsou jen nervy, které teď cítím. Nejenom že dnes vystupuju a předávám cenu, ale je to poprvé, co budu u Trace doma. I když jde jen o hotelový pokoj – což mi pořád nejde do hlavy, že nemá vlastní dům v Los Angeles – kde žije, když není na turné. Možná jednou budeme mít společný dům… sakra, nejspíš je brzo na to myslet.

Když vyjdu z výtahu, následuju Cala lehce osvětlenou chodbou lemovanou nejvýstřednějšími obrazy na stěnách. Soustředím se na Calova záda. Opravdu je zastrašující. Už chápu, proč se s ním Trace cítí bezpečně. Samozřejmě, že ti chlapi, které Trace najal – ti, kteří na mě čekali v letadlo – jsou věrnými kopiemi Cala, takže si nemám na co stěžovat.

Cal strčí kartu do zámku a už jen při pomyšlení na Traceovu přítomnost se mi rozletí motýlci v břiše, jak se těším být v jeho náručí. Nemusím čekat dlouho. Trace už je v pokoji. Má na sobě jen džíny, které mu visí nízko u pasu, a já se k němu rozběhnu, zapomenu, že nejsme v pokoji sami. Jeho silné ruce mě chytí a já ho pevně obejmu a zašeptám, „Kruci, chyběl jsi mi.“

Odtáhne se trochu a zadívá se na mě svýma modrýma očima, „Ty mně taky, Broskvičko.“ Něco na tom úsměvu mi nesedí k slovům, které vychází z jeho úst. Tohle není to vřelé přivítání, které jsem si představovala během dlouhých nocích na trurné. Řekne směrem ke Calovi, „Nech nás prosím o samotě, kámo.“ Ten s tichým přikývnutím zmizí.

Jakmile se za ním zaklapnou dveře, Trace mi položí ruce na tváře. „Rád tě vidím,“ řekne a políbí mě. „Tak zatraceně moc jsi mi chyběla.“

„Ty mně taky… ale musím říct, že jsem čekala, že touhle dobou už budeme na cestě do ložnice,“ poškádlím ho. Když se nerozesměje – a ani mě neodnese do pokoje – zeptám se, „Co se děje?“

Skousne si spodní ret, což je něco, co bych udělala já, ale pro něj to není normální. „Musíme si promluvit, Broskvičko.“ Pak mě vezme za ruku a vede k elegantní pohovce, která je zjevně navžená kvůli svému vzhledu a ne pohodlí.

Byla jsem tak zaujatá tím, že ho konečně vidím, že jsem si ani nevšimla, že je zapnutá televize, dokud se z ní neozve Traceovo jméno. 'Trace tatínkem?' Je titulek, který se objeví pod fotkou muže, který sedí vedle mě, jehož oči snad poprvé nemůžu přečíst.

„O tomhle jsem si s tebou chtěl promluvit,“ řekne a ukáže na televizi.

Vezmu si od něj ovladač a on ho pustí, než se postavím a vypnu zvuk. Další fotka je ta, kterou už jsem viděla – před měsíci se objevovala všude – s holkou v posteli. Pořád si dokážu vybavit ten pocit v žaludku, když jsem ji viděla poprvé, ale to se nedá porovnat s tím, jak se cíítm teď.

Že jsem pustila ovladač, si všimnu, až když dopadne na zem. Trace ke mně zezadu přijde a obejme mě kolem ramen. „Není to tak, jak to vypadá, kotě.“ Jediné, na co můžu myslet, je Maverick. Jen s tím rozdílem, že teď jsem zamilovaná… a věřím mu. Jen se modlím k bohu, abych nebyla zaslepená tou láskou.

Zhluboka se nadechnu. Vím, jak velkou mají média moc, a vím, jak překrucují pravdu. Také to, že na nás zatím nevykopali hromadu hlíny, neznamená, že nekopou, takže se zeptám, „Už tě kontaktovala?“

„Ne. Poprvé jsem o tom slyšel jen pár minut předtím, než jsi přišla. Broskvičko, víš, že lže, že jo? Tu noc se nic nestalo a jak už jsem ti řekl-“

Otočím se a položím mu prst na rty. „Já vím,“ řeknu mu. A abych řekla pravdu, věřím. Nemůžu vysvětlit, proč věřím muži, který měl v posteli nejspíš víc holek, než si umím představit. Ale ať už je to kvůli jeho pohledu nebo jen pocitu, který mám, prostě to vím. „Mám jen jednu otázku a chci, abys mi upřímný, Tracei.“

„Do toho,“ řekne, jako by neměl co skrývat.

„Pamatuješ si, že bys s ní byl, než jsme se dali dohromady? Je nějaká šance, že mluví pravdu?“ zeptám se ho a skousnu si ret, zatímco čekám na odpověď.

Zavře oči a já zapomenu dýchat. „Myslím, že ne, ale abych řekl pravdu, nemůžu to vyloučit. Omlouvám se, zlato. Ale přísahám- Vždycky jsem měl kondom. Vždycky. Až s tebou ne.“ Vydechnu, když si mě přitáhne k sobě a poznám, že se bojí, že se to mezi námi pokazí.

„Dobře,“ řeknu a odtáhnu se. Sednu si na gauč, potřebuju chvíli na přemýšlení. Tohle je jeden z momentů v životě, kdy se člověk objeví na rozcestí a musí se rozhodnout, kudy se vydá. Můžu pokračovat v tomhle vztahu, jestli se ukáže, že to dítě je opravdu Traceovo? Nebo za sebou nechám muže, který nejenomže mě umí rozesmát jako nikdo jiný a dokáže, že se cítím tak, že nechci být nikde jinde kromě jeho náručí?

Sedne si proti mě na konferenční stolek a dá mi prostor k přemýšlení, ale propichuje mě pohledem. „Dostaneme se přes to,“ řeknu mu a vidím, jak se mu viditelně uvolní ramena. I kdyby to dítě – pokud nějaké je – je jeho, vím, že ho budu milovat, protože je jeho součástí. A není část toho chlapa, kterou bych nemilovala celým srdcem.

„Broskvičko,“ řekne tiše a políbí mě. Akorát když se jeho rty chtějí dotknout mých, televize oznámí, že se objevil důkaz, že to dítě je Traceovo. Oba se otočíme k televizi a Trace začne přecházet po pokoji.

Kousnu se do palce. Vzduch v pokoji by se dal krájet. Když se ke mně přiblíží, postavím se vedle Trace.

„Jeden člen Traceovi ochranky, Adriana Hillstrom, potvrdila, že má ve vlastnictví spodní prádlo, které nosí dívka, která nosí jeho dítě. Dívka již sama potvrdila, že jsou její.“ Žena, která má za sebou evidentně až moc sezení Botoxu, potvrdí svou informaci a já se podívám na Trace.

„To není možné,“ vydechne. „Pamatuješ-“

Než to stačí dopovědět, objeví se na obrazovce fialové kalhotky v plastovém sáčku. Okamžitě je poznám a zčervenám. Nejenom proto, že jsem – jen na vteřinu – pochybovala o Traceovi, ale taky proto, že jsou to MOJE kalhotky v mezinárodní televizi. Otřesu se, když si vzpomenu na naši první noc, jak je Trace zvedl z podlahy a strčil do kapsy, než otevřel dveře.

Moje myšlenky přeruší Traceův smích. „Taková hromada keců,“ řekne a potřese hlavou. „Cal měl zasraně pravdu, když řekl, že ta Adriana má něco za lubem. Už jsem ji vyhodil, když jsem zjistil, že čmuchala kolem mých věcí v Texasu. Sakra, nejspíš je to ta, co mě prozradila.“ Udělá několik kroků mým směrem. „Díky, zlato,“ a políbí mě na čelo.

„Za co?“ Zeptám se s úlevou, že jsem poslechla svůj instinkt.

„Za to, že jsi mi věřila… ať všichni říkali opak. Znamená to pro mě víc, než si myslíš,“ zašeptá a políbí mě na tvář. „Teď tě budu líbat tak, abys věděla, že to pro mě opravdu hodně znamená.“

Zasměju se, když mě obejme a jsme už v půlce cestě do ložnice – konečně – když se ozve zaklepání na dveře. Oba zasténáme a pak se rozesmějeme. Trace mě pomalu položí na zem a zamumlá, „Později, zlato.“ Kdo by řekl, že ty dvě slova mě tak vzruší?

Trace na mě mrkne a usměje, zatímco se rozejde ke dveřím. Dveřmi projde Mindy, holka, kterou Backlash najímá pro své umělce, aby jim udělala vlasy a makeup, s plnou taškou svých věcí.

„Ahoj, Traci,“ pozdraví ho a on na ni kývne.

„Víš, že tě moje nádherná holka nepotřebuješ, že jo?“ zeptá se a já cítím, jak červenám, - no, aspoň jedna věc, kterou může přeskočit.

„Řekni mi něco, co nevím,“ usměje se.

„Jen abychom byli na stejné lodi.“

Mindy a já odejdeme do pokoje pro hosty a koupelny, kde ze mě udělá ještě hezčí osobu, než jsem. Miluju styl, který si pro mě dnes vymyslela – natočené vlny, které mi padají na ramena. Kouřovým líčením mi zvýrazní hnědé oči, které teď vypadají větší než obvykle a netuším, co udělala s mými rty, ale doufám, že mě Trace bude líbat až po show, aby je nemusela malovat znovu. Ale i tak nemám pochyb, že by to za to nestálo.

Poděkuju jí a dám jí dýško. Pošle mi vzdušný polibek, než odběhne, aby nalíčila někoho dalšího. Otevřu tašku, kterou Cal přinese, a podívám se na elegantní bílou róbu, která má hluboký výstřih.

Ačkoliv jsem natěšená, že konečně budeme zpívat náš duet naživo, bojím se, na co se mě budou novináři ptát na červeném koberci. Nepochybuju, že centrem bude drb o Traceově dítěti a i když si říkám, že je mi jedno, co si ostatní myslí nebo říkají, i tak se necítím dobře.

Když vyjdu z pokoje pro hosty, najdu Trace stát v předsíni s drinkem v ruce. Hraje si s kostkami ledu a najednou přestane, když se na mě podívá. „Bože, jsi dech beroucí,“ zašeptá.

Černé sako, které má na sobě, mu obepíná svaly a zvýrazňuje modré oči. Je ten nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla. Pořád nemůžu uvěřit, že je můj a podle intenzity v jeho očích poznám, že on se cítí stejně. Dnes večer ukážeme novinářům, že nás nezlomí.

***

Sedíme v autě Cadiallacu Scalade, zatímco čekáme v řadě a já si okusuju nehty – díky bohu, že tu není matka. Vypla jsem telefon hned po tom, co se moje kalhotky objevily v televizi. Vím, že by měla hodně co říct a že já nic z toho nechci slyšet.

Trace proplete svoje prsty s mými, než zvedne ruku a políbí je, abych se uklidnila. Po celé cestě s jeho šílenou crew jsem konečně dostatečně uvolněná na to, abych se mohla smát spolu s Dre, Quintonem, Marcusem a Xavierem, kteří si ze sebe střílí už od hotelu.

Po tom, co mi Trace řekne, že se už ví i o jeho Texaských kořenech, je řada už na nás a všichni vystoupíme z auta. Všechna nervozita, kterou jsem cítila předtím, se vrátí s plné síle, když začne skandování, „TNT… TNT…“ Trace mi stiskne ruku pevněji a usměje se, než vystoupí a zapíská. Podrží mi ruku, než se také odhalím a dav začne jásat ještě silněji.

Nasadím svůj nejzářivější úsměv, zamávám fanouškům a pevně sevřu Traceovu ruku. Několik paparazzi začne křičet otázky, ptát se, jestli jsem věděla nebo nevěděla o dítěti a že mě Trace podvádět – nic, co bych nečekala. Ale čím víc otázek se na nás valí, tím víc cítím, jak je Trace vedle mě strnulý. Evidentně naštvaný tím, že je za toho špatného.

Následujeme protokol, který nám dala žena, která show uvádí, a brzy skončíme v kruhu u novinářů, kde už stojí jiná celebrita a dává rozhovor. Modlím se, aby se zeptali, kdo navrhl moje šaty nebo čí šperky dnes nosím, a já jim to ráda řeknu. Cokoliv, jen ne…

„Díky, že jste se zastavili,“ přivítá nás reportér a Trace se překvapivě usměje.

„Rád tě vidím, chlape,“ řekne a položí mi ruku na bok.

„Jak se dnes má 'TNT'? Oba vypadáte explozivně,“ zasměje se svému vtípku.

„Máme se dobře. Užíváme si večer a těšíme se na vystoupení,“ odpovím a snažím se, aby to vyznělo, že ty drby na nás nemají žádný vliv.

„Víte, že se musím zeptat, že ano? Jinak bych nebyl nejlepší reportér tady,“ řekne. Nemůžu si pomoct, ale nemyslím si, že slovo reportér označuje to, co dělá. „Takže, kolik nabídneš té holce, abys ji utišil?“ Namíří otázku na Trace, který mě pevně sevře. Tohle není otázka, jakou jsem čekala. Zmateně se na něj podívám, ale ten se dívá na reportéra.

„Ach, vypadá zmateně,“ zasměje se ten chlap. „Když jsi zaplatil sto tisíc za Taryn malý problémek, tak jsme mysleli, že té dívce zaplatíš aspoň dvojnásobek.“

Sakra, jak o tom ví? Hádám, že Weston se nebál mluvit. Trace tam stojí a poprvé vypadá nejistě. „Nic ti do toho kurva není,“ řekne konečně mrtvolně klidným hlasem, když mě pustí a nahne se dopředu.

„Oba jste se k tomu upsali – my jsme jen lidi, co jsou zvědaví,“ řekne reportér a natahuje mikrofon, evidentně pořád čeká, co odpovíme. Rozhodnu se, že tu nebudu jen stát a nenechám Trace udělat všechnu špínu za sebe.

„Jen proto, že jsme lidem na očích, neznamená, že mají lidi právo o nás všechno vědět. Co děláme – co jsme udělali – je naše věc. Ne vaše, nikoho jiného.“

Reportér zcela ignoruje, co jsem právě řekla a dál pokračuje. „Takže co? Budete vychovat Traceovo dítě spolu? Abyste vykompenzovali to druhé?“ Měla jsem to vědět. Naštěstí se ale Dre objeví dřív. Než Trace stačí chlápka trefit pěstí, a zachytí jeho ruku ve vzduchu.

„Chlape, nenech, aby se k tobě dostal,“ řekne a Trace se na mě podívá, i když já ho sotva přes slzy vidím. Nikdy jsem neukázala jinou emoci, než tu veselou, kterou lidi vždycky chtěli vidět, ale jsem jen dvě vteřiny od toho, abych se rozbrečela na červeném koberci.

„Máš pravdu,“ řekne Trace Dreovi, zatímco si mě prohlíží. „Teď radši rychle vypadni z mýho dosahu,“ štěkne na toho chlápka, kterému se viditelně uleví. Cítím, jak mě Trace vezme za ruku a vede nás ke schodům k aréně.

Než se můžeme uklidnit, přiběhne ke mně máma a odtáhne mě od Trace. Ani ne centimetr od obličeje mi zašeptá, „Taryn, vědí to.“

„Jo, díky, že jsi mi dala vědět,“ řeknu a nemůžu neudržet sarkasmus v hlase. Odtáhnu se od ní a ona udělá krok dozadu, nevěřícně s ena mě podívá. Trace mluví rychle šeptem s Jayem a během toho si nás všichni fotí. Potrat. Těhotenství v pubertě. Maminka. Vydírání. Uplácení. Tělo se mi začne nekontrolovatelně třást.

Se mnou cukne a tentokrát se ani nesnaží být diskrétní, když zakřičí, „Tak tvrdě jsem pracovala a tys to všechno kvůli lásce zničila, Taryn. Fakt si myslíš, že on je schopný milovat? Četla jsem noviny, viděla fotky… jsem si jistá, že tě nemiluje.“

„Můžeme si o tom promluvit jindy?“ zeptám se potichu. Ne že by mě přes to křičení mohla slyšet. Je mi vážně špatně a nejsem si jistá, kolik toho ještě zvládnu.

„Omlouvám se, Savannah, ale odcházíme,“ řekne Trace. To musí být to, o čem se s Jayem bavil. „Taryn tohle nepotřebuje a jsem si kurva jistý, že si to nezaslouží,“ řekne a podívá se na ni. Stoupne si přede mně a ujistí se, aby po mně znova nesáhla.

„Jsi někam,“ sykne.

„Mohla by ses aspoň jednou zajímat o svou dceru?“ zeptá se Trace přes sevřené zuby. Kamery dál fotí.

Ignoruje Trace a soustředí se na mě. „Tohle by mohl být tvůj konec, Taryn. Budeš označený za nespolehlivou a nikdo s tebou nebude chtít pracovat.“

Vře to ve mně. Položím ruku do Traceovi a když se pohneme dopředu, podívám se jí do očí – nechci, aby si to vyložila špatně, co jí teď řeknu. „Končím, mami. Dokončím turné a končím.“ Jakmile ty slova vypustím, vím, že jsou pravdivá. Chci svobodu od její neustálé přítomnosti a tohoto světa, svobodu od Backlash, aby mi říkali, co mám a jak mám dělat, a svobodu od hudby, kterou nechci dělat.

„Přestaneš někdy myslet jen na sebe, sebe a sebe? Je to směšné Taryn, nemůžeš jen tak přestat.“

„Můžu a přestanu. Na turné to můžeme oznámit.“ A s tím se otočím. Nechci se tím dál zabývat. Zaleje mě pocit úlevy, dokud nenarazím na další vlnu paparazzi.

„Takže 'Americké zlatíčko' není tak zlaté a 'Zlobivý raper' není tak zlobivá. Syn kněze, co, chlape?“ Trace se ho snaží ignorovat a projít, ale brzy jsme obklopeni ze všech stran a míří na nás kamery. Začnu se do sebe uzavírat. Nezvládnu toho víc. Ne po tom konfliktu s mámou. Zakryju si obličej rukama a Trace si mě přitáhne k sobě, aby mě chránil před kamerami.

„CALE!“ Zakřičí. Okamžitě se před námi objeví a udělá nám cestu úniku. Jakmile projdeme, Dre stojí po mém boku a Trace z druhé strany. Jeho ochranka je kolem nás. Zatímco čekáme, až Cal přijede s Escalade, neustále létají blesky fotoaparátů.

Jakmile se před námi objeví auto, všichni nastoupíme a Cal se rozjede. Trace mi šeptá do ucha, že všechno bude v pořádku, ale já se nemůžu přestat třást.

Čím dál se ale dostaneme, tím víc se začnu uvolňovat. Líbá mě na vršek hlavy, drží mě pevně u sebe. „Zabiju toho sráče,“ řekne Trace, ale není jasné, o kom mluví.

„Jo a neboj, o toho sráče z Texasu bude postaráno,“ dodá Cal a dál se dívá do zpětného zrcátka. „Kruci, jedou za námi.“

„Setřes je,“ navádí ho Dre z předního sedadla, kam si vlezl. Trace se rychle otočí dozadu, pak doprava a doleva, jak se snaží zjistit, kolik aut je kolem. Naneštěstí jedeme příliš velkým autem na to, abychom jim unikly.

„Chalpe, prostě nás od nich dostaň,“ zakřičí Trace.

Vozidlo rychle zrychlí a začne jezdit mezi pruhy a my vzadu se musíme držet čehokoliv, čeho můžeme. Začnu ještě víc panikařit. Jedno z aut jede vedle nás a Dre stáhne okýnko a zakříčí 'at jdou do prdele'. Jak se dá očekávat, neposlechnout ho, jen je to ještě víc nabudí a jejich řidič se k nám ještě víc přiblíží.

Držím se Trace jak jen to jde. Zajímalo by mě, jestli je možné, aby se tak velké auto přetočilo. Než se stačím zeptat, Cal přejede přes tři pruhy a jedno z aut do nás narazí, takže se Escalade stočí doprava. Cal se snaží auto vyrovnat, ale místo toho, abychom jeli rovně, dostaneme se do cesty přibližujícímu náklaďáku. Jediné, co slyším, je skřípění brzd, kvičení kol a křik, než mě obklopí tma.