Collaboration - 17. kapitola

Překlad: Arey

17/ Taryn

Trace mi přejíždí rukama po těle, zatímco vedu Scoobyho do stájí. Lehce ho plácnu po ruce, aby mi sundal ruku ze zadku, ale místo toho mě chytí za boky a přitáhne k sobě. Jak je možné, že je připravený na další kolo, mě udivuje – ne, že bych si to neužívala.

„Nikdy tě nebudu mít dost,“ zašeptá mi do ucha. Tělem mi projede horko. „Jak můžeš očekávat, že ti budu dnes večer tak blízko, ale zároveň tak daleko?“ zeptá se a pak nasaje můj ušní lalůček do pusy.

„Pokračuj v tom a nebudeš si s tím muset dělat starosti,“ zavtipkuju, ale místo smíchu zavrčím. Jsem si jistá, že Scooby bude u show, o kterou se neprosil.

„To nebyla správná odpověď,“ řekl, „protože teď si budeš muset strčit peníze tam, kde máš pusu. A penězi myslím…“ Nemusí větu dokončit, protože se ke mně natáhne a chytí mě mezi nohama, kde už ze samotných slov cítím vlhkost.

„Traci,“ zasténám, užívám si, jak se o mě otírá… přímo tam.

Otřesu se, když přejede rty na zátylek a pak k uchu a jsem připravená si sundat džíny co nejrychleji, abych mohla cítit jeho ruce na nahé kůže – když v tom se ozve stájemi tátův hlas.

„Děcka,“ zavolá a já odskočím z Traceova náručí a snažím se dostat pod kontrolu.

Trace se zasměje a já se rychle zavrtím zadkem proti jeho klínu. Ukáže se, že zachytím oheň v jeho očích jen vteřinu předtím, než táta zahne za roh.

„Jak jsme si zajezdili?“ zeptá se táta. Ne že by to jeho výraz naznačoval, ale nemůžu si pomoct a začnu přemýšlet, jestli ví, že jeho holčička nebyla daleko od toho, aby měla sex na slámě. Špatné svědomí, nebo co.

„Uvolňující, Everette… opravdu uvolňující,“ odpoví Trace. Kdyby tu táta nebyl, otřela bych se mu zadkem o klín ještě víc. Jsem ale vděčná za to, že aspoň jeden z nás je schopen říct něco rozumného, protože já si nejsem jistá, že zatím dokážu promluvit.

„Dobře, to rád slyším. Je to hezké místo.  Že, Taryn?“ zeptá se a podívá se mým směrem.

S obavami, že si všimne třesu v mém hlase, jen přikývnu a usměju se na něj. Táta a Trace jdou vedle sebe, když vyjdeme ze stájí a zamíříme k domu. Když vejdeme do jídelny, je prostřeno pro čtyři lidi.

„Tati?“ Zakřičím k jídelny do kuchyně.

„Ano, zlato?“ odpoví a uslyším práskání talířů. Pak se objeví ve dveřím a když se naše pohledy střetnou, usměje se. „Někoho jsem na večeři pozval. Doufám, že je to v pořádku?“

„Jistě, je to tvůj dům. Můžu se zeptat, kdo to je?“ Prosím, ať je to žena. Můj táta je sám už nějakou dobu a přála bych si, aby měl nějakou společnost. Ne jen tak někoho, ale už v tomhle městě neznám nikoho, koho bych ráda viděla. Než táta stačí odpovědět, ozve se zvonek u dveří a na tváři se mu objeví široký úsměv, než se k nim vydá.

Zaslechnu jižní přízvuk ještě dřív, než uvidím ji. Když se vrátí, okamžitě se podívám na jejich propletené ruce. „Taryn, zlato, tohle je Addie Rose,“ řekne a něžně ji popostrčí do pokoje. Její růžově namalované rty se rozšíří do úsměvu a ukáže tak perfektně bílé a rovné zuby. Capri kalhoty a tričko jí skvěle sedí.

„Ahoj, Taryn, tvůj táta mi o tobě tolik vyprávěl. Jsem ráda, že tě konečně poznávám.“ Zvedne ruku, aby si se mnou potřásla, a dívá se na mě svými zelenýma očima. Vypadá skutečně a jsem ráda, že se ke mně nerozběhla a nechce mě obejmout, jako by mě znala věky díky časopisům a televizi. Fakt, že se ani jednou zatím nepodívala na Trace mě donutí ji mít rád ještě o něco víc.

„Zdravím, paní Rose, ráda Vás poznávám,“ řeknu slušně, jak mě táta naučil.

„Ale ne, říkej mi Addie. Prosím.“ Trvá na svém.

„Dobře, ráda tě poznávám Addie,“ řeknu a pustím její ruku. „Tohle je Aster.“ Nemůžu si pomoct, neustále používám jeho skutečné jméno – miluju, jak nadzvedne obočí pokaždé, když to řeknu.

Letmo si potřesou rukou a vymění si zdvořilostní fráze. Nejsem si jistá, jestli ví, kdo Trace je a nemůžu říct, jestli on nepřemýšlí nad tím samým. Ale než na to můžeme stačit přijít, odejde z jídelny do kuchyně, aby tátovi pomohla s jídlem.

„Jsi v pořádku?“ Přijde ke mně Trace a zezadu mě obejme.

„Jo, asi jo. Vypadá mile,“ řeknu a on kývne na souhlas předtím, než mě políbí na čelo. Ti dva se objeví s několika talíři jídla a můžu říct, že podle toho, jak normálně se Addie po domě pohybuje, znamená, že tu bývá často. Všichni se posadíme a Trace mi položí pod stolem ruku na stehno v uklidňujícím gestu.

První, co zachytí na stole můj pohled, jsou tátovy vyhlášená žebírka. Je pyšný na jeho speciální omáčku a já si v duchu poznamenám, že ho musím poprosit o recept. Addie přinesla kukuřičný chleba, z kterého se mi sbíhají sliny – doufám, že je stejně dobrý, jako od babičky. Konverzace plyne s lehkými vtípky a normálními poznávacími otázkami. Zjistím, že Addie vlastní ve městě pekařství a že se sem přestěhovala loni z Arkansasu, aby se postarala o nemocného strejdu. Jak umřel, převzala po něm a její tetě pekařství. Také nepřímo poukáže na to, že přinesla dezert a já jsem vděčná, že máma není nikde v dohledu a já si ho můžu v klidu užít.

Táta ji celou dobu obdivuje, usmívá se na všechno, co řekne, a v jednu chvíli si všimnu, že se drží za ruce. Neviděla jsem tátu takhle šťastného už dlouho dobu, a jestli si to někdo zaslouží, je to on. Addie nikdy nepřivede ke slovu mou slávu nebo kariéru, chová se ke mně jako k dceři svého přítele. Když začnu sklízet talíře, táta se zvedne a položí je do dřezu. „Takže?“ zeptá se.

„Líbí se mi,“ odpovím upřímně. „Vypadá mile.“

„To jsem rád. Omlouvám se, že jsem to na tebe tak vybalil, ale mám ji fakt rád a fakt, že tu budeš jen jeden večer… no, chtěl jsem, abys ji poznala. Doufám, že tě to neobtěžovalo,“ řekne s obavami.

„Byla jsem překvapená, ale neobtěžovalo mě to, tati. Jsem za tebe ráda.“ A na ujištění ho obejmu.

„I já jsem rád za tebe, zlato. Trace vypadá, že se k tobě hodí,“ řekne, než mě pustí.

„Děkuju, je skvělý,“ potvrdím.

„Jen nenech, aby se mezi vás dostala média, ano?“ Podívá se na mě vědoucím pohledem. Ví, jak média dokážou diktovat život. Chci odpovědět, když řekne ještě vážnějším tónem, „Taryn, musíme si promluvit o tom, co se děje.“

„Tati, nechci mluvit o Westonovi nebo o čemkoliv, co s ním má něco společného,“ řeknu mu, popadnu koláč z linky a několik talířů.

Táta se ujistí, že Addie a Trace se baví, než pokračuje. „Nevyšumí to, Tar… on nevyšumí.“

Sleduju, jak táta vezme několik vidliček a nůž, než řeknu, „Já vím, ale jakou mám záruku? I když mu zaplatím, pořád by mohl-“ Zastavím se v půlce věci, když si všimnu Trace ve dveřích. Očima vyhledám tátu, který se dívá na Traceho.

„Hned tam budeme, Trace. Mohl bys vzít tohle?“ Táta mu podá vidličky a nůž, zatímco já tam stojím jako jelen, kterého oslní světla. Trace se na mě podívá, než odejde z pokoje – vypadá to, že si ještě budeme povídat, než půjdeme spát.

„Pojďme dokončit večeři a můžeme si o tom promluvit ráno předtím, než odejdeš,“ řekne táta a já si na chvíli vydechnu úlevou.

Všichni čtyři rychle sníme Addiin dokonalý pekanový koláč. Trace a já se nabídneme, že uděláme nádobí, když ti dva vařili, a přísahala bych, že jejich smích z terasy je hlasitější, než zvuky, které děláme v kuchyni – což je co říct. Po té, co mě Trace přetáhne několikrát mokrou utěrkou přes zadek, ho začnu honit kolem kuchyňského ostrůvku a celou dobu se směju. Když mě konečně nechá ho chytit, přitáhne si mě do náruče a tancuje se mnou, zatímco zpívá 'Feel So Close' od Calvina Harrise. Přitulím se k němu, ale překvapí mě, když mě od sebe odtáhne a zase přitáhne a ukradne si polibek – ačkoliv si nejsem jistá, jestli jde o krádež, když mu ho opětuju.

Brzy se vydáme na verandu, kde sedí táta s Addie. Addie má pod sebou složené nohy a táta má na nich položenou ruku. Trace se opře o rám dveří a já se postavím vedle něj, nechám ho, aby mě objal, zatímco se dívám na tu idylickou scénu.

Poté, co mě Trace políbí na vršek hlavy a který si vyslouží souhlasné přikývnutí a úsměv od táty, se rozhodnu, že se chci jít projít k sousedské farmě, abych mu ukázala hvězdy na nebi – viditelné jen, když jste tam, pryč od světel z města. Jdu a popadnu v domě nějaké věci, a když se vracím, vidím, že teď Addie už stojí.

„Bylo moc hezké tě potkat, Taryn,“ řekne. Obejme mě a já ji nechám.

„Tebe taky,“ odpovím, než mě pustím.

„Taky jsem tě ráda poznala, Traci,“ dodá Addie a mně neujde, že použije jeho umělecké jméno a ne to, kterým jsem ho představila. Hádám, že asi ví, kdo je. Usmějeme se na sebe a pak já a Trace vyjdeme ven, nechám jí a tátovi čas o samotě.

Cesta nám zabere asi jen deset minut a jsem ráda, že jsem s sebou přinesla i baterku, takže vidíme, kam stoupáme. Rozprostřu na zem deku a sundám si žabky. Když si lehnu na záda, Trace vezme mou hlavu a navede si ji na hruď, kde slyším tep jeho srdce, zatímco mi projíždí prsty vlasy. Miluju, že se cítí tak pohodlně a rozpustí mi vlasy z culíku a rozprostře si je po prsou.

Oba ležíme klidně, posloucháme zvuky noci a sledujeme zářivé hvězdy. Je to ta nejromantičtější scéna, jakou si můžu představit a přeju si, abychom tu mohli zůstat a užít si ten klid a ticho, který se zdá, že jinde nenajdeme.

„Broskvičko,“ zašeptá a já v tónu, jakým to řekne, poznám otázku. Chci se posadit, ale Trace mě přidrží ležet, tentokrát ale tváří v tvář. Kvůli pohledu v jeho očích si přeju, abych mu to řekla dřív. Položí si jednu ruku na můj bok a podloží si hlavu rukou. „Vydírá tě někdo?“ Zeptá se. Jeho pronikavé oči hledají pravdu.

Přikývnu předtím, než si lehnu. „Ten kluk ze střední, o kterém jsem ti říkala.“ Sednu si. Nemůžu si užívat jeho blízkost, když mluvím o něčem, za co se stydím. Trace se taky posadí a vezme mé ruce do svých.

„Pověz mi to,“ pobídne mě.

„Nikdy jsem Wesovi neřekla, že jsem byla těhotná. Po potratu,“ řeknu a ztěžka při tom slově polknu, „jsem se nikdy nepodívala zpátky. Nějak se o tom dozvěděl a vyhrožoval mi, že s tím půjde na veřejnost. Neustále mi volá, mámě a tátovi taky.“ Po tváři mi steče slza. Nejhorší je, že malá část mě si přeje, aby mě odhalil; pak bych se dostala z toho života celebrity.

„Kolik?“ zeptá se.

„Sto tisíc,“ odpovím a Trace lehce zakloní hlavu a zamumlá něco, co zná jako 'sráč'.

„Jde o to,“ řeknu a otřu si tu slzu, „že mu řekněme zaplatím. Kdo tvrdí, že ale zůstane zticha? Můžu mu zaplatit a stejně to prozradit.“

„Máš pravdu,“ řekne a já mám pocit, jako by si už něčím takovým prošel. „I kdybys ho nechala podepsat smlouvu, tak nebudeš mít jistotu.“

„Tak co mám udělat?“ zeptám se.

„Právě teď by sis s tím neměla lámat hlavu. Nech mě zavolat pár lidem a uvidíme, na co přijdeme,“ řekne, lehne si zpátky na deku a přitáhne si mě k sobě. „Jedna věc je jistá. Nezničí nám tuhle noc.“

Naše rty se setkají a jeho ruka se dotkne nahé kůže na mých zádech, přímo nad opaskem kalhot. Z jemného dotyku jeho palce mi naskočí husí kůže. „Pověz mi, že jsme sami a že nás nikdo neuvidí,“ řekne tiše a já přikývnu. „Dobře, protože myslím, že ne bych jako odpověď nevzal.“

Chytí lem mého trička a přetáhne mi ho přes hlavu, potom mi rozepne růžovou podprsenku. Když vezme jednu mou bradavku do úst, lehce vytáhnu jeho tričko a začnu mu přejíždět po každém svalu na břiše. Zatímco se věnuje mým prsům, sjedu rukou dolů k jeho kalhotám. Když je rozepnu, vydechne a než stačím cokoliv udělat, převalí mě na záda.

„Teď je řada na mně,“ řekne. Líbá mě dolů po břiše a já v očekávání zavřu oči, mé tělo už je plně v pozoru. Pak mi pomalu rozepne kalhoty – příliš pomalu. Položí mi prsty na boky, já nadzvednu zadek, dovolím mu kalhoty stáhnout. Olízne mě po noze nahoru až k mokrým kalhotkám a přejede po nich jazykem. Pak ucítím jeho prsty poblíž mého vchodu a zasténám, jen pro případ, že by nevěděl, kde jeho prsty zrovna teď nejvíc chci.

Uslyším nezaměnitelný zvuk a otevřu oči, když mi rozerve kalhotky. „Promiň, potřebuju tě ochutnat,“ řekne mi. Po té, co mi Trace roztáhne nohy, sleduju, jak si mě užívá, jeho oči ani na chvíli neopustí moje a ta scéna, kterou jsem před chvílí považovala za romantickou, se stane tou nejvíc sexy, kterou jsem kdy viděla. „Jsi tak zasraně sladká,“ řekne, když si olízne rty. Prohnu se, užívám si pocit Tracova jazyku, když mi laská klitoris, než ho nasaje do pusy. Prohnu se ještě víc, když do mě nečekaně zajede prstem a pohybuje s ním, dokud nenajde můj G-bod. Přidá k němu druhý prst a já jsem tak blízko orgasmu, že musím využít všechny svaly, abych ho v sobě udržela, protože nechci, aby to skončilo. Použije ruku, aby mi roztáhl nohy ještě víc od sebe, a když se mě dotkne znovu jedno jazyk, nevydržím to, „Aaaach!“

Po několika nadávkách, za které by žádný dělník nestyděl, zavřu oči a nechám se unášet. Něž je znovu otevřu, je nade mnou a šeptá mi do ucha, „Teď se do tebe zabořím a nechci, abys mě kdy nechala odejít.“ S těmi slovy udělá přesně to, co slíbil. Sladíme naše tempa, příraz po přírazu, sten po stenu. Po šíleném stahování dosáhnu dalšího orgasmu a jeho následuje o chvíli později.

„Bože, Trace, já…“ Zastavím se, nevím, jestli už jsme v tomhle bodě. Ačkoliv bych říkala pravdu, bojím se, že se ztrapním, že naše pocity nejsou stejné.

„Já vím, zlato, taky tě miluju,“ řekne mi tiše do ucha. Nemůžu si pomoct a přemýšlím nad tím, jestli z něj nemluví orgasmus nebo jestli to myslí vážně. Nemůžu nad tím přemýšlet dlouho, protože se ze mě Trace vytáhne, položí mi ruce po obou stranách obličeje a zopakuje. „Miluju tě, Taralyn Starr.“

„A já miluju tebe, Astere Manningu Třetí,“ řeknu, když se na něj usměju, překvapená, že použije jméno, kterým mě oslovil táta,

Zasměje se předtím, než řekne, „Už jsem ti řekl, že se mi líbí, když mi říkáš Aster?“

„Ne, myslela jsem, že tě to otravuje,“ řeknu s mrknutím.

„Ráda mě otravuješ, co?“ zeptá se a začne mě lechtat.

„Vzdávám se, vzdávám se,“ zakřičím.

„Řekni mi to znova,“ řekne a tentokrát mě po žebrech pohladí.

„Miluju tě.“ Dívám se do jeho modrých očí a doufám, že uvidí, že to tak opravdu myslím.

„Nikdy mě neunaví ty slova slyšet,“ přizná se a znovu mě políbí.

Zůstaneme ležet pod noční oblohou, užíváme si každou chvilku klidu, kterou jen můžeme. Nakonec se unavení vrátíme do domu. Nechám Trace v pokoji pro hosty a zamířím do svého pokoje. Chybí mi vteřinu poté, co se mě jeho ruce přestanou dotýkat.

***

Slunce prosvítá přes žluté závěsy mého pokoje a já se protáhnu, cítím se skvěle. Zapomněla jsem, jak moc miluju svou postel – někdy se jí ani hotelová postel nemůže vyrovnat. Po sprše si sbalím věci a zamířím po schodech dolů po vůni kávy a opékající slaniny. Z obojího mi zakručí v břiše.

Táta a Trace už sedí u stolu a snídají, když vejdu do kuchyně. Trace se postaví a obejme mě, zašeptá mi do ucha, „V noci jsi mi chyběla,“ zatímco se na nás táta usmívá.

Nalévám si kávu, když táta vezme Traceův telefon a něco do něj nakliká. Roztomilé – museli si vyměnit čísla.

Jíme snídani, užíváme si jeden druhého, ale nemůžu si pomoct a neustále se dívám na hodiny na zdi. Vím, že můj čas tady se chýlí ke konci. Jelikož mě táta veze na letiště a Trace se setká s Calem v Dallasu, tohle bude sbohem pro všechny. Nejhorší je, že vím, že Trace kvůli našemu šílenému turné neuvidím další měsíc, a kdo ví, jak dlouho to bude, než se zase vrátím do Texasu.

Po té, co uklidíme ze stolu, se táta omluví – nejspíš, abychom měli trochu soukromí – a Trace mě vezme do náruče a políbí. „Budeš mi chybět, zlato,“ řekne mi.

„Ty mě taky. Zavoláš mi?“ zeptám se.

„Vždycky,“ odpoví a já nemám důvod mu nevěřit, protože v jeho očích vidím upřímnost. Vyběhnu nahoru do pokoje pro deku, kterou si chci vzít a když vyjdu ven, najdu tátu s Tracem v rozhovoru, obličeje mají oba velmi vážně. Doufám, že nejde o žádné otcovské vyhrožování nápadníkovi jeho dcery, ale pak, možná ne, podle toho, jak máchají rukama, zatímco mluví.

Když mě uvidí přicházet, potřesou si ruku a pak táta poplácá Trace po rameni, rozloučí se – a podle toho usoudím, že to nemohlo být zlé. Trace vleze do auta, které mu Cal pro nás obstaral a po posledním polibku ho sleduju, jak odjíždí po prašné cestě a bere si s sebou moje srdce. Vylezu do tátova pick-upu, kde na mě už čeká, a pak se vydá stejnou cestou.

„O čem jste se bavili?“ Zeptám se ho.

„Ale, však to víš. Táta musí zasít trochu božího strachu do muže, který miluje jeho dceru.“ Páni, to musel být rozhovor. Zrovna když se ho chci zeptat, co přesně mu řekl, táta dodá. „Když už mluvíme o strachu, nechci, aby sis s Wesem lámala hlavu, zlatíčko.“

„Tati, prostě mu zaplatím…“ naléhám, chci to celé mít už za sebou.

„Taryn, ten Westonovic kluk je kus hovna a já se o to postarám. Už o něm znovu neuslyšíš,“ ujistí mě. Opřu se uvolněně do sedadla s myšlenkou, že táta svému slovu vždycky dostál.