CIC - kapitola 21 - 25

Překlad: Arey
Kor.: Ann

A teď trochu zrychlíme.. Už mám přeloženo, takže se můžete těšit na pět kapitol denně. :-)

- Arey

21/ Titulky

Matt

„Nepleťte si to. Pravá a levá spolu musí spolupracovat. Je třeba dojít k pochopení a plné spolupráci, abychom se pohli kupředu. Globalizace je důležitá nejen pro společnost, ale i pro náš průmysl, obchod, osobní růst, duševní pohodu. Pracujeme na odstraňování rozpadu naší společnosti. Pravé a levé křídlo proti sobě… ty spálené mosty, které jsme zničili? Je třeba je znovu postavit. Ty mylné informace, které vedou k těmhle situacím je třeba změnit.  Bílý dům bude mluvit teď víc otevřeně – přes internet, dopisy, schůzky s prezidentem. Budete vědět o naší politice, dluzích a plánech. Otevíráme víc než jen portál, a dámy a pánové… ten portál se rozběhne už dnes.“

Tady se zastavím. Nechám tisk, aby si zapsal informace, než pokračuju. Změním tón hlasu na trochu víc osobní.

„Jsem si jistý, že si všichni říkáte, proč vám to říkám, když to stejně dobře mohla uděla Lola, nebo možná i lépe.“ Usměju se a odmlčím.

„Počínaje dnešním dnem vám chci oznámit i něco dalšího, co je pro mě důležité,“ přiznám. Přejedu místnost pohledem. „Nejdůležitější věc, která se v mém životě stala hned vedle smrti mého otce a zvolením na post prezidenta.“

Zvednou hlavy.

Vím, že vědí, že už teď nemluvím o politice.

Znám je a oni znají mě.

S některými jsem vyrostl. S některými jsem byl na vysoké. Někteří dokonce znali i mého otce.

Ach ano, znají mě.

„Vsadím se, že to nebude žádné překvapení,“ řeknu. „Jsem zamilovaný do První dámy Spojených států. V tuhle chvíli zastavuje před Bílým domem několik dodávek s květinami a služebnictvo mi pomáhá zaplnit její pokoj květinami. Zeptám se jí, jestli si mě vezme. Dnes.“ Usměju se a přiblížím se k mikrofonu. „Jestli máte chvilku času, pomodlete se, aby souhalsila.“

„Jděte si pro ni, pane Prezidente!“ Zakřičí někdo.

„To půjdu.“ Usměju se.

Ukážu jim prsten z kapsy. „Matka mého otce měla dvě náušnice s velkými diamanty, které dala mému otci. Jeden diamant dal mé matce. Druhý mně. A já jí ho chci nasunout na prst. Měřil jsem a počítal a myslím, že mám tu pravou velikost.“ Z myšlenky, že by to tak nemuselo být, se zamračím. Podívám se na prsten, pak zavrtím hlavou a zastrčím ho zpátky. „A nemyslete si, že ji žádám o ruku jen proto, že Jacobs řekl, že potřebuju První dámu – ačkoliv ji to jako První dámě sluší.“

Odpovědí je mi smích.

Také se zasměju a znovu se přitáhnu k mikrofonu.

„Myslím, že je úžasná. Není dotčená politikou, nezkažená a čistá. Je absolutně a dokonale skromná. Upřímná, pracovitá. A bude mi potěšením, jestli se stane mou ženou. Teď, pokud mě omluvíte, mám zemi, kterou musím vést a ženu, o kterou se ucházím.“

„Které z toho je těžší, prezidente Hamiltone?“

„To druhé, to je jasné.“ Znovu se usměju a kývnu. „Hezký den, dámy a pánové.“

„Kdy bude svatba?“

„Tak brzy, jak jen to bude možné. Kdyby to bylo na mě, tak dnes.“

22/ Růžová zahrada

Charlotte

Bílý dům voní po růžích. Popravdě je jich Východní křídlo, kde zpravidla pracuju, plné. Vrátili jsme se před týdnem a myslím, že jsem neviděla ještě tolik služebnictva běhat tam a zpátky a plnit místnost dalšími a dalšími kytkami.

„Co je to? Koná se nějaká státní večeře, o které se mi někdo zapomněl zmínit?“ zeptám se s panikou.

Clarissiny oči se stočí ke dveřím, ve kterých stojí Matt, ležérně se opírá o trám a dívá se na mě.

Polknu.

Clarissa vyběhne ze dveří spolu se zbytkem služebnictva.

Jeho pohled je intenzivní. „Líbil se ti můj dárek na přivítanou?“

„Neodešla jsem z domu. Chci říct, že odešla, ale vrátila jsem se před týdnem.“

„To je pravda. Jsi doma na dobro. Alespoň dokud mi neskončí období. Jsi tu doma se mnou.“

Rozejde se.

„Ne, Matte.“ Nevím, co se děje, ale nejsem si jistá, jestli jsem někdy viděla takový oheň v jeho očích.

„Tak pojď ke mně.“ Přitáhne si mě k sobě. „Miluju tě. Miluju tě a chci si tě vzít.“ Nadechne se a políbí mě na bradu.

Něco si dá do pusy a pak vezme mou ruku, zvedne k ústům jeden prst a jazykem na něj nasune prstem.

Zalapám po dechu, srdce mi divoce buší. Olízne mi prst až ke konečku.

„Hmm. Chutnáš skvěle.“

„Matthew… země-“

„Zadržují dech a čekají, jestli řekneš ano.“

„Cože? Ty ses zbláznil!“

„Z tebe.“

Beze slova na něj zírám.

„Vědí to, Charlotte. Vědí už dlouho, co k tobě cítím. Není to nic, za co bych se styděl, nic, co bych mohl nadále skrývat – a nechci, abys to skrývala ani ty.“ Proplete si se mnou prsty a podívá se na ně. Mou a jeho.

„Jsi muž mých snů, Matthew Hamiltone,“ vyhrknu, pořád ještě překvapená. Po tváři mi steče slza.

„Žádné další slzy. Kvůli mně.“

„Jen jsem šťastná. Jsem tak šťastná. Myslel jsi to vážně, když jsi říkal, že všichni čekají?“

„Všichni. Nejspíš je to teď v televizi.“

„Cože?“ Zapnu televizi.

„Náš prezident Hamilton žádá o ruku První dámu a my se zadrženým dechem čekáme na odpověď!“

Objeví se tam plakáty JÁ SI TĚ VEZMU, HAMMY!

Další ŘEKNI ANO!

Začnu plakat. Tentokrát obavami, že pro něj nebudu dost dobrá, že se nebudu veřejnosti líbit – a Matt to změnil.  Donutil je, aby chtěli, abych byla po jeho boku, protože mě tam chtěl sám.

Brečím kvůli způsobu, jakým ho miluju, protože se nikdy nebojí být s nimi sám sebou, nechá je vidět do jeho vnitřku, že není jen prezident, ale také člověk a muž, a znovu se cítím inspirovaná a zamilovaná tak moc, že to nemůžu snést.

„Nestůj tady! Nenechávej je takhle! Prakticky nedýchají.“

„Zlato, to já prakticky nedýchám.“

Podívám se na ně. „Sežeň Lolu a řekni jí – udělej něco – řekni jí, aby všem oznámila, že říkám ANO! Jak bych nemohla říct ano? Zbláznil ses?“

„Myslím, že jsme si právě potvrdili, že jsem.“

Alison a Lola se objeví ve dveřích. Najednou se na mě všichni dívají. Jsem si hlavně vědoma toho, že se na mě dívá Matt, jako by můj výraz měl změnit nějaký světový problém.

Jsem vyvedená z míry. Znovu si přeju, abych věděla, co si myslel, když se otočí k Lole a Alison a usměje se. „Podívejte na ten prsten na Charlottině prstu.“

Lola rozšíří nadšením oči.

Matt se zasměje. „Zaznamenej to, rozešli ty fotky po světě. Řekne to víc než tisíc slov.“

„Charlotte!“ vykřikne Alison a přeběhne k ní a obejme ji.

„Dobře. Fotka.“ Alison si uvědomí, že Matt – prezident Hamilton – čeká a rychle ustoupí a vyfotí zásnubní fotky nás dvou.

„Lola bude mít tolik věcí na práci,“ řeknu Mattovi, když zvednu hlavu a podívám se mu do očí.

„Vždycky toho má hodně.“

„A ty?“ Můžu si jen představit, kolik toho bude po dnešku mít.

„Znám někoho, kdo toho bude mít na zařizování ještě víc.“ Roztáhne rty do širokého úsměvu, když přejde místnost a zvedne telefon. „Portio. Připrav tým. Musíme naplánovat svatbu.“

Sklopím hlavu, když se snažím otřít slzu z očí. Můj makeup je určitě zničený. Určitě to bude vidět na všech fotkách, které Alison vyfotila. Ale…

Chtěla jsem udělat změnu, najít své poselství, mít muže, který mě miluje. Tohle je ono. Neuvěřitelné, ale je to ono. Normální dívka s nezvyklou láskou k neobyčejnému muži.

Nejdřív zavolám rodičům. Matka nemůže najít slova, táta si od ní vezme telefon a řekne mi, že s Mattem mluvil předtím, než mě požádal o ruku, ale neřekl to mé matce, že je v šoku, ale oba jsou nadšení a že se těší na svatbu.

Pak zavolám Kayle.

„Snažila jsem se ti dovolat!“

„Mluvila jsem s mámou a tátou.“

„Charlotte, bože,“ řekne.

„Já vím, já vím!“ řeknu a usmívám se, zatímco si prohlížím svůj prsten. Je to diamant ve tvaru hrušky s dvěma emeraldy po stranách a je tak krásný, že se na něj nemůžu podívat, aniž by se mi zastavilo srdce.

„Bereš si prezidenta Spojených států,“ řekne.

„Ano,“ potvrdím.

„Bereš si kurva prezidenta Spojených stýtů,“ zopakuje nevěřícně.

„Už jsem První dáma; nebuď tak šokovaná,“ řeknu se smíchem.

„Je jako… je ten nejžádanější starý mládenec v zemi! Hammy! Hammy si tě bere a ty si bereš Hammyho!“

„Kaylo,“ zavrčím. „Zastav se na chvíli. Nemůžeš dostat mrtvici, až budeš stát u oltáře se mnou jako moje hlavní družička.“

„Tvoje co?“

„Slyšela jsi mě.“ Rozesměju se. „Bude to svatba na rychlo. Když Matt novinářům řekl, že si mě chce vzít 'dnes', tak popravdě nevtipkoval.“

„Takže kdy bude?“

„Hned jak to bude možné. Zabere mi aspoň měsíc, než ji naplánuju, ale-“

„Měsíc. Panebože!“ Vykřikne. „Jdu do toho.“ Hlas se jí zlomí. „Charlotte, mám takovou radost. Vždycky jsem myslela, že mě požádá Sam jako první a že ti to zlomí srdce, protože jsi stále nenašla toho pravého. Teď se na sebe podívej!“

Zasmějeme se a zavzpomínáme na dny, kdy jsme byly mladší a obě si slíbily, že zůstaneme navždycky kamarádky, i kdyby se jedna z nás vdala a odstěhovala se na druhou stranu země nebo se stane poustevnicí.

Když zavěsíme, zavolám Alanovi a Markovi, oba znějí překvapeně a trochu smutně. Pak zavolám ještě dvanácti dalším kamarádům, několika bývalým spolupracovníkům z Women of the World a starým přátelům.

Zpráva se šíří rychle – hlavně díky naší nové webové stránce. Clarissa mi ukáže několik titulků. Zní nadšeně stejně jako zbytek Bílého domu a já se objímám s každým ze služebnictva – většina z nich mi přirostla k srdci.

Svatba v Bílém domě!

Pozdravte První dámu

Zatímco Amerika dál nabývá supermoc ve světě, prezident Hamilton se zamiloval

Hammy se konečně bude ženit!

Upřímnou soustrast všem ženám tam venku: Nejžádanější starý mládenec na světě, náš prezident Hamilton, už starým mládencem nebude

Mezitím má Lola plné ruce práce, když se stará o tisk, který chce vědět víc detailů o svatbě.

Během několika hodin je cítit nadšení ve vzduchu D.C. Po svatbě Grovera Clevelanda v Bílém domě v roce 1886, se koná konečně další prezidentská svatba – a dokonce i tisk v zahraničí o tom píše.

Neustále nám někdo volá.

„Vogue vás chce s prezidentem na obálce dubnového vydání.“

„Vera Wang Vám chce navrhnout šaty.“

„Pamatujete si na toho návrháře těch žlutých šatů, které jste měla v Today Show? Volal, že ten model vyprodal a má objednávky od Bergdorfa a Neimana Marcuse. Chce poslat další návrhy a gratuluje k svatbě.“

„To je skvělé!“ řeknu.

„Charlotte, šéfka chce vědět, jestli chcete ochutnávat svatební menu v sobotu, abyste se s prezidentem mohli začít dívat po nádobí-“

Matt

Jsem šťastný muž, když vejdu do Oválné pracovny a najdu tam jednoho ze členů Bílého domu, jak mi zanechává papíry na stole. „Ach, omlouvám se, pane Prezidente,“ řekne a chce odejít. „Jsem jedna z těch, co čte dopisy a pomáhá je třídit a pak Vám je pokládá na stůl.“

Nepřítomně přikývnu. „Děkuju.“

„Pane, také jsem četla dopisy, které chodily Vašemu otci. Už tu pracuju nějakou dobu.“

Přejedu pohledem přes obálky.

„Máte pár nenávistných dopisů,“ řekne.

Dál projíždím obálky a zasměju se. „Jo, o tom nepochybuju.“

„On jich měl víc. Někdy od jednoho a toho samého muže.“

Zamračím se a zvednu hlavu. „A to víte jak…?“

„Díky poštovní známce. Vypadalo to, že byly od jednoho a toho samého muže. Jeden Vám poslal. Není to nenávistný dopis, jen výstřižek z novin s vystřiženým okem.“

„Kam jdou všechny dopisy?“

„Nejsem si jistá.“

„Udělejte mi laskavost. Promluvte si o tom s Coxem a FBI. Řeknu mu, aby Vás kontaktoval.“

„Ano, pane.“

Do místnosti vejde Dale Coin se skloněnou hlavou. „Tak trochu jehla v kupce sena, co?“

„Jo, no, seno je teď jediné, co máme.“

23/ Plánování

Charlotte

Práce neubývá. Během příprav na svatbu přijde do Bílého domu na návštěvu malý Matt.

Jsem z jeho návštěvy nadšená. Nikdy nevíte, kdy poznáte někoho, kdo se vás dotkne u srdce. Způsobem, na který nikdy nezapomenete. Jak v dobrém, tak špatném slova smyslu. I to nejkratší setkání ve vás může zanechat velkou stopu. A ode dne, kdy Matthew navštívil dětskou nemocnici, kde tohoto chlapce léčili, má tenhle sedmiletý klučík místo v mém srdci. Ne jen proto, že je synem jedné z žen, se kterou jsem pracovala ve Women of the World. Ten kluk je jednoduše bojovník, žijící s agresivním typem leukémie, kterou chce porazit a se snem navštívit Bílý dům, který se mu dnes splní.

„Matt Brems je tady, pane Prezidente.“

„MATTE!“ Zakřičí kluk z druhé strany dveří od Oválné pracovny.

„Pane Prezidente!“ Opraví ho zděšeně jeho matka. „Pane prezidente, děkuju, že jste nás pozval.“

„Ahoj tygře.“ Matt k němu přijde a zvedne ruku, aby si ve vzduchu plácli.

Přivítám se s jeho otcem a obejmu jeho matku Catherine. „Jak se mu daří?“

„Je to bojovník.“

Chlapec se rozhlédne kolem, uhladí si kravatu. V obličeji jde poznat, jak je vzrušený z návštěvy Oválné pracovny. „Jednou chci být prezidentem.“

Matt ukáže k jeho židli.

Chlapec k ní nevěřícně přijde.

Matt ho posadí dolů, naše oči se přes hlavy rodičů setkají – a já poznám, na co myslí. Že jednoho dne můžeme mít taky takového.

„Vy se budete brát?“ Zeptá se chlapec, čímž nás překvapí.

„Ano.“ A dodám. „Chceš přijít na svatbu?“

„ANO!“ Zasměje se šťastně. „Ale Sara bude naštvaná, že nemůže přijít.“

„Kdo je Sara?“

„Jedna holka z nemocnice.“

„Myslím, že bychom měli pozvat všechny děti – budou našimi speciálními hosty.“

Podívám se na Matt, který se na mě upřeně dívá s tím svým polovičním úsměvem, z kterého se červenám a v jeho očích vidím souhlas. Jdi do toho, zlato. Je to tvoje svatba.

Jsem vděčná, když se Matt k chlapci otočí a dá mi chvíli na to, abych se vzpamatovala.

„Myslíš, že by tvoji kamarádi chtěli přijít?“ Zeptá se ho.

„Určitě!“

„Můžeme se na tebe spolehnout, že jim to vyřídíš?“

„Ano!“

Chlapec seskočí z křesla a jde s nafouknutou hrudí. Vypadá, jako by se o několik centimetrů zvětšil s tím úkolem před sebou.

Než odejdou, sedne si Matt naproti jeho rodičům a řekne jim, „Chci, abyste se informovali o všech možnostech. Rád bych osobně podpořil jeho léčbu. Také založím speciální fond s jeho jménem.“

„Děkuju.“ Jeho matka začne plakat.

Když odejdou, i já mám slzy v očích. „Máme takovou moc, ale skoro žádnou k tomu, abychom jim pomohli.“

V jeho výrazu se mihne náznak melancholie. „Uděláme, co jen bude možné.“

Naše pohledy se znovu střetnou a srdce mi v hrudi poskočí. Energie, která z něj prýští mě k němu přitahuje, ale rozhodný pohled mě přimrazí na místě.

„Myslel jsi na to co já?“ zeptám se.

„Budeme mít jednoho takového v Bílém domě.“

Přikývnu.

Stojím méně než krok od něj. Podívá se na mě se svým obdivným pohledem a nadzvedne jeden koutek úst do úsměvu. „Budeš úžasná matka.“

„Budeš ten nejlepší táta.“

Přejede mi prsty po tváři. „Těším se, až se staneš mojí ženou.“

Během dne Matta moc nevidím. Pracuje nonstop a občas cestuje. Chce, abychom na pár dní utekli do Camp David po svatbě – na místo, kde nebude žádný tisk, jen my. A já se na ten klid a ticho těším.

Myšlenky na naše společné noci se mi neustále vkrádají do hlavy zatímco plánuju svatbu a dělám zastávky kolem D.C. a Virginie, navštěvuju děti a mluvím k nim o jejich budoucnosti – a jak naše budoucnost jako národa na nich závisí.

Běháme spolu kolem Bílého domu každé ráno, pokud je v D.C. Večeříme spolu a pak trávíme večery v jeho ložnici.

Pokaždé, když ho uvidím překročit práh jeho ložnice, srdce mi začne bít rychleji a stejně tak začnu rychleji dýchat. Vím, že je to kvůli tomu, že jsme zamilovaní, ale také ze skutečnosti, že jsme dosud spolu veřejně nerandili a já se ho nemůžu nabažit.

A vypadá to, že ani on mě.

Je to jako by se jeho mužnost zdesetinásobila a neustále z něj cítím testosteron. Během noci máme několikrát sex. Sex ve sprše, v posteli, ráno. Někdy ho sleduju jak se obléká s nevěřícným výrazem ve tváři, přemýšlím, jestli je opravdu mým snoubencem. Někdy, když spěchám já se obléct, ho nachytám, jak stojí s ručníkem uvázaným kolem pasu a sleduje mě při oblékání s pohledem muže, který obdivuje svou ženu, který chce svou ženu, který plánuje si se svou ženou kdykoliv užívat.

Hlavně ale pohled muže, který svou ženu respektuje.

Nemohla bych mít větší štěstí.

Na pět dní odjíždí do Afriky a já těch dní využiju k tomu, abych pro něj připravila něco speciálního. Snažila jsem se vymyslet něco, co bych mu dala jako svatební dar. Ale co můžu dát člověku, který má všechno?

„Alison, chci dát ženichovi něco speciálního. Jednou mi řekl, že by chtěl můj portrét. Mohla bys mě vyfotit? Chci malý obrázek, možná pět krát osm centimetrů. Chci rozpuštěné vlasy, nahá ramena a možná něco něžného na sobě. A chci na sobě mít sponu jeho otce.“

Alison rozevře oči do šířky, když jí popíšu, co chci. „Jen rozdýchávám jeho štěstí. Páni.“

Rozesměju se. „Chci, aby to vypadalo intimně. Není to na ukazování. Jen pro něj.“

„V tom případě jsem tvoje holka. Kde to chceš vyfotit?“

„Přemýšlela jsem nad svým bytem. Je pronajatý na další měsíc. Chci jednoduché okolí – protože budu vždycky ta dívka, kterou potkal.“

Alison je z toho nadšená, takže den předtím, než má přiletět a poté, co nám Bezpečnostní služba dá zelenou, zamíříme do mého starého bytu. Přitáhnu si židli k malému oknu. Sotva je vidět ven, ale líbí se mi mít okno v pozadí s normálním výhledem… na normální život.

Vím, že Matt vždycky toužil po normalitě, nehledě na fakt, že je nejméně normální muž. Možná proto po ní touží.

Rozpustím si vlasy, odhalím ramena a obtočím kolem zepředu šál, do kterého zapíchnu odznak jeho otce. Ujistím se, aby látka zakrývala moje růžové bradavky.

„Perfektní – teď se na mě podívej, jako bych byla on,“ řekne Alison.

Moje myšlenky se okamžitě stočí k Mattovi – jeho paže, jeho hlas, když mě drží, Matt jak mě žádá o ruku – když v tom se ozve zaklepání na dveře a Stacey nakoukne dovnitř.

„Charlotte, prezident je na cestě nahoru.“

„Cože?“ Rozevřu oči a Stacey přikývne.

„Museli skončit dřív,“ vydechnu, rychle shodím šál a obleču se do elegantních šatů, které jsem měla na sobě, zatímco Alison schovává svoje věci.

„Vyfotila jsi mě?“

„Mám tak čtyři dobré,“ řekne a zastrčí všechno do tašky akorát ve chvíli, kdy se ozve další zaklepání na dveře.

Alison si hodí tašku přes rameno a hodí po mně pohledem. „Užijte si to, První dámo.“

„To užiju,“ ujistím ji.

Uslyším ji pozdravit, „Pane Prezidente.“

„Alison.“ Hlas mu zní pobaveně.

Když vejde dovnitř a podívá se na mě, chci se rozbrečet, protože mi tak moc chyběl.

„Ahoj,“ řeknu.

„Slyšel jsem, že jsi tady, tak jsem se rozhodl zastavit.“

„Jak bylo v Africe?“

„Otevřelo mi to oči.“ Dívá se na mě jako by měl žízeň a já byla voda.

Matt vypadá skvěle i po celém dni stráveném cestováním, když přehodí sako přes židli, sundá si kravatu a rozepne první dva knoflíky bílé košile. Celou dobu mě u toho pozoruje.

Mé tělo na jeho přítomnost okamžitě reaguje. Chci mu něco dát. Chci mu dát všechno.

„Pojď ke mně,“ zašeptám, ale místo toho, abych počkala, než se pohne, zmenším mezeru mezi námi já.

Kleknu si a natáhnu se k jeho opasku. Rozepnu ho, uslyším zvuk rozepínajícího zipu, když ho stahuju dolů. Všechno to dělám, zatímco mám nakloněnou hlavu dozadu tak, abych se na něj stále dívala.

Skloním pohled a vytáhnu ho ven, už je tvrdý. Stisknu stehna k sobě, nahnu hlavu dopředu a políbím jeho špičku. Zasténá a spojí ruce za mou hlavu, drží mě tam s lehkým tlakem, tiše mě žádá o víc. A já ho poslechnu.

Obtočím ruku kolem kořene. Pulzuje proti mé dlani, tvrdý a narůžovělý. Vzhlédnu k němu a setkám se s jeho pohledem, když použiju obě ruce a zajedu s ním do pusy. Matt mě sleduje se zaťatou čelistí a hladem v očích.

Vezmu jeho penis mezi rty a on přirazí. Zasténám, slaná chuť spermatu mě donutí chtít víc. Chci všechno.

Se slastným sexy zasténáním se odtáhne, chytí mě za hlavu a tiše řekne. „Podívej se na mě.“

Znovu zvednu pohled a znovu ho nasaju, obtočím jazyk kolem celé jeho délky, obdivuju tvrdé svaly na břiše a hrudi.

Vezmu ho hluboko do pusy, pomalu ho olizuju a ani jednou se mu nepřestanu dívat do jeho krásných očí. Tohle je ta nejlepší část.

Chytím ho pevně za kořen a nasaju hlouběji, stále se na sebe díváme.

V hrudi se mu ozve další hluboké zavrčení, když se špičkou dotkne zadní části mého hrdla a já polknu, nejsem schopna zastavit své zvuky touhy. Bože, tak moc ho miluju, tak moc ho chci.

Bolé mě mezi nohama, ale miluju se ho dotýkat, mít ho mezi rty a uspokojovat ho. Přejedu rukou po jeho silných stehnech a břiše. Trochu se usměje.

„Udělám se z tebe,“ vydechne, projede mi rukou vlasy..

Odtáhnu se tak, abych mohla zašeptat. „Tak se udělej.“

Lehce se zasměje, zavrtí hlavou a pak přivře oči, když ho znovu vezmu do pusy a je ještě tvrdší a vypadá, jako by udělal cokoliv, jen ne se udělat – jako by chtěl, aby to trvalo co nejdéle.

Chytí mě za vlasy a začne rytmicky přirážet. Bože, to já se za chvíli udělám. Beru si ho hluboko do pusy, sleduju ho, hladím ho po svalech na břiše nejistá, jestli je to on, kdo určuje tempo, když přiráží nebo moje hlava, kterou divoce hýbu dopředu a dozadu.

Lehce zavrčí a chytí mě za hlavu trochu silněji. Jsem tak rozžhavená, že se otřesu, když se mi Matt udělá do pusy, ani jednou ze mně nespustí oči, které mu září vášní, které doprovází tiché sténání.

Zapne si kalhoty, když skončíme a usmívá se. „Teď je řada na tobě.“ Chytí mě za boky a zvedne mě nahoru, odnese mě do postele.

Vypísknu, rozesměju se a obtočím mu ruce kolem krku. „Tohle mělo být o tobě.“

„Ach, neboj se. Je to o mně.“ Mrkne na mě, když mě položí na postel a pomalu mi začne rozepínat zip na šatech.

Když skončíme, ležíme hodiny v posteli. Už je noc a já jsem nedočkavá slyšet o Africe, ale vypadá, že je unavený. Hlas má těžký a vypadá zamyšleně. Vypadá, že chce radši mluvit o mně a mých plánech.

„Co dalšího kromě plánování tvé svatby?“ zamračím se. „Není lehké naplánovat svatbu pro tisíce hostů za jeden měsíc.“

Usměje se, hladí mě po vlasech a majetnicky se na mě dívá.

„Tým chce vědět, jestli souhlasíme s tím, aby se svatba vysílala v televizi.“ Pozoruju ho. „Co si o tom myslíš?“

„Je mi to jedno.“ Zamračí se. „Ale nemůžeme mít tajnou svatbu teď, když jsme s tím vyšli na světlo. Nemám problém mít veřejnou svatbu, pokud je to to, co chceš.“

„Já nevím. Vím, že máš rád soukromí, ale tyhle čtyři roky tomu nebudou odpovídat. Všichni jsou nadšení.“ Pokrčím rameny. „Není důvod, proč by měli být v televizi jen špatné zprávy. Můžeme do nich dát i něco dobrého.“

„Pak do toho půjdeme,“ řekne jednoduše.

„A sliby? Napíšeme si naše vlastní?“

„Ne,“ řekne. „Tradiční slib řekne všechno, co chci říct a cokoliv dalšího co ti chci říct, chci, aby zůstalo jen mezi námi.“ Vezme mou tvář do dlaní a přetočí si mě na sebe, podívá se mi do očí. „Jestli ti chci říct něco navíc, řeknu ti to. V soukromí. Možná nechávám veřejnost, aby si tě užila, ale jsi moje. Jen moje.“

Políbí mě a předtím, než odejdeme, se ještě jednou milujeme.

Myslela jsem, že pojedeme do Bílého domu a jsem překvapená, když se auto zastaví před pětihvězdičkovou restaurací, která je v D.C. velmi oblíbená.

Wilson řekne Mattovi, „Všechno je připraveno, pane.“

A najednou mi Matt pomáhá ven z auta a táhne mě dovnitř.

Vypadá to, že byla celá restaurace vyklizena, jen abychom měli soukromí.

„O co jde?“ zeptám se, když se podívám na Matthewa.

„Nemůžu si tě vzít bez prvního oficiální rande. Teď, můžu?“ Odtáhne mi židli u stolu u okna s malou svíčkou uprostřed. Posadím se a ohromeně sleduju, jak se posadí naproti.

„Ještě jsem nejedla a už teď můžu říct, že je to nejlepší rande za celý můj život.“

Odmění mě lehkým zasmáním.

A já si vzpomenu na mladého muže, který škádlil malou dívku před tolika lety.

„Tobě se líbí, když na sebe upoutáš pozornost všech mužů, viď?“ poškádlí mě.

„Ne každého, jen toho jednoho,“ řeknu.

Usměju se a podívám na prstýnek na prstě.

Natáhnu ruku přes stůl a položím ji na Mattovu. „Miluju tě,“ řeknu.

Políbí mě na ni. „A já miluju tebe, zlato.“

Zvednu druhou ruku a odtáhnu ukazováček od palce. „Tolik?“

„Tolik ne.“

„Matthew!“ Plácnu ho po ruce.

Brzy k nám přijde několik číšníků s lahvemi jejich nejlepšího vína.

„Pane Prezidente, První dámo. Je nám ctí vás dnes večer obsluhovat.“

Zatímco jeden číšník odzátkovává vína, Matt se podívá na menu. „Přineste nám vaše speciality. Přineste nám je na různých talířích, abychom je mohli všechny ochutnat.“

„Určitě, pane Prezidente.“

Pijeme lehká červená vína, a jakmile máme talíře na stole, podívá se na mě svýma očima barvy espressa. „Jaký je tvůj citronový mořský jazyk?“ zeptá se, když se pustíme do jídla.

„Výborný.“ A opravdu je.

Natáhne se vidličkou přes stůl a ukradne mi kousek z talíře a strčí si sousto do úst. „Hm, je to dobré.“

Vezmu si kousek steaku z jeho talíře a promluvím, zatímco žvýkám. „Tohle také.“

Přisune svůj talíř ke mně, vezme si můj. Vlastně s tím ani nemám problém.

„Vždycky mám pocit, že mi chutná víc to, co jíš ty, než já,“ řeknu a pustím se do jídla.

„Jste klasický případ sousedova-tráva-je-zelenější, slečno Wellsová.“

„Říká někdo, kdo jí můj citronový mořský jazyk.“

„Je skvělý. Chceš zkusit čokoládový dort?“

„Ráda bych, ale pak bychom potřebovali, aby ná nás venku čekala sanitka.“

Přivolá jednoho z číšníků a ten přiběhně. „Jeden čokolávodový dort a jeden domácí. A sanitku.“ Usměje se a mrkne na mě.

Číšník se usměje a zčervená. „Ano, pane.“

Dojíme dezerty a Matt zanechá velké spropitné.

„Mám tě odnést?“ zeptá se. Vypadá pobaveně.

„Ne, můžu jít. Ale jen tak tak,“ dodám, když se zavěsím do jeho ramene.

„Děkuju, Matte,“ vydechnu, postavím se na špičky a políbím ho na bradu.

Další týden dostaneme tucty odpovědí na pozvánky na svatbu od zahraničních představitelů, kteří mají v plánu se zúčastnit svatby.

Tisk má ten den o čem mluvit, ačkoliv se Matt nezúčastní konference. Lola přinese tu zprávu – tisk chce každý detail a jelikož Matt nemá v úmyslu zaplavovat tisk detaily, tak ani já. Jsem jen šťastná, že je naše země v sedmém nebi spolu se mnou.

24/ Prezidentská svatba

Charlotte

Dary začnou přicházet týden před svatbou. Bezpečnostní služba je prohlíží předtím, než se dostanou ke mně něbo Mattovi. Prezident Číny nám pošle sochu americké vlajky z bronzu. Ministr Kanady pár labutí, které najdou domov v jedné z jižních fontán Bílého domu. Prezident Mexika požádal o speciální dovolení, aby nám mohl poslat mexickou kapelu, která nám zahraje na svatbě. Za chvíli jsou pokoje Bílého domu plné darů z celého světa.

A já na tenhle den nikdy nezapomenu.

Dnes Senát schválil první Mattův zákon o vzdělání.

V Bílém domě to žije, jak jsou všichni nadšení z dnešního večera.

Nalíčím se brzy a všichni jsou na Matta přísní, aby se držel dál od Královniny ložnice – aby mě neviděl předtím, než zamířím k oltáři.

Den začne s promenádou po Pennsylvania Avenue, na kterou jsou pozváni všichni občané a bílé stany až k Rose Garden.

Vzduch zaplňuje vůně pivoněk a růží.

Mám na sobě šaty s hlubokým výstřihem na zádech, dlouhou vlečkou a závoj z té nejjemnější krajky.

Matt a já jsme se dohodli na čtyřchodovém jídle a několika druhů vín. Máme kraba se salátem s hruškou a kozím sýrem, dýňovou polévku, pečené jehně se zeleninou na rozmarýnu a můj nejoblíbenější dezert, jablkový cheesecake. Všechno je servírované na stříbrných talířích, které vypadají na ubrusu barvy slonoviny nádherně.

Součástí našich hostů na svatbě je dvacet jedna prezidentů s jejich Prvními dámami, dva ministři, NBA hráči, Hollywoodští režiséři, herci a zpěváci, nositelé Nobelových cen, všechny děti z Dětské národní nemocnice a naše rodiny a přátelé.

Ale s mým ženichem po boku hrají všichni druhé housle. Má na sobě černý smoking a nejzářivější úsměv, když mě sleduje, jak k němu přicházím po dlouhém červeném koberci. Konečně jsem jeho. V každém smyslu.

Matt vypadá nádherně s motýlkem a bílou košilí a vlajkou připevněnou na saku.

Sexy.

Mocný.

A můj.

Se zahradou za ním a stovkou bílých růží kolem ručně dělaného oltáře, nemůžu uvěřit, že si mě dnes bere americký princ.

Dnes vysloví druhou přísahu tohoto roku – nejdůležitější přísahy jeho života v jednom roce.

Nejlepší věc na tom všem je, jak se usmívá, když procházím uličkou. Neusmívá se zeširoka, jde o malý úsměv, ale v kombinaci s jeho přímým pohledem, kterým mě sleduje přicházet a hudbou ve vzduchu, se mi udělá uzlík v krku, když mě táta vede uličkou.

Můj otec pevně svírá čelist a oči má lehce červené a já si neumím představit, jaké to pro něj je, vidět svou jedinou dceru, jak se vdává… za tohoto muže.

„Postarej se o ni, Matthew,“ zašeptá, když mu předá moji ruku a Matthew ho ujistí, „Budu, pane.“

Jeho prsty se spojí s mými a podívá se mi do očí, když mě vyvede dva schody k oltáři před kněze.

Pod nařasenou sukní cítím, jak lehké mám nohy. Jako bych byla ze vzduchu.

Vím, že nás natáčí televize a snažím se nebýt moc emotivní, ale začnou mě pálit oči jednoduše jen z jeho blízkosti.

Když se k sobě otočíme, abychom si řekli naše sliby, mám pocit, jako bych měla v krku oheň a nemohla ho polknout.

Jeho hlas, tak klidný a zároveň silný s lehkým nakřápnutím, mě zabíjí.

„Já, Matthew, si beru tebe, Charlotte, za svoji právoplatnou manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí.“

Můj hlas zní klidně, ale tiše. „Já, Charlotte, si beru tebe, Matthew, za svého právoplatného manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí.“

Obřad pokračuje a já si zapamatuju každý moment toho, jak tady Matt stojí. Nevidím na něm ani jedinou emoci. Vypadá jednoduše sebejistě. Sebejistě z toho, že se z něj stává manžel a já budu jeho manželkou.

„Nyní vás prohlašuji za muže a ženu. Pane, můžete políbit nevěstu,“ řekne kněz.

Matthew nadzvedne obočí, přitáhne si mě k sobě a dotkne se mých rtů.

Drží svůj palec pod mým rtem, když vezme mou tvář do dlaní a políbí mě tím nejkrásnějším, nejněžnějším a nejsebejistějším polibkem.

„Dámy a pánové. Prezident Spojených států amerických a První dáma!“

Becket plácne Matta po zádech a já obejmu Kaylu, když vypukne nadšení. Pak mě Matt vede uličkou a já se směju, protože nás obklopuje plno lidí, oslňují nás blesky a já miluju ten pocit jeho úsměvu na mé ruce, když mě na ni líbá.

25/ Pro štěstí

Matt

„Na dlouhý život, prezidente Hamiltone!“

Vytáhnu ji na taneční parket a chci ji mít celou pro sebe. Chci jezdit pusou po celém jejím sladkém, usmívajícím obličeji, líbat rty, které se celý den nervozitou třesou, pomalu jí rozepínat knoflíky na zádech a vzít si ji vlastním způsobem.

Cítím se nepřemožitelně, jako bych to všechno mohl zvládnout.

A když ji točím a slyším ji se smát, pak jak si povzdechne, když si ji přitáhnu k hrudi, vím to s jistotou – nic bych nechtěl víc.

Byl jsem zvyklý se hádat se svým otcem během těch několika let.

„Proč by sis bral nějakou ženu, když bys jí nevěnoval pozornost?“

„Jednoho dne poznáš ženu, kterou budeš chtít udělat svou, Matthew.“

„Nejsem tak sobecký.“

No, otče, ukázalo se, že jsem. Ale jsem odhodlaný ji udělat šťastnou. Neudělám, co udělal on.

Jakmile náš tanec skončí, zatančí si se svým otcem a já vytáhnu svou matku na parket. Jsem si jistý, že má v hlavě stejné myšlenky jako já. Že by byl pyšný stejně, jako je Charlottin otec.

„Hledám jeho vraha,“ řeknu jí.

„Matte, ne. Nemá to smysl.“

„Má to smysl,“ opáčím.

„Matthew, prosím...“

„Hej,“ zastavím ji. „Tohle jsou Spojené státy americké. Nezabiješ někoho a pak žiješ v klidu dál. Tady ne.“

„Ach, Matthew,“ řekne nešťastně. Podívá se na Charlotte. „Užij si nevěstu. Miluje tě.“

„A já miluju ji. Vedle ní dělám dobro.“

Stiskne rty strachy k sobě. „Nejsi jako tvůj otec. Možná máš stejný sen, ale jsi ta nejlepší kombinace z nás dvou.“

Zasměju se a políbím ji na tvář. „Děkuju, mami.“

„Můžu prosit o další tanec?“ zeptá se děda.

Usměju se na něj a podám mu matčinu ruku. „Děkuju, dědo.“

„Gratuluju, chlapče. Přinese do domu osvěžení. Teď už vidím, co jsi v ní viděl.“

Otočím se na ni, tancuje s dětmi z Dětské národní nemocnice. Směje se, když se malý Matthew Brems snaží otočit jako jsem to udělal já a cítím, jak se mi zvedají koutky úst do úsměvu. Zastrčím si ruce do kapes a sleduju ji – nikdy jsem neměl takový požitek ze sledování za celý svůj život.

Nutí mě být nejlepší verzí sama sebe. Není moc lidí, pro které bych to chtěl. Také mě nutí kleknout na kolena a uctívat ji.

Vidím, jak si neustále šlape na konce šatů, pak se omluví, pošeptá něco Stacey a zamíří spolu do domu.

„Nikdy jsme si nemysleli, že tenhle den nastane, Hamiltone.“

„Hej, teď jsi zasranej prezident.“

„No tak, pořád je to Hamilton.“

Jen se usměju. „Ahoj,“ přivítám Lucase a Olivera, moje staré přátele. „Jsem rád, že jste přišli.“

„Někteří pochybovali, že bude těžké, aby byl Nejvíc sexy muž na světě dobrým prezidentem. A teď se na sebe podívej.“

Suše se usměju, když ukážou k jejich stolu a posadím se k nim, napiju se ze sklenice, kterou mi jeden z číšníků přinese – a před očima uvidím modrou s rudými vlasy. Má na sobě cestující oblečení, modrou sukni a k tomu sako stejné barvy. Délka sukně mi dovoluje si užívat pohled na její dokonalé nohy.

Pomalu se postavím, krev se mi začne nahánět do rozkroku.

Naše oči se střetnou. Její modré oči jsou plné štěstí a obdivu, zranitelnosti. Chci ji k sobě přitáhnout.

„Charlotte,“ řeknu, představím ji a dodám, „Tohle jsou mí přátelé z Harvardu, Lucas a Oliver.“

„Ráda vás poznávám,“ pozdraví je, pak zamíří k jinému stolu, aby objala mou matku a dědu. Vrátí se, stoupne si mi po pravé straně. Naše oči se znovu setkají, když ji položím ruku na bedra a vedu ji se posadit.

„Pamatujete na tu učitelku z Harvardu, tu malou roztomilou, která se zarazila, když jsi poprvé přišel do třídy? Nepodívala se Mattovi do očí, aniž by se u toho nezačervenala,“ řekne Lucas.

„Prošel si se samýma jedničkama, jen kvůli vzhledu,“ dodá Oliver.

Nahnu se dozadu a jen částečně poslouchám jejich konverzaci. Nic, co bych neslyšel. Moji přátelé z vysoké pořád ještě žijí z dnů na vysoké, jako by to byly nejlepší dny jejich života. Mně přijde můj nynější život skvělý a zajímá mě víc její smích, její reakce.

Nikdy jsem tuhle holku neviděl šťastnější. Bože, vypadá nádherně.

Zavrtím se, bolí mě v rozkroku.

Nic už mezi námi nestojí. Nenechám svůj strach, že nebudu dobrým prezidentem a manželem, aby mě zastavil. Jsem si jistý, že udělám všechno, co je v mých silách, abych exceloval v obojím.

Jen doufám, že se dnes večer zklidním natolik, aby si svatební noc užila, než ji vezmu do Camp David a oběma nám dopřeju trochu odpočinku a ticha.

Podívám se na její sexy šaty, které obepínají její křivky a jen se zvýší má nedočkavost z toho, abych viděl její nahé tělo – abych si nárokoval svou manželku.

Položím svůj drink na stranu a podívám se na ni. „Omluvte nás, musíme pozdravit několik dalších hlav státu.“

„Ráda jsem vás poznala.“ Usměje se, když se rozloučí, a zatahá mě za rukáv. „Matte, počkej. Myslím, že děti čekají, až s nimi dotančím náš tanec.“

Zastaví mě prezident Mexika, když se jde rozloučit s dětmi.

„Hermosa, la primera dama,“ řekne prezident. „Krásná První dáma. Gratuluju.“

„Děkuju, že jste přišel a mohl s námi oslavit náš den. Usměju se a začneme si povídat o smlouvě, která už mezi našimi státy nějakou dobu leží. Sleduju ji, jak přijde ke skupince. Malý Matt Brems k ní vyjde s nataženou rukou a ukáže na taneční parket.

Přijme. Zastrčím ruce do kapes, když ho vezme na parket, vlasy ji padají na záda a kamery kolem fotí jako šílené. Když dotančí, skloní hlavu a pak  si něco podá. Klekne si před chlapce a dá mu dárek. Chlapec na něj jen kouká, pak na ni a ona se na mě s úměvem podívá.

Oplatím ji úsměv, vím, co to je. Pak se mi před očima objeví má mladší verze s ní, klečící před ním… naším dítětem. Stisknu ruce, jak do mě vjede touha.

Setřesu to, usměju se na ni a dál pokračuju v rozhovoru s Prezidentem Mexika. Namlouvám si, že teď není ten pravý čas. Ale když přemýšlím nad roky, které mě čekají, nejsem si jistý, kdy nadejde.

„Dala jsem malému Mattovi fotky z jeho návštěvy v Bílém domě, tu, na které je s tebou a kterou jsem chtěla, abys podepsal,“ řekne Charlotte za mnou.

„Já vím.“

„Pro štěstí.“

„Jsi nádherná. Teším se, až si tě odsud odvedu.“