CIC - 45. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

A JE TU KONEC!

Díky všem, co knížku četli a občas zanechali komentář. Opravdu to nakopne. :)

Mockrát děkuju Simči, která mi pomohla s pár kapitolama. V půlce jsem měla trošku krizi, že se mi do překladu nechtělo – knížka mě přestala bavit, nic moc se tu nedělo a bylo to to samé dokola.

A opět děkuju úžasné Ann, která nám to opravila, i když měla plno své práce. Je to poklad! :)

Dejte nám vědět, jak se knížka líbila nebo nelíbila a uvidíme se u dalšího překladu. :)

Knížku posílat nebudeme.

- Arey

45/ Konec

Charlotte

Vyhrál. Oboje volby. Služebnictvo Bílého domu si vydechne úlevou. Matt a já se procházíme po Západní kolonádě, zatímco Matt Jr. spí nahoře. Zvuky Bílého domu nám jsou už známé, každé křupnutí a pohyb, šum a shon. Další čtyři roky nebude změna – další čtyři roky změn pod jménem Hamilton, pomalé kroky kupředu.

Je chladný zimní den, stovky tisíců lidí zaplní National Mall, aby sledovali Mattovu druhou inauguraci.

Obvykle protokol říká, že odcházející prezident pořádá veřeči a celý inaugurační den, stěhuje se, zatímco se nový stěhuje dovnitř – a to vše během několika hodin. Těch několik hodin, které jeho přísaha zabere, se podává oběd a prochází se po Pennsylvania Avenue. Tenhle rok se nikdo nestěhuje. První rodina zůstavá. Ale zatímco část protokolu dovoluje služebnictvu Bílého domu, aby si oddechlo, druhá je pořád ve hře.

Musí být připraveni přivítat prezidenta, až po inauguraci projde Severními dveřmi. Připravit buffet pro nás a naše rodiny a přátele, než začne inaugurační bál.

Všichni jsou v pohybu – zdá se, že se všichni pohybují třikrát víc než normálně.

Strávím ráno se svým stylistou a vizážistkou, zatímco Matt má bezpečnosntí brífink ohledně inaugurace.

Připravíme se na mši a Matty a Jack jdou s námi navštívit Mattova otce na Arlingtonský hřbitov.

Cítím klid a uspokojení, když míříme ke Kapitolu, kde se inaugurace odehrává.

Bála jsem se, že se Matty nebude umět chovat během té události, ale místo toho jsem si uvědomila, že je stejně chytrý jako jeho otec a všechno, o co jsem ho požádala – aby klidně stál, dával pozor a zpíval hymnu – udělal.

Sedím za Mattem, když přísahá a dívám se na jeho profil a pak na profil syna. Matt mi včera v noci řekl, že byl poctěn, že ten den mohl sdílet se svým synem, že si pamatoval, jak jeho otec skládal svou první i druhou přísahu.

Teď sleduju, jak Matty pozoruje svého otce, který přísahá chránit a dodržovat Ústavu Spojených států.

Minule jsem měla na sobě modrou, bílou ve svatební den a dnes jsem se rozhodla pro vínové šaty. Matt říká, že vypadám jako oheň.

Nikdy si nezvyknete na obdiv lidí. Nejdřív je vám to nepříjemné. Chce to odvahu přijímat lásku a obdiv – získat si ji, protože to, co to znamená, si musíte zasloužit. Vím, že pro Matthewa to bylo snazší než pro mě. Narodil se s prezidentskou krví. Můžete říkat, že sem patří, protože se narodil s Amerikou v krku, ale také věřím, že je to část jeho osobnosti. To je to, co nám pomohlo se změnit a vyrůst za ty poslední čtyři roky – vědomí, že jsme mimořádní a můžeme dělat a zasloužíme si mimořádné věci. Ale také schopnost přijmout, že nejsme dokonalí, že změna chce čas a úsilí, že tahle země není závislá jen na jedné osobě, ale na úsilí mnoha. Matt je jen jejich vůdce.

Nemohla bych na něj být pyšnější.

Způsob, jakým se nese, jak se usmívá, jak stojí.

Jakmile dokončí svůj proslov a inaugurace dojde ke konci, vyjdeme po schodech nahoru a obejmu ho. Jen obejmutí a zašeptám, „Gratuluji, má lásko.“

Vítr mi do obličeje zavane několik vlasů a než si je stihnu odsunout, udělá to Matt. Zasměju se. Vítr si hraje i s jeho vlasy a já mu je odsunu z čela.

„Čtyři další roky,“ řeknu.

„Utečou rychle, že?“

„Až moc rychle.“

Usměje se. „Tak do toho.“

Jeho prsty jsou jemné a teplé, když se dotknou mých, probudí mi ohňostroj v krvi, když mě vezme za ruku. Za druhou vedu Mattyho.

„Je má První dáma připravená?“

„Stejně jako ty.“

Po obědě a průvodu si jdeme do Bílého domu odpočinout a pak se převlečeme na bál. Jdu se přezout do pohodlnějších bot a když přijdu do Rodinné jídelny, kluci tam nejsou.

„Ach, paní Hamiltonová. Junior je s jeho tátou, myslím.“

„Kde?“

„V Západním křídle.“

Přejdu tam a pozdravím Portii. Bojím se, že Matty dělá problémy, ale jen se usměje a ukáže na dveře. „Oba je najdete uvnitř. Prezident chce udělat rodinou fotku.“

Jen se usměju a vejdu do Oválné pacovny. A je tam, Vládce Moderního světa, dívá se z okna. Otočí se ke mně, položí si ruce na stůl před ním a nekompromisně se na mě podívá. A pak se usměje.

Zavřu dveře.

Odkašlu si. „Pane Prezidente.“

„Paní Hamiltonová.“ Přejde kolem stolu.

„Náhodou nevíte, kde se teď nachází jeden zlobivý kluk, že? Nikde ho nemůžu najít.“

S úsměvem potřese hlavou a podívá se na stůl.

Najednou se za mnou objeví Alison a začne fotit, když Matt Jr. vykoukne zpoza stolu. „Baf!“

„Matte, jdi pryč od tátova stolu,“ zasměju se.

Alison vyfotí několik fotek.

„Ale já nechci. Je to moje tajné místo,“ řekne Matt Jr.

„Uděláme ti schovku v pokojíčku nebo v Červeném pokoji – ne, v Modrém. Uděláme z toho skvělé místo na schovku.“

„Ale tam nebude táta. Bez táty to není legrace.“

Matthew se rozesměje a já protočím oči. „Taky to s tebou bylo tak těžké?“

„Ani trochu,“ řekne a úsměv mu opadne.

Podívá se na má ústa a já si uvědomím, že se koušu do rtu. Nahne se a přejede mi přes něj palcem. „Chci ten ret políbit.“

Odtáhnu se a podívám se na něj. „Líbáš mě očima,“ zašeptám.

„Do čertu s tím. Moje rty žárlí.“ Zasměje se.

Chytí mě za obličej a políbí. Je to rychlý, suchý polibek. Matty se usmívá a zvedne ruce, abychom ho zvedli. Matt si ho vezme do náruče a řekne Alison, „Vyfoť nás, dokud je v klidu,“ a Alison nás s úsměvem začne fotit.

„Jacku, pojď sem, kluku.“ Pískne na Jacka a já se zhrozím, když si uvědomím, že vyleze zpod stolu.

„Proboha.“ Teď už se směju, když si Jack sedne před nás a otočí se k Alison.

Matthew se lehce usmívá, malý Matt září jako jeho otec a já se červenám – stále kvůli tomuhle muži, i po tolika letech. Ne, nežijeme v pohádce, ale mezi těmi všemi špatnými věcmi, co se dějí, jsou i momenty, lidé a pohledy, které jsou dobré. Které milujeme. Jsou těžké, pravdivé. Což je důvod, proč se upínáme ke každé dobré věci. Hledáme cestu, po které jít. Kde si zasloužíme být. Štastní. Svobodní. A milovaní.

*** KONEC ***