BL - 5. kapitola 3/3

Překlad: Renča

O dva dny později

„Dobré ráno.“

Podívám se do šedomodrých očích Calvina. „Dobré ráno i tobě. Jak dlouho jsi vzhůru?“

„Pár hodin. Šel jsem si zaběhat na pláž. Je to tu nádherné. Mohl bych tu sedět a sledovat vlny celý den.“

„To je to, co jsem dělala, několik dní.“

„To je taky to jediné, co bys měla dělat.“

Naznačím rukou na konec postele. „Můžeš mi hodit župan?“

Pohne se a podá mi ho. „Jdu do sprchy. Pak musím pár hodin pracovat.“

„Jdu si pro kávu, než si půjdu zaběhat.“

Pozdvihne obočí.

„Co?“

„Ohromuješ mě, to je vše. Piješ jak ryba a stejně ráno brzo vstaneš, vypadáš perfektně, a ještě si jdeš zaběhat.“

„Nevím nic o perfektnosti, jsem Gramová a podle všeho jsem své rybí geny zdědila po mém dědovi. Nevšiml sis mých žáber mezi prsty?“ zvednu k němu nohu.

Zasměje se. „Ne, ale všiml jsem si jiných věcí,“ řekne sexy tonem.

Přikývnu, i když nevím o čem mluví.

„Uvidíme se za pár hodin?

„Rozhodně.“

Políbí mě na tvář než pokračuje do sprchy.

Obleču se a jdu do kuchyně. Vůně čerstvé kávy visí ve vzduchu, jako by mě volala. Jak vstoupím dovnitř nadechnu se. Vytáhnu si hrnek, ten největší, a naliju si, když se sem došourá Jules.

„Dobré.“

Zamračí se, rozhodně to není ranní ptáče.

Podívám se na hodinky, je půl sedmé. „Proč jsi vzhůru tak brzo?“

„Nemůžu spát.“

Popadnu banán, otevřu prosklené dveře a vyjdu na verandu.

Jules mě následuje a usrkává kávu.

Vydáme se ke stolu u bazénu.

Všimnu si Leea chodit po pláži a křičet do telefonu. „Co to krucinál je?“

„Nevím,“ řekne klidně.

„Jules, tak to vyklop.“

„Co?“

„Ty víš co.“

„Měla jsi nám to říct.“

„Naposledy, já jsem o tom nevěděla. Gram mu volala. Řekla mu, že by se mi hodil přítel.“

„Proč by to kurva dělala? Co jsme, nakrájená ledvina?“

„Co?“

Položí svůj šálek kávy na stul tak nešikovně že se postříká. „Mít ho tu … věci komplikuje.“

„Pro koho? Pro tebe?“

Zahlednu, jak se zašklebí a skvrnu utře ručníkem.

„Jules, chápu že ty a Nick jste Jaxonovi přátelé. Ale tohle můj dům a Clavin je můj přítel.“

„Myslíš si, že všechno víš, ale nevíš.“

„Pokud to znovu uslyším jak to ty, Nick nebo Lee říkáte vybuchnu. Pokud je tu něco, co bych měla vědět tak to vyklop. Jestli ne, tak zavři klapačku.“

„NO … nevíš.“

„Krucinál Jules. Jsem unavená z téhle tvoji stupidní hry, co tu hraješ. Jestli tě to tak moc obtěžuje měla bys odjet.“

Je šokovaná, když říká. „Nemůžeme odjet.“

„Pak vypadni.“

„On tě miluje… Jaxsona, myslím.“

Potřebuji moment, položím kávu a kousnu si do banánu. Když dožvýkám řeknu: „Jules, tohle je naposledy co se k tomu vracím,“ zamávám na ni polovinou banánu. „Pak už jsme skončily. Možná mě miluje, možná ne. Ale už na tom nezáleží. Změnil se Jules, není tím mužem, který býval. Ani si nemyslím, že vůbec ví, kým je. Ale už se nějak rozhodl, vybral si svou cestu. Je pryč z mého života. A já to tak chci. Proč ti to tak vadí?“

„Přiměla jsi ho, aby si vybral mezi svou dcerou a tebou. To není fér.“

„To je lež a ty to víš. Nikdy jsem ho neprosila, aby si mezi námi vybral.“

„No, možná ne. Ale musel to udělat.“

„Proč jsem ta špatná, když jsem se jen snažila chránit svou rodinu, sebe sama?“

„A on chrání Katelyn.“

Znovu si ukousnu banánu, a ujistím se vidím mé dramatické protočení očí. „Ty a já obě víme, že Mia by se nikdy nevzdala jejího vlivu na něj. Ovládá ho a on ji nechá. Odmítám hrát jejich hru a odmítá to i sledovat. Nemůžu tak žít a nenechám mou rodinu, jeho syny, aby tak žili.“

„Není to tak jednoduché a ty to víš.“

„Ale je. Je mi líto, že je jeho dcera používána proti němu. Je to špatné a velmi smutné. Ale je to žena, která mě skoro zabila a vzala život mé dceři. Jeho dceři. Pro mě je to jednoduché. Pro něj zas sobecké. V jedné minutě bez nás nemůže žít a v další už neexistujeme. Myslela jsem si, že ho znám. Očividně neznám.“

Nic neříká a vypadá jako by chtěla začít brečet.

Naposledy si loknu kávy a vstanu. „Nehodlám zjišťovat o čem tohle všechno je,“ řeknu a gestikuluji k pláži.

„Takže, to je vše. Chystáš se ošukat Calvina a necháš všechno být.“

Podívám se na dávnou přítelkyni, jako bych ji nepoznávala. Když nemůžu brát Jules za Jules, jak mám brát sebe? „Nevím, kdo jsi. Před dvěma dny jsem byla pruderní, protože jsem nechtěla vystavovat své kozy všude možně a dívat se během toho na ptáky. Včera, jsi mě nazvala svatou Matkou Terezou, proto jsem nechtěla jít pařit. A teď nechceš, aby mě miloval někdo, kdo se o mě opravdu stará.“

„Věř mi Lex. Budeš toho litovat.“

„Jediná věc, které lituji je, že jsem tebe a Nika pozvala sem. Sblížili jste se a ty sis vzala jeho nejlepšího přítele. Ale nikdy jsem netušila, že to vžene klín mezi nás dvě. Přišla jsme sem relaxovat, pít, a ne myslet na Jaxona a na ten bordel, co po sobě zanechal. Jsem teď opravdu v prdeli, nevím, co chci, nevím, jestli budu s Calvinem nebo budu šukat chlapa od UPS. Ale jsem tu a Jaxson ne.“

„Omlouvám se Lex.“

„Víš ty, co Jules? Nemyslím si, že se opravdu omlouváš. Myslím, že ta a Nick byste měli odejít.“

„Ty nás vyhazuješ?“

Usměju se a cítím se líp. „Ano. Vyhazuji.“

„Ale … to nemůžeš.“

„Právě jsem to udělala. Ted, jdu zjistit co jedl Lee Gilbert Grape.“

„Co?“

„Nic. Jdi balit. Řeknu Leeovi at vám zamluví letenky.“

Odejdu od ní, pusu otevřenou, oči přivřené.

Cítím se špatně za to, že jsem je nechala jít? Možná na dvě vteřiny. Projdu kolem bazénu několik schodů, než narazím na Leea.

Když mě uvidí ukončí hovor. „Hej ... musím jít. Nemusíš se bát. Postarám se o to.“ A zavěsí.

„Ruším?

„Ne … jen … volné konce.“

„Volné konce?“

Schová si telefon do kapsy, a tak na půl se usměje. „To nic není.“

„Řekl bys mi kdyby bylo něco špatně, že jo?“

„Jasně.“

„Jdu běhat.“

Vysvleče si triko. „Dobře, tak jdeme na to.“

Po běhu se osprchuji a vezmu si čerstvé ovoce a jogurt do misky na snídani. Posadím se ven. Sedím u bazénu a dívám se přes něj. Najdu Jules a Sam smát se na druhé straně, zatím co pijí kávu.

Sam vzhlédne a zamává na mě. „Dobré ráno.“

„Tobě taky.“

„Jak to šlo?“

„Dobře.“

„Calvin stále spí?“

„Ne. Vyřizuje nějaké hovory.“

Jules ignoruje naší konverzaci, a píše sms bláznivou rychlostí.

„Komu píšeš tak naštvaná?“

Podívá se na mě. „Letecké společnosti.“

„Proč bys to dělala?“

Stále se dívá do telefonu a říká. „No … nechci tě obtěžovat.“

„Mé letadlo ti je k dispozici. Chováš se jak děcko.“

„Na to jsem tě potřebovala abys mi to řekla,“ řekne, ale pořád zírá do telefonu.

„Co se to tu děje?“ ptá se Sam.

Přestane psát. „Tvá sestra mě a Nicka vykopla.“

„Co?“

„Požádala jsem ji, aby odešla.“

„Ale … proč bys to dělala?“

„Zeptej se ji,“ odpovím ji a shromažďuju své věci.

„O co jde?“

„Musím si zavolat a potom si možná chvilku odpočinu.“

„Chystáte se s Calvinem do města?“

„Jo. Na noc, nebo na dvě.“

Jules se na mě podívá. „V kolik odcházíte?“

„Kolem třetí.“

„No, to je perfektní. Můžeme jet s vámi, když nás Lee poveze na letiště.“

„Dobře,“ řeknu a odcházím.

Sam vyskočí na nohy. „Můžeš na sekundu?“

„Jasně.“

Následuje mě do kuchyně. Nádobí dám do myčky a vezmu si vodu z chladničky. „Bude ti vadit, když si promluvíme u mě?“

„Ne.“ Řekne, jak si dolije kávu. Jde za mnou do pokoje.

„Co se krucinál děje?“

„Hádej?“

„Je to těžké, Lex. Vidět tě s někým jiným. Cítím jako by to bylo špatné.“

„Pro mě je to taky těžké.“

„Děje se tu ještě něco divného.“

„Jdeš se dnes potápět?“ zeptám se, a snažím se odvést konverzaci od víte koho.

Přikývne a usrkne si kávy. Něco na jejím prstu na mě hodí prasátko.

„Kurva, pane bože!“

Usměje se.

„Kdy? Jak? Kde?“ vyzvídám a dívám se na ten obrovský diamant na jejím prstů.

Zazubí se. „Zeptal se mě v Londýně., týden po tvé … nehodě. Nechtěli jsme nic říkat, dokud nebudeš v pořádku. Chtěl abych si prsten vybrala sama.“ Protočí oči. „Nechávala jsem to tak a doufala, že ho to čekání unaví a taky že jo. Tak ho koupil.“

„Vykonal hodně dobrou práci. Je nádherný.“

„To je.“

„Už jste mluvili o datu?“

„V zimě. Možná leden.“

„Určitě jsi to neřekla Gram. Vzpomínáš na mou svatbu?“

„Kdo by mohl zapomenout? Nechceme nic tak obrovského.“

„A myslíš si, že já chtěla?“

„Lane chce utéct.“

„To Gram nemůžeš udělat.“

Naštve se. „Ty jsi nad tím uvažovala.“

„Ona ode mne tyhle kraviny očekává, ale ne od tebe. Jsi její miminko. Zlomíš ji srdce.“

Zasměje se. „Jo, to určitě.“

„Ale zlomíš.“

„Dobře, proberu to s Lanem.“

„Tady jsi.“ Řekne Calvin a políbí mě na tvář.

“Dobré ráno, doktore,“ pozdraví ho Sam.

Taky ji políbí. „Blahopřeji.“

„Jak?“

„Běhal jsem s Lanem. Je to velmi šťastný muž.“

Zamračí se. „Zatracený chlap. Dohodli jsme se, že to řekneme všem společně, až ti to řeknu.“

„Dobrá zpráva je, že je těžké to utajit.“

„Cokoliv.“ Pozdraví nás svou pravou rukou a odejde.

„Kdy vyrážíme?“

„Řekla jsem Leeovi kolem třetí.“

Zakření se. „Dobře. To nám dává nějaký čas se porozhlédnout po ostrově, trochu nakupovat před večeří.

„Nepokoušej štěstí, doktore.“

Zasměje se. „Dobře. Památky a večeře.“

Jdu zavolat domů a možná si trochu zdřímnu, uvidím tě později.“

Sehne se ke mně, chytne mě za bradu a políbí mě na ústa. Jeho jazyk vyhledá můj a já ho nechám. Je to dobrý pocit, neobvyklý … ne jako víte kdo. Je to už dlouho co jsme políbila někoho jiného, až jsem zapomněla jak.

„Uvidíme se ve tři.“

„Ve tři doktore.“

Někdo zaklepe na mé dveře.

Popadnu mou tašku s věcmi a rozhlédnu se po pokoji po svetru. „Hned budu, Calvine.“

Jules strčila hlavu dovnitř a pak i její tělo. „Omlouvám se, že jsem tě zklamala“

Objevím svetr, a narvu ho do tašky. „Nemůžu říct, že nejsem zklamaná. Co chceš, Jules?“

Posadí se na postel, a hledí na mou přespávací tašku.

Pozvednu obočí, tiše ji vyzývala, aby otevřela pusu. Stiskne rty, a snaží se vypadat nevině a nenuceně, dvě věci, které jsou přesným opakem Jules.

„Chci se omluvit, že jsem se chovala jako idiot.“

Přikývnu.

„Nechci tě zranit.“

„Zranit?“

„No … možná, zranit není to správné slovo. Každopádně, cítím se hrozně a stejně tak Nick. Takže než nasedneme do letadla, rádi bychom tobě a Calvinovi koupili večeři.

„Díky, ale ne.“

„Ale no tak, bude to zábava. Jako dvojitý rande. Kdy to bylo naposledy, co jsme na něm byli? Věčnost, co?“

Popadnu hodinky z nočního stolku. „Možná někdy jindy. S Calvinem chceme strávit nějaký čas sami, o samotě.“

Dá mi svůj nejhorší zamračený pohled. „Ale no tak., Lex. Cítíme se otřesně. Nech nás, abychom tě pozvali na večeři.“

Natáhnu se po jedné sandály a hledám někde druhou do páru. „Teď ne, Jules.“

„Lex, cítím se vážně špatně. Nesnáším, že jsi na mě naštvaná.“

„Nesnáším, když jsem na tebe naštvaná. Ale má odpověď je stále ne.“

Povzdechne si a vytáhne druhý pár zpod jejího saka. Zavrtím hlavou a vezmu si ji.

„Dobře. Nechám vás. Stále chceme jít do města … trochu nakupovat před vašim odletem. Je to stále pohodě?“

Hodím si tašku přes rameno. „Ano, je to v pořádku. Ale když se tam dostaneme, rozdělíme se.“

Sejdeme po schodech do haly.

„Možná rychlý drink?“

„Jules, nech to být.“

„Nech to být.“

Jules popadne její Barney tašku. Potom vyjdeme ze dveří a jdeme k doku.

Když stojíme u lodi, Nicky řekne: „Slušnák doktor změnil názor?“

„Sorry za zklamání. Hned tu bude,“ řeknu a podám svou tašku Leeovi. Vezme si ji a podá mi ruku. Vezmu ho za ni, vstoupím na loď a posadím se. Jules a Nick se posadí vedle mě, každý z jedné strany.

„Spala jsi dobře?“

„Chystáš se rybařit Nicku?“

„Ne. Vykopla si nás.“

Jules ho praští do hlavy. „Ne tenhle druh rybaření, idiote.“

„Ach … a ty?“

„Nespala jsem s ním, jestli je to, na co se mě ptáš. Spal v jeho vlastní posteli.“

„Ach, já nevěděl, že je v tvém pokoji nějaká další postel.“

„Víš krucinál moc dobře, že je. Dostal se do mého pokoje ve tři ráno.“

„Řekl jsem, že se omlouvám.“

„Ehm, jasně. Omlouváš se asi tak jako tvoje žena, jste oba dva stejní.“

Podívám se na dok. „Už jde Calvin. Bud milý nebo nechám Leea, aby tě vysadil na druhé straně ostrova, tak kde se kamarádí se žraloky.

Jules vytřeští oči. „Vážně?“

Nick ji ťukne do hlavy. „Idiote.“