BL - 4. kapitola 2/2

Překlad: Renča

Někdo zaklepe na dveře. Podíváme se na sebe.

„Někoho čekáš?“

Zavrtím hlavou. „Ne.“ Podívám se na hodinky. „Je po šesté. Amie šla domů už ve čtyři.

Dveře se otevřou. Jaxson nakoukne dovnitř. „Omlouvám se. Amie není u stolu ….“

„To je v pořádku, můj drahý.“ Gram se postaví. „Už jsem byla na odchodu.“

„Dostal jsem ty papíry, po kterých ses sháněla. Vše je připravené.“

„Oh Bože, vrhneme se na to zítra ráno.“

„Dobře.“

„Ať je to schůzka se snídaní.“

„To můžu zařídit.“

Naposledy se na mě zamračí. „Ty a já budeme v téhle konverzaci pokračovat o víkendu.“

„Stále plánuješ se zdržet na víkend?“

„Tyto divoká prasata mě a Stewarda nemohou držet od našich pravnoučat.“ Podívá se na Jaxona. „Souhlasíš, můj drahý?“

Přikývne. „Samozřejmě.“

Vstanu a ona mě políbí na tvář. Jaxson pozvedne obočí. Zasměje se na něj. Otočí se ke mně a zašeptá mi do ucha. „Věci ne vždy jsou takové, jaké si je představují.“

„Nerozumím?“

„Nepotřebuješ rozumět, jen si to pamatuj.“

„Dobře … hádám.“

Zatáhne mě za vlasy.

„AU.“

„Věci se nějak vyřeší, drahá.“

Přikývnu.

Jde ke dveřím, ale zastaví se u Jaxsona a něco si šeptají. Zastrčím si vlasy do culíku, přejedu kolem sebe prsty a vrátím je na stůl. Stále pokračují v tlachání. Chci jim říct, aby si to vzali někam jinam, ale nechám to být. Přejedu je lehkým pohledem, pak otevřu počítač a vrátím se k práci. Dveře se zavřou. „Kurva díky.“ Řeknu nahlas.

„Lex.“

Vzhlédnu. „Myslela jsem si, že jsi odešel.“

„Jasně. Jako by ti to vadilo,“ řekne a přejde k baru.

Ano, nevadilo. „Jaxsone, mám strašně moc práce.“

Ignoruje mě.

Snažím se na něj nedívat, stále se věnuji práci. Ale, no … víte, jak disciplinovaná jsem v těchto věcech. Otočí se a stojí ke mně zády. Bože. Můžu ho sledovat bez toho, aby o tom věděl. Ten muž je … no vždyť víte. Ten muž naskytuje pohled pro bohy. Otevře skříňku a hledá jeho Grey Goose.

„Žádné tu není.“

Dál se přehrabuje láhvemi, ale nachází pouze skotskou. „Víš to je opravdu rozmanitý výběr skotské.“

„To je pravda, pane Ryane. Ale je to moje kancelář, to je můj bar a já piju skotskou.“

„Mívala jsi tu pro mě Grey Goose, v tom tvém baru.“

„Jaxsone, není to nic osobního. Nic jsem neobjednávala. Byla jsem v Londýně dva týdny. Musím doplnit zásoby.“

Vzdá se bezvýsledného hledání a nalije si skotskou. Když dává láhev zpět do skříně zazvoní mu telefon. Vytáhne ho z kapsy a podívá se na displej, zamračí se. Rychle se na mě podívá, než přejde na opačný konec kanceláře a zvedne to.

Vím, kdo to je. Myslí si, že když si stoupne na opačný konec, tak mi to nedojde. Idiot.

Zavrtím hlavou a vrátím se k práci. Několikrát zvýší hlas. Věnuji se práci, ale i tak se na něj dvakrát podívám.

Jsme od sebe už dva měsíce. Dva měsíce a tři dny. Podívej se na hodinky. Sedm hodin. Musím připustit, že se mi po něm moc stýská, ale nemuset se pořád strachovat, nebo se vyrovnávat se vším tím bordelem je … úžasné.

Položí telefon, přejde k mému stolu a posadí se na jeho židli. O které prohlásím, že je zamluvená a že je jeho. Dělali jsem … hodně věcí kolem a na židli. Povzdechnu si.

Vzhlédnu od práce.

Natáhne si své dlouhé nohy, povzdechne si a sedne si zpět. Usrkne si skotské.

„Máme domluvenou schůzku?“

„Ne.“

„Dobře …“

Dá si další lok a pokrčuje tím, že mě štve svých kroužením sklenice.

„Jaxsone, možná ty máš hodně volného času, ale já ne. Takže, pokud mi nemáš co říct odejdi.“

„Všimla sis někdy, že když jsi naštvaná nebo nejsi zrovna nadšená, voláš mě Jaxsone?“

Dramaticky si povzdechnu. „Ne, nevšimla.“

„Jak bylo v Londýně?“

„Takže to je hra.“

„Co je hra?“

Dramaticky stisknu rty. „Bylo to dobrý.“

„Schůze akcionářů šla dobře?“

„Líp než jsem čekala.“

„Dobře … dobře.“

Dramaticky převrátím oči. „Ano, dobře.“

„Jak se má Calvin?“

Tak a jsme u toho. Hra začíná.

„Jsem si jistá, že se má dobře.“

„Vsadil bych se, že má.“ Zamumlá.

„Co?“ Dramaticky si dám uši do dlaní. „Musíš mluvit nahlas.“

„Vím o vás dvou.“

„Ty víš, hm?“

Zamračí se.

Dramatický úsměv.

„Večeřeli jste spolu.“

„Vlastně jsme spolu večeřeli čtyřikrát.“

Zavrtí se na židli a opře se. Dívá se na mě „Joe Cool“(kreslená postavička) pohledem, ale není to ten šťastný pohled. Na krku mu tepe žíla a ukazuje, jak mu buší srdce.

„Kam jste šli?“

Stále mám oči upřené na práci. „HM, tak se na to podívejme. První noc jsme šli na nové místo. Teda nové pro mě. Jmenuje se to The Curb. Jídlo byla … v pořádku. Ale já jsem neočekávala moc, od místa, které se jmenuje Cubs.“

Vzhlédnu a vidím jeho Joe Cool pohled, který není tak … cool.

„To co jim schází na gastronomickém zážitku, tak dorovná atmosféra. Hlasitá hudba v pozadí, víš, basy …  tuc, tuc, tuc …“ Demonstruju zvuk s pokýváním hlavy. Zasměju se nad tou vzpomínkou. „Je tam titěrný parket, těla se dotýkají, potí se, kloužou, svíjejí se za doprovodu hudby.“ Nad tím se pousměji. „Byla to zábava … bylo to žhavé. Bylo to už delší dobu, co jsem takhle tancovala.“

Zakašle.

Zašklebím se na něj. Ta žíla stoprocentně praskne.

„A?“

„Druhá večeře?“

Přikývne, jako by ho slova mohla převrhnout přes okraj.

„Calvin zarezervoval stůl v Sweeny´s. A, no, … musela jsem to zrušit. Nemohla jsem jít do tvojí oblíbené restaurace … a přemýšlet o tom, kdy jsme tam byli naposledy.

Polkne a zrudne. „Vzpomínám si …“

Máme tady defibrilátor, že? Teda doufám.

Vím, že bych to měla nechat být, ale krucinál, on si začal. A já se cítím jako mimino. Posadím se zpět a podívám se mu do očí. „Vzpomínám si mé holé nohy … jak běží po tvých …“

Zakašle, znovu. „Řekl jsem, že si to pamatuju.“

„Po druhém chodě tvoje ruce …“

„Mezi tvými stehny…“ zašeptá.

„Ano. A pak …“

Podívá se jinam, znovu poposedne.

„Čtvrtý chod jsme vynechali a hráli … šel jsi za mnou na záchod.“

Dopije své pití, vyskočí na nohy a vrací se k baru.

„Ted když nad tím tak přemýšlí, si nemůžu vzpomenout, co jsme ten večer jedli. Ty jo?“

„Ne.“

Dolije si. „Co bylo dál?“

„Potkali jsme se u něho v bytě. On si dal ústřice a já čokoládu.“

Posadí svůj zadek znovu na židli. Ale jeho žíla vypadá jako by se rozpojila.“

Dobře, to nebyla pravda, ta část s ústřicemi a čokoládou.

Ignoruje mě.

To mě sere.

„Třetí večeře?“

Chlape, ty jsi masochista. „Zarezervoval místo v Chaos. Ale já měla pozdní jednání a nestihla bych to. Tak jsme jedli v mé kanceláři. Na podlaze, pizza mezi námi, studené pivo mezi stehny.“ Řeknu.

Jeho žíla na krku se ztrojnásobí.

Měla bych opravdu zavolat Leeovi a zeptat se ho, kde máme defibrilátor.

Vyskočí a strčí do mé ruky na cestě k oknu.

Jasně, je naštvaný. Možná jsem to přehnala, ale on se ptal, on začal.

„Uspěla jsi, jen tak mimochodem.“, zavrčí

Zatočím židli dokola a podívám se na něj.

„Uspěla?“

„Chtěla jsi mě ranit a to se ti povedlo.“

„Podívej se na mě.“

Odtrhne se od mrakodrapů a podívá se na mě.

„Omlouvám se, že jsem si s tebou zahrávala … trochu. Ale já tě nechtěla ranit.“

Dává mi The Brow pohled.

Zakroutím očima. „Jaxsone … „

„Nic se nestalo … kromě těch večeří?“

„Krucinál. Řekla jsem ti, že si s tebou promluvím dřív, než udělám nějaké rozhodnutí o našem vztahu.“

„Kdo říkal něco o vztahu?“ Nasaje vzduch, stupidně se zatváří a já zacítím z jeho dechu skotskou.

„Obviňuješ mě, že jsem šukala s Calvinem?“

„Neřekl jsem nic o šukání. Možná to nezašlo až tak daleko. Možná … jsi to chtěla a …“

Rozhodila jsem rukama. „ACH. Možná si prostě jen idiot.“

„Omlouvám se … to jen … táhle odluka ze mě dělá zkurveného žárlivého idiota.“

Zamračila jsem se a částečně stáhla obočí. Neměla jsem vůbec představu, jak tohle dopadne.

„V pořádku. Já vždy byl zkurvený žárlící idiot.

Okay, dobré vědět. Úspěšně jsem přidala nové gesto na můj repertoár.

„Jaxsone, co chceš ode mne slyšet?“

„Chci tě. Nemůžu tohle dělat bez tebe.“

„Dělat co?“

Položí jeho pití na stolek a odloží si sako, kravatu …

„Jaxsone, co to kurva děláš?“

Trhne svými rozepnutými knoflíky. „Víš co to je?“

„Samozřejmě.“

Ukáže dramaticky na jeho potetovanou kůži. (dostal ten dramatický nápad ode mne). „Tohle je permanentní inkoust. Nikdy nepůjde sundat, nikdy. Tvoje jméno, jméno kluků, navždy vyryté do masa.“

Jak nádherné maso to je.

Znovu si zapnul knoflíky a navlékl si kravatu kolem jeho krku. Choval se jeho Windsor. „Jsme od sebe dva měsíce. Dva zkurvené měsíce. Když jsi v New Yorku je to špatné, velmi špatné. Ale když jsi v Londýně, s ním … Lex … nemůžu to dělat. Nemůžu byt od tebe a kluků ani o vteřinu déle.“

„No, já nemůžu být s tebou a cítit se bezpečně.“

„Zlatíčko.“

„Nezlatíčkuj mě, Jaxsone.

„Nemusím tě zlatíčkovat. Ty jsi mé zlatíčko.“

„Jaxsone, prosím. „

„Omlouvám se, to jen že …“

„Taky se omlouvám Jaxsone, nic se nezměnilo. Nesnaž se chovat jako oběť. Kolikrát jsi odvolal návštěvu JB a Chase? Vždy upřednostníš ji.“

„Její jméno je Katelyn. Bože, nemůžeš ani říct její jméno.“

„Katelyn, Katelyn, Katelyn, Katelyn, Katelyn. Šťastný?“

Sedne si a rukou si prohrábne vlasy.

„Jaxsone, Neobvinuji tě, za to že chceš trávit čas s ní … Katelyn. Ale nemůžeš říct, že ti chybí tvoji synové, když nevykládáš žádnou snahu, abys je viděl. A ty nemůžeš obvinovat mě, že chci být dál od tvého bordelu.“

„Já na tom dělám.“

„Co to přesně znamená?“

„Že na tom dělám.“

„Takže se nic nezmění. Ale ty chceš … co?“

„Nevím. Jediné co vím, je, že blázním, když nejsem s tebou. Nemůžu spát, nemůžu myslet, nemůžu jíst, nemůžu dělat nic. A poslední dva týdny, co jsi byla v Londýně. … Víš, jak těžké pro mě bylo nesednout na letadlo a …“

„A co?“

Zavrtí hlavou, víc si stiskne vlasy.

„Když jsem ti řekla o těch večeřích, něco jsem si uvědomila.“

Přestane se tahat za vlasy. „Co?“

„Uvědomila jsem si, že si užívám sama sebe, hodně se směju. Ale nejvíc, že se cítím v bezpečí. Vím, že mi synové jsou v bezpečí.“

„Lex … „

„Ne, neskončila jsem. Vždy tohle děláš. Řekneš mi, ať mluvím a když to udělám tak …“

„Omlouvám se. Pokračuj …“

„Když jsem se vrátila do New Yorku, tak všechen můj strach, moje úzkost a starosti se vrátily. Zas jsem spadla do rutiny, rutiny, kterou nenávidím. Minulou noc mi volal Marco a zval mě na večeři. Nebyla jsem v Polo měsíce, kvůli těm nepříjemnostem. Cítila jsem se vina a tak jsem řekla ano.“

„Vím, že je to těžké, zlatíčko, ale …“

„Jaxsone … „

„Omlouvám se, dokonči to.“

„Když jsem byla připravena vyrazit, volala jsem Leeovi. O pět minut později byl u mých dveří, v plné výzbroji. On mě odvedl k zadnímu východu, kde čekala další ochranka. Když jsme vyšli ze schodištní šachty, byla jsem vedena po schodech a z každé strany měla ochránce. Dorazili jsme do garáže a čekali, až nám dají vědět, že je vše v pořádku. Jeden se ujistil, že auto je čisté až pak jsem si sedla na zadní sedačku a znovu obklopená oběma bodyguardy. Když jsme dorazili do restaurace, Lee mě vyvedl věn a další bodyguard čekal u vstupu. A když jsem byla připravená odejít, proces se opakoval.

„Lex …“

Zvednu ruku. „Ta ochranka je nutností. A já ji dostala kvůli situaci, v které jsem. Vždy musím mít ochranku. Ale … nemůžu vzít své syny do parku, je to velmi nebezpečné. Nemůžu jít na oběd bez doprovodu. Nemůžu se jít sama ani vyčůrat. Moji synové, naši synové, jsou vystrašeni pokaždé, co je opouštím, pokaždé, když vyjdu ze dveří, se bojí, že se nevrátím.“

„Lex … já …“

„Znovu zvednu ruku. „Miluji tě, Jaxsone. Vždy budu, ale nemůžu žít takhle. Žiju jako vězeň, otrok strachu. A strach mě postrkuje na místo, tam kam jsem myslela, že se už nikdy nedostanu. Ztráta Broskvičky mě změnila, změnila nás. Nemůžeme předstírat, že vše bude v pořádku. Nic není v pořádku a nebude.

„Věci se změní – mi je změníme.“

„Nic se nezmění, jsi naivní, jestli si to myslíš. Já byla naivní a to mě stálo něco, co už nikdy nebudu moct nahradit. Nemůžu si dovolit být znovu naivní.“

„Lex. Mia … bude o ni postaráno. Za chvíli už nebude náš problém.“

„Jaxsone, vždy zůstane v našem životě. Máte spolu dceru. Vždy s ní budeš spojený. A když já zůstanu součástí tvého života, budu spojena i sní.“

„Ale FBI … oni …“

„Zkurvená FBI. Nic nemají., nic nedělají.“

„Takže, co teď říkáš? Vzdáváš to s námi?“

„Říkám, že nežiju život podle vlastní volby. Žiju život, jak mi ho někdo nadiktoval.“

„To není pravda.“

„Je mi to líto Jaxsone ale je to pravda. Ty to víš, protože ona řídí taky tvůj život.

„Mia můj život neřídí.“

„Vážně? Kde jsi byl před čtyřmi týdny, když jsem tě požádala, abys strávil víkend v rezidenci? Kdy jsi byl před třemi týdny, v neděli? V neděli jsi obvykle brával kluky na Yankee. Je potřeba říct ještě něco dalšího?“

„Byl jsem s Katelyn … byla nemocná. Potom měla …“

„Co?“

„Mia řekla, že ona ….“

„Ano, Mia řekla. A Mia řekla, že Katelyn je nemocná ten den před mým odletem do Londýna. Řekla, že je nemocná několik dní předtím. Můžu ti garantovat, že bude nemocná nebo bude potřebovat převést do nemocnice v pondělí, protože máš mít kluky u sebe. Necháš ji, aby s tebou manipulovala, bojíš se, že ti sebere Katelyn. Ale to co ti nedochází Jaxsone, nebo možná dochází, ale nezajímá tě to, je, že ona tě odvádí od tvých synů. To ona tě separuje od nás.“

„Lex … je mi to líto.“

„Já tě jen nechápu. Musíš o krok ustoupit, nastavit pravidla, vytvořit barieru.“

 Vstane a přejde k oknu. „Vím, že tomu nevěříš, ale FBI je blízko aby to vyřešili.“

„Samozřejmě, že jsou.“ Zakroutím na něj očima. „Jediné co mají, je nahrávka, jak mi vyhrožuje. Nebudou schopni ji s ničím spojit. Nezajímají se o ni, Chtějí Franka Coletti a Martisona.“

„Takže, ji necháš vyhrát?“

„To už udělala.“

„Nenechám tě odejít.

„Je srandovní, že to vůbec říkáš. Můj táto to říkal mámě, že ji nenechá odejít. Taky to neudělala a podívej se, jak jejich příběh dopadl …“