Giovanni - 15. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Vážný rozhovor mezi Giem a Kim. A vyznání lásky…                        Sinnel

Kim si držela talíř s jídlem na klíně a byla potichu. Její pozornost byla zaujata mumláním reportérova hlasu z obrazovky ploché televize. Nebo to tak aspoň vypadalo.

„Nechystáš se mě ugrilovat? Začínám být nervózní z toho čekání.“

„Myslím, že to, co jsem řekl včera v noci, bylo až dost,“ odvětil Gio.

Ne, že by souhlasil s Kiminým rozhodnutím, ale kým byl on, aby ji mohl soudit? Gio posledních deset let života strávil tím, že do svého těla dostal každou existující látku drog, jen proto, že mohl. Jistě, snažil se, aby nikdy neuvízl v takové situaci jako ona včera v noci, ale to neznamená, že byl úspěšný. Často si prostě jen chtěl užít skvělou noc, na kterou si pak nedokázal vzpomenout a rána, kdy se snažil udržet na podlaze koupelny vzhůru.

Dio buono. Kontrola a zábrany. Největší sračky, které kdy vyslovil.

Gio konečně chápal, jak se cítili lidé, kterým na něm záleželo, když se na něj museli dívat, jak si podělával život. Díval se na Kim přes celou místnost a přitom nedokázal dostat z hlavy vzpomínku na to, jak vypadala v koupelně, když jí viděl v zrcadle. Zamžený pohled díky nevolnosti a únavě. Tmavé kruhy pod očima. Modřiny na jejím těle. Škrábance na její kůži.

Gio znal ten pohled až příliš dobře. Mnohokrát ho viděl sám u sebe. Ne, nechystal se Kim vyčinit. „Myslím, že Franco nevzal tvou nepřítomnost moc dobře, co?“

Kim si odfrkla. „Ne. Myslím, že to jediné, co mu zabránilo skutečně vybuchnout, byla ostatních lidí na koleji.“

„Jestli mi chceš říct, co se stalo po Francově řádění, beru to.“

„Jak ses vůbec dozvěděl o Francovi?“

„Zavolal mi tvůj bratr.“

Kim prudce trhla hlavou. V očích se jí objevil zmatek. „Cody?“

„To je jediný bratr, kterého máš, ne?“

„Ale Cody a já, my ne… nejsme…“

Když se Kim otočila zpátky k němu, Gio se mračil. „Cody si dělal starosti, jestli je to, co se snažíš říct.“

„Jen velice málo,“ zamumlala Kim.

„Myslím, že se pleteš.“

„To bych ráda, ale pochybuji o tom. Cody je Nunzovou věrnou kopií. To jediné, na co se soustředí, je upřednostňování sám sebe.“

Gio si zabručel pod vousy. Stále tomu nevěřil. „Kdyby si nedělal starosti kvůli problémům, které máš s Francem, myslím, že by se nikdy do té situace nedostal.“

„Možná to udělal proto, aby zůstal ve Francově přízni.“

„Správně. Zlato, ale ve Francově přízni není nikdo jiný, než Franco. A Cody si je toho dobře vědom. Pravděpodobně je v šíleném postavení mezi tvým otcem, Francem a tím, jak se snaží se získat svůj znak. Loajalita, kterou ti vůči nim dává najevo, není loajalitou vůči rodině. Celou tu dobu si nemůže pomoc. Ty jsi stále jeho malá sestřička.“

„Svůj znak?“

„Myslel jsem si, že máš slušnou představu ohledně toho, jak Cosa Nostra funguje.“

Kim pokrčila rameny. „Řekla jsem, že něco vím. Ne všechno.“

Gio se dal do vysvětlování. „Mít svůj znak znamená, že jsi mafiánem. Cody jím zatím není, ale je hodně zapojený do obchodů. To mi nedává smysl. V jeho věku a s přihlédnutím k tomu, že je synem bosse, by ho měl již mít. Ve velkých rodinách jako je moje, by to dávalo smysl, kdyby musel počkat.“

„Aha,“ řekla Kim, a se svraštěným obočím se podívala se na Gia. „Možná si táta nemyslí, že by byl připravený. Kolik bylo tobě, když jsi ho získal ty?“

„Sedmnáct.“

Kim se na něj znovu podívala a v rysech měla vepsané překvapení. „Ale právě jsi řekl, že tvoje rodina -“

„V mé rodině jsem byl vždy považován za mafiánského prince, stejně tak jako moji bratři. Není to to samé jako v Codyho případě. Nunz nemá na to dostatek vlivu dokázat, že získat znak je Codyho jen dané právo. Může se zdát, že u mě to možná právo bylo, ale i tak jsem každý den dál tvrdě pracoval, poté, co jsem ho získal. Tohle je na celý život. Předpokládalo se, že ho dostanu, když ho budu chtít, ale mně nepřišlo správné myslet si, že si ho můžu udržet z těch samých důvodů.“

„Vypadá to složitě,“ zamumlala Kim.

„Ještě víc. V té době jsem si nikdy nemyslel, že bych mohl najít něco, co bych chtěl víc, než ten znak. Vyrůstal jsem podle pravidel Cosa Nostry, ještě dřív, než jsem musel. Nikdy mi nepřišlo na mysl, že bych mohl najít něco, co by mi stálo za to, abych je porušil. Do doby, než jsi přišla ty.“

Ze zorného pole mi zmizel Kimin profil. Ošívala se a byla zticha.

„Jak ses včera v noci dostala tak daleko?“ zeptal se Gio. „Jistě víš, že sis namíchala špatnou kombinaci, pokud jsi chtěla být znecitlivělá.“

„Až příliš daleko,“ odpověděla Kim slabě. „To bylo vše.“

„A když sis to uvědomila, bylo už příliš pozdě.“

„Jo. Gio, je mi to líto.“

Ztěžka si povzdechl. „Já vím.“

„To je káva?“ Zeptala se Kim, když zajela pohledem na pohárek v jeho ruce.

„Jo. Proč?“

„Dobrá káva?“ zeptala se Kim.

„Lepší než ty sračky, které servírují dole v přízemí.“

„Vzhledem k tomu, že jsi až příliš zaneprázdněný sledováním mě, můžu to vypít?“

Gio se při tom, jak ho přistihla, uchechtl. Kim se vrátila její běžná sarkastická nálada. To bylo to, co chtěl vidět. Nějaký život v jejích očích. Jiskru v jejím hlase.

Gio mávl k pomerančovému džusu a láhvi s vodou, které stály vedle postele. „Vypij něco z toho. To poslední, co právě teď potřebuješ, je kofein. Ten nepředstavuje živiny.“

„Je to jen malý kelímek. O tomhle se nehádej se mnou. Dopoledne je pro mě káva jako záchranné lano. Gio, dej mi tu kávu, protože jinak budu nucena sebrat ti ji.“

Gio cítil, jak se mu kroutí koutky úst. „To je to, jak si chceš hrát?“

„To je.“

„A jak přesně bys mi ji chtěla sebrat, Tesoro?“

Kim pokrčila rameny a pohledem se vrátila zpátky k ploché obrazovce. „Brečela bych a ty bys mi ji pak dal. Většina mužů nesnese pohled na brečící ženu. Z mé strany by to vyžadovalo jen minimum úsilí. Dokážu brečet pro nic.“

„Já bych poznal, že jsou tvoje slzy falešné,“ poukázal Gio.

„Ne, nepoznal. Pak bys cítil vinu a tak jako tak mi kávu dal. Takže bys mi ji možná mohl dát hned, a bylo by to vyřízeno.“

Gio se zasmál. Připustil, že hraje předem prohranou bitvu. „Dobře.“

Vstal ze svého křesla a přešel ke Kim. Zasraně se ujistil, aby se k ní dostal blíž, když jí kelímek podával. Gio se snažil celé ráno chovat slušně, protože nechtěl riskovat možnost, že by od sebe Kim odehnal. Pro ně pro oba toho bylo spoustu v sázce.

 Ale Gio ji stále miloval. Prsty ho bolely touhou dotknout se jí a držet ji. Byl zoufalý, toužil ji políbit. Zbožňoval, jak vypadala v jeho velkém tričku, když seděla v tureckém sedu na posteli, dokonce i to, jak cítil zmatek, který pravděpodobně v sobě měla. Kim pro něj stále byla tak nádherná – tak šíleně nádherná. Skrývat ty myšlenky a pocity a poskytnout jí prostor bylo tak těžké.

Když Kim sevřela prsty kelímek, který držel, natočila se dost na to, aby ho mohla políbit na tvář. Ta akce byla na první pohled nevinná, ale zároveň i dost výmluvná. Ta drobná mezera mezi nimi se zavřela.

„Děkuji,“ zamumlala Kim.

„Jsi vítaná. Můžeš se mnou dělat blbosti. Mám na práci lepší věci.“

„Jako mě sledovat?“

„Přesně tak.“ Gio ji rychle políbil na koutek úst. „Jen do záznamu,“ zašeptal jí do ucha, „… necítil bych se provinile, protože bych tě nikdy nerozbrečel.“ Gio se postavil a stále držel její pohled. „Ale,“ pokračoval Gio uštěpačně a pokrčil rameny: „Ale nedávám žádné sliby ohledně nikoho jiného, kdo by tě rozbrečel. Potom bych ho donutil cítit se provinile. Nebo ho zabil. Mohlo by to dopadnout jakkoli. Záleželo by jen na mé aktuální náladě.“

„Gio!“

„Co? Prostě to říkám.“

„Gio, to je příšerné.“

„Příšerné je to, že si myslíš, že vtipkuji. Nevtipkuji.“

Kim s povzdechem pochopila, že to myslí vážně. „Jo, já vím.“

Gio si uvědomil, že si ho její modré oči prohlížejí tak, jak vždycky, takže ho Kim znala. Možná až příliš dobře. Byla svědkem toho, jak zabil člověka a jen o týden později s ním strávila celý den, a pak mu darovala noc. Kim Gia chápala… byla si vědoma toho, co byl, kým byl a všech věcí, kterých byl schopen. Ani se o to nestarala. Možná to mohlo být hloupé, dokonce snad nezdravé, ale jestli přesně tohle nebyla bláznivá láska, Gio nechtěl vědět, co to bylo. Chtěl jen Kim.

Kim se na posteli otočila obličejem k němu. Kelímek položila na noční stolek. „Co se s tebou děje?“

„Ty. Poslední dobou jsi to jediné, co mě drží vzhůru dlouho do noci a naprosto omámeného během dne.“

„Nezníš ohledně toho ani zvlášť šťastně, ani naštvaně, takže netuším, kam tím míříš,“ přiznala Kim.

„Protože většinou to nevím ani já sám,“ odpověděl Gio.

„Aha.“

„Jo. Ale je spoustu věcí, které když přijde na tebe a na mě, vím. To, jak se ohledně nich cítím, je velice jasné.“

„Tak mi to řekni,“ řekla Kim.

Gio se rozhodl, že jí poskytne náhled na neustálou bitvu, která se mu odehrávala v hlavě. „Víš, miluji to, jak jsi v mé košili. Je to vyloženě kurva hříšné. Myslím tím, jak vypadáš rozkošně a já bych dal cokoli za to, aby sis ji právě teď svlékla. Vážně Kim, cokoli. Sakra, kdybys to chtěla, klidně i svou pravou ruku.“

V jejích očích tancovaly jiskřičky veselí a touhy, ale Gio pokračoval dál. „Moje myšlenky. Všechny jsou jen o tobě. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nonstop. Dokonce se ani poslední dobou nedokážu soustředit na hru. Kvůli tobě. Vycítím tě, i když jsi ode mě vzdálená na pět metrů. Když odejdeš, cítím tě celé dny. To je šílené. Pro mě skutečně šílené, protože si myslím, že se zblázním.“

„Gio -“

„Ne, jen poslouchej. Franca nesnáším. Má štěstí, že jsem ho nezabil. Věř mi, že ještě dřív, než ses objevila na scéně, jsem o tom uvažoval už minimálně pět let. Většina lidí ví, kde je hranice toho, co je přijatelné a drží se od ní se svými kravinami dál. Franco je pitomé dítě, které strká do lidí a myslí si, že sám je nedotknutelný. Jestli se vdáš za toho idiota, jsem schopný spálit celý tohle zkurvený město na popel. Zbarvím nebe do oranžové a červené. Ten chlap o tobě nic neví. A ani nechce vědět. To, co chce, je vytvarovat tě do svého ideálu. Takže víš co? Nikdy tě nebude mít celou. Nezaslouží si to.“

Gio se nadechl. Přál si, aby jeho mysl, která běžela jako o závod, zpomalila. „Zabíjí mě, když musím přemýšlet o tom, kde jsi v noci spala a zda jsi v bezpečí, protože nejsi se mnou. Když se na tebe dívá někdo jiný, bolí mě to. A ne v dobrém slova smyslu. A pak je tu včerejší noc, Kim. Jestli ještě jednou uděláš tuhle příšernou sračku, tak pomoz ti bůh, protože tě přivážu řetězem ke zdi. Nesmíš na mě zkoušet tyhle nesmysly, ne, pokud mě miluješ. Jestli mě nenávidíš, běž a udělej to. Zvládnu to, ale kdybych tě ztratil… kdybych tě ztratil, bella...“

„Kdybys mě ztratil, tak co?“ zašeptala Kim.

„Dřív, než by tvoje tělo vychladlo, bych si strčil hlaveň svojí pistole přímo do úst.“

„Gio, neříkej to.“

„Jestli něco mám, tak je to čestnost, Kim. Je to tady přímo před tebou. Ať jsme čímkoli, možná jsi ze mě na krátkou dobu udělala lháře, ale moc dlouho to tak nezůstane.“

„Chceš říct, že nechceš, aby to tak zůstalo,“ řekla Kim.

Gio zavrtěl hlavou. „Ne, myslím tím to, co jsem řekl. Nebudu to skrývat. Neměli bychom to dělat.“

„Gio, tohle nebude snadné.“

„Musí se to udělat, jinak bude spousta lidí zraněných. Kvůli tomu, že se za něj provdáš, nevypálím do základů jen město. Shořím s ním i já. To je to, co se stane.“

I když Kim měla pravdu. Gio to prostě zatím nechtěl přiznat nahlas. Na tom mu nezáleželo. To, na čem mu záleželo, bylo to, co chtěla Kim.

„Řekni mi, co potřebuješ, abych udělal,“ řekl Gio tiše.

Kim se poněkud ponuře zasmála. „Jak to, že jsi to se mnou ještě nevzdal?“

„Mám rád těžké věci, i když obvykle jsem příčinou problémů já sám. Užívám si chaos. Ty jsi hurikán, který mě hodil přímo sem. Teď už přestaň uhýbat. Neodpověděla jsi mi.“

„Nevím, jak se od něj dostat pryč,“ řekla Kim. „Svatba je už za rohem. Takže i když by bylo skvělé zvednout se a odejít s tebou, oba víme, že to není dobrý nápad.“

„Ne, to ne,“ souhlasil neochotně Gio. „Chvíli by to fungovalo, ale až bychom se vrátili, někdo by mohl čekat. Navíc bych nenechal svou rodinu v dobré pozici. Nechci je nutit zaplatit za to, že jsem si vybral tebe.“

„Chyby,“ řekla Kim.

„Možná je to termín, který chceš použít, ale to by znamenalo, že toho lituji.“

„Nelituješ?“

Giovi svým způsobem vadilo, že si nemohl vysvětlit, proč ho Kim při každém slovu zpochybňovala. Možná, že to předchozí noc nedal dostatečně jasno najevo. Nebo se možná jeho slova stále ještě nedostaly do jejího tvrdohlavého srdce. Bůh ví, že dokázala být složitá. To byla další věc, kterou na ní oceňoval a kterou zároveň zbožňoval.

„Víš, příliš mnoho lidí to se mnou prostě vzdalo,“ řekl Gio. „Netlačili na mé hranice. Možná se prostě dlouho snažili a nedočkali se úspěchu. Žiju ve svém vlastním světě a dělám věci po svém. Nestarám se o to, zda to někomu vadí ani neřeším jejich zatracené názory. Hádat se se mnou většinou představuje ztrátu času. Jsem dost dobrý v dělání toho, co chci.“

„Kam míříš?“ zeptala se Kim se zvednutým obočím.

To bylo přesně Giovým záměrem.

„Ty jsi to prostě dokázala. Někdo jiný by se na to vykašlal, když by věděl, že neustoupím. Ty ne. Hádala ses se mnou, nutila mě, abych se ti svěřil. Nezáleželo na tom, zda jsem to chtěl nebo nechtěl. Donutilas mě mluvit. To je skvělé.“

Kim se zasmála. „Skvělé?“
Gio si klekl na kraj postele a natáhl ruku, aby vzal Kim za zápěstí. Přitáhl si ji k sobě blíž. Košile, kterou na sobě měla, se jí vyhrnula a obnažila křivky jejích boků a zadečku.

Gio ji potřeboval cítit na svých rukou. Pustil její zápěstí a rukama zajel pod košili. Po kůži se mu rozlévalo teplo. Gio si ji přitáhl ještě blíž, až se téměř dotýkali.

„Pro mě jsi dokonalá.“

Když jí přejížděl konečky prstů po křivkách ňader, Kim se zachvěla.

“Dammi un bacio, Gio.”

Italská slova, která vyšla z jejích úst, Gia překvapila. A obrovsky zatraceně ho nažhavila. Byl si vědom toho, že daný jazyk dobře zná, ale zřídka kdy ji slyšel, že by jím promluvila. Polibek. To bylo to, o co ho žádala. Tak jednoduché, i když ho to umlčelo.

„Gio?“

„Polibek je to jediné, co ode mě chceš, Kim?“

„Ne,“ zašeptala. „Chci všechno.“

„Ale jsi vyděšená, že to s námi nechci vzdát.“

„To neznamená, že to nechci, Gio.“

Gio ji políbil polibkem lehkým jako peříčko. Potom, když Kim rozevřela ústa, aby mu umožnila dostat se do jejich sladkého vlhka, polibek prohloubil. Zuby ho jemně poškádlila na spodním rtu, čímž vyslala přímý úder chtíče rovnou do jeho penisu. Kim přejela svými prsty po jeho pažích vzhůru až nahoru do jeho vlasů a zabořila se do nich.

„Měla bys mluvit italsky mnohem častěji,“ řek Gio Kim a přejel palci po tvrdých vrcholcích jejích bradavek. Zbožňoval ten pocit, kdy jí pod jeho doteky naskočila na těle husí kůže. „I když jen pro mě. Jen pro mě, když říkáš tahle slova.“

Jedním nehtem zamířila z jeho krku níž a zajela mu pod košili.

„Ach?“

„Hmm.“

„To zvládnu. Spogliati, Giovanni.“

Slova se vlnila kolem jejího jazyku tím nejerotičtějším způsobem. Svlékni se, řekla mu. Gio ze sebe vydal temný zvuk, který se zrodil někde v zadní části jeho hrdla. „Bože, jo, takhle jen se mnou.“
„Pospěš si,“ nařídila mu Kim hravě.

Kim pomohla Giovi přetáhnout si košili přes hlavu. Zašátral po knoflíku a zipu džín. Její rty se už znovu dotýkaly celého jeho těla. Byl to vyžadující tlak jejích úst. Horké teplo jejích rtů donutil Gia zrychlit své pohyby. Skopl denim na podlahu. Jemné polštářky jejích prstů se už dobývaly pod jeho boxerky a stahovaly mu je dolů z boků.

Když dopadly na zem i ony, Gio se vrátil zpátky na postel. Koleny klečel na matraci a teď se snažil zbavit oblečení z Kim. Hrubě vytáhl látku nahoru. Tvrdá erekce jeho penisu se dotkla jejího břicha. Ten jednoduchý dotek jejího pohybu Gia přiváděl k šílenství.

Plameny touhy už olizovaly všechna jeho nervová zakončení. Kim ty plameny rozdýchala. Mezi jejich těla vsunula svou ruku, obtočila jí kolem jeho penisu a zapumpovala. Své sevření nepovolila dřív, než už nedokázal nic víc, než jen cedit vzduch skrz zaťaté zuby a drsně sténat její jméno.

„Chci, aby tohle zmizelo,“ zavrčel Gio a tahal za košili, kterou měla Kim stále ještě na sobě. „Tohle musí zatraceně být pryč, hned teď.“

Dovolila mu, aby z ní oblečení strhnul. Tím získal přístup k jejím ňadrům.

Zatraceně, Kimina prsa zbožňoval. Živé kopečky, které se mu tak akorát vešly do dlaní, a pokaždé, když prsty přejel po těch růžových poupátkách jejích bradavek, se celá zachvěla. Sklonil se a zuby stiskl její pravé ňadro dost silně na to, aby pocítila bodnutí.

Také to nechalo na jejím těle dokonalé otisky jeho zubů. Jedna značka, pomyslel si Gio. Než spolu skončí, chtěl jich tam zanechat aspoň tucet. Byla jeho a chtěl, aby to věděla.

„Koho chceš, Kim?“ zeptal se Gio a polibky zlíbal cestičku až k její klíční kosti. „Zopakuj mi to.“

Hlas měla plný těžké touhy, ale i tak ji stále slyšel. „Tebe.“

„Jen tebe.“

„Jen tebe,“ zopakovala.

Teď Gio zachytil mezi zuby vrchol její bradavky a ochutnával ji jazykem. Každý milimetr měl jinou chuť. Sladkost. Dortík. Pižmo. Na jeho patru se mísil všechny esence Kim.

„Zbožňuji to, jak jsi pod mýma rukama cítit,“ řekl Gio a zajel svýma rukama na linii jejího břicha. „Měkce, jemně, a tak zatraceně pro mě nažhaveně.“

Kim pod jeho dotekem zafňukala. Čím víc se blížil k její broskvičce, tím intenzivnější měla pohled v očích. Na špičce jazyku měla prosbu. Viděl to v tom, jak se na něj dívala, když prozkoumával její tělo a cítil to v tom, jak se svými boky snažila vzpínat vůči jeho silné erekci.

„Tesoro, co potřebuješ?“

„Dotýkej se mě,“ žadonila Kim. „Bože, prostě se mě prosím dotýkej.“

„To dělám.“

„Gio, prosím.“

„Používej slova,“ vyžadoval Gio. „Nebo slibuji, že s tím skončím.“
„Ne, nepřestávej.“ Gio teď přejel bříškem prstu přímo po jejím klitorisu a Kim zalapala po dechu. Rukou se vrátila k jeho penisu, pevně ho hladila, zatímco on dálsilně dráždil její klitoris. „Gio, chci vyvrcholit. Ošukej mě a udělej mě svými prsty.“

Z hrudi mu uniklo temné zasmání. Na špinavých slovech vycházejících z jejích úst bylo něco tak nádherného. Nažhavilo ho to jako nic jiného. Pulsování v jeho penisu se mu zvýšilo a byl ještě tvrdší.

„To je to, co jsem chtěl slyšet, Kim.“

Hebkost jejího nahého pohlaví pod konečky jeho prstů byla úžasná. Zajel do jejích masitých záhybů. Byla naprosto promočená. Stehna se jí třásla, a když zajel dvěma prsty do jejího těsného středu, sevřela se kolem něj. Nabral její vlhkost do dlaně. Nic nebylo tak skvělého jako vůně Kiminýn šťáv. Gio to zatraceně zbožňoval. Vždycky pro něj byla kluzká a připravená. Její tělo bylo ochotné. Čím blíž byla k orgasmu, tím byla její vůně silnější a tím víc se svírala kolem jeho prstů. Gio chtěl, aby rychle dosáhla vyvrcholení, aby mohl ochutnat její šťávy svým jazykem.

Gio ojížděl Kiminu kočičku dvěma prsty. Rychle a hluboko. Pak do ní vklouzl i třetím prstem, roztáhl je a otevřel ji víc, aby byl ten horký tunýlek plný jeho. Stejně rychle zároveň dráždil i její klitoris, každým nárazem ruky do jejího pohlaví ho zas a znovu třel.

„Bože, Gio… přesně tak,“ zasténala Kim.

Rukou mu stiskla penis tak silně, až ho donutila zasténat. Nehty druhé ruky se mu zarývala do ramene, a jistě mu tam po nich nechávala dlouhé zarudlé čáry. Giovi to bylo jedno. Její značky mu za to stály.

„Ah, vím přesně, co máš ráda, že?“

„Ano.“

Už byla těsně před vyvrcholení. Zuby zatínala tak, až stěží zvládla zakňučet. Modré oči měla rozevřené dokořán a upřeně se na něj dívala. Gio přejel po jejím pulzujícím klitorisu ještě tvrději, každým tahem se k němu vzpínala boky ještě silněji.

„Skoro,“ zamumlal Gio a její vnitřní stěny se svíraly kolem jeho nenechavých prstů.

„Bože… jo.“

Gio znovu zajel prsty dovnitř a našel to správné místo, díky čemuž se z ní vyrojila další vlhkost a její tělo se roztřáslo. Ze rtů ji unikl výkřik, vysoký a zlomený. V kombinaci se svíráním jejích svalů věděl, že to našel. Její ruka do něj narážela ve stejném rytmu, ale Giovi to nevadilo. Chtěl vidět, jak Kim vyvrcholí.

Znovu zaútočil přímo na to místo a Kim byla tak napjatá, až vypadala, že se zlomí. Její fňukání teď vzrostlo o oktávu výš a tiskla si k němu tvář. Když se udělala, nabral si do dlaně její šťávy vonící po dortu. Třásla se a do obličeje mu mumlala jeho jméno. Když uvolnila jeho penis, Gio z ní vytáhl prsty.

Kimina měkká ústa, která se dotýkala jeho čelisti, mu zabránila v tom, aby ji ohnul a vzal si jako nějaké zatracené zvíře. Prsty ho sevřela za zápěstí a jeho stále ještě mokré prsty si přitáhla ke svým rtům. Gio se na ni dával, naprosto omámen. Když jeho prsty zmizely v jejích ústech, krev mu bušila touhou. Jazykem olízla dva prsty a spolu s nimi i svoje vlastní šťávy.

„Ochutnej mě,“ zamumlala Kim, když jeho prsty pustila. „Polib mě a ochutnej mě.“
Gio nepotřeboval, aby to zopakovala. Namísto dalšího drtivého polibku jako byl ten předtím, si dal načas, aby pomiloval její ústa. Vzal si z ní jazykem každý kousek jejího vzrušení, který mu mohla dát. Ta koláčková chuť roznítila jeho chtíč tak silně, že to jediné, na co dokázal myslet, bylo to, že ji chtěl zatlačit na postel a šukat, dokud by nedokázal myslet na nic jiného.

Přestal ji líbat a zeptal se: „Co potřebuješ?“

„Voglio far l’amore con te,“ řekla tiše Kim.

Miluj se se mnou.

Žádné šukání. Nic špinavého, rychlého nebo tvrdého. Nechtěla být využita, a Gio ji skutečně nechtěl využít. „To můžu udělat, amore.“

Gio zůstal na kolenou, popadl Kim kolem pasu a zvedl ji k sobě. Když ji měl kolem svého pasu, navedla jeho penis do své broskvičky. Brala si to, jak chtěla ona sama. Když jeho mužská chlouba pronikala do její štěrbiny a protahovala ji, z jeho hrudníku vyšlo tvrdé zalapání po dechu. Zcela se ztratil v tom pocitu, když ji měl kolem sebe.

Gio na okamžik sevřel Kimin zadek pevněji, aby ji uklidnil. Prsty se zabořil do měkkých oblin jejího pozadí. Prostě ji chtěl cítit – to, jak mu dokonale padla, jak její vnitřní kanálek přijímal jeho délku, zatímco byla uvnitř celá mokrá a horce se svírala kolem jeho penisu. Nikdy ho nepřestalo udivovat, jak byl na Kim dokonale naladěn, když ji takhle měl. To, jak si byl vědom jejího těla, zvuků, které vydávala, to, jak vypadala a jak se cítila. Všechno to bylo jeho a on to věděl.

Gio bude tuhle ženu vždycky milovat, a to bez ohledu na to, co se stane. To vědomí představovalo balzám pro jeho duši, která byla víc než dlouho zanedbávána.

Gio jednou rukou držel Kim za zadeček, a druhou zajel níž, až pod něj. Pohyboval se bez jakéhokoli spěchu a drsnosti. Zvedl ji a zajel do ní celou svou délkou. Pak ji stejně pomalou rychlostí spustil zase o kousek níž. Citlivé tkáně její broskvičky se svíraly a pevně držely jeho penis.

Kim hodně rychle zachytila jejich rytmus a při každém přírazu reagovala i svými boky. Celé tělo se jí chvělo. Rychle zabořila svůj obličej do ohbí jeho krku, a v jeho kůži tlumila své výkřiky blaha. On tím samým, pomalým tempem dál pokračoval a uctíval její tělo.

„Gio, já...“ Kimin hlas se vytratil. Po páteři jí přejelo zachvění.

„Psst,“ konejšil ji a zlíbal jí cestičku od ramene až ke krku.

Její kůže chutnala po sexu, po něm a po ní. Celé tělo jí zachvátila horečka, a ona ho hřála. Kim zaklonila hlavu, díky čemuž poskytla Giovi ten nejkrásnější pohled na svou tvář. Položil jí ruku kolem dolní části zad, aby měla určitou oporu.

Do kůže se jí začala vracet barva a odnášela nezdravou bledost, která ho celé dopoledne trápila. S pootevřenými rty, zarudlou tváří a tělem prohnutým do oblouku byla zatraceně nádherná. Byla tak neuvěřitelně sexy, až ho bolelo dívat se na ni příliš dlouho. Ale nemohl si pomoc, a musel se dívat, jak na něm jezdila.

„Já už -“ Kimina slova se změnila do vysokého výkřiku, který doprovázel sevření její kočičky kolem jejího penisu. Ruce zatnula v pěst. Všechny svaly měla napnuté jako pružinu, která čeká jen na puštění.

Gio v jejích rysech sledoval její orgasmus. Zorničky měla rozšířené, zuby zaťaté. To, jak si z něj brala při vyvrcholení všechno, ho přivedlo k vlastnímu orgasmu mnohem rychleji, než čekal. Kim ho zatlačila přes okraj propasti polibkem na ústa. Byl úplně tvrdý. Gio v ní byl zabořený tak hluboko, jak jen mohl být. Ona se k němu tiskla a všechna jeho nervová zakončení zpívala uvolněním.

Bylo to tak zatraceně prapůvodní. Jako by si natrvalo označil.

„Chci nás,“ zašeptala mu Kim do tváře.

„Dám ti nás,“ slíbil ji.

Nějak. Ale nejdřív se je jí Gio chystal dát něco jiného.

Něco, co ještě nedal nikomu jinému, protože žádná živá duše na zemi nebyla jako ona. Nikdo nevlastnil Giovanniho Marcella tak, jako žena, kterou měl právě v náručí.

„Ti amo tanto, Tesoro.“

Kimin úsměv byl zářivý. Její slova byla téměř bez dechu. „Taky tě miluji.“