Unpredictable - 20. kapitola

Překlad: Markéta

PARKER

„Kat?“ vykřiknu v našem domě.

„Kde jsou?“ ptá se Slade, dívajíc se taky po Tateovi.

„To nevím.“ Vytáhnu telefon a volím jeho číslo.

„Co je?“ zašeptá.

„Co děláš?“ dožaduju se. „A proč šeptáš?“

„Jsem u doktora v ordinaci. Missy má kontrolu.“

„Je s tebou Katherine?“ ptám se, znovu se rozhlížejíc okolo.

„Ne. Ta je doma.“

Začnu panikařit. „Ne, to není.“ Vyběhnu ven předními dveřmi, abych se ujistil, že je její auto pořád na příjezdovce. „Její auto tady je, ale ona je pryč,“ říkám skrz zaťaté zuby.

„Parkere,“ vykřikne Slade z kuchyně a já tam běžím. Zastavím se, když uvidím na skleněných dveřích stopy krve. Podívám se na podlahu a vidím jí víc u skříňky. A taky nějakou na kuchyňském stole.

„Co to kurva?“ ptám se přejíždějíc si rukama přes vlasy. „Co se stalo?“ vykřiknu.

Podívám se dolů na telefon, když ho ucítím vibrovat. Vidím, že pořád mluvím s Tatem, ale zavěsím, abych se podíval na příchozí zprávu.

Je to adresa. A odesílatelem je Mason. „Co to kurva?“ vykřiknu.

**************

„Tohle nemusíš dělat,“ říkám Sladovi, když dojedeme ke starému opuštěnému skladu mimo město. Nevím, co je tam uvnitř, ale hodlám to zjistit.

„Já vím,“ je všechno, co řekne, když si strčí zbraň do zadní části kalhot.

Dojedu k zadní části skladu a vypnu světla. „Půjdu zezadu.“

„Já to vezmu po požárním schodišti a vylezu v druhém patře“ informuje mě a já přikývnu.

Dostanu se z auta a dám si zbraň znovu do kalhot. Další mám ukrytou pohodlně dole v botě. Ale tohle bude Mason očekávat. Každý policajt by to udělal.

Otevřu zadní dveře a zakleju, kdy to všechny upozorní na můj příchod. Pokud vím, je tu jen on, ale velice pochybuju o tom, že jel v téhle věci po celou tu dobu sám.

Vejdu do skladiště a rozhlížím se po obrovském prázdném prostoru. „Masone?“ vykřiknu; on už ví, že jsem tady.

„Masone?“ křiknu znovu. Moje oči skenují ten obrovský prostor. Otočím se a napravo ode mě je schodiště vedoucí do druhého patra. „Kde kurva jsi?“ dožaduju se s ozvěnou.

Slyším tleskavý zvuk, následovaný drsným smíchem v levém, zadním rohu a já tam vyrazím. Jakmile se přiblížím k rohu, můžu to vidět lépe. Mason tam stojí ve svojí zkurvené uniformě. Jeho ruce má zkřížené před sebou na břiše. V ruce drží zbraň.

„Kde kurva je?“ vykřiknu.

Začne proti mně zvedat zbraň a já tu svou vyndám zpoza zad. „Na něco jsem se tě ptal,“ vyštěknu.

„Polož svou zbraň,“ říká klidným hlasem.

„Jen přes mou mrtvolu.“ Nejdřív by mě musel zastřelit.

Vezme zbraň, kterou na mě míří a skloní jí k zemi, ustupujíc o krok do prava. „A co takhle přes její mrtvolu?“

Srdce se mi zastaví, když spatřím Kat klečet na zemi. On stojí před ní a díky tomu, že je skladiště tak tmavé, nebyl jsem schopen ji dosud vidět.

Je skloněná, její dlouhé tmavé vlasy jí zakrývají obličej a většinu jejího těla. Můžu říct, že má ruce za zády, ale nedokážu říct, čím jsou spoutané. Pravděpodobně pouty. Kurva! Ve své zadní kapse mám nůž, ale tím je neodepnu.

„Katherine?“ Hlas se mi rozléhá po skladišti, zatímco moje srdce závodí. Ani se nepohne. „Zlato. Podívej se na mě,“ prosím.

Mason se zachechtá. Vztyčí zbraň a ukáže jí na její hlavu. „Jak jsem řekl. Polož zbraň,“ vykřikne.

Nemám žádnou šanci. Zvednu zbraň do vzduchu a pomalu jí položím na podlahu. Kde je kurva Slade? „Katherine, miláčku, prosím podívej se na mě,“ prosím jí. Proč se nepohne? „Zdrogoval jsi jí?“ dožaduju se a on se na mě jen upřeně dívá.

„To ten druhý.“

„Nevím, o čem to tady mluvíš,“ vykřiknu, ztrácejíc svou kurevskou trpělivost. Můžu říct, že ona potřebuje lékařskou pomoc. Možná je to důvod, proč mě přivedl sem…. Abych se díval, jak pomalu umírá.

Přitiskne jí zbraň ke spánku a ona zasténá. Zasténá bolestí. A já popadnu svou druhou zbraň z mé boty. „Dobře. Dobře,“ řeknu rychle. Položím ji na chladnou, betonovou podlahu.

On tam jen stojí. „Ty jí nechceš.“ Musím ho jen zaměstnat, dokud se sem nedostane Slade. „Já jsem ten, kdo zjistil, žes to byl ty,“ řeknu. „Vím, žes zabil….“

„Přestaň,“ dožaduje se a ruka se mu začne třást. „Nikdy bych……“ Odmlčí se.

„Nikdy bys co?“ ptám se. „Nezabil ženu a její nevinné dítě?“

Nosní dírky se mu rozšiřují a čelist má zaťatou, když na mě ukáže zbraní. „Drž hubu!“

Zvednu ruce do vzduchu. „Můžu ti pomoct,“ říkám a pomalu k němu přistupuju. "Jestli jsi to nebyl ty.“

„Já jsem je nezabil,“ křičí. „Miloval jsem Ashley,“ křikne. „To ty.“ Zvedne zbraň zpátky proti Kat. „To ona. Ona byla ta, kdo to mi to všechno posral. Byla to ona, kdo ti to hned běžel říct.“ Přiloží jí zbraň ke spánku.

„prosím, ne,“ prosím ho, klesajíc na kolena ve znamení kapitulace. „Prosím, nedělej to.“ Ukážu si prstem na svou hruď. „Zabij mě. Donuť mě zaplatit.“

„Ach,“ dává mi drsný smích. „Samozřejmě, že za to zaplatíš. A on řekl, že to bude tvoje platba.“

Podívám se na Katherine v panice, když vidím, jak začne odjišťovat spoušť. Vstanu a běžím k němu ve stejnou chvíli, kdy slyším za námi zvuk rozbitého skla. Mason si vezme čas, aby se podíval ke druhému podlaží, ale já běžím k němu. Vím, že je to Slade.

Tvrdě do něj narazím. Moje rameno se mu zapíchne do břicha. Letíme vzduchem a spadneme na podlahu, než se přetočíme ke stěně. Slyším zbraň narazit na podlahu, ale je příliš velká tma, takže nevidím, kde přistála.

„On jí nikdy nedovolí žít,“ vykřikne, když ho obklíčím.

„Kdo?“ dožaduju se předtím, než ho praštím do obličeje.

Bere si čas, aby si zakryl rukama obličej, když vykřikne a já ho praštím do žeber.

Jeho ruka se zvedne a shodí mě ze sebe. Začne se plazit pryč, rozhlížejíc se po zbrani a já ho nakopnu.

Přetočí se na záda a kopne mě do hrudníku, když se na něj chystám skočit.

Spadnu na podlahu, když ze mě vyrazí dech. Snažím se zhluboka nadechnout, zatímco mě znovu kopne do žeber. Zatnu zuby, když mým tělem prochází bolest. Přetočím se na ruce a kleknu si, zatímco se snažím popadnout dech.

„Víš, Parkere,“ říká Mason, zhluboka se nadechujíc, zatímco teď stojí nade mnou. „Přesvědčil jsi mě.“ Zvedne proti mně zbraň. „Zbiju vás oba.“

Prásk!

Moje tělo sebou trhne, když zbraň vystřelí. A já tam klečím na kolenou, zatímco sleduju vytékat krev z Masonových úst. Padne na kolena a pak na obličej. Vzhlédnu a vidím stát Slada přede mnou s jednou z mých zbraní. Skloní ji a zastrčí si ji zpátky dozadu do svých džínů.

„Kde jsi kurva byl?“ ptám se. Stále se snažíc popadnout dech.

„Omlouvám se, že mi to trvalo déle, než bych chtěl.“ Natáhne ruku, aby mi pomohl nahoru, ale já jeho ruku odmávnu.

Plazím se ke Katherine po rukou a na kolenou. „Kat,“ říkám tiše, zatímco před ní klečím. „Sundej jí ta pouta,“ vykřiknu na Slada.

„Zlato?“ řeknu. Ani se nepohne, a já se jí bojím dotknout.

„Oni jí zdrogovali?“ ptá se Slade, zatímco klečí za ní, aby jí rozepl pouta ze zápěstí.

Sleduju, jak jí kapky krve padají z jejího zakrytého obličeje a přistanou na jejích stehnech, jako by to bylo z hororového filmu. „To nevím.“ Položím svou ruku na jednu stranu její hlavy a ona znovu zasténá. Tělo se jí začne třást. „To je v pořádku, miláčku.“ Jemně jí zvednu hlavu, abych se na ni podíval, zatímco se snažím odhrnout jí vlasy z obličeje.

„Ježíši Kriste,“ zasyčí Slade, když se na ni podívá.

Dívám se na ni v šoku a s čirou hrůzou. Její tvář je skoro k nepoznání. Oči má černé a modré a opuchlé. Celá její tvář vypadá hrudkovitě a natekle a já vím přesně proč. Už jsem to dřív viděl – její čelist je zlomená. „Bože, Kat,“ zašeptám, zatímco si jí moje oči s hrůzou prohlížejí. Krev jí vytéká z čela, nosu a pusy.

„Kat? Zlato?“ ptám se, zatímco moje oči prohledávají její tvář. Cokoli, co by ukázalo, že mě poznává. Že by mohla otevřít oči.

Její rozbité rty se pomalu snaží pohnout, ale nic z nich nevyjde. „Copak je, miláčku?“ ptám se.

„Pomozte….mi,“ zamumlá a mě se zlomí srdce.

„Jsem tady, Kat. To jsem já. Parker.“ Podívám se na Slada. „Běž pro auto a sejdeme se u předních dveří.“ Už jsme ztratili moc času. Úprkem běží pryč.

Vstanu a skloním se, abych jí zvedl tak opatrně, jak jen to dokážu. Ale není to dost opatrně. Vydává ze sebe výkřik, že by se v jednom krve nedořezal předtím, než mi její tělo ochabne v náručí.