Unimaginable - 3. kapitola

Překlad: Markéta

PARKER

Jsem nervózní jako bejk! Chodím sem a tam po našem obýváku, zatímco Tate sedí na gauči vedle svojí manželky Missy. Oba jí sýrové sušenky ze sáčku, zatímco se dívají na TV. Sem tam Puss Puss zamňouká a on jí pohladí, když si mu lehne do klína. Určitě bere vážně soucit s přibýváním na váze. Dostane se mu nejlepší ocenění manžela roku!

Ruka mi sevře rameno a já se otočím a vidím za sebou stát Slada. „Whoa,“ řekne tiše. „Uklidni se chlape.“ Rozhlídne se po místnosti, aby se ujistil, že tu není Kat. „Chystáš se zničit si krytí, které sis sám postavil.“

Zatřepu rameny a rukama, zhluboka se nadechujíc. Přišel jsem z práce domů a řekl jsem Kat, že jsem pozval dnes večer naše přátele na večeři. Ani se nad tím nepozastavila. Jen mě políbila na tvář a odešla rychle vařit do kuchyně. Miluje, že máme spoustu přátel, kterým říkáme rodina. Ona ve skutečnosti nikdy neměla nikoho blízkého, kromě svého táty a já vím, že jí chybí. Holky jí pomáhají držet její myšlenky mimo. A všichni rodí děti tak, jako by každý měsíc byl zasraný svátek! Mezi dětskými sprchami a narozeninami máme nejméně jednu událost každý měsíc. Je to nepříjemné a zároveň osvěžující.

Domovní zvonek zazvoní a já zavřu oči, zatímco se zhluboka nadechnu. „Můžeš tam jít?“ vykřikne Kat z kuchyně.

„Ano, madam,“ říkám a Tate se zachechtá, když si hodí do pusy další sýrovou sušenku předtím, než si olízne oranžové prsty.

Zúžím na něj oči, ale přecházím ke dveřím. Nasaju další hluboký nádech předtím, než otevřu dveře. Stojí tam můj bratr v jenom ze svých drahých obleků a drží v ruce kytici rudých růží, která je v pěkné skleněné váze. To mi připomene květiny, které jí poslal můj otec do nemocničního pokoje. Ty jeho měly být varováním. Vím, že můj bratr to nemyslel tímto způsobem, ale řekněte to mému mozku.

„Pojď dál,“ řeknu a ustoupím mu, aby mohl vejít dovnitř.

Tate na něj kývne na pozdrav a Missy mu řekne tiše ahoj. Je to trochu nepříjemné, protože můj bratr měl pro ni slabost. A pokud se mě ptáte, pořád má. Slade ho poplácá po zádech. „Jak to jde, Braxtone? Můj táta tě pořád zaměstnává, je to tak?“ Slade přestal pracovat pro svého tátu ve firmě a on, Tate a já jsme založili svou vlastní bezpečnostní agenturu. Braxton převzal Sladovu pozici ve firmě.

„Ano. Pořád mě udržuje zaměstnaného,“ říká s úsměvem, ale já můžu říct, že je nervózní.

Projdu s ním chodbou do kuchyně. Tuhle část už bych chtěl mít za sebou. Usmívám se, když vejdu do kuchyně a vidím svou budoucí ženu stát před sporákem. Ona a Sam jsou k nám otočeny zády, zatímco vaří. Smějí se a chichotají, jako nějaké školačky, zatímco jí Sam vypráví, co dělala Sadey předchozí den. Odkašlu si, získávajíc jejich pozornost.

Obě se rychle otočí. Smích utichne a z Katiny tváře zmizí úsměv. Dívá se na mě s vyvalenýma očima předtím, než se podívá na Braxtona. Můžu vidět tu otázku v jejích očích. Kdo je tenhle muž? Proč je v mém domě?

„Zlato, můj bratr přišel, aby se k nám přidal na večeři,“ oznamuju neohrabaně.

„Braxton,“ oznamuje vysokým hláskem. Tohle je obvykle ta část, kdy někdo řekne Je hezké tě poznat. Už jsem o tobě toho tolik slyšela. Ale tohle není pro ni ta chvíle. Vlastně jsem o svém bratrovi nikdy nemluvil. A teď se tu najednou objeví…. Do prdele! Tohle byl vážně blbý nápad! Zeptá se mě na to později a já se jí budu muset vymlouvat, kdy jsem s ním naposledy mluvil a proč on chtěl přijít zrovna sem.

Dnes jsem to dal jasně najevo a kluci měli pravdu. Nemůžu jí ještě říct o tom, že je v tom namočený i můj otec. Zrovna teď, když už jsem tak blízko, abych ho dostal. Znám Kat až moc dobře a ona by běžela přímo za mým otcem. Konfrontovala by ho a já bych jí nedokázal udržet v bezpečí, kdyby to udělala.

„Ahoj. Katherine?“ ptá se a já nervózně polknu.

Překvapení se jí smaže z tváře a ona se na něj měkce usměje. „Říkej mi Kat,“ opraví ho.

On přikývne. „Kat.“ Přistoupí k ní a podá jí vázu s květinami, které drží v ruce.

„Ach,“ řekne, když si je prohlíží. „Ty jsou nádherné. Děkuju ti.“ Natáhne se, vezme si je od něj a pak přejde ke kuchyňskému stolu, aby je postavila doprostřed.

Sleduju Braxtona, jak si ji prohlíží, zatímco ona pokládá další talíř na stůl na večeři. Oči mu zůstávají na jejích zápěstích a moje čelist se stáhne. Každý náhodný člověk, který zrovna vejde, nemůže vidět jizvy, které zanechaly pouta. Ale člověk, který ví, že tam jsou, se vystrkují jako pěst na oko.

Odkašlu si, abych si získal jeho pozornost, ale místo toho se na mě všichni otočí. „Půjdeme do obýváku podívat se na zápas,“ oznamuju předtím, než mu položím ruku na rameno a odtáhnu ho z kuchyně.