TWV - kapitola 8,9

Překlad: Verča

8. KAPITOLA

ADDISON

Trace mi odtáhne vlasy z tváře a podívá se na mě. Celý den jsme v posteli. Dokonce jsme tady i snídali. Moje tělo krásně bolí a užívám si pocit, že jsem milována.

Nikdy v mém životě jsem nebyla tak opatrovávaná. Nikdy jsem neměla pocit, že bych pro někoho tolik znamenala. Tak mě Trace nutí cítit se. Na ničem jiném mu nezáleží, jen na mně. Ztratil se v tomhle malém světě, který jsme společně vytvořili. Nestarám se, jak je to rychlé, držím se pouze té něhy, kterou jsem nikdy neznala.

„Nechci tě tlačit do něčeho, co nechceš, Panenko, ale po tom, co jsme za posledních dvacet čtyři hodin zažili, jsem zadoufal, že budeš připravená se mi trochu víc otevřít,“ řekne tiše, jeho ruka sklouzává přes můj bok, kde i spočine. Ležíme tváří k sobě.

Po sexuálním maratonu jsme takto usnuli. Jednou jsem se probudila, a to jen kvůli tomu, že mé tělo zaplavoval orgasmus. Pak mě udělal znovu. Zdálo se, že Trace neměl dost.

„Není to tak hrozné, opravdu,“ napůl zalžu. Nebylo to tak, že by mě každý den bil nebo tak něco. Ale když jsem tu s Tracem, připadá mi, že je to horší, než jsem si celou dobu myslela. Pokud takhle žije zbytek světa, byla jsem na tom celkem špatně.

Traceovo ruka se utáhne na mém boku. „Jsi ta nejsladší a nejroztomilejší osoba, kterou jsem v životě potkal, Addison. Vlastně si myslím, že ses vyrovnala se spoustou sraček, protože si nemohla udělat nic jiného. Jestli jsem se o tobě něco dozvěděl, tak to, že tvoje měkkost a sladkost byly celou dobu s tebou.“

Moje oči se zavodní z jeho sladkých slov. Nikdo o mně nikdy takové krásné věci neřekl. Část mě ví, že má pravdu. Nezáleží na tom, jak se ke mně choval můj otec, nikdy jsem se nevzbouřila, a nebylo to proto, že jsem se ho bála. Bylo to proto, že jsem věděla, že se nikdy nechci chovat k jinému člověku tak, jako on ke mně. I kdyby si to daná osoba zasloužila. To by mé srdce rozbilo.

„To je důvod, proč jsi skončila tady, Panenko. A ujistím se, že se nikdy nebudeš muset vypořádávat s další sračkou. Nikdy.“ Jeho ruka mě začne na mém boku hladit sem a tam.

„Žila jsem s mým otcem celý můj život. Nepamatuju se, že bych měla mamku,“ řeknu mu. Otec mi o ní nikdy neřekl. Ani slovo, a několikrát jsem se pokoušela něco najít, ale nic. Možná od něj taky utekla.

„Zůstávala jsem hlavně v domě a starala jsem se o něj. Můj otec mě obvykle ignoroval. Moc tam nebyl, s já se snažila předstírat, že tam nejsem ani já, protože jsem byla tím, na kom si chtěl vylívat zlost. “

 „Dotkl se tě?“ Traceova slova jsou tvrdá a jeho oči září hněvem.

„Někdy. Strčení nebo pohlavek.“ Zavře oči nad mými slovy, které mu jasně způsobují bolest. Když se otevřou, odtáhne ruku z mého boku na malý šrám, který je stále na mém čele.

„Nikdy nepochopím, jak by někdo mohl ublížit někomu tak drahocennému, jako jsi ty,“ řekne, když jeho prst přejede přes ranku. Už mi víc neublíží. Nic mi neublíží, když jsem s ním.

„V osmnácti jsem plánovala odejít. Kam jsem plánovala jít, to netuším. Sakra, nevím nic o čemkoli. Celé mé učení bylo online. Nevím ani kde jsem, nebo jak dlouho jsem jela, když jsem vyjela,“ přiznám se.

„Co tě přimělo konečně utéct? Něco tě muselo přimět.“

„Někomu mě dal. Ke sňatku. Věděla jsem, že nikdy nebudu svobodná, pokud neuteču. Jen bych přešla pod kontrolu někoho jiného. Nikdy jsem se s tím mužem nesetkala a otec mi řekl, že přijede, aby mě vyzvedl. Jako bych byla jedna z krav nebo tak něco.“

Trace uchopí mou tvář. „Chceš tady být, Panenko?“ V jeho tváři vidím obavy a vím, co si myslí.

„Zvolila jsem si být tady. Nechci být někde jinde.“ Vidím, že trocha napětí opustí jeho tělo. „Všechno, co jsem kdy chtěla, byla skutečná rodina. Zamilovat se a mít svou vlastní malou pohádku, jako v nějaké knize, kterou jsem četla. Myslím, že máš pravdu. Skončila jsem tu z nějakého důvodu. Měla jsem tě najít.“ Nakloním se a políbím ho.

Jeho ruka se mi zaplete do mých vlasů, když prohloubí polibek.

„Z jakého města jsi?“ zeptá se.

„Clear Creek. Je to blízko?“ zeptám se, jsem stále zvědavá, jak daleko jsem se dostala.

„Opravdu blízko. Tak blízko, že jsem šokován, že jsem tě nikdy neviděl ani o tobě neslyšel.“

„Jak jsem řekla, opravdu jsem moc neopouštěla dům. V posledních letech ještě méně.“ Když jsem se stávala starší, můj otec začal být víc kontrolující.

„Potřebuju jméno, Panenko.“

„Winston.“

Trace vyskočí z postele a začne se oblékat. Sednu si a sleduju ho, jak se pohybuje po místnosti.

„Co to děláš?“ Mohu slyšet strach v mém hlase.

„Nebudeš se ani jeden další zkurvenej den bát,“ řekne, přetáhne si košili přes hlavu a pak hledá džíny.

„Co budeš dělat?“ Vstanu z postele a hledám něco, co bych si mohla obléknout, ale šaty, které jsem si udělala vypadají v tomto okamžiku nenositelně.

„Jdu navštívit tvého otce.“

„Cože?!“ Vyběhnu k němu a obalím mu ruce kolem těla.

„Uklidni se. Je to nejlepší způsob. Dojdu tam a vyřeším to. Nikdy už nepomyslí na to, že by tě hledal, až si s ním promluvím a udělám nějaké věci.“

Moje srdce začíná závodit. Panika vzrůstá.

„Panenko, uklidni se. Slibuju ti, že to bude v pořádku. Udělám to a bude hotovo. Nikdy o něm už nebudeš přemýšlet nebo se bát, že někdo přijde, aby tě odvedl. Slibuju, že bude vědět, co se stane pokud tě přijde hledat na naši zemi.“

„Naši zemi?“

„Jo, naši zemi. Chceš svou pohádku, dostaneš ji. Věř mi.“

„Věřím ti,“ řeknu okamžitě.

„Samozřejmě, že ano, protože jsi celá sladká a milující.“ Skloní se a umístí mi polibek na rty. „Nebudu dlouho pryč. Vrátím se než zapadne slunce,“ řekne mi, jak jde ke skříňce, vytáhne košili a tu mi přetáhne přes mou hlavu. Pak ho následuju k předním dveřím. Krabice oblečení, které objednal, přišly a nyní jsou rozmístěné na podlaze v obývacím pokoji.

„Zamkni za mnou dveře a projdi si nějaké tvé věci. Podívej se, co se ti líbí a nelíbí.“

„Miluju tě,“ řeknu mu, protože to je vše, na co mohu myslet.

„Taky tě miluju.“ Skloní se a dá mi další polibek na rty. Tenhle je tvrdý a intenzivní, téměř jako by si mě značil. Zamknu za ním, dojdu k oknu a dívám se, jak odjíždí.

Sednu si na pohovku, nevím co dělat, takže udělám to, co mi řekl. Začnu se prohrabávat všemi krabicemi, vytahuju hromady a hromady oblečení. Jako kdyby myslel na všechno – šaty, košile, šortky, džíny, několik bot – ani nevím, jak bych tohle všechno mohla unosit.

Vyskočím, když uslyším klepání na dveře.

„Trace, tady Ty.“ Uslyším hluboký hlas muže a vím, že je to Traceův bratr.

„Vystrašíš ji. Nech mě mluvit,“ slyším, jak řekne žena.

„Možná bychom měli jít. Traceovo auto je pryč.“

„No, myslím si, že ona tam je. Slyšel jsi, co říkal Steven. Trace tam má dívku a já ji chci vidět,“ řekne žena.

„Trávíš příliš mnoho času s Dolly. Jsi stejně tak praštěná jako ona,“ zasměje se Ty.

Otevřu dveře a uvidím, jak oba stojí na verandě. Otočí se na mě, aby si mě prohlídli. Žena je trochu vyšší než já, s blond vlasy a dítětem na boku. Přes obličej se jí rozprostře úsměv.

„Jsem MJ,“ řekne hned žena. „Traceovo švagrová a tohle je Ty, můj manžel. A samozřejmě tu máme TJ, Ty Junior.“

Ty a TJ vypadají jako Trace. Není žádných pochyb, že jsou příbuzní. Ty na mě kývne.

„Jsem Addison,“ řeknu jim. MJ se natáhne, aby si se mnou potřásla rukou. Pak změní svůj názor a přitáhne si mě do objetí, její děťátko, TJ, se mezi námi vrtí a chichotá.

„Omlouvám se, jsem jen vzrušená. Miluju, jak se tahle rodina rozrůstá. Věděla jsem, že pokud má Trace dívku v domě, je to vážné. Je to vážné, že?“ zeptá se.

„Wow,“ řekne Ty a upoutá naší pozornost. Dívá se přes mou hlavu do domu. Otočím se a uvidím na co se dívá. „Tohle místo je jeden velký nepořádek. No, přinejmenším nepořádek pro Trace.“

Nemyslím si, že je to tak špatné, ale vypadá to tam, jako by v obývacím pokoji vybuchla krabicová bomba. A kuchyň ještě není uklizená, od té doby co mi Trace dělal snídani.

„Ach Bože! Je to vážné. Ani se neobtěžoval uklidit to, a nepořádek Trace vytáčí.“ MJ řekne něco o Traceovi, co nevím. Líbí se mi myšlenka, že jsem ho přiměla na něco zapomenout. Že se o mě víc bojí, než aby uklidil ten nepořádek.

„Chcete jít dovnitř?“ Zeptám se, a MJ zazáří.

„Rádi bychom,“ řekne a vtlačí se kolem mě do domu. Zaujme místo na pohovce.

Ty stále stojí ve dveřích. „Oblékni si nějaké kalhoty, nebo mě můj bratr zabije, pokud je jako já. A mám pocit, že je.“ Podívám se dolů na mé holé nohy, než popadnu jednu z krabic ze stolku.

„Hned se vrátím,“ řeknu jim a vyběhnu nahoru. Slyším MJ smích, když si to rázuju do ložnice.

„Ach, my nikam nepůjdeme,“ řekne a já cítím, jak se usmívám.

9. KAPITOLA

TRACE

Dívám se na dům, kde vyrostla má Panenka, a žasnu nad tím, jak odtud mohlo pocházet tolik sladkosti a tepla. Starý farmářský dům vypadá, jako by byl postaven před více než sto lety a nebyl opraven ani jednou za celou tu dobu.

Winston dal jeho dceru jinému muži. Mám pocit, že to bylo spíš kvůli penězům než něčemu jinému. Tato myšlenka způsobí, že se můj žaludek otočí a moje krev se začne vařit. Jak by tohle mohl udělat otec své malé holčičce?

Nadechnu se a snažím se dostat pod kontrolu své emoce. Přemýšlím o mé sladké dívce, abych se uklidnil. Obraz jí, jak se ráno probouzí, vstoupí do mé mysli a napadne mě mír. Nemůžu tam vstoupit a zabít toho chlapa ze dvou důvodů. První, je to otec mé dívky. Druhý, slíbil jsem ji, že mi může věřit. Nehodlám nedodržet má slova. Řekl jsem jí, že budu doma předtím, než zapadne slunce a ujistím se, že budu tam a ne ve vězení.

Čím dřív to skončím, tím dřív se k ní vrátím domů. Soustředím se, jak vystupuju z mého auta. Pak zamířím k opotřebovaným schodům. Vrzají a sténají pod mou váhou. Než se dostanu ke dveřím, otevřou se a ukáže se v nich Winston.

Vypadá hůř než jeho dům, a snažím se vzpomenout, kdy naposledy jsem ho viděl. Jeho vlasy jsou šedé a jeho kůže je ošlehaná roky na slunci bez klobouku. Vypadá menší, než si vzpomínám, nebo jsem možná jen já větší. Neznám moc farmářů, protože já nemám opravdovou farmu. Zabývám se ropou a těmi, kteří si pronajmou výbavu.

„Jsi jeden z Jenningsovo chlapů,“ řekne a otevře dveře dokořán. Přitisknu mou pěst k mému boku, abych se zastavil od zmlácení ho.

„Trace,“ představím se. Projdu kolem něj a jdu rovnou ke schodům, berouc je po dvou. Projdu chodbou a otevírám dveře, když hledám její pokoj.

„Co si kurva myslíš, že děláš?“ Slyším starého muže ze zdola. Ignoruju ho a otevřu poslední dveře na konci chodby. Místnost je tak malá, že v ní téměř nic není. Zpočátku si myslím, že je to tu jednoduché, ale pak si uvědomím, že je to holé. Přejdu ke skříni a otevřu dveře. Visí v ní nějaké oblečení, a stejně jako všechno ostatní v domě je opotřebované a roztřepené.

„Zavolám policajty!“ Vykřikne Winston, když se konečně dostane do ložnice.

„Proč?“ zeptám se a udělám k němu krok. Musí vycítit nebezpečí, protože o krok ustoupí.

„Nedovolený vstup.“

„Zkus to. Celá tahle farma je moje.“

„O čem to mluvíš? Tuhle farmu vlastním už léta.“

„Dokud sis nepůjčil. Půjčku si nesplácel.“ Stačilo jedno zavolání. Jeden z plusů vlastnění území s ropou je ten, že se nemusíte starat o peníze.

„Ne, tohle je nedorozumění. Banka dostane svoje peníze. Nedávno jsem mluvil s panem Luckem. Potřebuju ještě pár dní a zaplatím plnou výši. Čekám na prodej.“

To ve mně něco zlomí. Moje pěst vyletí, praští ho přímo do čelisti a pošle ho dozadu. Dopadne na podlahu a pálení v mé pěsti je cítit moc dobře.

„Jop, vím, co ses snažil zkurveně prodat.“ Dojdu k němu a stojíc nad jeho bezvládným tělem. Leží na podlaze a drží se tvář.

„Máš ji, že jo? Ona je moj-“

Zasadím mu tvrdou ránu do jeho boku, zastavujíc ho tak před vyslovením toho slova. Pak se nakloním a přiblížím se k němu.

„Poslouchej, a poslouchej dobře. Zavolej policajtům, ale nikdo nebude věřit tvým slovům nad mými. Jediný důvod, proč stále dýcháš, je ona. Nemyslím si, že by její srdce mohlo přijmout to, že bych tě zabil a to je něco, co bych velmi rád udělal,“ zavrčím. Tak chladně jak to zní, ukončení jeho života pro mě nic neznamená. Některá zvířata potřebují být zničena.

„Jestli se pokusíš dostat mě do vězení, odvést mě od ní, změním názor a dokončím to, co chci udělat. Kývni, jestli rozumíš.“

Přikývne, jeho ústa drží zavřená.

„Teď si sbal svoje sračky a vypadni kurva odsud. Zítra v poledne, tenhle dům už nebude stát. Do té doby máš čas.“ Vstanu. „Ujistil bych se, že kamkoli půjdeš, nebude to ve státě Texas.“ S tím se otočím a odejdu.

Přišel jsem sem, abych vzal nějaké její věci, ale není tu nic, co by za to stálo. Nic odtud nepotřebuje. Dám jí všechno, co bude potřebovat a setřu všechny její vzpomínky ze života, který tu měla. Chci toto místo vymýt z její paměti, aby už nikdy nebylo v její mysli.

Vklouznu do mého auta a zamířím domů. Stále mě tíží hněv. Chtěl jsem mu udělat víc. Myšlenka toho, že jí udeřil způsobí, že sevřu tak pevně volant, až sténá pod mými dlaněmi. Vím, že jediná věc, která mě může ochladit je ona. Potřebuju její sladkost zpět na mně.

„Do prdele,“ zamumlám, když uvidím Tyovo auto zaparkované před domem. Zaparkuju a sprintuju ke dveřím, zastavím se v mých stopách, když uvidím mojí Panenku držící malého Tye Juniora. Cítím, jak se v mé hrudi rozlévá teplo. Její obličej se rozsvítí, když mě uvidí a dá batole zpět MJ. Pak ke mně běží a jako vždy skočí do mé náruče.

Chytnu jí, když zaboří její tvář do mého krku.

„Řekni mi, že je všechno v pořádku,“ prosí.

„Kde jsi, Panenko?“ zeptám se.

„Ve tvém náručí.“

„Takže pak je všechno perfektní.“ Odtáhne se a podívá se na mě. „Nikdy o něm nebo o tom místě nepřemýšlej. Jsme s tím hotoví. Je po všem.“

„Tvůj bratr a MJ jsou tady. Převedli jejich syna. Je to ta nejroztomilejší věc, kterou jsem kdy v mém životě viděla. Ty říkal, že ho mohu kdykoli pohlídat.“ Její obličej se rozsvítí, myšlenky na jejího otce jsou pryč z její mysli.

„To si jsem jistý, že ti to nabídl.“ Podívám se přes její rameno na Tye, který má na tváři zlobivý úsměv. Ty miluje jeho syna, ale také má rád čas o samotě s jeho ženou. Už několikrát předtím jsem jim dělal chůvu.

„Můžeme ho tu nechat dnes večer, jestli chceš,“ řekne Ty.

„Ne,“ okamžitě odpovím a MJ protočí oči.

„Nech je o samotě, Ty. Jsou jako novomanželé,“ řekne MJ.

„Ještě ne, ale jaká je čekací doba v Texasu?“ zeptám se.

„Tři dny,“ odpoví Ty. Věděl jsem, že to bude vědět. Nejsem si jistý, jestli tři dny vydržím. Mám pocit, že Ty podplatil soudce, aby se mohli vzít bez čekání. Musel bych dostat jeho jméno.

Nebo bych jí mohl někam vzít a vzít si ji. Mám pocit, že moje Panenka toho moc neviděla a ujistím se, že uvidí všechno, co si její srdce bude přát.

„Vezmeš si mě, Panenko?“

Její oči jsou plné slz, když přikývne. Nakloním se k ní a políbím ji na rty. Ignoruju svou rodinu, když ji nesu po schodech nahoru a stále jí líbám. Slyším slabé sbohem od MJ. Addison se zasměje. Když dojdu do ložnice, položím ji na postel a nepouštím mé rty z jejích.

Když nakonec odtáhnu má ústa od jejích, podívám se dolů a uvidím, že je trochu omámená.

„Tohle je odteď tvůj domov. Náš domov. Můžeš přicházet a odcházet, jak chceš a dělat každou zatracenou věc, kterou chceš. Můžeš mít cokoli chceš. Požádej mě, abych něco udělal a já to udělám. Ne ti řeknu pouze tehdy, když si budu myslet, že by sis mohla ublížit.“ Přikývne a usměje se na mě. „Jo a taky, mám pocit, že budu žárlivý bastard, takže se s tím budeš muset vypořádat.“

„To zní perfektně. Víc než perfektně.“ Obtočí mi paže kolem krku a přitiskne se ke mně.

„Ukážu ti, jak si myslím, že jsi dokonalá, Panenko. Jak jsi dokonalá pro mě.“