SL - 3.kapitola

Překlad: Cukýna

LILY

Pohrávám si se svými roztrhanými legínami, když si sedám v hlavní kanceláři střední školy. Alespoň nekrvácím, ale spadnout na schodech první den v nové škole není způsob, jakým jsem chtěla začít. Pořád cítím, jak mi hořely tváře, ale možná si toho nikdo nevšiml. Přinejmenším se zdálo, že nikdo. Žádná dívka, která by do mě strčila, ani její přítel. Až na několik chechotů nikdo nic neřekl.

Pohodlně se usadím v židli a čekám, až mi někdo pomůže. Bylo mi řečeno, abych se posadila, že mi dají zanedlouho rozvrh hodin společně s někým, kdo mi to tu ukáže. To bylo před dvaceti minutami. Rozhlédnu se po kanceláři. Vypadá to, jako by byla vyzdobená na párty. Zlaté a červené balónky a řady stužek na stěnách, stejně jako plakáty, na nichž je napsáno #1 Státní šampionát. Tuším, že jde o fotbal. Na poslední škole, kde jsem byla, neměli tým, ale tahle škola je asi čtyřikrát větší. Dává mi to naději, že budu schopná splynout s davem, ztratím se v pozadí, a zůstanu bez povšimnutí. Zůstanu sama.

„Alespoň už nám nebudou mrznout kozy.“ Vzhlédnu na toho, kdo promluvil, a spatřím brunetku v obleku roztleskávačky a vysokém copu. Mluví s dalším děvčetem, které vypadá naprosto stejně, jen má červené a kudrnaté vlasy. Jsou to ty dvě holky, co mě tohle ráno srazily. Chovaly se, jako bych byla neviditelná, takže alespoň tahle část mého plánu funguje.

„Tohle je jedinou výhodou roztleskávání pro basketbalový tým tady. Zápasy se odehrávají uvnitř. Nejsou tu ani žádní dobří, na něž bychom se mohly dívat.“ Rusovláska maličko našpulí pusu. Pohlédnu dolů a doufám, že si mě nevšimnou. Vrátím se zpátky k hraní si s dírou v mých legínách.

„Hej, slyšela jsi, že Ren dostal plné stipendium do Minnesoty? Brent dokonce ještě nedostal ani nabídku, a to je zatracený zadák,“ říká brunetka šokovaně.

„Slyšela jsem, že se tam chystá na víkendy, nebo něco takového. Pravděpodobně se tam s někým vyspí,“ dodá rusovláska. Cítím, jak se dnes už podruhé červenám. Možná spolu takhle děvčata mluví. Netuším. Už dlouho nemám kamarádku, a když jsem ji měla, bylo to v době, než nám přišel sex na mysl.

„Do prdele. Bože, je to takový kretén, ale pořád bych s ním chtěla být. Být přítelkyní začínajícího fotbalového hráče zajistí pohodový úspěch v prvním ročníku na vysoké.“

„Možná už tam jednu má. Nemůžu ho přimět, aby mi věnoval trochu svého času,“ říká ta červená, přičemž mě přinutí se divit, kdo by byl ochotný randit s takovým kreténem.

„Ptala jsem se Brenta, a tvrdil, že nemá. Řekla jsem mu, že se ptám na Rena kvůli tobě, tak ohledně toho neměl kecy.“

„Ty se s Brentem rozcházíš?“

„Dávám tomu týden a uvidím, jestli se něco stane s jeho fotbalovými úspěchy. Už jsem v Minnesotě, takže by to s Renem mohlo klapnout. Všichni víme, že Brent by bez Rena nebyl ničím. Možná ta škola vyzkouší a vybere oba.“

„Bože, vsadím se, že s tím jak hraje, je v posteli zvíře. To samo o sobě stačí, aby se mohl chovat jako kretén.“

Přála bych si, aby se v zemi otevřela díra a pohltila mě. Nechci už o tomhle nic slyšet. Vím, že tyhle holky můžou být ve škole nejkrutější, a modlím se, aby si mě nevšimly. Sjedu na své židli a snažím se zabrat tak málo prostoru, jak je to jen možné.

„Kristen, měla jsi tu být přesně v osm,“ říká postarší žena s krátkými šedými vlasy z jedné ze zadní místnosti v hlavní kanceláři. Ta mě tu přivítala, když jsem přišla. Zazvoní zvonek. Pohlédne na rusovlásku. „Carrie, do třídy.“

Vzhlédnu a vidím, jak se Carrie mumlavě rozloučí s Kristen, a pak odchází z kanceláře. Její kadeře s každým krokem poskakují. Roztleskávačská sukně se jí vlní kolem pozadí.

„Omlouvám se, paní Whiteová. Tohle ráno mi trvalo déle odstranit sníh z auta, než bych si myslela, že to zabere,“ pronese Kristen přeslazeným hlasem. Ani trochu se to nepodobalo tomu, jak před chvílí mluvila s kamarádkou. „Doufám, že jsem nenechala nikoho čekat příliš dlouho. Je důležité, aby všichni noví studenti na West Hight zažili ten nejlepší první den, jaký je možný.“ Říká to, jako by se snažila dělat nějakou kampaň pro školu.

„Žiješ tu celý svůj život. Myslím si, že víš, jak dlouho trvá dostat sníh z auta.“ Paní Whiteová ji nekupuje to, co Kristen prodává. V žaludku se mi začne formovat uzel. Tohle děvče je mou prohlídkovou osobou na určitou část dne. „Za tebou je Lily, a tady je její rozvrh. Obě máte tutéž první třídu, tak pokračujte. Už jsem dala vědět panu Coleovi, že přijdeš o trochu později.“

Kristen se otočí a podívá se na mě. Její krásná tvář se na zlomek vteřiny nakrčí, než svůj výraz uhladí. Nahodila si svůj falešný úsměv, což mě přiměje se divit, jestli si mě z dnešního rána vybavuje.

„Vítej!“ napůl to zaječí, takže přiměje paní Whiteovou protočit oči. Vidím, proč je roztleskávačkou. Opravdu zvládá přehazovat elán z nuly na stovku.

„Ahoj,“ je všechno, co řeknu, když vstanu a popadnu svůj batoh. Stále mám na sobě kabát, protože jsem si strčila všechny své zimní věci, jako je klobouk a rukavice, do batohu. Ještě pro mě nemají připravenou skříňku.

„Jsem Kristen.“ Natáhne ruku a já ji přijmu. „Jsem studentskou prezidentkou a kapitánkou roztleskávačského týmu.“ Říká to jako politik.

„Jsem Lily Parkerová,“ povím jí, protože to je všechno, co jsem. Nemám seznam věcí, které bych mohla za jménem vyjmenovat.

„Těší mě. Pojďme se dostat na naši první hodinu, pak ti to tu ukážu.“

Jdu za ní z hlavní kanceláře po chodbě. Podá mi rozvrh. Nevěnuje mi další pohled, ani nic nepronese, dokud nevstoupíme do třídy. Celá místnost ztichne. Polknu. Očima se dívám dolů a modlím se, aby to rychle skončilo.

„Omlouvám se, uvízla jsem v hlavní kanceláři,“ říká Kristen.

„To je v pořádku, Kristen. Vítej, Lily. Prosím, posaď se někde. Už jsme začali,“ pronese učitel.

„Děkuju,“ odvětím a pohlédnu směrem k řadě stolů, které jsou plné studentů. Jdu přímo k zadní části místnosti. Je tu jedno prázdné místo, které si zaberu, položím svůj batoh a posadím se. Když pohlédnu vlevo, vidím vedle mě sedět muže, který nemůže být studentem. A zírá přímo na mě.