Hater - 22. kapitola

Překlad: Lucie

#NocniUvahy
Nikdo nezabil pannu. Život s námi
se všemi vyjebává.
#PravdivaSkutecnost
#ExistujeNecoJakoSpatnySex?
…Alpha BuzzFeed

Romeo

Vzdálenost mezi námi byla stále větší.

Myslela si, že ji jen odvezu zpátky do kampusu, že ji jen tak nechám odejít naštvanou.

Sakra, že ne.

Stále jsem si pamatoval na noc, kdy vystoupila z Hellcatu, a odešla ode mě. V tu noc, kdy jsem jí řekl, že dostat se k ní blíž byla pouze sázka. Bolest v jejích očích mě stále rozřezávala vejpůl.

Nechtěl jsem tu noc opakovat. Už nikdy.

Příčinou toho večera byl Zach a byl i jasným důvodem toho prostoru mezi námi dnes večer.

Nenáviděl nás. Prosté a jednoduché.

Já jsem nemohl. Nechtěl jsem, aby nenávist tak ochotně zastínila všechno, co jsem měl s Rimmel. Souhlasil jsem se svým otcem.

Byla opatrovnice.

Její ruka byla ztuhlá, když jsem si ji přitáhl k sobě, ale i tak mi dovolila, abych ji vedl. Když jsme se přiblížili k bazénu, stáhla se ke mně blíž a já natočil své tělo tak, abych zablokoval její výhled.

Jakmile jsme byli uvnitř, ani jeden z nás nepromluvil. Sundala si boty a kabát a já šel zapálit oheň v ložnici. Když jsem se vrátil, byla přikrčená v obývacím pokoji, pohrávala si s Murphym, který se jí plížil kolem nohou.

„Vyfotil jsi mě, když jsem spala.“ Její hlas byl klidný a tichý, ale naplnil místnost.

„Jo, to jsem udělal.“ Nechtěl jsem se za to omlouvat. Hluboko uvnitř jsem musel vědět, že k tomuhle mohlo dojít. Byl jsem koneckonců syn právníka. Věděl jsem, že je třeba věci zdokumentovat.

„Mohl ses aspoň zeptat.“ Napřímila se od Murphyho a podívala se na mě. „Místo toho jsi mě využil a nikdy neřekl ani slovo.“

„Nevyužil jsem tě. Jenom jsem udělal to, o čem jsem si myslel, že bude nejlepší.“

„No, ty nerozhoduješ o tom, co je pro mě nejlepší!“ Její hlas se zvedal a Murphy se zastavil, aby se na ni podíval.

„Nemůžu nic říct?“ Střelil jsem zpátky a snažil se u toho udržet svůj temperament.

Zhluboka se nadechla. „Samozřejmě, že ano. Ale tys nic neřekl. Tys to prostě udělal. Stejně jako u večeře. Jenom jsi mi oznámil, že podám soudní zákaz přiblížení. Ani ses mě nezeptal.“

Otevřel jsem pusu, ale stále mluvila.

„Jak ti mám věřit, když děláš takové věci, aniž bych o nich věděla?“

„Ty už mi nevěříš?“ Řekl jsem ta slova s ledovým klidem. Určitě to nestačilo, abychom ztratili důvěru mezi námi.

Vydechla a začala pochodovat po pokoji. „To jsem neřekla.“ Odvrátila se ode mě a podívala se na zeď. „Jsem jen rozrušená.“

Přešel jsem místnost. Ta část, kde stála, byla tmavší. Světla tady byla vypnutá a na tomto místě neposkytoval praskající oheň v ložnici příliš mnoho světla.

Nohy se mi zastavily, když jsem byl přímo za ní. Obvykle bych se jí bezmyšlenkovitě dotkl. Ale teď jsem se zastavil.

Sakra. Práce.

 Obalil jsem ruku kolem jejího zápěstí, pak jsem uvolnil úchop, abych vzal její ruce a položil je odpočívat na ramena. Cítil jsem její výdech, když jsem obtočil jednu mou ruku kolem její hrudi a přitáhl si ji k sobě.

„Mohl bych ti říct, že je mi to líto,“ zašeptal jsem jí do ucha. „Mohl bych šeptat, jak moc tě miluju a jak už nikdy nic podobného neudělám.“

Zadní část její hlavy mě udeřila do hrudníku, zatímco jsem mluvil. Hedvábné prameny jejích naprosto rovných vlasů mě lechtaly na rtech, jak jsem mluvil, a vůně šampónu mě přitahovala blíž.

„Ale, nebudu se omlouvat.“

Ztuhla, ale já jsem utáhl své sevření, abych ji nenechal se odtáhnout. Stáhl jsem svůj hlas na jemný šepot a mé rty byly těsně u jejího ucha.

„Udělám to znovu, pokaždé když si budu myslet, že je to potřeba.“

Frustrace v jejím těle byla evidentní, ale ignoroval jsem to.

„Víš, jak moc tě miluju?“ Zašeptal jsem. „Miluju tě tak moc, až mě to děsí. Nemáš ani tušení, jakou mocí nade mnou vládneš, kolik ze mě toho vlastníš. Z vědomí, že jsi byla naprosto zranitelná, že jsi byla nevědomky zamčená v koupelně s někým, kdo se tam doslova skrýval, když jsi byla nahá, zatímco ses sprchovala, je mi z toho špatně. Mohl tě znásilnit.“ Můj hlas se na poslední části zlomil, protože jsem ty slova musel z pusy doslova vytrhnout.

„Neznásilnil,“ řekla rychle a pokusila se obrátit na mě.

Nenechal jsem ji. Líbilo se mi, kde byla. Bylo snadnější si vylít srdce, když na mě nezírala těma svýma očima.

„Ne, neznásilnil. Ale udělal ti modřiny. Způsob, jakým ses tu noc dívala na bazén. Způsob, jakým se tvé tělo zastavilo. Poklesla jsi dolů s tmavým mrakem hlasů, který ti zakrýval obličej. Věděl jsem, že si musíš uvědomovat, co se stalo. Zlomilo mě to, Rim. To, že mě miluješ, tě stálo tak zasraně mnoho. Příliš mnoho.“

Tentokrát mi nedovolila, abych ji objal. Otočila se a zvedla bradu, aby se na mě podívala. Nechal jsem ji se podívat. Nechal jsem ji, aby viděla tu mrzutost v mých očích.

„To, že tě miluju, mi dalo mnohem víc, než jsem si kdy představovala.“ Natáhla se a přitiskla se klouby na mou tvář. Zabořil jsem své prsty do jejích vlasů.

„Taky mě to děsí,“ zašeptala Rimmel. „Jak moc tě miluju.“

„Chci tě chránit. Chci chránit nás,“ řekl jsem. „Nikdy nepřestanu.“

„Příště mi to řekni. Devětkrát z deseti pravděpodobně udělám to, oč mě požádáš jen proto, že mě požádáš. Vím, že mě chceš chránit, ale nemůžu stát vedle tebe, když mě pokaždé tlačíš za sebe.“

„Dohodnuto.“

Rimmel se naklonila dopředu, aby mě políbila, ale já své rty zvedl, abych ji odmítl. Její oči se zúžily a já se usmál. „Ještě jedna věc.“

„Jaká?“ Zeptala se podezíravě.

„Už nikdy nechoď mezi mě a židli. Mě a jakýkoliv boj.“

„Uvidíme,“ odpověděla nezávazně.

Zavrčel jsem na důkaz své nelibosti, ale ona se jen usmála.

„Polib mě, Romeo.“

Stáhl jsem tvář k té její. Naše rty se promísily dohromady, jako kdyby jedny. Pro mě byly její rty jako samet, nejjemnější dotek, který jsem kdy poznal.

Ohnul jsem se kolem ní, chtěl jsem k ní být blíž, dokud by mezi našimi těly nebyl dostatek místa pro vzduch. Jazyk mi vklouzl do jejích úst a olízl je, tu hrubou texturu, která byla v kontrastu s měkkostí jejího těla.

Zasténal jsem, ale zvuk se ozval v jejích ústech.

Obličej mi narazil do jejích brýlí. Rychle jsem jí je sundal a hodil je na gauč.

Její ruce začaly bloudit po mém těle a sklouzly mi pod okraj košile. Její dotek byl lehký, když tančil přes moje břišáky a nahoru po mé hrudi. Když se její ruce dotkly psích známek ležících na mé hrudi, ustoupila, aby mi vyhrnula košili, aby odhalila břicho a část hrudi.

Její rty byly teplé a vlhké, když je přitiskla k mé kůži, a pak pokračovala z kovu mého náhrdelníku.

„Zlato,“ zamumlal jsem a popadl jí za vlasy. Jemně naklonila hlavu a otevřela oči, aby se na mě podívala. „Není mi líto, co jsem udělal. Ale omlouvám se, jestli jsem ti ublížil.“

„Miluju tě,“ zašeptala.

Ta slova mi probodla duši.

Prošli jsme tmavým domem jako dva stíny uprostřed noci, dokud jsme nevstoupili do ložnice a naše těla nebyla pokryta oranžovou září světla z ohně.

Znovu jsem ji políbil. Tentokrát to bylo líné a pomalé, jak jsem ji vedl k posteli. Jak jsme se pohybovali, rozepnula mi džíny a strčila mi dovnitř ruce, natahovala se dozadu k mým boxerkám a chytila mě za zadek.

Můj pták se probudil k životu, žárlil, že se dotýká jiných částí mého těla. Odtáhl jsem se, abych si rychle sundal oblečení, a když jsem se ohlédl, všiml jsem si, že dělala to stejné.

Když přede mnou stála v ničem jiném než v černých kalhotkách a černé krajkové podprsence, klekl jsem si před ní na kolena. Její bradavky byly pod košíčkama podprsenky vztyčené, a tak jsem kolem nich obtočil své rty, navlhčil látku a používal svůj jazyk k tomu, abych vytvořil tření proti její už tak citlivé kůži.

Její ruce se mi zavrtaly do vlasů, stiskla je do pěstí a vyklenula se proti mně. Utopil jsem se v pozornosti nad oběma jejími prsy, dokud látka nebyla mokrá a dokud zhluboka nedýchala. Její boky se točily kolem, jako kdyby něco hledaly, nad čímž jsem se musel usmát.

Políbil jsem její ploché bříško a pak jsem ponořil tvář do jejích kalhotek.

Rimmelin sten naplnil ložnici a já se cítil jako superhrdina. Té látky mezi námi bylo příliš, takže jsem jí je stáhl dolů po nohách a ona je odkopla.

Její tělo se zakymácelo, když jsem její střed olízl jedním dlouhým tahem. Ruce se mi obalily kolem jejích úzkých boků a zatlačili ji tak, aby si sedla na postel. Postavil jsem se, abych ji posunul dál, ale chytila mě za ztopořeného ptáka a sjela po něm pusou.

Trhl jsem s sebou, jak si mě vzala tak hluboko, jak jen mohla. Nechal jsem ji mě olizovat, dokud se mi nezačala třást kolena, a já věděl, že ji nebudu schopný zastavit, jestli bude pokračovat.

Odtáhl jsem se a ona vzhlédla. Rimmelin malý růžový jazýček vyrazil ven, aby olízl rty, jako kdyby chtěl ochutnat každý poslední kousek ze mě.

Hrudí se mi prohnalo nízké zavrčení a ona se usmála. Hýbala se rychle, otočila se ke mně tak, že jsem měl skvělý výhled na její holou prdelku, a lezla k čelu postele, aby si lehla. Než se otočila z rukou a kolen, ohlédla se na mě přes rameno.

Sklouzl jsem dopředu, popadl jí za boky a přitáhl si ji ke středu svého těla.

Udělala zvuk naplněný uznáním a já jí přejel rukama přes boky a holý zadeček. Ruka se mi ponořila mezi její nohy a sklouzla do jejích již tekoucích šťáviček. Bez přemýšlení jsem se k ní naklonil a ona se ke mně přitlačila.

V tu chvíli jsem přestal přemýšlet. Zabořil jsem do ní svou špičku. Otočila se a já se podíval na její úzký pas, který pokračoval k jemně zakřiveným bokům.

Zabořil jsem se do ní úplně celý a ona klesla na lokty. To změnilo úhel a já se do ní dostal ještě hlouběji. Má pánev tlačila proti ní, a tak jsem zatočil boky v kruhu.

Byla tak těsná. Tak mokrá a tak kurevsky dokonalá.

Zavřel jsem oči, jak jsem na ní zajížděl zezadu. Dovnitř a ven, dovnitř a ven. Viděl jsem, jak jí ruce svírají přikrývky, a slyšel jsem její drsné dýchaní. Ohnul jsem se v pase, abych si na ni položil hruď, a tak naplnil své ruce jejími prsy. Jemně jsem sevřel bradavku a převalil si ji v prstech.

Rimmel proti mně zatlačila a začala houpat boky. Věděl jsem, že je blízko. Její vnitřní svaly se kolem mě stáhly. Moje volná ruka sklouzla dolů, abych zatlačil palcem proti jejímu oteklému klitorisu.

Roztrhla se mi v náručí. Když se úplně zhroutila na postel, zvedl jsem ji a pokračoval ve své jízdě. Moje vlastní uvolnění přišlo tvrdě a rychle. Pulzoval jsem a vyprazdňoval se do jejího těla, zatímco nad každou mojí částí převzala kontrolu blaženost.

Zhroutil jsem se na postel vedle ní a zvedl její bezvládné tělo na svou hruď.

Nenáviděl jsem s ní bojovat. Ale zatraceně. Ten usmiřovací sex byl úžasný.

Oba jsme byli tak spokojení, že jsme se ani jeden nepohnul. Krátce jsem pomyslel na to, že se odtáhnu, abych ji přikryl, ale s tím, že tu plápolal oheň a naše těla byla rozpálená, to opravdu nebylo nutné.

Myslel jsem si, že usnula, ale po dlouhé době její tichý hlas naplnil místnost.

„Romeo?“

„Hmm?“ Zeptal jsem se a přejel jí rukou po celé páteři.

„Řekl mi, abych se tě zeptala, proč je tak naštvaný.“

Věděl jsem, o kom mluvila, a byl jsem rád, že neřekla jeho jméno. Nechtěl jsem ho s námi v posteli.

„Já jsem ten, kdo ho zatkl. Měl jsem děkanův štítek se jménem v jeho pokoji. Měl jsem děkana, který ji hledal. Věděl jsem, co najde.“

„Ztratil své prezidentství kvůli tobě.“

„Ne. Ztratil prezidentství, protože je to hajzl a protože členové Omegy potřebovali výmluvu, aby ho sesadili. Měli ho z bratrstva vyhodit úplně, ale jeho tatíček zavolal pár lidem.“

Znovu utichla. Nebylo to nepříjemné ticho, ale i tak to bylo ticho. Věděl jsem, že byla vzhůru, protože sem tam přejela palcem přes můj biceps.

„Jsi zase naštvaná?“ Zeptal jsem se konečně.

„Ne. Zasloužil si to.“

„Sakra.“

Zvedla hlavu a položila mi bradu na hruď. „Chtěl jsi, abych byla naštvaná?“

Pokřiveně jsem se na ni usmál. „Doufal jsem, že bude víc usmiřovacího sexu.“

Zasmála se. Ale pak se její oči změnily na vážné a dala si ruku pod bradu. „Musíš se od něj držet dál. Žádné další hry.“

Díval jsem se na ni vyrovnaně bez jediného slova.

„Myslím to vážně, Romeo. Vím, že ses mu chtěl pomstít za všechno, co udělal, ale to jen věci zhorší.“

„Podepiš ten zákaz přiblížení.“

„Dobře.“

Zvedl jsem obočí. „Jenom tak?“

„Podepíšu ho, když se od něj budeš držet dál.“

„Ne.“

Zatočila mi s bradavkou.

„Au!“ Vyštěkl jsem.

Zasmála se a já se nad ní naklopil, abych ji pod sebou přišpendlil.

„Řekni to,“ žádala.

„Nebo co?“

„Nebo už tě nikdy nepolíbím.“

Zašklebil jsem se a sklonil hlavu, abych to udělal. Otočila obličej, takže jsem rty přitiskl na její ucho.

„Mám způsoby,“ řekl jsem temně, „jak dostat to, co chci.“

„Já taky.“ Odpověděla stejným tónem.

Udělal jsem frustrovaný zvuk a odvrátil se od ní. Posadila se a všechny její vlasy jí přeběhly přes ramena a vytvořili závěs na její nahé hrudi.

„Prosím, Romeo,“ řekla upřímně. „Už nic dalšího. Podepíšu ten zákaz přiblížení a tohohle bude konec.“

Mohl jsem říct, že se nevzdává. To já chtěl jen soudní příkaz. Nemohl jsem s ní být dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu, ale ten papír ano. „Fajn.“ Souhlasil jsem neochotně.

Rimmel se skvostně usmála a naklonila se, aby mě políbila. „Děkuju.“

Někde v místnosti mi zazvonil telefon. Vyskočil jsem a vylovil ho z kapsy džínů. Byla to textovka od mého otce.

            PAPIRY JSOU NAVRHNUTE. POTREBUJI PODEPSAT.

HNED TAM BUDEME.

Hodil jsem telefon na postel. „Papíry jsou připravené.“

Zvedla obočí. „To bylo rychlé.“

„Řekl jsem mu, že tam hned budeme.“

Zamračila se.

Kruci. To jako vážně už změnila názor? „Co je?“ Zeptal jsem se trochu podrážděně.

„Nechci si znovu oblékat ty šaty.“

Zaklonil jsem hlavu a zasmál se.

Pohlédla na mě. „Máš vůbec ponětí, jak jsou ty punčocháče nepohodlné?“

„No, vypadala jsi sexy.“

„Koho to zajímá?“

Potlačil jsem smích. „Mě určitě ne. Vypadáš dobře v čemkoliv.“ Pak jsem si uvědomil, že se mýlím. „No, kromě toho lesbického svetru, který máš. Ten není přitažlivý na nikom.“

Hodila po mně polštář. Chytil jsem ho.

„No tak, můžeš si vzít jedno z mých triček.“

Zdálo se, že to jí udělalo šťastnou, tak si rychle natáhla kalhoty od pyžama, boty, co jsem jí dal, a jedno z mých triček. Já jsem si oblékl tepláky a tričko. U dveří jsem se přikrčil a ukázal si na záda

Vyskočila na ně s lehkostí. Bože, prakticky nic nevážila. Její nohy se mi natáhly kolem pasu a ruce mi obtočila kolem krku.

Přenesl jsem ji mezi domy až do otcovy pracovny.

Uchechtl se, když jsem vešel dovnitř s Rimmel na zádech. Ze zásuvky vyndal papíry, otočil je směrem k nám a já jí podal přes rameno černé pero.

Když mě Rimmel poklepala, abych ji položil na zem, neposlechl jsem. Místo toho jsem se sklonil, aby se dostala k papírům. Zasmála se, ale přiložila pero na papír. Poté, co se podepsala, postavil jsem se.

„Děkuji, že jste to udělal, pane Andersone,“ řekla Rimmel.

„Tony,“ opravil ji.

„Tony,“ zopakovala.

„Potěšení na mé straně,“ odpověděl. Pak se podíval na mě. „Ráno to podám.“

Věděl jsem, že to byl jeho způsob varování mě před Rimmel.

Chtěl, abych byl připravený, protože jsme oba věděli, že Zach – a Zachův otec – nebudou šťastní.