Ryder - 21. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Tak dnes nastane ten zlom! Jade se otevřou oči, Ryder bude za rytíře v zářivé zbroji, a Marcus se stane z arogantního debílka, arogantní debilní hovado :D Odteď už to prakticky bude až do konce knihy jen o nich dvou ;-)

Jade

Ruka mi vzlétla k ústům. Několik vteřin jsem byla omráčená, zatímco jsem zpracovávala všechno, co jsem před sebou viděla.

S roztaženýma nohama a šatama kolem pasu byla Zelda, recepční, která začala ve firmě před několika týdny. A do ní bušil Marcus, mimořádný chráněnec, a vykřikoval, jak moc miluje její kundičku.

Nenáviděla jsem kancelářské párty a tahle se rychle změnila v noční můru. Přišla jsem sem s Marcusem – naše třetí rande jako pár v očích veřejnosti – oslavit nového klienta, kterého firma tento týden získala. Chodili jsme spolu pár týdnů a já byla oficiálně jeho přítelkyní. Přinejmenším to bylo to, co jsem si myslela.

Obě blond hlavy se obrátily směrem ke mně, dva páry vykulených a zmatených očí

„Ty jsi… ty jsi ptákem v… zkurvenej bastarde!“ zapištěla jsem.

Sladký Pane, to prostě vyšlo z mých úst?

To musí být ten vliv jednoho sprostého motorkáře.

Je to dobrý pocit, přísahám. Byla jsem jak na koni.

„Co se tu kurva děje, pane vem-si-mě-a-já-ti-snesu-k-nohám-celý-svět, ta prolhanej kreténe?“

Podělaný peklo. Právě jsem četla knihu o chlapíkovi, který použil dceru svého šéfa, aby se dostal na vrchol, zatímco vyšukával celou řadu ženských spolupracovnic a smál se jí naivní za zády. Nikdy v nejdivočejších snech jsem neočekávala, že se fikce změní do reality.

Zlost mi otřásala tělem; Potřebovala jsem odplatu pro mou knižní hrdinku a pro sebe.

„Jdi do prdele, Marcusi. Jsi ubožejší než žraločí hovna. A že ty jsou ubohé,“ zasyčela jsem a dala si ruce v bok.

Obočí se mu v panice stáhlo. Vytáhl ptáka ze Zeldy a stál tam a díval se na mě.

„Jade. Můžu to vysvětlit.“

„Nech si to, milovníku.“ Krevní tlak mi stoupal na nebezpečnou úroveň. Ten kretén.

Ukázal mezi ním a blondýně mezi nohama.

„Tohle… to nic neznamená, miláčku. Jenom vyprazdňuju koule, než budu mít šanci být s tebou. Jsi tak plná sraček se všemi těmi romantickými kecy. Muž má potřeby…“

„Jo, to je zřejmé – tvoje potřeby, koule hluboko v její kundičce. Ale ty jsi falešný, namyšlený pytel sraček, Marcusi Mastertone. Nikdy ti nedovolím, abys vyprázdnil své koule uvnitř mě. To se nikdy nestane.“

Marcus sebou trhl.

„Jade, prosím. Pojďme si o tom promluvit.“ Pták mu ochabl. Vzhledem k tomu, že jsem ho nikdy neviděl nahého, v žaludku se mi zvedla žluč. Přála jsem si, aby to byl žert. Nebylo to tak, jak že jsem viděla ptáka mýho budoucího manžela poprvé.

„Chceš si promluvit s kalhotama kolem kotníků, pane Advokáte? S jejím doširoka roztaženým otvorem na stole? Nemyslím si.“

Natáhl si kalhoty, kondom stále na svém místě, aniž by se obtěžoval natáhnout zip. Zeldu plácl po zadku, čímž ji propustil. Vytáhla si košíčky podprsenky, aby si zakryla prsa, tváře rudé.

„Marcusi,“ zašeptala Zelda, „co se děje?“

Netrpělivě se k ní otočil.

„Ne teď, miláčku. Odejdi. Musím mluvit s Jade.“

Zelda vstala ze stolu, stáhla si šaty a vyhýbala se mým očím. Měla tolik slušnosti, aby zašeptala „Omlouvám se“, když kolem mě proklouzla a odešla z místnosti.

„Jen to neříkej otci. Můžeme něco vymyslet.“

„Co si to sakra právě řekl? Tak to je super. Máš větší starosti o tatínkovu reakci, než o mojí. Pěkný, Marcusi, zasraně pěkný. Jen tak dál.“

„Ježíši, Jade. Nepřeháněj. Nejsme ještě oddaní.“

„Děkuji, kurva za to. Bůh existuje a evidentně na mě dohlíží. Řekni mi Marcusi, kolik holek si šukal od té doby, co jsi začal chodit oficiálně se mnou?“

Podíval se na mě s ústy dokořán. Pak zavřel oči a odvrátil hlavu.

Hmmm… myslela jsem si, že hodně. Všechny v celé kanceláři kromě mě. Teď to nebylo tak zasraně ironický.

Otočila jsem se na podpatku a zabouchla za sebou dveře tak, až se sklo třáslo v rámu. Na malou holku, jsem měla v sobě sílu Thora, když jsem byla naštvaná.

Zasranej pan perfektní. Byl ve všem tak perfektní. Kurva. Kurva. Kurva.

Běžela jsem dolů po schodišti, nechtěla jsem, aby mě někdo při cestě ven viděl. Hrdlo mi hořelo a hrudník se mi stahoval.

Nebudu zasraně brečet. Nestojí za mé slzy.

Na třetím podlaží jsem slyšela, jak se otevřely dveře, a Marcus mě zavolal. „Jade, počkej. Prosím.“

Neudělala jsem to. Místo toho jsem zula boty a běžela rychleji a brala schody po dvou, abych se mohla dostat z budovy a co nejrychleji od něj.

Domů. Jen jsem chtěla jít domů.

Běžela jsem na chodník, vytáhla jsem telefon, abych si zavolala taxík. Vzlyky převzaly mé tělo. Nikdy v životě jsem nebyla tak ponížená. Vsadím se, že to všichni v kanceláři vědí. Všichni, kromě mne a táty.

Strčila jsem telefon zpět do kabelky, šla za roh, kde jsem řekla, aby mě taxík vyzvedl, boty stále v ruce. Ignorovala jsem pohledy lidí kolem mě, vklouzla zpět do bot a čekala, až budu moct přejít přes křižovatku.

Proč to tomu zatracenému taxíku trvá tak dlouho? Bylo zbytečné pokoušet se mávnout na ty projíždějící. Všichni jeli na své místo určení.

Ve stejnou dobu, kdy jsem se chystala překročit křižovatku, ruka mě chytla za rameno a stáhla mě zpátky. Otočila jsem se, se širokými očima, když jsem dopadla zády na Marcusovu hruď. Kretén s atletickým tělem mě dohonil.

„Jade. Uklidni se do prdele.“ (Fuck down)

Ach, tak pan perfektní má dokonce i slovo na F v jeho slovní zásobě. Zdá se, že to pozlátko bylo poněkud tenké.

„Nech mě jít, Marcusi.“

„Ne. Poslouchej mě. Tvůj otec se bude divit, kde jsi. Bude se mě ptát.“

„Jdi do prdele. To je všechno, na čem ti záleží. Jak to vypadá. Nech mě jít!“

Jeho uchopení na mé ruce se utáhlo, jeho biceps se napínal, když mě držel v železné kleci.

Sebeobrana 101. O krok jsem ustoupila a dupla mu podpatkem na nohu tak tvrdě, jak jen jsem mohla. I přesto, že jsem byla přilepená na jeho hrudi, tak jsem současně máchla rukou a pěstí ho udeřila do koulí. Bože, tyhle lekce se nakonec hodily.

Marcus mi zařval do ucha, uvolnil mi ruku a zanadával.

„Ty malá zasraná čubko.“

Vrhl se dopředu a znovu se po mě sápal. Odstoupila jsem a snažila se utéct, srdce mi téměř vylétlo z hrudi.

Mezi nás se vymrštila ruka. Napjatá svalnatá ruka s tetováním kobry.

Mohl by to být?

„Ty ji zasraně neposloucháš, debile. Ustup od ní, pokud víš, co je pro tebe dobré,“ zavrčel.

Co tady Ryder dělá?

Ze všech lidí na celém světě je ten, kdo se teď objeví a je svědkem mých nepříjemností?

Život stojí za prd.