Ryder - 15. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Ryder

„Vypadáš jako pytel hoven, chlape,“ řekl Cobra a oči mu zářily.

„A ty vypadáš jako holka,“ usměju se, „zabalená do všech těch zasraných obvazů. Tohle všechno je to, co tě drží naživu?“ Ukážu na všechny stroje, na které byl připojen. „Nech si narůst nějaký zasraný koule, chlape.“ I když si z něj dělám legraci, jsem šokován tím, jak moc ztratil na váze a jak křehce vypadal, když ležel na nemocničním lůžku.

Cobra, se chytil za bok. „Nerozesmívej mě, bolí to.“

„Jo, bílá není tvoje barva. Nikdy jsem neviděl, že bys nosil něco jiného než černou. Vypadáš jako zasraná sračka.“ Chtěl jsem ho odtamtud vzít a odvézt – vzít jej zpátky tam, kam patří.

„No ty vypadáš jako zasranej okouzlující princ bez tvé vesty. Módní chlapec, oblečený do košile. Řekl bych, že ty jsi ten, kdo ztratil své koule.“

„Jsem rád, že jsi neztratil smysl pro humor, bratře. Myslím, že je to dobré znamení, když mě stále můžeš urážet, jako vždycky. Znamená to, že se zlepšuješ. A já ti budu moct zase brzy nakopat prdel.“

„Bude to ještě několik týdnů, než mě pustí. Všechny ty šrapnely, které museli vykopat…“

„No, se svým mozkem nic nemáš. Můžeme mluvit… o podnikání.“

V očích mu problikla obava. „Jak se má Mia? A děti?“

„Je v pořádku, Cobro. Také Isabella a James. Chybíš jim.“

„Jak Mia vzala to, co se stalo? Potratila?“

„Je to žena. Víš, jaký ty mrchy dokážou být. Všechny jsou jednu minutu drsný, pak další hromada slz. Ale pečuju o ni dobře. Slibuji.“

„Chci ji vidět, Rydere. Vidět na vlastní oči, že je v pořádku.“

„Právě teď nemůžeš. Ale jakmile bude dostatečně silná, aby tě navštívila, udělám plán. OK?“ Nebyl spokojen s mým návrhem, ale přikývl.

Vypadal vyčerpaně. Poprvé, co jsem ho poznal, vypadal starší, než kolik mu bylo. Tmavé kruhy pod očima a hluboké mračící vrásky, změnily vysoce upjatého, ale hrdého muže, kterého jsem vždycky znal, do žalostně vypadajícího stvoření.

„Řekni jí, že se opravdu omlouvám.“ Hlas se mu zlomil.

Lehl si a zavřel oči. Stroje, které udržovaly Cobru naživu, zněly ještě hlasitěji v těžkém tichu, které mezi námi padlo.

Po několika minutách otevřel oči. „Jo, co se týče mluvení – měl jsem spoustu času na rozmýšlení, když jsem tady připoután. Poslouchej, skopová hlavo. Potřebuju, abys mi něco slíbil?“

„Jo? Co?“ Cobra věděl, že pro něj udělám cokoliv. Musel to jen vyřknout.

„Slibte mi, že jestli to nezvládnu, převezmeš vedení.“ Hlas měl napjatý.

„Zasraně mi tu neskřehotej, ty zmrde.“ Při myšlence ze ztráty Cobry, se mi stáhl žaludek. Nedopustím, aby mi zemřel – nebo Mie a dětem – ne jestli do toho mám co mluvit.

„Jsem zasraně vážný, Rydere.“ Dýchal namáhavě. Ten muž byl vyčerpaný jen z hovoru. Kurva.

„Cobro. Zaměřte se na to, aby ti bylo líp, chlape. Budeme si dělat starosti s převzetím vedení, když budeš dva metry pod zemí. Ne dříve.“

„Střelba změnila všechno. Kurva, chvíli jsem viděl, jak mi probleskl celý zasraný život před očima. Když na tebe zírá smrt, není nic, nad čím bys přemýšlel, jen o životě – a umírání.“

„Jsi příliš mladý na to, abys uhasil svíčku,“ protestoval jsem.

„Všichni zemřeme.“

„To jo. Jen o tom nechci mluvit.“

„Ještě jsi mi to neslíbil.“

„Ježíši, jsi nedobytný sráč. Nemůžu převzít vedení.“

„Proč ne, kurva?“

„Razor. Mělo by to být jeho.“

„Kurva, Rydere. Jsi můj brat stejně jako Razor. Volím si tebe.“

„Vím. A jsem vděčný za to, že na mě tolik myslíš. Ale Razor…“

„Razor je zasraná horká hlava. Není ten správný materiál. Ty ano, a já to vím.“

„V klubu to bude anarchie. Někteří z původní posádky budou chtít Razora. Právě teď máme dost sraček s těma sráči od Demons.“

Přišla sestra, aby změřila Cobrovi krevní tlak. Na chvíli jsme zmlkli, ztraceni ve svých myšlenkách.

Sestra přerušila ticho. „Pan Malone vypadá unaveně. Navrhuji, abyste ho teď nechal odpočinout.“

„Jo. Jasně.“ Přikývnu. Stále jsme měli hromadu klubových záležitostí k diskuzi, ale teď už nebyl čas. Počkám, až bude tento muž silnější. Vstal jsem a odcházel.

„Bratře,“ řekl Cobra, těžké oční víčka, „věřím, že se o všechno postaráš, když budu na tomto místě. Musíš se vrátit zpět do klubu a zkontrolovat, co se tam děje.“

„Zařídím, aby Ratbag dohlídnul na dům, zatímco půjdu zkontrolovat klub. Neboj se, všechno je pod kontrolou.“

Hořce se zasmál. Pomalu zatřásl hlavou. „Přál bych si tomu věřit. Demons sráči jen čekají na svou šanci. Chtějí mě mrtvého, Rydere – a tebe taky. Dávej si pozor na prdel, chlape. Buď opatrný.“

Zachytil jsem mu ruku a stiskl ji. „Odpočívej, bratře, brzo se vrátím. Pak si promluvíme ještě víc.“

Dokonce jsem mu ani neřekl o policistovi, který na mě kopal špínu, a tudíž i na něj a na klub. Nechtěl jsem, aby si dělal ještě větší starosti, než už měl.

Cobra se cítil zodpovědný za Miu, která po přestřelce potratila. To samo o sobě toho muže tížilo. Ačkoli by neváhal vzít život kde jakýho sráče, nevinný život nenarozeného dítěte byl stále v Scorpions MC velmi ceněn.

Byli jsme zločinci, ne příšery. Zabíjeli jsme spodinu země, ne jednoho z nás.

Cobra si to nikdy neodpustí; Převzal plnou zodpovědnost a odnese si ji do svého hrobu.

Bratr má nějaké sračky, se kterými se musí fungovat – a spoustu léčby – nejen z ran po kulkách.

Mohla by ho Mia opustit? Ze všeho, co šlo do prdele, myslím, že to byla jediná věc, které se Cobra, nejvíc obával. Nemohl jsem mu to mít za zlé.