Giovanni - 6. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Gio a jeho neskutečné sebevědomí. Jaký normálně uvažující muž by ukradl jinému mafiánovi snoubenku přímo pod nosem?                       Sinnel

Kim nebyla dobrá herečka. Pokaždé, když Franco ukázal směrem k ní nebo se na ni podíval, ušklíbla se. Když se jí dotkl, byla chladná jako led. Gio v duchu zuřil, když viděl, jak se Franco dotkl Kim.

Ježíši, co jsem tentokrát provedl?

V žaludku ho těžce tížila zrada, která za sebou nechávala hořkou pachuť. Kim mu v New Yorku lhala. Nebo spíš ve svém společenském statusu tajila něco neuvěřitelně důležitého.

Ne, že by byl Gio zatracený světec. Rozhodně se však nezaplétal do vztahu se ženami, které byly spojovány s mafiány. Gio byl v tolika sračkách, že prakticky mohl cítit, jak mu hnědnou koule. V La Cosa Nostře se řídil jen málo pravidly. Spát s dívkou někoho jiného, ale bylo jedno z nich – zatraceně velké.

Kimberlynn zasraná Abella.

Gio si to stále nedokázal srovnat v hlavě. Jeho ptáka to však na druhé straně nedokázalo zastavit, aby na ni myslel. Být s Kim ve stejné místnosti mu znovu připomínalo onu noc. Jak ji tiskl na zeď a ona ho svýma sošnýma nohama objímala kolem pasu. Jak se nad postelí skláněl k jejímu tělu a měl ruku zamotanou do jejích vlasů.

Bože, stále mohl slyšet, jak znělo jeho jméno vyslovované z jejích úst. Ten bláznivě intenzivní skvělý pocit, který zažil, ani trochu nevybledl. Gio si nemohl pomoc a podíval se přes stůl. Kim se právě na něj dívala, ale stejně rychle odvrátila oči jinam.

Talíř se špagetovým kaserole, který byl před ním, už byl téměř prázdný. Kim uměla vařit. Rozhodně by jí mohl za snaživost připočíst pár bodů za ten kaskadérský kousek, který na něj vytáhla.

Svým způsobem to dělá, zašeptala mu jeho mysl.

Dneska byl až příliš střízlivý na to, aby se s tím nesmyslem dokázal vypořádat.

Mezi muži plynula tichá konverzace. Podle Giova názoru až příliš mluvili. Bylo zbytečné poslouchat některé z hovorů, které probíhaly kolem něho. Obchod by neměl probíhat u jídelního stolu. Gio se neobtěžoval s tím, že by se do rozhovorů zapojil. Jedním okem sledoval Kim. Jako by si jeho mozek a tělo potřebovalo neustále připomínat její přítomnost.

Ona. Kim.

Dívka, která ho celé tři měsíce sužovala ve snech i myšlenkách. Gio si nedokázal vzpomenout, kdy se mu naposledy vztah na jednu noc tak důkladně zaryl do hlavy.

Gio se snažil – bůhví, jak zasraně moc se snažil – dostat tu dívku ze svého těla. Žádné drogy nebyly dostatečně účinné. Žádné opiáty, prášky, ani cigára ho nedokázala uspokojit. Žádný chlast ho nedokázal omámit stejně tak, jako to udělala ona – ráno mu po něm zbývala jen kocovina – ale ona tam byla pořád. Pokud jde o ženy… Gio snažil i o sex, jen aby zjistil, že to nedokáže udělat.

Bylo to na hovno. On sám byl na hovno.

Kim se teď opírala loktem o stůl, špičku nehtu malíčku měla mezi zuby a s nepřítomným pohledem se dívala na zeď. Ve tváři měla vepsané linky neklidu. Tohle Giovi vadilo jako peklo, i když by nedokázal vysvětlit proč.

Franco si všiml Kiminy nesoustředěnosti vůči hostům u stolu. Tichým hlasem, díky kterému ho ostatní nemohli slyšet, něco Kim zašeptal. Vysloužil si tím slabého přikývnutí. Její pozornost se znovu vrátila k lidem u stolu, ale i tak měla v očích prázdný pohled, když se dívala skrz Gia na zeď za ním.

Tohle nebyla ta dívka z New Yorku, se kterou se Gio setkal, a kterou ze sebe nedokázal setřást. Jak se sakra mohla zaplést s Francem Sorrentem? Pokud to byla dcera Nunze Abella, Gio to nedokázal pochopit. Kim byla naprosto mimo Francovu ligu. Podle toho krátkého času, který s ní strávil, Gio pochopil, že se jedná o dívku se svobodným duchem, která měla pod pevnou skořápkou trochu divokosti. Sakra, té dívce bylo teprve dvacet jedna. Proč se vdává ještě dřív, než dodělá vysokou?

Giovi to připomnělo příběhy, které se doslechl o Francovi a ženách. Když pomyslel na to, jak Kim zapadá do té šlamastiky a díky směsici obav i znechucení se mu sevřel hrudník. Co se stalo? Byla to do toho chlapa tak zblázněná, že mohla být tak slepá k tomu, jaký byl ve skutečnosti kretén?

Potřásl hlavou. Snažil se vyhnat si z hlavy ty myšlenky. Gio položil prázdný talíř od sebe dál a pak se otočil na Kimina bratra, který seděl vedle něj. „Jak dlouho je Franco s tvojí sestrou?“

Zcela zřejmě se rozhodl trestat sám sebe. Každý, kdo by byl aspoň trochu při smyslech, by se na nic takového neptal. Rozhodně ne, když se to nepojilo s žádným obchodem. Zvlášť teď, když věděl o… zasnoubení.

„Asi tři měsíce,“ odpověděl Cody, který něco hledal ve svém telefonu.

„Ne, myslím tím, jak dlouho jsou pár, chlapče. Ne zasnoubeni.“

Cody odložil svůj telefon. „Jak jsem řekl. Asi tři měsíce.“

Gio svraštil obočí. Tři měsíce? Jistě, u Jordyn a Luciana viděl rychlou zamilovanost, která vedla ke svatbě, ale Gio si byl jistý, že ti dva představovali zvláštní případ. „Takže se potkali po svatbě mého bratra?“

„Hm.“

Aspoň pro teď byl Gio mimo trable.

Cody pokrčil rameny. „Víš, obchod.“

Gio svitlo. Obchod. Není divu, že Kim byla po Francově boku nešťastná. Mezi nimi nebyl ani štipec lásky a pravděpodobně ani nikdy nebude. Zásnuby představovaly obchod. Manželství nebylo nic víc, než obchodní dohoda.

Kim s tím souhlasila.

Proč?

Dobrý bože. Giovi bylo zle. Byl ve Vegas ani ne dva týdny a už odtud chtěl vypadnout tak rychle, jak jen to bylo možné.

****

Cody nebyl tak špatný. Ten kluk byl ještě mladý, věkově blízko Giovi, takže na to, aby se dostal tam, kam musel, potřeboval ještě trochu vyrůst. Franco ho předtím představil jako svého přítele, což znamenalo, že ještě nebyl uznaným mafiánem. Gio nedokázal pochopit, proč Nunz dosud svému synovi nepřiznal jeho příslušnost k mafii. Jako syn dona na to měl téměř dané právo. Gio svou příslušnost k mafii získal v sedmnácti – Omertà přijal jako nejmladší z bratrů.

Když na to Gio pomyslel, sralo ho, že Cody byl Nunzův syn. Jeden z jeho bratrů by si jinak mohl vzít toho kluka pod svá křídla a vycvičit ho pro la famiglia. Bylo naprosto zřejmé, že se chce stát členem rodiny.

Gio se ještě jednou podíval na těch osmnáct barevných fotografií. Auta, která na nich byla, představovala ten největší luxus. Mohli si je dovolit jen nejbohatší. Každý fotka měla v levém dolním rohu štítek s poznámkami, na kterém byly uvedeny všechny podrobnosti o autě i jeho umístění.

„Kolik z nich je ve střežených garážích?“ zeptal se Gio.

„Z téhle kolekce?“ Cody pokrčil rameny. „Deset… dvanáct, pokud jsou jejich majitelé mimo město. I když by to teď nemělo nastat.“

Gio přikývl. Pokud by měl být upřímný, plán na něj svým způsobem docela zapůsobil. Samozřejmě, bylo to nebezpečné. Pokud se to však provede správně a časově dobře naplánuje, Cody by se mohl těšit na spravedlivý podíl hotovosti získaný z krádeže špičkových aut a jejich vývozu ven.

Tohle však naneštěstí nebyl ten druh obchodů, ve kterém by si chtěl Antony Marcello ušpinit ruce. Znamenalo to spoustu práce, do které by se muselo zapojit velké množství lidí. Pokud šlo o Antonyho a obchodu s jinými rodinami, vždy dával přednost jednoduchosti a pracoval jen s těmi nezbytnými lidmi, kteří museli být do obchodu zapojeni.

Tohle bylo všechno, jen ne jednoduché.

Nicméně si Gio připomněl z jakého důvodu vlastně je na tomhle zatraceném místě v Las Vegas. Antony si byl jistý, že se v Sorrentově rodině chystá něco nepříjemného a nechtěl dopustit, aby v budoucnu byla jeho rodina ohrožena. Proto možnost zapojit se do vývozu kradených luxusních aut byla jen zástěrka. Dobré krytí, aby se nikdo nedivil, že se tu jen tak poflakuje, když ve skutečnosti Marcellové o danou akci neměli zájem.

„To je práce na šedesát vteřin,“ řekl Gio s úsměvem.

Cody obrátil oči v sloup. „Jistě, jistě. Ukrást auto tohoto kalibru a dostat ho čistě ven? Není to tak jednoduché, jak to vypadá.“

„O tom nepochybuji… a ano, je to tak.“

„Skutečně?“

„Jistě. Pokaždé, když se mého táty někdo zeptá, proč má teď svou flotilu aut v garáži, to jediné, co udělá, je, že ukáže na mě.“ Gio se ušklíbl a dodal: „Pro mě to byla jako hra, projet se s nimi bez klíčů. I když ho to neskutečně sralo.“

Gio znovu prolistoval fotky a zastavil se u jedné, na které bylo jasně oranžové Lamborghini. Pro to auto to byla příšerná barva. Gio na obrázek poklepal prstem. „Tohle udělám. Jen abych se ujistil, že pro to mám stále cit.“

Cody se zasmál. „Beru to.“

„Takže, tuhle show rozbíhá Franco, že?“

„Z velké části. Maxino z toho získá svou část zisku, ale jde to mimo něj. Je to víceméně o tom, že se Franco potřebuje postavit na vlastní nohy a přestat využívat Maxovu podporu. I když ode mě jsi to neslyšel.“

„Jo, chápu,“ zamumlal Gio. „A co tvůj otec?“

„Dělám to pro něj,“ řekl Cody, ale nezabíhal do dalších podrobností.

Gio nechápal, jak došlo k tomu, že se Franco a Nunz Abello spojili a dokázali dát něco takového do pohybu. Ani proč by Franco něco takového mohl chtít. Sorrentosovi měli víc než dost lidí, vlivu i peněz na to, aby tenhle obchod zvládli sami na vlastní pěst. Rozhodně nepotřebovali malé ryby – nebo ještě lépe řečeno hady – jako byl Nunz, které by do toho museli zapojit. Prostě to celé nedávalo smysl.

Anotony měl pravdu. Něco se dělo.

Gio v rychlosti zauvažoval o tom, jestli s tím má co do činění domluvená svatba, ale věděl, že na tohle by se neměl ptát. Už se Codyho vyptával víc než dost. Nechtěl vzbudit podezření na své vlastní zájmy.

„Tak jo, potřebuji se dostat zpátky do svého hotelu. Dnešek byl zasraně dlouhý a potřebuji si zakouřit.“

Ne tak docela, pomyslel si Gio.

Gio vyndal z kupičky fotku Lamborghini, složil ji a zastrčil si ji do zadní kapsy džínsů. Zítra se vydá na prohlídku města a podívá se na auto. Je lepší být připraven.

„Kde je Franco?“ zeptal se Gio. Věděl, že potřeboval zůstat uctivý a rozloučit se se svým hostitelem, i kdyby to druhému muži bylo naprosto ukradené, zda to udělal nebo ne.

„Buď je nahoře ve své kanceláři, nebo zase těmi svými sračkami otravuje moji sestru,“ odpověděl Cody.

Gio vytáhl svůj mobilní telefon a požádal Codyho, aby mu pro případ, že by se s ním potřeboval spojit, dal bezpečné telefonní číslo. Cody se sebe vychrlil řadu čísel a Gio si ho uložil. „Až budu potřebovat místo, kam auto doručit, dám ti vědět, jo?“

„To zní dobře.“

Gio odešel, aby našel Franca. Netrvalo to dlouho a našel ho v kuchyni, spolu s Kim. Gio byl připravený rychle se omluvit za to, že po jídle odchází pryč a stejně jako ostatní muži, kteří jedli, poděkovat za jídlo tak, jak by měl.

Ani Franco, ani Kim, si Gio přítomnosti u vchodu do kuchyně nevšimli. Panovalo mezi nimi očividné napětí, díky kterému se Gio raději držel v pozadí.

„A co to sakra je?“ zeptal se Franco a mávl rukou směrem ke Kim. „Myslel jsem si, že jsem ti to dal zatraceně jasně najevo, Kimberlynn. Vypadáš příšerně. Tohle není vzhled, který očekávám, když přijdeš do mého domu.“

Gio měl pocit, jako by mu někdo vrazil do krku nůž. Kim vypadala jakkoli, jen ne příšerně. V přiléhavých džínách a tričku Henley vypadala na svůj věk. Mladě a nádherně.

„Ano, Franco, dal jsi mi naprosto jasně najevo, že musím vypadat jako panenka. Chápu to správně. Je pátek a já jsem strávila celý den ve škole a své studijní skupině. Dej mi pokoj.“

Franco se natáhl a popadl do ruky loknu Kiminých rozpuštěných vlasů. Při tom pohledu projela Giovým tělem žhavá koule žárlivosti. To, jak Franco uchopil Kiminy vlasy, vypadalo navenek téměř hravě, až na to, že ona sama sebou při tom gestu trhla.

„Chci, aby tvoje vlasy byly vyčesané nahoru, ne takhle ledabyle rozcuchané a rozpuštěné. Ujisti se, že až tě příště uvidím, bude to v pořádku. Jasné?“ vyžadoval Franco.

Kiminy oči ztvrdly. „Jo, chápu.“

„A pokud jde o tu studijní skupinu...“

„Chceš, abych to vzdala,“ řekla Kim a tón jejího hlasu byl ostrý. „Tvrdě jsem pracovala na tom, abych se dostala do matematického programu. Ostatní hodiny jsem ukončila, tak, jak jsi chtěl. Ale tenhle program dokončím.“

Franco pustil pramen Kiminých vlasů, který měl v prstech a založil si ruce na hrudi. „Skutečně?“

„Ano.“

„V tom případě si budeš muset okamžitě najít jinou studijní skupinu.“

„Proč, Franco? Tahle skupina má ty nejlepší studenty z programu.“

„Jako bys někdy potřebovala používat něco z toho, co se učíš,“ odpověděl Franco. „Jsou to jen zbytečně vyhozené peníze, které jsi vytáhla z fondu po své matce. Vymysli si něco jiného, čím se zabavíš během dne.“

Kim se ušklíbla. „Jako co? Třeba vaření nebo nějaký zatracený klub na tvoření z papíru?“

„To jsi řekla ty, ne já, Kimberlynn.“

Giovi se jejich rozhovor vůbec nelíbil. Věděl, že by bylo lepší je neposlouchat, ale nedokázal odejít. Možná to bylo proto, jak Kim předtím vypadala rozrušeně a poraženecky, když se Franco tak příšerně zmínil o jejím vzhledu. Jako by jí ten chlap právě mlátil, i když na ni fyzicky nepoložil ruku.

Byla to zatracená škoda. Tahle dívka… tahle bláznivá, nádherná dívka, která byla prvním člověkem, díky kterému se Gio po dlouhé době cítil skutečně naživu, vypadala zdrceně. Každým úderem srdce na něj útočila bolest. Ten pohled byl odporný.

„Ohledně toho,“ řekl Franco s úšklebkem, „… buď tu studijní skupinu opustíš, nebo zařídím, aby z ní kvůli tobě vypadl někdo jiný.“

Kim ustoupila o krok zpět. „Prosím?“

„Jeho jméno je Craig, že? Nebo aspoň tak jsem to slyšel.“

„Franco, Craig je kamarád.“

„Kamarád, se kterým jsi šla tenhle týden dva dny za sebou na kávu.“

„Pomáhal mi s diferenciálními rovnicemi pro práci, kterou jsem potřebovala udělat!“

„Ztiš svůj zatracený hlas,“ zavrčel Franco. „Jestli se někde jinde chceš chovat jako nějaká rozmazlená mrcha, prosím. Ale v tomhle domě se budeš chovat tak, jak se sluší. Je to docela jednoduché. Buď z té skupiny odejdeš, nebo ho odstraním. A když říkám odstraním, rozhodně tím nemyslím to, že mu dám možnost vidět tě další den ve škole. Rozumíš mi, Kimberlynn?“

Gio už to dál nedokázal sledovat. S těžkým povzdechem ustoupil dál do stínu chodby vedoucí do kuchyně. Co by sakra měl teď dělat?

„Odejdu ze skupiny,“ uslyšel zasyčení Kim. „Ale ty můžeš táhnout přímo do pekla.“

„Ne, díky, zlatíčko. Dostatek tepla mám přesně tam, kde stojím. Nezapomínej, že Lucas a Ben ti vždy budou stát za zády. Uvidíme se zítra večer.“

Když Kim se svou taškou v ruce jako blesk vyletěla z kuchyně, Gio se od svého místa u zdi ani nepohnul. Nevšimla si ho hned, ale když k tomu došlo, uprostřed kroku se zarazila. Kim se na něj odmítla podívat.

Podívej se na mě, prosil ji Gio v duchu.

Byla o tolik lepší než muž v kuchyni. Byla mnohem cennější než, aby ji tam dusil a izoloval, až by se stala jen pohyblivou panenkou, která se usmívá. Proč jí to nikdo neřekl?

Kim konečně zvedla oči. Ta tvrdost, kterou měla v pohledu, když se dívala na Franca, byla pryč. Nahradil ji vzpurný, vzteklý záblesk. Bylo zřejmé, že Francovi se ještě nepodařilo sebrat Kim celou duši. Stále tam byly její části, které bojovaly o své místo.

Gio se jí chtěl zeptat, zda je v pořádku, ale nedostal k tomu příležitost. Stejně rychle, jako se na něj podívala, odešla pryč. Počkal, až se za ní zavřou dveře a poté se vydal do kuchyně čelit Francovi.

Franco se skláněl nad linkou a vrtěl hlavou. Ten chlap byl bezpochyby naštvaný. Gio ten pohled znal. Byl rád, že Kim odešla, když to udělala, protože při tom, jak Franco vypadal, se nebyl schopný dál ovládat.

„Odcházím,“ řekl Gio.

„Chutnalo ti?“ zeptal se Franco. Jeho chování se v okamžiku změnilo.

„Naprosto. Kim je výborná kuchařka.“

„Hmm. Pokud bys chtěl cokoli udělat jinak, řekni jí to. Nebude mi to vadit.“

Gio zvedl obočí. „Máma mi jednou řekla, že žádný chytrý muž by neměl ženě mluvit do vaření. Pokud bych chtěl něco jiného, měl bych vstát a udělat si to sám.“

„Moje snoubenka není tvou matkou.“

„Dobrá připomínka.“

Vypadalo to, že si Franco nevšiml Giovi poznámky. „Zasrané ženské. Jsou jako koně. Prostě potřebují zlomit. A tahle… je blízko k podrobení.“

Tenhle komentář byl na hraně Giových limitů. Na tuhle sračku byl rozhodně příliš střízlivý.

*****

Gio zastavil své auto u vchodu do domu, který jak předpokládal, byla Kimina kolej. V tmavém parkovišti se ozvalo zapískání pneumatik. Gio se naklonil přes sedadlo spolujezdce a otevřel dvířka. Šokovaná Kim stála pouhý krůček od jeho auta.

„Tesoro, nastup si.“

Kim se podívala do auta. V jejím pohledu byl vidět strach smíšený s nejistotou. „Cože?“

„Nasedni. Pospěš si.“

„Nemůžu -“

„Jestli se bojíš těch dvou idiotů, kteří tě na Francův příkaz sledují, ti to vzali objížďkou do Starbucks za rohem. Víš, že to trvá celou věčnost, než dostaneš nákup do auta, takže máme dobré tři minuty, než se sem dostanou. Nastup do toho zatraceného auta, Kim.“

Pevně stiskla ucho své tašky. Kim se rozhlédla po parkovišti a přešlápla z nohy na nohu, jako by nedokázala přemýšlet. Gio neměl čas na to, až dobojuje svůj vlastní vnitřní boj.“

„Tesoro, buď nastup dovnitř, nebo ustup o krok dál.“

Kim si s přimhouřenýma očima prohlížela měkce osvětlený interiér vozu. „Jsi na drogách? Protože tohle je jediný důvod, který by dokázal vysvětlit, proč mě právě teď zveš do svého auta.“

„Ještě ne, ale mám v plánu hodně rychle to udělat,“ odpověděl Gio.

Po tom všem byla upřímnost tou nejlepší cestou.

Gio s pokrčením ramen dodal: „Myslel jsem si, že bys možná mohla vědět, kde je nějaká pařba.“

„Já?“ zeptala se až příliš nevinně Kim.

„Čekáš, že na mě bude fungovat sladkost? Zapomínáš na to, že já jsem ten chlap, se kterým jsi strávila hodiny v jednom pokoji a jen opravdu málo času z toho, jsme na sobě měli nějaké oblečení.“

Kim nad jeho surovým výrokem ani nemrkla. „To je špatný nápad.“

„Kim, nejsi anděl. A ani to po tobě nežádám. Prostě chci, abys nasedla do mého auta a udělala něco zábavného. Jestli si to chceš nějak zdůvodnit, dlužíš mi to.“

„Teď mě vydíráš?“

„Tik. Tak. Kolik myslíš, že máš času, než ti Francovi idioti dojedou na tohle parkoviště a uvidí mluvit s někým v tmavém autě? Byl bych ochotný vsadit se, že tě pak Franco podrobí jedné ze svých dalších her, tak jako před chvílí.“

Kim zaťala zuby. Ano, s tím se Gio naprosto trefil.

„Nastup si,“ požadoval Gio.

„Udělat něco zábavného, jo?“

„To je vše. Dostat se co nejdál od těch šíleností, které ti dneska v noci nasadil do hlavy. Když řekneš konec, je konec. Dostanu tě zpátky sem a nikdo se o tom nic nedozví.“

„Giovanni, nemůžou mě vidět, jak mě sem vezeš zpátky.“

„Neuvidí.“

Kim hodila svou tašku do auta a bez jediného ohlédnutí nastoupila dovnitř.