CIC - 9. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

9/ Élysée Palace

Charlotte

„Prezident Hamilton!“

Vítají nás francouzští paparazzi přes Élysée Palace a na schodech do paláce už na nás čeká Prezident a První dáma Francie, kteří nás po něm později provedou. Procházím se zahradami s První dámou, zatímco prezidentové zamíří projednat státní záležitosti a promluvit si o společných hrozbách, kterým čelíme – například ISIS. Jakmile domluví, Matt se se mnou sejde a dveřník nás zavede do našich ložnic, než na naši počest začne večeře.

„Prezidente Hamiltone, náš nejlepší pokoj pro hosty.“ Dveřník pobídne Matta dovnitř a dodá, „A První dámu,“ dodá, když mi pokyne, abych ho následovala. Pak odejde.

Cítím, jak mi v žilách bublá krev, když mi to dojde.

Matt

Charlotte vypadá zmateně. Jde za mnou dovnitř a hned jak vejde, natáhnu se a zavřu za ní dveře.

„Jeden pokoj?“ zeptá se.

„Nepotřebují vědět, jakou máme dohodu.“

Zamračí se, nejspíš si všimla, jak šťastný z toho jsem. Jsem vyčerpaný, ale ta myšlenka, že ji budu mít celou pro sebe, mi vystřelí adrenalin do žil.

V letadle se převlékla. Má na sobě šaty barvy slonové kosti, sako a rukavičky, které jsem jí poslal. Stáhnu tu z její pravé ruky a zvednu její prsty k ústům. Vezmu její prostředníček mezi rty a ruby. Ochutnám ji. Něžně saju. Sleduju, jak se jí zatřepotají víčka a zvednou se jí prsa, když se jí zadrhne dech. „Chci tě. Řekni, že mě chceš. Že chceš tohle.“

Její oči pohasnou.

„Řekni, že ti to chybělo,“ tlačím.

„Já...“

Nenechám ji domluvit. Okamžitě jí sundám druhou rukavičku a zvednu i její druhou ruku k mým rtům. Tentokrát ji políbím doprostřed dlaně.

„Nic z toho ti nechybí?“ Hlas mám potřebou nakřáplý. „Ani tohle?“ Olíznu jí dlaň a políbím na zápěstí. Ochutnám její kůži.

Začne mít těžká víčka. Zorničky se jí roztáhnou, když mě sleduje, jak jí líbám po celé délce paže a šeptám, „Možná jsi jen zapomněla. Možná musíme přijít na to, jestli si něco z toho pamatuješ. Cokoliv.“

Rozepnu knoflík na jejím saku.

V tuhle chvíli už viditelně zrychleně dýchá. Líbí se mi to.

Sakra, moc se mi to líbí.

Mám pocit, jako by se mi měly roztrhnout plíce a penis mám napnutý na maximum. Jedním pohledem tím směrem a všimne si. A zčervená.

„Vzpomínám si,“ řekne a těžce polkne.

Rozepnu další dva knoflíky a rozevřu jí sako. „Co si pamatuješ, Charlotte?“ Hlas mám těžký. Cítím, jak mám sám těžká víčka, ale nemůžu od ní odtrhnout pohled, od téhle dívky – téhle ženy, téhle dámy. Mé První dámy. „Pamatuješ si tohle?“ Sjedu jí rukou mezi nohy, pod sukni a dotknu se jí na kalhotkách.

Zjistím, že je už vlhká – připravená – a cítím, jak se mi zrychlí srdce. Ta potřeba cítit ji kolem sebe, být v ní, milovat se s ní… Kurva, ta potřeba mi proudí žilami.

Hlasitě polkne.

Vytánu jí sukni nahoru a podívám se na ni – opuchlou a vlhkou, látku kalhotek má už nasáklou. Bolí mě oči.

Nahnu se, dotknu se jí čelem a dívám se jí zblízka do očí, když jí stáhnu kalhotky ke kotníkům. Udělá z nich krok ven – krok ke mně. Zajedu jedním prstem do její kundičky a bože, je cítit tak příjemně. Tak vlhká, že do ní krásně zajedu.

„Pamatuješ?“ Tlačím na ni, nedělám nic, než jen že se jí dotýkám mezi nohama, sleduju, jak zrychleně dýchá, když zajedu prstem dovnitř a skoro ven, hlouběji a skoro ven. Zavře oči, když s tím bojuje, bojuje se mnou.

Volnou rukou jí rozepnu knoflíky blůzy, kterou má na sobě pod sakem. Rozevřu ji a položím na ni hlavu. Vydechnu nad jejímy prsy. „Pamatuješ si tohle?“ Políbím ji na jedno prso.

Nadechne se a udělá lehký pohyb vstříc mému prstu. Sjedu pusou níž k její bradavce a obkroužím ji jazykem přes lehkou látku podprsenky. Pak ji nasaju do pusy i s látkou a palcem najdu její poštěváček. Kroužím kolem něj, sleduju, jak jí zalévá rozkoš – a jsem z toho v nebi. Jsem z ní v nebi. V nebi z toho, že jí můžu dopřát rozkoš.

„Řekni, že si tohle pamatuješ, zlato,“ zamumlám, rozepnu zbytek blůzi. Stáhnu látku podprsenky, tak abych mohl nasát její nahou bradavku do pusy. Zasténám, když se otřese a uvolní.

Zvednu ji a položím na postel, udělám si prostor mezi jejíma nohama, zatímco ji dál dráždím.

„Matte, ne...“

„To není slovo, které chci slyšet. To není slovo, které mi chceš říkat-  neříkej, že si to nepamatuješ, že to nechceš. Nechceš mě.“

Rozpojí rty a já mezi ně vjedu jazykem, chytím ji za zátylek a dotknu se jí rty.

Nikdy jsem nebyl tak něžný a tvrdý v jednu chvíli. Nikdy jsem se nechtěl milovat a šukat zároveň. S ní chci obojí – chci ji udělat všemi způsoby, slyšet její sténání, každé zalapání po dechu, každý výdech. Všechno moje, jen a jen moje.

Pohne se pode mnou a snaží se dostat blíž. Kousne mě do spodního rtu.

Něžně ji políbím na horní ret. Naše rty jsou pro sebe dokonalé. Otevře je a já se utápím v její chuti, její vůni – tak sladké a čisté, jako ona sama. Jsem tu díky ní. Snažím se být nejlepší kvůli ní. Kruci, snažím se dělat víc – otevřela mi oči, donutila mě si uvědomit, že tohle nestačí. Chci víc. Chci tohle. Ji. A chci to dělat po jejím boku.

Jsem odhodlaný toho za každou cenu dosáhnout.

Pomalu, dnes, den po dni, dotek za dotekem, prolomím tu hradbu – znovu bude moje, nejdřív její tělo, pak její duše a srdce. Nenechám ji odejít.

„Otevři se pro mě, zlato. Pamatuješ si, jak jsi to dělávala? Hmm? Řekni, pořád tu jsem,“ prosím ji, lehce jí stisknu prso. „A tady. Řekni mi, krásko. Řekni mi, že C je pro Charlotte, mou Charlotte, která se zase udělá v mém objetí.“

Dosáhne vrcholu, zrychleně pode mnou dýchá, pevně se mě drží za ramena, jako bych byl její jediný pevný bod. „Bože!“ Opře si tvář o můj krk a pak mě odstrčí.

A rozesměje. „Matte… v těhle věcech jsi dost dobrý. Svádění a uspokojování mě.“

Olíznu si prst. „Hmmm. K Vašim službám, slečno Wellsová.“

„Pane prezidente, jste sprosťák.“

„Jsem tvůj sprosťák.“

Polkne a rozevře oči. Stáhnu ji sukni dolů a pomůžu jí na nohy. „Musíme se jít připravit.“

„Nemůžu odejít bez kalhotek!“

„Žij trochu,“ řeknu. „Jsi nezbedná První dáma, velmi sexy a hříšná První dáma,“ řeknu. „Roztáhni nohy.”

Poslechne. Testuju ji; ani za nic bych ji nenechal odejít bez kalhotech. Už jen při té myšlence ztvrdnu.

Vytáhnu jí kalhotky po nohou nahoru a políbím ji mezi nohama.

Charlotte

Oba se osprchujeme – odděleně. Myslím, že ani jeden z nás by nezvládl napětí společné sprchy. Byla jsem stále vzrušená, když jsem si projížděla žínkou po těle a myslela na Matta, čekajícího venku.

Oblékla jsem se do dlouhé, světle modré sukně, zatímco se sprchoval a snažila se neslintat, když vyšel zcela nahý ven a sušil si vlasy, dopřál mi pohled na všechno, co se mi na něm líbí, co chci a co mi chybí, když se oblékal.

Státní večeře je ohromná událost. Hodně vlivných lidí Francie s Mattem mluvilo. S ním v místnosti má člověk pocit, že nikdo jiný tam není, nikdy nebyl a nikdy nebude.

Má přirozené charisma – a zejména ženy si toho nemůžou nevšimnout. Já sama mám vlastní obdivovatele a snažím se nežárlit, hlavně proto, že se Matthew neustále dívá mým směrem a já si nemůžu pomoct a oplácím mu ty pohledy také.

Poté, co všichni hosté odejdou, zůstaneme s francouzským prezidentem a jeho První dámou na skleničku.

„Vy dva.“ Ukáže směrem k Mattovi a mně, pak si přitiskne prsty na oči. „Oči nelžou, že? Jste tady hosté; má žena a já doufáme, že je v pořádku, že máte jeden pokoj místo dvou – popravdě věřím, že všechny ostatní jsou zabrané, že, chéri.“

Mattův smích je hluboký a mužný.

A velmi, velmi sexy.

„Co se stane v Paříži, to v Paříži zůstane,“ dodá francouzský prezident s mrknutím.

„Nevadilo by mi dostat příležitost strávit trochu času s mou První dámou,“ dodá Matt. Otočí se a vyzývavě se na mě podívá.

„Takové příležitosti jsou vzácné, že?“ Zasměje se prezident a pozvedne skleničku. „Na prezidenta Hamiltona a jeho okouzlující První dámu.“

Matt zvedne skleničku a podívá se na mě. Stisknu stehna k sobě a napiju se. Teprve poté nadzvednu obočí.

Manželka prezidenta se na mě usměje a napije se ze své skleničky.

Konečně po snad nejdelším dni mého života se vydáme do našeho pokoje.

Zavřeme dveře a okolí je tak neznámé, že se mi začne stýskat po domově – ale domov stojí přede mnou, stoosmdesát centimetrů vysoký a živý a já se topím v jeho tmavých očích a polovičním úsměvu, když si mě prohlíží od hlavy k patě.

Nevím, co dělat s rukama, když si Matt sundá hodinky a odloží na stolek. Ani na vteřinu ze mě nespustí oči.

Něco na téhle samotě – na tom, že ho mám sama pro sebe, v tomhle městě – ve mně vyvolává pocit dalšího ukradeného momentu. Jako bych si brala něco, co mi nepatří, ale co moc chci.

„Pojď ke mně.“

Otřesu se. Vím, že cítí, že se mi stýská po domově. Po něm. Po domovu. A když roztáhne ruce, jdu k němu. Posadím se vedle něj a zabořím mu obličej do krku, nechám se jím obklopit. Bože, tak moc jsem to chtěla.

„Pojď ke mně,“ řekne znovu, jako by mě potřeboval ještě blíž.

Položí mě na postel a zajede mi rukou pod záda, přitáhne si mě tak, že se ho celá dotýkám. Jde o nejochranitelnější objetí, které jsem kdy zažila – hora svalů, masa a tepla. Přitisknu se k němu ještě blíž, jak jen je to fyzicky možné.

Matt mě přivine silněji

Třesu se. Obklopuje mě jeho vůně, dotyk rukou na mých zádech. Váha pohledu na mé tváři. Hladí mě po vlasech, zatímco se na mě dívá, i když se snažím pláč skrýt za pásmovou nemoc. Nemůžu se jen tak zhroutit. Tak mu zabořím obličej do krku a chytím ho pevně za látku košile, nechám se utěšovat dlouhými tahy jeho rukou na mých zádech.

„Pořád tě miluju.“

„Já vím.“ Hlas má tichý a ztěžklý emocemi.

„Pořád tě chci víc než cokoliv v životě.“

„Já vím. Pojď sem.“ Přetočí si mě na sebe a políbí mě

a líbá

a líbá.

Chytí můj obličej do dlaní. „Miluju tě. Hrozně moc, Charlotte. Tak moc, že jsem tě nemohl nechat jít. Tak moc, že tě nenechám jít. Šel bych s tebou do pekla. Jsi má první myšlenka, když se vzbudím a jsi i v mých snech. Budu bojovat, abych si tě zasloužil, udržel si tě po boku. Nikdy už tu chybu neudělám, že bych si myslel, že si tě nemůžu nechat. Nechám. Vždycky budeš moje. Rozumíš?“ Políbí mě na ucho, „Slyšíš, zlato?“

Podívám se na něj. „Tu první část jsem neslyšela.“

Vyjde z něj hluboký, tichý smích. Položí mě na záda a jeho svaly se napnou, když se nade mě skloní. Dívá se na mě zpříma, hlas má hluboký, když mi přejíždí palcem po bradě a řekne. „Miluju tě, krásko.“

„Jak moc? Takhle?“ Odtáhnu palec a ukazováček od sebe, jak to jen jde.

Matthew zavrtí hlavou.

„Ne?“ zeptám se zklamaně.

„Nezměřitelně, zlato. Miluju tě nezměřitelně.“

Drží můj obličej v dlaních a něžně mě líbá, z nezměřitelnou něhou, nezměřitelnou vášní. Neměřitelnou láskou.